Mnoho rybářů zaměřujících se na lov kaprů, zvláště pak těch trofejních kusů, vybírá lokality pro svůj lov podle toho, zda je na dané lokalitě hojnost tohoto druhu a zvláště pak podle toho, že se v nějakém článku nebo videu dozví, jak přední čeští kapraři loví jeden velký kus za druhým. Často však jde o revíry, pokud se bavíme o svazových vodách, které mají několik set hektarů vodní plochy. Každý určitě moc dobře ví, jak těžké je přijet na neznámou vodu, kde jsem nikdy nechytal, vybrat to správné místo v danou roční dobu, zvolit správnou návnadu a nástrahu a poté úspěšně lovit velké kapry nebo aspoň ty menší. Myslím, že spousta rybářů, kteří takto jezdí na týdenní i delší výpravy a jdou tzv. do neznámého, moc neuspějí a jejich odpočinek na rybách je delší, než si mysleli, že bude. Přiznejme si však, že každý z nás má svůj oblíbený revír, malou svazovku někde za domem nebo v blízkém okolí, na které má odsezeno stovky hodin a zná tak svou lokalitu dokonale. Ví, kde se ryby pohybují, jak se chovají a podobně. Rybáři pak takové vody zatracují, neboť si myslí, že už viděli vše, co zde bylo vytaženo a žádné velké překvapení už je nečeká. Vyberou proto jiný revír a jdou radši do neznáma, než by zkusili uplatnit své poznatky a zkušenosti na jejich oblíbené vodě. Podle mě však stačí pouze zainvestovat nějakou tu korunu, nakoulet si kuličky, které vím, že zde budou fungovat, přikoupit nějaké pelety popřípadě kukuřici, partikly apod.
Tentokrát bych vám chtěl vyprávět o mé nejoblíbenější svazovce, na které jsem vyrostl a vlastně se zde naučil chytat. Nedávno jsem se rozhodl navštívit na týden tuto lokalitu s cílem lovit kapry. Doma jsem si nakoulel asi 3kg boilie na bázi ryby + chilli a kvůli nadmořské výšce této 9.5 ha velké svazovky s horským přítokem a dané době, přidal i více soli neboť teplota vody už nebyla (obzvláště v hlubších a stinných partiích) nejteplejší. K tomu jsem přikoupil i nějaké to kilo pelet Rapid a neboť vím, že zakrmeným partiklem bych si do lovného místa natáhl drobnější rybu, takže kukuřice a spol. zůstaly doma. Po naložení věcí a přípravách jsem dorazil na místo. Místo pro můj lov jsem zvolil na rozhraní hloubky a mělčí části přehrady, kde se zhruba ve 100 metrové vzdálenosti, kam jsem nahazoval, pohybuje hloubka od 2,5 - 3,5 metru. Za mírného deště jsem postavil bivak, navázal své montáže, které byly tvořeny z potahované šňůrky, kterou jsem cca ve vzdálenosti 2-3 cm od háčku strhl, aby tvořila tzv. měkkou část montáže. Druhou montáž jsem udělal kombinovanou s tím, že háček byl navázán na mém oblíbeném 20 lb fluorocarbonu a zbytek návazce byl tvořen potahovanou také 20 lb šňůrkou.
Po všech přípravách jsem vyjel na svém nafukovacím člunu na vodu. Lovné místo jsem nijak neoznačoval, neboť už vím, kam budu házet a na druhé straně mi jako orientační bod sloužil betonový sjezd do vody. Zakrmil jsem asi 2 kg koulí a pelet, které jsem rozházel do okruhu cca 10 metrů a poté jsem hodil i několik hrstí do prostoru, abych stáhl ryby do svého loviště. Jakmile jsem přijel z vody, začalo pršet jak z konve. Rychle jsem nahodil oba pruty, na které jsem dal dvě koule o průměru 20 mm a na druhý jsem navlékl dvě pelety průměr 16 mm.
První den až do desíti hodin, kdy jsem musel skončit lov, se nic nedělo. To už ale tak prvních pár hodin bývá. Těšil jsem se na druhý den a byl v plném očekávání, že konečně udělám nějaký záběr, třebas jen od malého kapra. V 5.45 ráno mě vzbudil budík, pršelo celou noc a ani ráno to nevypadalo, že se počasí umoudří. Potůčky vody stékaly po břehu do vody, nicméně se nedalo nic dělat, musím jít nahodit. Oblékl jsem svou nepromokavou soupravu, v bivaku si navlékl kuličky a pelety a nahodil obě udice do mého lovného a zakrmeného místa. Foukal docela silný vítr a na hladině se objevovaly bílé hřebínky vln. Takové počasí však na rybách miluji - sychravo a deštivo, to je totiž konečně trochu extrémní kapraření.
