Dlouho se ve mně objevovala touha podstoupit zahraniční cestu za kapry. Chtěl jsem poznat mentalitu rybářů (kaprařů) i za hranicemi naší země. Tuto myšlenku jsem doma nadhodil i mé drahé polovičce a partnerce na společných kaprařských akcích a ta se tomu vůbec nebránila. Paráda!!Samozřejmě jednou velkou podmínkou pro nás byla vzdálenost, takže Francii a Itálii jsme si nechali na pozdější období až nebudou chtít jet děti s námi. Pro to padlo rozhodnutí na POLSKO a přispěl tomu i fakt, že strejda od manželky žije v Polsku. Nejen že nám podal hodně podstatných informací, ale byl odhodlán výpravy s námi i podniknout. Co si budeme povídat, nejen z mé profese, ale i ze zahraničních dovolených vím moc dobře, jaký může nastat problém v jazykové bariéře.
Na tento revír jsme podnikli již dvě výpravy. Těm dvou výpravám by slušel název PROKLETÉ POLSKO, neboť první akce byla jen o mapovaní dna. Druhá 4 denní se už nesla ve znamení onoho prokletí. Nebudu popisovat celou výpravu, neboť o ní tento článek není. Tedy jen v bodech a)Při cestě přes Olomouc se nám pokazilo plně naložené auto (odešel nám jeden válec na naší staré fábii) b) u nás panovaly vynikající podmínky jaro v plném proudu, proto jsme očekávali, že ryby budou v zadní části přehrady najíždět do tření. Opak byl pravdou, po příjezdu a prvním dnu přišlo ochlazení na 11°C. a déšť. U nás v republice řádily povodně. Ryby se stáhly do hloubky a my se nemohli přestěhovat neboť všude byly místa obsazené jak místními Poláky, tak i Němci. Proto jsme byli moc zvědaví, co nás bude čekat na třetí výpravě. Ve skrytu duše jsme doufali, že se nám nepřihodí nic už zlého a budeme si moc užít podzimní výpravu s celou krásou.
Pomalu se nám blížil termín odjezdu a bylo třeba doladit nejdůležitější věc a to jakou příchuť boilie budeme brát. Volba padla na domácí přípravu Kapřího guláše se stejným aminocomplexem a (agenta) 007 s aminocomplexem brusinka. Boilie jsme narolovali v průměru 18 a 20 mm. Ještě jsme obdrželi ve výrobně boilie, které je testováno na příští rok. Byli jsme na ně moc zvědaví. Můžu dopředu říct, že šlapalo na jedničku!! Pelety nesměly chybět jak na vnadění tak do punčochy. V zásobě jsme měli průměry 4 a 16 mm v příchuti Kapří guláš, Oliheň a Halibut. Ještě večer jsem si doma ve sklepě připravil punčochy. Bylo poznat, že složení konzervy tuňáku , partiklu a krušem rozdrobeného boilie , zalité aminoliquidem Kapří guláš s Vyzutým Tondou funguje perfektně, protože sousedi v domě neustále chodily do sklepa kontrolovat, jestli tam neleží nějaká zdechlina.
Na tuhle výpravu jsme se rozhodli, že necháme děti doma. Stejně jim to nedalo a ráno nás doprovodili až k autu. Cesta nám utíkala dobře a rychle a asi 80 km před cílem se k nám připojil Mirek. Po příjezdu k vodě v dopoledních hodinách nastal první šok ne posledníJ. Měli jsme vytipované místo u hráze v největší hloubce ohledně předpovědí počasí. K naší smůle bylo obsazené kluky s Polska. Zůstávala pro nás jen zadní část přehrady, pro kterou nejsme nikdo nebyli moc naklonění. Hloubka se tady pohybuje od 3-1m a po zkušenosti z jara, kdy první ochlazení vyhnalo kapry na hloubku, uvažujeme, co podnikneme. Tady nastává velká výhoda jazyka. Vysíláme Miru, aby se zeptal, jak dlouho tady budou bivakovat a jak to vlastně jde na jezeře. Mira se po chvíli vrací s docela přijatelnou zprávou, že zítra dopoledne odjíždí. Ale taky s tím, že už jsou tady celý týden a vytáhli jen jednoho 5 kg kapra. A nějaký velký pohyb člunů při zdolávání taky nebylo vidět. Takže taktika na prvních 24 hod. byla jasná. Vybalíme jen nejnutnější věci a přespíme na lehátku pod širým nebem. Pruty jsme rozhodili jen podle vzdálenosti od 20m do 100m. Nechtěli jsme zbytečně mrhat jak svými silami, tak i plašit místo, pokud se zde zdržují ryby. Taktika na první noc tedy byla jen boilie s připravenou PVA punčochou.
