Lysci ze štěrku Rybářská sezóna je v plném proudu, počasí naší vášni přeje, ale i přesto ze všech stran slýchám, že to ještě není úplně ono a kaprům se pořád moc nechce. S tímto tvrzením se setkávám především na jedné řece, se kterou mám nevyřízené účty z minulého roku. Sám jsem ji letos několikrát navštívil v různých úsecích a kromě jedné parmy, jsem nic zajímavějšího na břeh nedostal. Usoudil jsem, že na řekolovy je asi ještě brzy a rozhodl se, že bych mohl navštívit jednu pro mě novou svazovou vodu, o které jsem často slýchával, ale zatím ji nedal šanci. Zavolal jsem kamarádovi, který semnou často jezdívá na výpravy, jak to s ním vypadá. Věděl jsem, že prodělal nedávno operaci kýly, tak aby na tuhle výpravu kývnul, musel jsem mu slíbit, že těžké věci budu tahat já a on si bude jen užívat rybaření.
Před výjezdem jsme si opatřili maximum informací o dané lokalitě, abychom nepřišli hned z kraje sezóny o povolenky, a musím říct, že těch zákazů nebylo zrovna málo. Z počátku jsme kroutili hlavou nad pravidly, které vládnou této vodě, ale až po příchodu na místo jsme pochopili, jak skvěle fungují v praxi a rybáři jsou velice disciplinovaní. Už jen samotná doprava na lovné místo spoustu pohodlných z nás odradí, vždyť na ty nejlepší fleky to bylo téměř dva kilometry s rybářským vozíkem naloženým až po okraj, který jste museli tlačit brutálně rozbitou polní cestou zemědělskými stroji. Takže když jsme dorazili na vytipované místo, měl jsem ruce vytahané, jako opičák a lilo ze mě, jako z konve a to jsem raději nemyslel na 12h večerní, kdy člověk musí ve tmě pouze za svitu své čelovky absolvovat cestu zpět, protože nocování u vody je zde přísně zakázáno.
Lovné místo jsme si vybrali předem na internetu, v místech kde byla spousta popadaných stromů a bylo nám jasné, že ryby budou právě tam. Naše domněnky jsem ověřoval u mých kamarádů, co tuto vodu často navštěvují a ti nám vše potvrdili. Po příjezdu na místo jsme bleskurychle postavili stojany, nachystali pruty a před samotným nahozením jsme lovný úsek zmapovali markerem. Nebylo ani potřeba nějak přemýšlet nad tím, kam montáže poslat, protože ryby na sebe okázale upozorňovaly v místech, kde stromy trčely z vody a vytvářely oblouk, do kterého jsem nahazovali. Po nahození jsme nenápadně k montážím přihodil pár kuliček, byť se to oficiálně nesmí. Místní rybáři nám totiž řekli, že když to s krmením nebudeme přehánět, tak nikdo s pár kuličkama na zatraktivnění místa nebude mít žádný problém. Na tuto vodu jsem zvolili boilies od firmy Mivardi Kapří guláš a novinku pro tento rok Crazy liver. Já osobně byl nejvíce zvědavý na játrovou novinku, i když kapří guláš se mi také hodně zamlouval. Na štěrkáčích mi vždycky nejvíce fungovaly kořeněné, výrazné nástrahy, takže jsem našemu výběru věřil. Měl jsem s sebou i obalovací pasty a vždy jsme na jeden prut kuličku obalili. Do pva punčochy jsme dávali turbo pelety, které perfektně pracují ve vodě a u kaprů probouzejí velký zájem.
