Vzpomínám si na doby, kdy manžel vyrážel na rybářské výpravy sám, nebo s partou kamarádů. Do noci si pečlivě připravoval veškeré, tak hrozně důležité a naprosto nepostradatelné kaprařské vybavení a následně v tom pokračoval i v brzkých ranních hodinách, kdy byl ještě celý byt ponořen do tmy. Samozřejmě vše probíhalo v domnění “největší tichosti“. Nepochopitelné myšlenky, které se mi v té době honily hlavou, jsou již nenávratně pryč. Ale i přes to si velmi živě pamatuji to několikaleté zbrojení vůči rybařině.
Není se čemu divit. Člověk většinou odmítá věci, které nezná a vůbec jim nerozumí. Myslím, že pro většinu žen je těžké pochopit, co je tak úžasného na trávení volného času na místech, kde je spousta komárů, žádné wc a obchod v nedohlednu. Veškerý čas se tráví hledáním vhodného místa, vhodného krmení, vhodného návazce atd., ať je zima nebo nesnesitelné horko. Proto bylo asi jednodušší a hlavně pohodlnější trávit čas každý někde jinde.
Ale pak vás napadne, proč trávit čas sám, když můžete být spolu a je přece jedno kde a za jakých podmínek. A ještě když to udělá radost tomu druhému, tak to bude fajn. No, ze začátku to moc fajn nebylo. Zima, vlhko, žádná koupelna, vstávalo se několikrát za noc a neustále se něco připravovalo. Místo slibované relaxace v přírodě, jsem jezdila domů úplně vyřízená. A stále jsem nepochopila, co je na tom za umění chytit rybu. Ale nechtěla jsem to tak rychle vzdát, zvlášť když jsem viděla, jak se manžel pro mě snaží vytvořit na rybách co nejpohodlnější prostředí.
Musím po pravdě říct, že to se mnou neměl jednoduché. Tak jsem začala nenápadně listovat rybářskými časopisy, dívala se po očku na různá dvd, naučila se vázat návazce a vymýšlela své kombinace krmících směsí a návnad. Když jsem pomalu přicházela na to, co funguje a co naopak ne, tak to bylo už trochu zajímavější. A pocit z prvního zaseknutí a zdolání bez pomoci, mě přesvědčil. Už nebylo cesty zpět. Rybařina se pro mne stala srdeční záležitostí. A bylo tolik věcí, které jsem potřebovala ještě vyzkoušet a naučit… Najednou jsem pochopila, že ty nákladné věci, které se nakoupily údajně napořád, je třeba obnovit. A ono to bylo opravdu lepší s novými navijáky :) A o bivaku, lehátku a člunu ani nemluvě. Dokonce jsem obětovala i nový fritovací hrnec. Zajímavé, že teď už to nebyl problém.
Samozřejmě, že všechno chtělo svůj čas. Toto tápání v nevědomosti a objevování zcela nepoznaného trvalo několik let. První rybu jsme s kamarádkou například zasekávali tím stylem, že jsme kličkou od navijáku točily na obrácenou stranu tak dlouho, až nám zůstala v ruce. A v takové duchu se to semnou neslo. Tu spoustu ryb co jsem ztratila, bych už ani nespočítala :) A těch řečí, co jsem si u toho vyslechla:) Ale vydržela jsem a snažila se nějakou tu rybku dostat šetrně na břeh jen proto, abych ji hned zase mohla pustit zpět.
Absolvovali jsme spolu spoustu rybářských výprav i nějaké závody. Na svazových vodách, soukromých i zahraničních. Ať už sami, s kamarády, nebo rodinou. Většinou se snažíme vzít sebou i děti, aby aspoň na pár dnů vyměnily městský život za pohodu a čistější vzduch u vody. Kdysi jsme museli přibalit k rybářským prutům kočárek a plínky, teď je nepostradatelný notebook.
Jsem moc ráda, že jsme překonali veškerá úskalí tohoto krásného sportu a snažili se navzájem si vyjít vstříc. Určitě to chce spoustu tolerance a pochopení, ale ten pocit očekávání, když jste na břehu, je nepopsatelný. A pro spoustu lidí nepochopitelný, jako byl kdysi i pro mě. Přála bych všem zarytým nerybářkám, aby popustily uzdu své odvaze a párkrát zkusily se svou drahou polovicí přenocovat pod hvězdami. Určitě na to nikdy nezapomenou a třeba objeví i novou vášeň.
Sportovní kaprařina je styl života. Obětujete ji spoustu financí a volného času. A vždy s obrovským napětím očekáváte neočekávané. Nikdy nevíte, jaký bude průběh ani výsledek. To je na tom všem nejkrásnější, a jestli si nakonec zaplavete s kapřím seniorem je jen třešnička na dortu. Věřím, že rybařina není jen honba za fotkami pro propagaci firem, ale je to láska k rybám samotným. Samozřejmě, že každý si pro své rybaření hledá optimální podmínky a nejefektivnější krmení, ale to jen proto, že chce dosáhnout co nejlepších výsledků a zažít ten nejkrásnější pocit…
Díky rybařině jsme poznali několik dobrých přátel a tímto článkem bych je ráda všechny pozdravila. Všechny, kteří to s námi táhli anebo to vytrvale táhnou i nadále. Ať je to rodina nebo kamarádi. Všem patří naše velké Díky…
Petra Kovalská