Popravdě jsme ani nic moc neočekávali . Spíše jsme den využili k odpočinku od pracovního shonu v krásném podzimním dnu. Samozřejmě mi to nedalo a kdo mě zná tak ví, že já na rybách jen tak neposedím a pořád něco vymýšlím na ty naše šupinaté nádhery. Proto jsem vytáhl člun a v klidu se dal do foukání. Takhle dlouho jsem snad na rybách člun nefoukal! I Míra po hodině při pohledu na rozdělanou práci říká: “jestli bych nechtěl něco udělat s tím bordelem“ (napůl rozdělaným člunem). Byl to taky první a poslední den kdy nefoukal vítr a teplota se pohybovala na 15 stupních. Noční obloha nám ukazovala plnou svou krásu. Hned jsem toho využil, neboť ne jednou jsem musel uplatnit své dovednosti v orientaci podle hvězd a začal ukazovat mé drahé polovičce polárku, malý vůz atd. V duchu jsem si říkal:“ Konečně můžu ukázat něco manželce ze svojí práce v akci“, ale to jsem netušil, že to není na téhle výpravě naposledy.
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Vůbec nic nenasvědčovalo, že přijde brutální změna. Celou noc jsme neměli ani pípnutí, to nás však vůbec nevyvedlo s míry, neboť jsme už celí netrpěliví čekali na odjezd kolegů s Polska. Už jsem to nemohl vydržet, proto vyrážím na obchůzku kolem vody. Potkávám kluky z Česka, jak pomalu balí domů. Prohodili jsme pár slov, dali si kafe. Bylo super a úplně mě hřálo u srdíčka, že i když kluci chytali za jinou značku, tak jsme suprově pokecali. Když sem se vracel zpátky na místo už na mně mávala manželka, že se můžeme stěhovat. Rychle jsme naházeli věci do člunu a do auta. A vtom se pomalu, za to plynule začal pěkně zvedat vítr. Mira a manželka vyrazili autem a já na člunu jen na vesla. Vítr zesílil a vlny mě pěkně začaly houpat. Adrenalin se začal ozývat. Dal jsem si hlavně pozor, abych náhodou nenajel na větší vlnu špatně. Při sebemenším zaváhání jsem v okamžiku i s celou výbavou mohl skončit ve vodě. Nejvíce jsem měl strach o ty věci. Poslední 10m metrů jsem se nechal vlnami dotlačit ke břehu a člun dotáhl raději pěšky ve vodě. Z povzdálí mě sledoval Mira s Manželkou. Konečně jsem dorazil na místo, kde už na mě čekali. Byl jsem ztahaný jak mezek, ale pocit že jsme konečně na místě, které jsme si vybrali, mi nalili zase krev do žil. Jen vítr vůbec nepřestával, ba naopak, pořád sílil.
Při stavění bivaku jsme zažili super zábavu. Byla to jak drakiáda pro dospělé. Nakonec se nám všechno podařilo, jak jsme potřebovali. Už jsme nechtěli ztrácet čas, proto jsem hned vyrazil zmapovat dno a vyvést pruty. Manželka mezitím, co jsem sondoval vodu, připravila oběd, jak pro nás, tak stihla nachystat i krmení na vytipovaná místa. Tyčovku jsme měli asi na 70m na odhoz. Kdyby hrozilo, že nebudeme moci na vodu. Na místě se nacházela hrana s 4,5 -5m. Zakrmili jsme 5 kg partiklu - kukuřice, řepky a pelet. 2 kg boilie jak nakrájeného tak v celku, 50/50 Kapří Guláš a 007.V horolezeckém slangu se dá říct, že to byl pro nás základní tábor. Na toto místo jsme rozmístili 3 pruty v dostatečné vzdálenosti tak, aby se při záběru nerušili. Manželka nastražila pod háček 18mm Kapří guláš na panáčka s popkou Cherry a celé to obalila v gelovém atraktoru Cherry. Mira použil jeden prut jen s plovoucím boilie Sea. Boilie jsme zvedli cirka 7cm na dno. Druhý prut použil boilie agenta 007 obaleného v obalovací pastě Sea. Touhle taktikou jsme získali větší flexibilitu. Boilie jsme měli připravené tak, aby vydrželo pod háčkem aspoň 24 hod. a po tu dobu jsme je nepřehazovali, pokud tedy nebyl záběr. Tyčovka mi i sloužila i jako orientační bod, neboť další dva pruty pokládám především podle GPS. Pokud mám možnost a další okolnosti nejsou proti, tak vždycky označuji místa jen podle džipka. Nemám rád žádné další rušivé elementy na lovném místě.
