S mým otcem, dlouholetým rybářským parťákem a kamarádem jsme se dohodli, že si v květnu uděláme týdenní výpravu za kapřími velikány. Volba padla na jeden z jihočeských rybníků. Tím, že vodu již známe, bylo tátovi jasné, že si na tuto výpravu bude muset vzít dalšího parťáka, protože ví, že já jsem schopen pro dobré místo spát třeba i na stromě. A taky že jo, má volba padla na mělčinu s pěkným přítokem a táta bude s naším kamarádem Martinem asi 100 metrů ode mě. Rybník je zde už dost široký a hlubší.
Po příjezdu na místo jsem byl zaskočen tím, že mé vysněné místo je již obsazeno. Trošku skleslý jsem si šel promluvit s rybářem, jak to jde a zjistil jsem, že zítra ráno odjíždí. Takže jsem se dohodl s tátou a Martinem, že se k nim na jednu noc zmáčknu a zítra ráno se přesunu.
Po postavení bivaků se konečně můžeme pustit do rybaření. Cílem bylo nestáhnout bílou rybu, takže krmit budeme jen Boiliesem a kukuřicí. Táta s Martinem používali Boilies doma vyráběné s tím, že vyzkoušejí nějaké vzorky z rybářských výstav. Já jsem byl věrný kulatým miláčkům od firmy Mivardi, na které jsem měl celou minulou sezónu krásné úspěchy a přechytával jsem všechny okolo. Udice připraveny a hurá montáže do vody. Kluci zakrmili a já z důvodu stěhování dával jenom pár koulí do PVA k háčku.
První záběr přišel až večer a já musel ze zahřátého spacáku. Po chvilce zdolávání jsem vytáhl kapříka asi 55 centimetrů. To celé se opakovalo ještě pětkrát. A kluci neměli za celý večer ani píp. Hned ráno jsem si vyslechl, že jsem tady na ty mřenky a oni na kapří obry. Já byl jiného názoru a to, že když chutná menším, je jen otázkou času, než přijdou větší. Po snídani se mi uvolnilo místečko a já se stěhuji od kluků. Během dvou hodin jsem byl zabydlen a s hrůzou jsem zjistil, že na mělčině má voda už 18 °C. Tak jsem doufal, že se kapříci nebudou třít. No nic, není na co čekat, pruty musí do vody. Po zmapování dna za pomoci olova a markeru jsem jeden prut nahodil do lehce znečištěného koryta od přítoku, kde jsem také začal krmit. Malé dávky, ale často. Druhou udici jsem nahodil až na druhý břeh k spadlému stromu, rákosí a keři ve vodě. Tam jsem vůbec nekrmil, jen používal PVA k háčku. Kapříci na sebe nenechali dlouho čekat a já mrskal jednoho za druhým. Denně jsem vytáhl v průměru 25 kaprů z toho 23 kusů do 4 kg a dva kusy do 10 kg. Martin s tátou v průměru vytáhli denně 10 kaprů, z toho 9 do 4 kg a jednoho do 10 kg.