První den byl pro nás poměrně úspěšný, dostaly jsme jednoho kapříka kolem 70cm a o opravdu těžkou rybu jsem přišel kolem 10h večerní v překážkách. Byl jsem z toho tak nešťastný, že hned po uřezání ryby, jsem vlasec o průměru 0.30mm přemotal na 0.60mm. Někteří si mohou poklepat na čelo a říct si, proč jsem tam nedal té 0.60mm jen 15m, jako šokáč. Odpověď je jednoduchá, vadí mi velký uzel, který spojením dvou monofilů vzniká a při náhozu vám ubere více cenných metrů, než moje varianta. Věděl jsem, že s touto změnou budu muset udělat nutné úpravy prezentace mé sestavy a také se mi významně zkrátí vzdálenost, na kterou budu nahazovat. Vzhledem k tomu, že jsem házel na cca 50-60m, tak mi to až tak nevadilo. Při takovémto průměru vlasce mi bylo jasné, že mě ryba snadno odhalí. Protože jsem velkým fandou všech typů backleadů a věřím v jejich funkci, tak řešení bylo velice snadné. Volím tedy flying backleady. V mém případě se jednalo o 20g torpilky, u kterých jsem ještě rozšířil centrální otvor pro lepší klouzání po silném vlasci. Pro lepší představu, jak byla sestavena má udice to vezmu hezky od začátku. Nejprve jsem si na cca 1metru florocarbonu o průměru 0.60mm vytvořil na obou jeho koncích smyčky, za pomoci krimpovacích nůžek. V jedné smyčce jsem zafixoval obratlík, takže druhým koncem jsem jen provlékl in-line olovo o váze 99g a obratlík zatlačil do něj. K druhému konci jsem napojil kmenový vlasec s gumovým korálkem a torpilkou. Tímto spojením jsem docílil, že torpilka byla asi 1 metr od hlavního olova a mohla tak lépe pracovat a pohybovat se po kmenovém vlasci, čímž mi celou sestavu přirazila ke dnu. Tuto strategii jsem ještě podpořil tím, že jsem vlasec nedošponovával a nechal je hodně povolené. Pokud byste torpilku dali těsně za hlavní olovo, při náhozu by neodletěla po vlasci dostatečně daleko směrem od koncové sestavy a její funkce by tím byla významně narušena. Dále jsem na obratlík připojil sponku na rychlou výměnu návazců a bylo hotovo. Návazce jsem používal všechny možné od kombinovaných po celé z fluorocarbonu. Největší důraz kladu vždy na ostrost a dostatečnou pevnost háčku. Díky těmto změnám jsem nabyl zpět ztracené sebevědomí a pokračoval vesele v lovu.
Do 12h už moc času nezbývalo a já jsem měl alespoň nachytáno na další den. Blíží se konec lovu a my balíme a absolvujeme dlouhou cestu k autům, kde nocujeme. Ve 3:30h budíček a vracíme se zpět na své lovné místo. Pokračovali jsme ve strategii z předešlého dne. Pod háčkem jsme měli nastraženo opět boilies od fy Mivardi. Po nahození přichází do hodiny první jízda na Kapří guláš, kamarád po svižném přizvednutí prutu cítí, že na druhém konci je slušnější ryba. Po několika minutách vzájemného přetahování podebírám krásného šupináče. Pár fotek a rybu pouštíme. Kolega opět nastražuje úspěšnou nástrahu obalenou pastou téže příchutě, připojuje pva s turbo peletami a posílá přesným náhozem montáž k potopenému stromu. Přihodí pár kuliček kobrou a usedáme do křesel.
Do půl hodiny od nahození se roztáčí kolegova cívka, znova z toho samého místa, odkud dostal krásného šupíka. Opět na druhém konci silná ryba, která moc neprospívá jeho operované kýle. Vše nakonec končí šťastně a já podebírám krásného lysce s ohromnými ploutvemi. Fotím spokojeného lovce a rybu pouštíme zpět. Kolega pokračuje ve své krasojízdě a opět montáž beze změny posílá do horkého místa. Přichází třetí záběr a je to hattrick v podání mého dlouhovlasého kolegy, nečekaně z toho samého místa. Co vám budu povídat, malinko jsem to nesl těžce, ale kamarádovi jsem to samozřejmě přál. Opět to byla hezká podívaná a byl z toho vypasený lysec. Už jsem ani nedoufal ve svůj úspěch a v tom se rozjíždí můj prut, energicky přizvedávám a cítím, že to není žádný velikán, ale po podebrání je z toho krásný, zdravý, kulatý lysec, kterému zachutnala novinka Crazy liver. Měl jsem velkou radost a v našem táboře panovala příjemná nálada. Do večera byl klid a my si užívali krásného počasí a chytali bronz na žhnoucím slunci.