Další místo jsem našel u hráze v hloubce 6m a poslední ve starém korytě na 5,5m. K hrázi jsem vyvezl připravovanou novinku a to vylepšený R-FACTOR Kapří guláš. Ke starému korytu jsem použil další novinku Česnek&Chilly. Na obě místa jsem přihodil jen par hrstí boilie s peletami. Hodně jsem si oblíbil přední backlaid, tak jako většina kolegů. V tomto konkrétním případě sice chytáme kousek pod břehem, ale hlavně protože používáme člun a při nočním zdoláváním neřešíme, kde jsou napnuté silony. Nejednou jsem viděl zamotaného rybáře u břehu jak mouchu v pavučině. Potom, co jsme měli všechny pruty nastraženy, si můžeme dát zaslouženou siestu a popovídat si, co přinesl dnešní den. Samozřejmě tématem jedna bylo převážení věcí ve větru. Když jsme chtěli nabít telefon nastal další problém. Baterie, kterou jsem si přivezli prostě přestala nabíjet, tím pádem jsme bez zdroje. Říkám manželce, že přejdeme na úsporný režim a využijeme v případě nouze baterku od echolotu. Odezva nebyla zrovna pozitivní. Následně proběhla večerní kontrola spojení pomocí vysílačky s Mirou a usínáme. První noc na novém místě.
V noci máme první kontakt s polským kaprem. Ozval se prut, který jsem měl nastražený u hráze. Bohužel jsem se sám netroufnul ve velkých vlnách na vodu, a proto zdolávám ze břehu. Ale ryba se mi bohužel před podběrákem po 20 min. boji v silném větru vypnula. Určitě to každý zažil pocit naštvání, bezmoci, pár sprostých slov pro úlevu. Usíná se mi docela špatně, stále myslím, co jsem mohl udělat lépe při zdolávání kapra a přitom venku pěkně bičuje silný vítr náš bivak. Do rána se už nic nepřihodilo. Po ranní kávě nám přestal na chvíli vát vítr, tak převážíme všechny pruty. Ke každému prutu jen lehce přikrmujeme boilie a pelety.
Když mám vyvezený poslední prut a vrátím se ke břehu manželka se na mě už jen směje se slovy :“ jak budeme vařit když nám nejde vařič?“ V první momentu si myslím, že si ze mě dělají s Mirou srandu, ale ono ne. Otočím se, kouknu na vodu, na pruty a dodávám, že nám to tady asi není souzené... No nic, doslova nesnáším, jak vidím u našich vod rozdělané ohniště, ale my nemáme na výběr. Buď zabalit a jet domů, nebo udělat nějaké improvizované řešení. Vytahuji polní výsadkářskou lopatku a opět si připadám, jak na kurzu přežití. Já hloubím díru a Míra zatím chystá dřevo. Přináší i dva rošty, což nám hodně pomohlo. A opět se může porvat s místními kapry.
Přes den nemáme žádnou práci, a proto si chystám návazce do zásoby. Já jsem použil návazec kombinovaný ze šňůrky Abrasion Resistant 25 lb a Super Soft 25lb délka návazce byla 25cm zakončená háčkem MTC D – Rig vel. 6. Manželka použila kombinaci šňůrky Super Soft 25 lb s Fluorocarbonem a na nához zvolila délku 15cm zakončený háčkem MTC Classic Boilie vel.8. Mira použil kombinovaný svlíknutý 5cm ze šňůry Silky core v délce 20 cm a háčky MTC Gripper vel 6. Večer usínáme celí vyuzení od kouře. V noci mě budí vítr a jdu se podívat, jestli máme všechno pořádně přikurtováno. Manželka na mě huláka do silného větru jak to vypadá. Jo jo všechno v pořádku a koukám na vodu. Najednou slyším ránu z poza mně a nemít položenou vybitou baterku na deštníku tak by jsme ho už asi nenašli. Vítr svlékl celý potah deštníku a zůstala nám jenom konstrukce. Nejprve to byl šok , ale potom následoval výbuch smíchu. Obal od deštníku jsem pořádně zatížil dalším materiálem, co byl okolo a šel dospat noc.
Asi po hodině mě budí připoslech opět prutu od hráze. Nejprve svádím divoký souboj se spacím pytlem, abych se dostal ke dveřím od bivaku. Byl jsem jak praštěný klackem a přitom plný adrenalinu. Tentokrát nenechávám nic náhodě a vyrážím ve světle čelovky k rybě. V duchu se mi honí myšlenka, aspoň vidět co mám na prutu a pokusit se dobře navést rybu do podběráku. Po deseti minutách se to konečně daří a v síťce podběráku vedle člunu se odráží tělo krásného polského kapra. Paráda, konečně prokletí zlomeno za to, co jsme si tady zažili. Při zvednutí podběráku s kaprem do člunu na připravenou podložku odhaduji váhu kolem 15 kg. Pádluji ke břehu, kde mě už čeká manželka s Mirou. Mají stejnou radost, jako by to chytli sami. Klasická procedura může začít. Váha nám ukazuje po odečtení vážicího vaku 14,35 kg. Pár fotek na památku a zpátky do vody. Je krásné vidět, jak vám kapr majestátně odplouvá do své vodní říše. Kapr zabral na připravovanou novinku Rapid R-FACTOR Kapří Guláš.
