Na první letošní výpravu jsme se s parťákem Davidem domlouvali již koncem února, tak, abychom v práci měli volno současně. To jsme ještě nevěděli, že termín 7-10.4.2013 nebude termínem jarních teplot, ale naopak termínem chladným až zimním, nejchladnějším „jarem“ za posledních 100let jak udávají meteorologové. Vzhledem k tomu, že výprava se nedala již přesunout, tak jsme se rozhodli vyrazit za šupinatými kamarády prostě za každou cenu.
Od letošní sezony jsme kývli na nabídku firmy Mivardi na bližší spolupráci a tak volba lokality na začátek této sezony byla jasná a to hned z několika důvodů – zde se parťák David kdysi před lety dostal k lovu kaprů a propadl kouzlu kaprařiny, navíc zde jsme se poznali jako rybáři i když jsme se do té doby znali jen z práce a začalo tady naše rybářské parťáctví. První sezonu s Mivardi jsme chtěli začít zase tady.
Balení probíhalo s nadšením, boilie malých průměrů a téměř všech příchutí bylo připraveno již čtrnáct dní dopředu, také návazce jsme chtěli mít hotové vzhledem k předpovědi počasí, ono kdo by se taky vyžíval v navazování při teplotách kolem nuly, že. Termín se blížil a najednou tu konečně byla neděle. Parťák pro mě dorazil odpoledne a začalo se nakládat. Protože s námi tentokrát nejely drahé polovičky, rozhodli jsme se, že to zkusíme naložit do jednoho auta, tak se taky asi na druhý pokus povedlo. Hurá jedéém směr Skalička.
Po příjezdu na místo jsme byli trochu zaskočeni množstvím sněhové pokrývky v okolí a při pohledu na přehradu, která byla z jedné třetiny ještě pod ledem a to na mělčí partii lokality, tedy tam, kde jsme chtěli lovit. No nic, řekli jsme si, když už jsme tady, tak to přece nevzdáme!! Dále jsme se dozvěděli, že přehrada je u stavidla bez ledové vrstvy přibližně tři dny, voda byla dost studená a denní teploty se pohybovaly kolem šesti stupňů.
Zvolení lovného místa bylo pod tíhou okolností jasné - vyhledat hlubší části přehrady a jednu z montáží poslat podél břehu a snažit se tak vyhledat první letošní úlovek. Poté, co jsme odhrnuli sníh na místo pro bivak, přišla na řadu kompletace udic a montáží. Před samotným náhozem jsme prokrmovali lovná místa method mixem Rapid Spice a na řadu přišla taky V1 fish. Přes den jsem na montážích střídal feederové pelety Cherry, Halibut a Kapří guláš. Některé nástrahy jsem obaloval také do pasty shodné s peletou, některé jen maceroval v liquidu. Do večera bohužel žádný záběr nepřišel a začalo se stmívat, teplota klesala k bodu mrazu. Na noc jsem se rozhodl zavěsit pod háček jednu kuličku boilie o průměru 16 mm s příchutí cherry, kterou jsem doplnil také gelovým atraktorem téže příchutě, na druhý prut šel můj oblíbený Kapří guláš s malou plovkou obalenou do pasty, na konci třetí montáže se houpal Vyzutý Tonda, kterého jsem také obalil v gelovém atraktoru. Montáže jsme obohacovali PVA punčochou, do které jsme dávali peletky Rapid o průměru 4 mm s příchutěmi V.Tonda, Cherry a Kapří guláš, tohle všechno prolité liquidem, ve snaze zanechat v chladné vodě potravní signál a lákavou stopu.
Zřejmě bylo pod nulou
Námraza
Rapid
Přišla první noc, kolem jedenácté hodiny jsme zalehli do nového bivaku a čekali na tu libou melodii hlásiče, která se však bohužel ne a ne ozvat. Ráno v sedm hodin jsme rozepnuli biwi a zjistili, že nás přes noc navštívil „Děda Mráz“, který z hladiny po celé přehradě vytvořil ledovou vrstvu o tloušťce cca 5 mm.. Zpočátku to bylo pro nás úsměvné, ale poté, co jsme si uvědomili, že voda se zase ochladila, nám začalo vrtat hlavou, zda nebude naše výprava předčasně ukončená, tedy jestli ji nevzdáme hned na jejím začátku. Chvíli jsme laborovali, co budeme s ledem dělat. Slunce sice vycházelo, ale teplota se moc nezvedala, když v noci bylo téměř osm stupňů pod nulou. Po ranní kávě přišlo teamové rozhodnutí, že to přece nevzdáme po 12 hodinách lovu, když jsme se na to oba tolik těšili. Zbývalo vyřešit problém jak změnit zimní stadion na chytatelnou vodní hladinu, aby šlo aspoň přehodit po kontrole, případně výměně nástrahy. Při pohledu na otočenou plechovou pramici jsme dostali nápad, který jakš takš v této situaci dával smysl a který byl jediným východiskem z této šlamastiky. Tak jsme obrazně vyhrnuli rukávy, pramici otočili a s nemalým úsilím dali na vodu. Led jsme začali rozbíjet lopatou od břehu a poté, co náš improvizovaný ledoborec doplul cca 20 metrů od břehu, jej rozhoupali do boků. Tím jsme dosáhli menšího vlnobití, které se po hladině přenášelo i pod ledový příkrov a údolíčkem se nesly libé zvuky praskajícího ledu. Ani v tuto chvíli nás neopouštěly úsměvy na tvářích, a tak nám šlo „ dílo“ skvěle od ruky, vlastně od pramice. Asi po hodině strávené na vodě bylo naše lovné místo jedna nalámaná ledová kra vedle druhé, ale na pomoc nám jako na zavolanou naštěstí přišel vítr, který kry natlačil vpravo od nás a my jsme mohli konečně přehodit. Odpoledne se začala zvedat teplota a led se rozpouštěl před očima. Kromě dvou cejnů se však ani menší kapr přemluvit nenechal, ale začala být aktivní bílá ryba a to bylo po předešlé noci pozitivní. Konečně jsme si přestali připadat jak dva blázni a začali jsme věřit tomu, že toužebně očekávaný úlovek ať kapra či jesetera není až tak nereálný, jak se zdálo ráno při pohledu na ledovou plochu svírající naše silony hned pod špičkami prutů. David měl přes den jeden záběr, který však zasekává do prázdna. Blížila se noc a obavy, že hladina opět zamrzne. Byli jsme rozhodnutí, že pokud by k tomu došlo, ráno balíme a jedeme domů. Naštěstí se to však nestalo, od vody bychom i tak odjížděli jen hodně neradi, přece jen byla zima dlouhá..