K večeru, kdy slunce pomalu zacházelo za kopce, nás z letargie vytrhává razantní záběr na játrovou kuličku, která byla na mé sestavě. Při přizvednutí prutu mi bylo jasné, že to bude pěkná ryba. Prut byl ohlý do nesmyslu a ryba si brala vlasec i přes docela utaženou brzdu. Musel jsem tedy přitáhnout víc a rybu dostat od překážek, kam zkušeně mířila. Při zdolávání zažívám infarktovou chvíli, kdy mi ryba zajíždí do vázky, v tu chvíli maximálně využívám vlastnosti 0.60mm vlasce a opírám se na tvrdo do prutu a doslova rybu rvu z překážky ven. Rybu se mi daří dostat tam, kam potřebuji, a po pár razantních výjezdech je ryba v blízkosti břehu. Kapr se drží stále u dna a na hladině se dělají velké bubliny. Po chvilce spatřujeme nádherného, mohutného lysce a je nám jasné, že se jedná o nejtěžší dosavadní rybu. Kaprovi se stále nechce do podběráku a já v euforii důrazně povídám kamarádovi, že se mu podebrání musí podařit na poprvé. Přitahuji lysce ke břehu a kolega svou úlohu zvládá na výbornou. Oddechl jsem si a přijímám gratulace od svého parťáka. Byla z toho má nejhezčí ryba, co jsem kdy na svazovce chytil. Obrovská radost, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Dávám si s ním pár fotek při západu slunce a pouštím zpět s přáním brzkého shledání. Crazy liver bodují a získávají si u mě čím dál větší důvěru. Nemám důvod cokoliv měnit, dávám pod háček opět játra, připojuji pva s turbo peletami a nahazuji. Kobrou k montáži posílám pár kuliček a usedám do křesla. Jsem spokojen a vstřebávám předchozí okamžiky. Pomalu se stmívá a přichází studená noc, panuje velký klid. Ryby se nehážou tak, jako v odpoledních hodinách. Už jsme mysleli, že nic nepříjde, ale kolem pul 12h se rozjíždí kamarádův prut, na kterém byl nastražen kapří guláš. Vypadalo to na menší rybu, protože moc nebojovala a dala v podstatě svou kůži lacino. Po posvícení čelovkou do podběráku jsme byli překvapeni velikosti líného šupináče, který byl nakonec nejdelší rybou výpravy. Blíží se 12h, my balíme a jdeme zpět k autu. Ráno opět vstáváme a absolvujeme tu samou cestu a rybaříme jen do 11h dopolední, už nic nepřichází. Přesto máme s kamarádem blažený výraz ve tvářích a oba víme, že zde nejsme naposled a že to stálo za to.
Po návratu domů, můj zážitek byl natolik silný, že jsem jej chtěl co nejdříve zopakovat. Netrvalo to ani 3dny a já byl zpět, v rukou třímal madla vozíku a jel směrem k místu posledního lovu, tentokrát sám. Přijíždím na místo a rychle vybaluji, v takových chvílích není semnou rozumná řeč, dokud nemám nahozeno, nejsem to já. Pod háček opět dávávám boilies do firmy Mivardi Crazy liver, do pva punčochy turbo pelety a posílám k potopeným stromům. K montáži ještě přihazuji kobrou pár hrstí kuliček a plný očekávání usedám do křesla. Přichází první záběr a po několika vteřinách je mi jasné, že to žádný obr nebude. Přesto se jedná o hezkého kapříka, kterého zbavuji háčku ještě ve vodě.
Přehazuji a kobrou posílám další dávku boilies k montáži. Voda je podezřele klidná, už to nevřelo tak, jako před třemi dny, kdy ryby vyskakovaly nad hladinu a jejich aktivita byla hodně zřetelná. Do večera se nic neděje a já kolem 12h večerní jedu zpět k autu. Další den slunce svítilo a bylo úplné bezvětří. Bylo mi jasné, že by pomohlo, kdyby začalo foukat a voda se trochu okysličila. Naštěstí se tak stalo a vítr se začal opírat o hladinu.
Bylo asi 12h, čas obědu a přichází zběsilá jízda, přiskakuji k prutu a lehce přisekávám. Kapr i přes dotaženou brzdu bral dál metry vlasce, musel jsem tedy dotáhnout na krev a dostat jej z kritického místa překážek, kam svými výpady mířil. Byla to nádhera, srdce mi bušilo a já si v těchto chvílích si uvědomoval, jak moc mám rybaření rád. Prut je ohnutý do nádherné křivky a naviják krásně cvrká při razantních výpadech rybího monstra. V blízkosti břehu jej konečně spatřuji a od pohledu vím, že se jedná o mého největšího svazového kapra. Moc si přeji, aby háček dobře seděl a abych o rybu nepřišel. Ještě několik výjezdu, přemetů, šplouchanců a nádherný tučný lysec končí v podběráku. Obrovská radost. Podložka od firmy Mivardy New Dynasty se opět dočkala ryby ve velikosti, pro které byla primárně stvořena. Focení probíhá poněkud krkolomě, protože jej provádím sám, ale pár fotek se naštěstí podařilo a já se o ně můžu s vámi podělit. Okamžitě vytáčím kamaráda a své bezprostřední zážitky chrlím na něj, ten jen nadává, že musí tvrdnout v práci a přichází o takové silné rybářské chvíle. Po vydecnutí a vstřebání úžasných momentů, montáž posílám zpět do horkého místa. Před tím jsem háček ještě malinko přetáhnul brouskem, aby byl chytlavější.
Sedím spokojeně v křesle, popíjím kávu, sleduji vodu a cítím se skvěle. V tom najednou zvoní můj proklatý telefon a povinnosti mou výpravu předčasně ukončují. Co se dá dělat, balím a mířím k autu. Cestou přemýšlím, kdy sem zavítám znovu. O čem ale vůbec nepřemýšlím je volba nástrahy. Boilies firmy Mivardi mi pomohlo ke krásným úlovkům a do budoucna dám určitě šanci i ostatním řadám ze sortimentu Rapid.
Jirka Valeš, tým Mivardi