Toto boilie(Ještě pod značkou CDB) bylo i první na které jsem před 11-ti lety začínal testovat tenkrát pro mně zázračné kuličky, a ani teď mě nezklamal daleko za hranicemi. Opět nastražuji Kapří guláš a vyvážím zpátky k hrázi a zalehávám zpátky do spacáku. Ráno se probouzíme a se strachem se jdeme podívat na spoušť, kterou po sobě zanechal vítr. Naštěstí to odnesl jen deštník. Máme před sebou předposlední den a na kontě dva záběry a jednoho kapra. Přesně se opět ukázalo, že záběr přijde v momentě, kdy ho nejmíň očekáváme. Právě jsme se chystali, že převezeme prut od tyčovky, když v tom se ozval signalizátor. Je to prut z koryta na kterém mám novinku Rapid R-FACTOR česnek&chilli.
Cívka navijáku vydává nejkrásnější zvuk. Vyrážíme s manželkou pro rybu. Tah ryby je pěkný a opět to vypadá na něco většího. Dostáváme se nad rybu a užíváme si krásný souboj, když v tom najednou je ryba je pryč. Druhá ryba na výpravě, která se nepodařila zdolat. Prostě soupeř byl lepší. Škoda, už jsme se těšili na pěkné fotky . Převezli jsme pruty a rozdělali oheň na oběd . Přes den se už nic neděje a máme poslední noc. Večer uleháváme a přejeme si ještě aspoň jeden záběr. Ve spánku slyším pořád své jméno, až jsem se dostal do reality. Míra na mě pořád volal, jestli mu můžu podebrat kapra. Bez váhání vyrážím podebrat krásného lysce. Váha ukazuje 9,90kg, zabral na (agenta) Rapid 007 s příchutí brusinka od tyčovky . Ptám se Miry jestli mě zkoušel volat vysílačkou. Říkal že jo, tak jdu do bivaku zkontrolovat svojí. Ještě mu popřeji, ať se do rána nevyspí a s úsměvem se loučíme. Ještě než zalezu do spacáku kontroluji vysílačku a opravdu, došly mi baterky. Rychle nové zdroje a na kutě.
Noc už nic nepřinesla, dokonce se i vítr uklidnil. Ráno naposledy rozděláváme oheň na kávu a čaj. Při snídani nám Mira ukazuje ještě fotku pěkného 5 kg kapříka. No nic, je na čase se pustit do balení. Sem tam se ukazuje i sluníčko. Vůbec se nám do toho nechce. Je to sice ta nejhorší činnost na rybách, ale už se těšíme na děti a jsme rádi, že jsme zlomili prokletí. První věc je, že rušíme naše ohniště a celou půdu vracíme do původního stavu. Já jsem se pustil do balení malého bivaku, ve kterém máme veškeré věci pro přelstění kaprů. Sedím u toho a přemýšlím kde začít. Najednou se ozve táhlý tón signalizátoru. Mira na mě křičí: „je to tady „! Zasekávám skáču do člunu a okamžitě začínám zdolávat nejspíše poslední rybu výpravy. Ryba pěkně táhla mám dostatek prostoru pro zdolávání, nikám nespěchám a pomaličku si hraji s kaprem. Kapr se po 15 min. poprvé ukázal na hladině. Nebyl to žádný místní mohykán, ale tipoval jsem dalšího kapra přes 10kg. Na třetí pokus jsem dostal kapra do podběráku. Směrem ke břehu jsem zvedl oslavně ruce nad hlavu.
Míra to celé sledoval dalekohledem. Když jsem dopádloval ke břehu manželka už měla namočenou podložku a mohlo začít vážení a závěrečné focení na rozloučenou. Váha ukázala po odečtení saku 13,10kg. Opět to byla novinka Rapid R-FAKTOR Kapří guláš J a opravdu to byla poslední ryba výpravy. Už nevyvážíme, dobalujeme , poslední fotky. A domlouváme se, že skončila jedna z kapitol, ale ne kniha o Polsku. Příští rok zase tady. Na závěr chci poděkovat mojí ženě, že zase semnou strávila 5 dní v silném větru a při hodně chladném počasí a Mirovi za chuť strávit svůj čas na rybách s námi.
David Kovalský