:)
Nástraha obalená v gelovém atraktoru
Nebyly by lepší brusle?
Druhou noc v jedenáct hodin mě budí ze spánku ten libý tón hlásiče a příposlechu. Supéér, říkám, rychle nasazuji čelovku, obouvám se a hurá k udicím. V první chvíli jsem si myslel, že je to kapr, protože jsem měl pod háčkem nastraženou 16 mm brusinku s plovkou téže příchutě, kdy po záseku jsem cítil mohutný tah, který se postupně zmírňoval. Parťák mě z vyhřátého spacáku následoval a už byl venku nachystaný s podběrákem. Při zdolávání jsem si ztlumil světlo čelovky a rybu jsem dostal ke břehu na vzdálenost asi 10 metrů bez větších obtíží, ale pak to přišlo- mohutný tah, kdy jsem jenom sledoval mizící vlasec na cívce..,“První větší ryba, o tu nesmím přijít“, mumlám polohlasně a od pusy mi jde pára.. Asi po 25 minutovém zdolávání parťákovi navádím do podběráku krásného, zdravého jesetera o délce 125 cm a váze 10,90 Kg. Po rychlém zvážení a focení na sněhu za častého polévání vodou tento krásný kousek vracím zpět do vody a děkuji mu za jeho návštěvu. Po náhozu nemůžu ještě dlouho usnout, bohužel hlásiče mě do rána už k prutům nezvou. Následující den mi na zakrmené místo najela partička cejnů a čekala mě řada padáků a potahů, kapr však nikde. Zkoušeli jsme různé kombinace různých příchutí boilie jak na dno, tak i samotné plovoucí boilie, ale kapra se nám přelstít nepovedlo. Výsledek nepřinesly ani experimenty se změnami montáží.
Noční jesík
Plovky bruslí
Raptor Stealth
Na poslední noc dávám pod háček opět brusinku z liquidu společně s plovkou menšího průměru a nahazuji do stejného místa, ze kterého jeseter už přišel. Na druhou udici dávám cherry v pastě a v gelovém atraktoru, montáž směřuje do zakrmeného místa. Do noci čekám na záběr, nechce se mi spát a jedenáctá hodina se blíží... Usínám a o půl dvanácté se cherry rozjíždí- jízda jako blázen, konečně je to tady, běžím k prutu a jemně dosekávám, spíš jen rychleji zvednu prut z vidliček. Podle tahu je mi jasné, že to je zase jeseter, tohoto však přibližně po pěti minutách zdolávání nejsem schopný otočit ke břehu a jeho cesta směřuje ke stavidlu, kde se vypíná. Vypadává ze mne několik nepublikovatelných výrazů, nástrahu rychle kompletuji a házím do stejného místa s vírou, že do rána ještě jeden záběr bude, bohužel marně. Do rána se už nic nedělo kromě ranní aktivity cejnů.
Sounder M1500
Poslední den je u vody tepleji, po ránu svítí slunce a teplota je také příznivá, toto však netrvá dlouho a obloha se zatahuje a začíná pršet. Uznáváme, že tentokrát nad námi matka příroda zvítězila a my ač plni odhodlání a snahy ulovit některého z místních krasavců, jsme tentokrát nachytali pouze v momentech, kdy jsme výpravu v myšlenkách plánovali. Věci balíme za mokra, ale s pocitem, že výpravu jsme si značně užili a zážitky z rozbíjení ledu nám zůstanou navždy, byť jsme svůj kalich hořkosti vypili do dna. Ale rybařina není jen o úlovcích a pěkných fotkách naducaných kapříků, kteří se na nás valí z webových stránek i stránek časopisů. Málokdy se publikují články z výprav, které jsou stejné nebo podobné jako tahle naše. My nemáme problém si přiznat, že se prostě nepodařilo chytit kapra, nemáme zapotřebí průběh této výpravy ani žádné další v budoucnu nějak „ přibarvovat“. Svým způsobem je to pro nás zkušenost do budoucna a myslím, že se nemáme za co stydět, protože není moc takových šílenců, kteří jedou z tepla domova spát pod bivak do spacáku v -8st Celsia a čekat, že místo správce či porybného nás navštíví správce zimního stadionu je jak říká parťák „ extreme fishing“..:) Ale „kdo chce chytat velké ryby, musí bez nadsázky trpět“. No a fotka s jeseterem na sněhu má pro mě svou cenu! Už teď je mi jasné, že pokaždé, když ji uvidím na monitoru svého počítače, vybavím si tu směsici beznaděje, naštvání a zoufalství z pondělního rána.
Závěrem bych chtěl popřát všem kaprařům v letošní sezóně spoustu úlovků a hlavně nádherných zážitků u vody, ty vám nikdo nevezme!!
V mrazu potěšil...