Asi po 5 hodinách přestalo pršet, konečně jsem mohl pozorovat hladinu a těšit se na záběry, pro které nemusím v tom největším dešti. Kolem 12 hodiny přišla jízda z říše snů. V životě jsem neviděl takovou jízdu, s jakou rychlostí se odmotával vlasec z navijáku. Přizvedl jsem prut a cítil, že se nejedná o 5kg rybu, dobržďoval jsem cívku navijáku prstem a ryba si hrčela vesele dál asi ještě 20 metrů, než se mi ji povedlo otočit směrem ke mně. Tušil jsem ihned, že se jedná o kapra ve velikosti 70-80 cm to jsem však netušil, co mě čeká.
Na boso jenom v tričku jsem rybu asi půl hodiny zdolával, než se dostala na úroveň 10 m ode mě. Ryba velice silně táhla do boku, což bylo záruka, že je opravdu velká. Nešlo nic dělat, musel jsem do vody. Zmrzlý na kost, avšak 100% napumpován adrenalinem, jsem zabrodil po pás do vody. Musel jsem také požádat vedle sedícího rybáře, zda by nestáhl své udice, neboť jde o velkou rybu, o kterou bych nerad přišel. Naštěstí měl pán všech 10 pohromadě a byl tak ohleduplný, že mi vyhověl. Nestálo tedy nic v cestě a bylo to jen na mně a mém umění. Zdolávání kapra se zdálo nekonečné. Jakmile jsem ho dostal jen trochu blíže, okamžitě si vymotal dalších pár metrů vlasce, věděl jsem, že asi tahám svou životní rybu, neboť nápor na prut byl obrovský a podle síly ryby to bylo zřejmé.
Kapr se konečně trochu unavil a já ho dostal na dosah. Vířící se hladina mě umrtvovala, protože jsem se strašlivě bál, že se ryba vyřízne a já ji ztratím… Pomalu jsem pumpoval prutem a povoloval cívku. Když se kapr ukázal u hladiny, začal jsem křičet radostí, takového kapra jsem ještě nikdy neviděl. Krásně rostlý lysec s obrovskou ocasní ploutví mě naprosto odzbrojil. S třepotem rukou jsem pomalu ponořoval podběrák a modlil se k Petrovi, ať ho podeberu. Když kapr jel hlavou do podběráku, byl to asi ten nejšťastnější moment, který jsem na rybách zažil. Totálně v euforii jsem křičel radostí tak, že se seběhli asi všichni rybáři, kteří byli kolem mě. Když jsem kapra podebral a uložil jej do podložky, byl jsem nadšen, toto jsem nikdy nečekal a ani bych nedoufal, že něco takového tu žije.
Vyčerpán, ale natolik šťastný jsem vytáhl metr a váhu a začal měřit. Když jsem uviděl míru 93 cm, bylo mi jasné, že jde o největšího kapra, který zde žije. Je to král pomyslel jsem si, jeho váha 15 kg mě vyhoupla na nový osobní rekord. Tak nádhernou rybu jsem v životě neviděl a já ji zdolal. Můj táta, který byl všeho přítomen, mi udělal krásné fotky a po pár minutách focení s kaprem ve vodě jsem ho pustil zpět do jeho království. Bylo tak nádherné tuto rybu pouštět a držet ji do poslední chvíle za ocasní ploutev, která mi poté zamávala a ztratila se v hlubině. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo a kolem stojící rybáři jen nechápavě pozorovali, co se to odehrálo. Kapr zabral na dvě kuličky 20 mm na dno, mé vlastní výroby, na kombinovaný návazec opatřen háčkem vel. 4. Nutno podotknout, že na takového kapra jsem čekal asi 300 hodin na této svazovce a musel se prochytat přes stovky malých kaprů, které jsem odchytal.
Další dny šla voda každý den o 20 cm dolů, neboť se měl opravovat bezpečnostní přepad, který již dlouhou dobu protékal, a velká změna tlaku udělala své. Za 4 dny jsem neudělal žádný záběr, nicméně naplněn ze zážitku s tímhle monstrem mi to nijak nevadilo. Tímto článkem bych chtěl říct, že by rybáři neměli podceňovat malé vody, které znají dokonale. Naopak by měli tyto zkušenosti využít a pokusit se o kapitální ryby právě na těchto revírech, ale také to, že velkého kapra je potřeba tzv. vysedět a že neúspěch se může velice rychle změnit v obrovské nadšení. A o tom celá kaprařina je.
Andreas
