Rádi bychom se s kolegou Mirkem podělili o naše společné zážitky ze soukromého rybníka v Kelčanech u Kyjova. Na konci léta jsme se s Mirkem potkali na řece Moravě a bavili se o našich zážitcích z chytání. Řeka byla po čtrnáctidenním nepříznivém počasí natolik rozvodněná, že jsme se rozhodli vyjet na soukromý rybník do Kelčan.
V sobotu ráno jsme vyrazili. Cesta se zdála být neskutečně dlouhá. Když jsme přijeli na místo, mile nás tato voda překvapila už od pohledu. Byla čistá a udržovaná. Pár metrů od rybníka se nachází malá chatka, ve které se dá nejen nocovat, ale také ukrýt rybářské vybavení. Před chatkou byli přesně dvě místa k chytání, proto jsme dlouho neotáleli a začali vybalovat náčiní. Po nahození, kdy jsme chystali pelety na zakrmení, přišel první záběr a po pár opatrných ochutnání sladkého boilies, se vlasec začal odvíjet z navijáku. Všeho jsem nechal a běžel k prutům. Ryba dlouho nebojovala a já se mohl radovat z krásného kapra. Udělal mi nesmírnou radost.
Já i Mirek jsme hned věděli, že nás čeká den náročného chytání. Když už jsme zakrmili a chtěli se na chvíli posadit, začal Mirkův signalizátor hlásit jako zběsilý. Běžel k prutům a po zaseknutí jsme nemohli uvěřit, jak se ryba plnou silou snažila uniknout. Po patnácti minutách vyčerpávajícího boje, se objevil na hladině hřbet a zadní ploutev jesetera velkého. Nadšení z tohoto krasavce stále vzrůstalo, a úsměv na tváři se nám rozzářil, když jsme uviděli soupeře vplouvat do podběráku. Jesetera velkého Mirek opatrně položil na podložku, vydělal zaseknutý háček a chystal se ho změřit. Měl 126cm.
Jakmile jsme jesetera vpouštěli zpět do vody, přemýšlel jsem, jak nad těmito obry vyzrát. Jakou nástrahu zvolit? Pokušení bylo tak velké, že jsem převázal své oba pruty na jiné návazce. Vytáhl jsem zavážecí lodičku a chystali jsme směs, kterou do ní dáme. Vysypali jsme do kyblíku kilo kukuřice, půl kila pelet a zalili boosterem kvůli větší atraktivitě. Směs jsme nasypali do zásobníku lodičky a zavezli na Mirkovo lovné místo. Jako nástrahu na jeden háček dal vláček kukuřice a na druhý Rapid Easy Catch Chobotnice s ananasem. Já jsem si namíchal jinou směs do loďky. Zvolil jsem kukuřici a vymačkanou kukuřici, aby slupky dobře vyplavaly na hladinu a ryby to lépe nalákalo na moje nástrahy na háčku. Na prvním háčku jsem měl dvě kukuřice a tři plovoucí nadipované kukuřice. Na druhém háčku plovoucí ananasové boilies o průměru 18mm, namočené v ananasovém dipu.
Zanedlouho Mirek na kukuřici ze dna vytáhl krásného amura a na Chobotnici měl záběr od kapra. Odložil jsme fotoaparát a běžel zaseknout rybu, která mi zabrala na kukuřici. Velké krásné vlny mě ujišťovaly, že se opět jedná o dalšího kapra.
Ať už jsme kombinovali téměř jakoukoli příchuť boilies Rapid, ryby nástrahy akceptovaly a my byli spokojení z našich záběrů a úlovků. Rybáři, co seděli u vody od brzkého rána, nevěřícně kroutili hlavami, jak je možné, že jim ryby neberou, když měli zakrmené mnohem dřív. My jsme vystřídali několik metod a pokaždé úspěšně. Naše další čtyři záběry byly jasným důkazem, že náš úspěšný lov není u konce!
Jakmile slunce zapadlo, navezli jsme várku krmení na místo. Používáme krmnou směs obsahující kukuřici, konopná a hořčičná semínka, nadrcené pelety a celé pelety, které dáváme také na háček. Čekali jsme na záběr. S přáteli jsme hráli karty a bavili se o tom, jak se nám bude stýskat, až budeme zítra odjíždět. V tom nás vyrušila šílená kapří jízda! Mirkův příposlech pípal jako o život a naviják rychle odvíjel vlasec. Prut málem skončil ve vodě. Mirek přisekl a celá délka prutu byla až k rukojeti ohnutá. Večerní únava náhle zmizela a naše energie se opět soustředila na lov. Boilies Rapid opět zafungovalo a vypadalo to na opravdu silnou velkou rybu. Jakmile se ryba podařila trochu unavit a objevila se blíž u břehu, bylo nám jasné, že se vítězství přiklání na naši stranu. Ještě pár posledních výpadů a ryba se ocitá v podběráku. „Odsud už kapříku neutečeš!“ prohlásil Mirek. Pomalu jsme kapra položili na podložku, opláchli ho a obdivovali jsme jeho velikost. Měl necelý metr. Po tomto krásném kaprovi jsme měli ještě pár záběrů, ale byli jsme z celého dne tak vyčerpaní, že jsme vytáhli náčiní z vody a šli si odpočinout.
Jakmile ráno zazvonil budík, okamžitě jsme vstali, nahodili na zakrmené místo a lopatkou naházeli pár koulí a drcených pelet do vody. Zavrtal jsem se zpátky do spacáku a v tom mi začal příposlech hlásit, že se něco děje. Vyběhl jsem směrem k prutům a najednou ticho. Hlásič přestal pípat a my jsme jen nevěřícně koukali, co se děje. Rozhodl jsem se zkontrolovat nástrahu, proto jsem začal přitahovat vlasec. V tom jsem ucítil odpor. Zasekl jsem, mírně povolil brzdu a vlasec se začal odvíjet ohromnou rychlostí. Myslel jsem si, že je to jeseter, ale po nějaké době se nad hladinou mrskl kapr.
Mirek i já jsme měli brzo ráno další záběry a nafotili jsme tyto skvosty.
Začalo svítat a naše výprava se pomalu schylovala ke konci. Rozloučil se s námi kapr přes 90cm.
Díky produktům od společnosti Mivardi, jsme si užili úspěšný lov.
Petrův zdar
Mirek Sácký a Michal Rakus