Takhle to trvalo 4 dny, pak se stalo to nejhorší, co se mohlo stát. Kapři se začali třít a to ve velkém stylu. Do toho nás musel Martin předběžně opustit z důvodu nečekaných pracovních povinností. Co teď? S tátou jsme se dohodli, že půjde ke mě a když by ještě přišel nějaký pěkný kapřík na udici, tak se zbytek prutu vytáhne, ať je prostor na zdolávání. Já souhlasil protože mi ta samota už taky lezla na mozek. Záběrů razantně ubylo, ale ještě se nějaký kapřík chytil. Co bylo zvláštní, tak to, že většinu záběrů bylo na mé udice (tzn. Boiles Mivardi). Na večer to tátovi nedalo a vzal si mojí kuličku Boiliesu s plovkou na které jsem měl nejvíce úspěchů + PVA. Šup a je to ve vodě. I když se zapřísáhl, že tuto výpravu uchytá na svých ušoulaných koulích. Netrvalo to moc dlouho a přišel záběr. A můžete hádat na co... Po chvilce přetahování vklouzl do podběráku lysec, který nebyl zdaleka nejdelší, ale určitě nejtěžší. Vážil 11,5 kg a byla to nádherná jikernačka. To jsem si zase nemohl odpustit já a říkám „No jo, ty abys chytil pořádnou rybu, tak si musíš vzít mé Boilies a ještě mi sedět na fleku“, samozřejmě s úsměvem a následnou gratulací. Ten večer ještě táta zasekl na můj prut největšího kapra výpravy, který jak už tak bývá se vyřízl kousek před podběrákem. Podívali jsme se na sebe a táta říká smutným hlasem: „To zamrzí, ale nářadíčko máš opravdu skvělé“. Ještě aby ne, prut nejvyšší řady G50, 2,75lb osazen navijákem Maximus je moje srdcová záležitost.
Tyto dva krásné zážitky ale nemění nic na tom, že se kapříkům nechce žrát. Na další ráno jsme se vyspali, protože v noci nebyl ani záběr. Až v 9 hodin dopoledne táhnu něco jako klacek. Táta to poočku sleduje a říká: „pozor, tohle vypadá na Amura“ A taky že jo. Když už jsem ho měl pod nohama, tak se ukázal, „bzzzzzz“ a je zpátky uprostřed rybníka. Po dlouhé přetahované jsem měl v podběráku krásného Amura – 10,5 Kg 92 cm. Po vrácení do vody jsem si řekl, že bych se mohl na amury poslední den zaměřit.
Nelením, beru dalekohled a vyrážím na obhlídku. Koukám na to, jak se vaří voda u rákosí, od třecích se kaprů, kteří se pomalu vytláčejí až na břeh. Do toho vidím, nějakou tu Amuří ploutvičku, jak jezdí kolem a vytváří nepatrné kruhy. Jsem úplně na kraji rybníka v lese a koukám, kam případně píchnout vidličku a nahodit. Jedno místo se našlo, ale tak na jeden prut a při nahazování budu muset klečet. Nevadí, jdu do toho. Vracím se zpátky, vytahuji udici a převazuji montáž na průběžné krmítko s metrovým návazcem, kam přijde plovka 007, která vyplave až na hladinu a v krmítku jsem měl vnadící směs kapr jahoda s anglickou vločkou, které jsem opravdu jen lehce navlhčil, aby drobné částečky směsi co nejvíce vyplavávaly na hladinu. Nahazuji co nejblíže k rákosí do mělčiny. Výsledek tohoto snažení byl krásný – 3 Amuři za 3 hodiny. Poté následovalo nepříjemné balení bagáže a cesta domů.
Mé shrnutí úlovků z této výpravy:
- 90% kaprů jsem chytil na kombinaci plovoucího a potápivého boilies, Vyzutý Tonda a Oliheň.
- 10% kaprů jsem nachytal na kombinaci plovoucího a potápivého boilies 007 Robin Red a Shnilý krab
- 1 ks Amura se chytil na kombinaci plovoucího a potápivého boilies, Vyzutý Tonda a Oliheň.
- 3 ks Amura na plavoucí boilies 007 Robin Red + krmítková směs kapr jahoda s anglickou vločkou.
Do PVA jsem dával pelety Rapid - kapří guláš, macerované v dipu koření. Zkrmeno cca 6 Kg boilies – Rapid rybí mix + zbytky boilies cca 2 Kg z minulého roku brusinka Robin red, Skopex játra, chobotnice halibut krab a cca 5kg fermentované kukuřice.
Děkuji firmě Mivardi za jejich kvalitní výrobky, díky nimž jsou mé zážitky na rybách mnohem intenzivnější a zajímavější.
Tomáš Kos