V listopadu jsem se vydal za kapry poprvé do zahraničí na vodu, o které jsem už párkrát slyšel. Bral jsem to jako jednu z největších výzev loňského roku a mé kaprařiny vůbec. Mnoho lidí tato voda pokořila, a jeli domů s prázdnou. O to víc jsem byl rád, že se mnou jede kamarád, který tam už párkrát byl, a něco této vodě ví. Před cestou jsem sháněl jakékoliv informace, které by mi aspoň trošku pomohly při lovu. Ale k takto získaným informacím musí člověk přistupovat obezřetně, protože spousta lidi rádo dává zkreslené nebo zavádějící informace. Na konec informace, od které jsem se odrazil, byla ta, že to chce spousty a spousty krmení.
Následující plán byl tedy ořezat výbavu na maximum, co šlo, minimum zbytečností sebou, stolky, židličky ale i třeba druhá podložka a druhé nosítka zůstávaly doma. Dva dny před odjezdem jsem měl vše pečlivě zabalené a třikrát překontrolované a už jsem jen odpočítával dny a minuty do odjezdu. Po několikahodinové jízdě a průjezdem staveniště nákupního střediska jsme dorazily na místo. V tu chvíli ze mne veškeré nadšení spadlo. Asi jsem čekal něco víc. O něco víc přírody o něco víc soukromí. Připadal jsem si, jako když jsem ujel jen pět kilometru od svého bydliště na pískovnu místního významu!
Po zakoupení povolenky jsme vyrazili obhlídnout revír. Ani jedno z předem vytipovaných míst nebylo volné. Po domluvě s kolegou jsme usoudili, že bude lepší počkat, než se usadit někde, kde nebudou takové šance. Rozbalili jsme si tedy pruty a nahodily o pár metrů vedle jednoho z míst. Ostatní věci jsme si nechali prozatím v autě pro případné stěhování a dali jsme si domácí sekanou s vychlazeným pivečkem. Než jsme stihly dojíst a dopít projela bíla dodávka, signál, na který jsme čekali.
Uvolnilo se jedno z míst, ve které jsme doufali. Začalo okamžité stěhování, postavení bivaku, a také první pořádné krmení. Jelikož začátkem září jsem nastoupil do firmy Mivardi, vezli jsme si krmení stejné značky. Vsadil jsem na doma rolované boilies ze směsi Devil Squid a na hotové boilie SEA. Záběry začaly chodit od prvního dne. Chytání přes den přinášelo spousty malých kapříků s váhou do 10kg. S blížícím se večerem záběrů bylo méně a méně.
Usoudil jsem tedy, že přes noc bude klid a po dalším zakrmení jsem si sel lehnout. Netrvalo dlouho a probouzí mne příposlech, první ryba, která ne o moc, ale přesahovala hranici deseti kg. Přes noc přišlo ještě pár záběrů zase od ryb do 10 kg. Ráno, když jsem vstal, zkusil jsem nastražit větší boilie a vyselektovat menší ryby, abych se dostal k větším. Ukázalo se, že tato změna nebylo to pravé, co ryby chtějí. Intenzita záběrů klesla, nechal jsem tak do večera a jeden prut i přes noc a bez povšimnutí. Takže bylo jasno, velké kuličky jsem uklidil zpět do kbelíku a používal jsem kuličky o průměru 15 a 18 mm.
Na takto zmenšené montáže intenzita záběrů začala stoupat a přišel první velký kapr. Byl to lysec o váze 18kg a o par hodin déle se mezi menší kapříky, kteří byli stále při chuti a brali neustále, připletl nádherný šupináč 19,20kg na 2x15mm SEA. V tu chvíli jsem si řekl, že mám splněno a větší rybu jsem ani už neočekával. Užíval jsem si záběry zase od menších ryb a jenom jsem relaxoval. Předposlední den výpravy se znatelně ochladilo, ukázalo se to jak na aktivitě ryb na hladině, tak i na počtu záběrů. Za celý den jsem udělal jen dva nebo tři záběry.
Byl jsem smířen, že za noc záběr neudělám, ale nevadilo mi to. Byl jsem spokojen s tím, co mám, udělal jsem si luxusní večeři a šel jsem si lehnout. O pár hodin déle mne probouzí nepřetržitý tón příposlechu. Při zvednutí prutu jsem okamžitě věděl, že ta ryba má určitě přes 15kg. Byla to jízda, jako zatím žádná jiná. Asi tak po deseti minutách jsem usoudil, že ta ryba by mohla mít dokonce přes 20kg. Těžký a pomalý tah, paráda! Když jsem se po dvaceti minutách dostal na spoj šokového vlasce, v čelovce se mi odlesklo ohromné šupinaté tělo, rozjelo se a zmizelo zase v hloubce. Asi tak po dalších patnácti minutách, když už jsem stál v neoprenu a s podběrákem ve vodě, jsem k sobě přitáhl a podebral ohromného šupináče. Když jsme ho vyndali z vody a zvážili jsme ho, rozklepala se mi kolena, váha se zastavila na 27 kilogramech. To je něco, v co už jsem ani nedoufal. Nádherný a zdravý šupináč, kterého byla plná podložka. Lepší konec jak sezóny a taky této výpravy jsem si ani přát nemohl. Jsem moc rád a za tuto výpravu a cennou zkušenost a za to že můžu dělat to, co mě baví. Děkuji všem, kdo mne podporuje a drží mi palce.
Martin Pazderka
