Květen je měsíc, který určitě nemůže nechat žádného rybáře chladným. I u mě to není naopak. Je to čas, kdy můžete zažít neskutečnou výpravu a nebo taky totální propadák. Vše se odvíjí od tření kaprů. Nejlepší je samozřejmě chytit období před třením, kdy jsou kapři nejtěžší a v plné žravosti, ale i období po tření není vůbec špatné. Jako každý rok se mi touhle dobou každý večer těžko usíná, protože mi ve snech plují kapři víc než jindy :) Vzpomínám na úspěchy, ale i trápení z minulých let. Před očima mám svoji oblíbenou přehradu, kde už je vše krásně zelené, typická vůně bahna a všude kolem hejna bzučících komárů. Pro někoho peklo, ale pro mě je to ráj na zemi. Prostě doma to už nemohu vydržet a musím k vodě. Ještě rychlý telefonát s kamarádem a jedeme na ně :)
Máme před sebou 10 dní lovu, což je paráda. Původně jsme měli jet na moji oblíbenou přehradu, ale po domluvě vyzkoušíme jinou přehradu, na které jsme v životě nebyli, a když to nepůjde, tak se na 5dní přesuneme na moji oblíbenou. Termín začátku výpravy je naplánován na 18.května. Bohužel, den před odjezdem, mi volá Mates, že za mnou dorazí až v neděli kvůli pracovním povinnostem, a tak vyrážím sám. Už se těším jako malý kluk. Jsem zvědavý, co si na mě nová voda nachystá. Popravdě, miluji dobrodružství a tohle je právě ono. Cesta ubíhá celkem rychle. Táta mě vykládá u přehrady, na předem vytipovaném místě, a odjíždí domů. Tak, konečně jsem tu.
Přede mnou se rozprostírá nádherná voda ještě v krásnějším údolí. Moje kaprařská dušička jen plesá. Jako vždy prvně usedám na břehu a pozoruji vše kolem sebe. Musím se nejprve sžít s okolím. Nevím, možná jsem trochu divný, ale dělám to tak pokaždé - jen mlčky sedím a pozoruji vše, co se okolo mě děje. Budete se divit, kolik zjistíte během krátké chvilky informací o dané vodě. Pozoruji okolní rybáře, vodu, přírodu, vnímám vítr, který bývá často důležitým faktorem úspěchu. Příbřežní partie vám trochu napoví, jaké zde asi bude dno. Dá se i zhruba otipovat úživnost vody podle několika znaků, už jen podle zbarvení vody, což naznačuje množství planktonu atd. V mělké vodě u břehu žije i spousta živočichů, což vám trošku pomůže i s výběrem nástrah. Není špatné ani prohodit pár slov s okolními rybáři, i když většinou nejsou moc sdílní. I hladina vám leckdy prozradí, kde se ryby zdržují. Všechny tyto informace jsou alespoň pro můj lov velmi důležité. Už doma se připravuji na všechny situace, které mohou nastat a často si připadám jako strašný puntičkář. Stejně to ale leckdy nestačí, protože každá voda je jiná a každý den nás ryby dokážou něčím překvapit. A proto nás rybařina tak baví. Každý je přesvědčen o něčem jiném a já to nikomu neberu, ale mám na věc svůj pohled.
Tak teď mě čeká to, co už všichni dobře známe. Vybalení všech „krámů", které v dnešní době člověk k rybolovu potřebuje. Když mám všechno nachystané a chci se vrhnout na zmapování vody, blíží se mým směrem na lodi kaprař, který ode mě seděl kus na levo. Po rychlém seznámení vyzvídám další důležité informace. Naštěstí je Radek stejný blázen do ryb jako já a pohodový člověk. Ptá se mě, jestli bych se nechtěl přesunout blíž k němu, že ve dvou si můžem vzájemně vypomáhat a nabízí mi i možnost půjčování lodě. Sice mám rád svůj klid, ale po zjištění toho, jak to tu chodí s rybářskou stráží a místními krmítkáři usuzuji, že bude přece jenom lepší se přestěhovat. Tímhle krokem si pro sebe zavřeme lukrativní zátoku, kterou si rozdělujem napůl, což je fér. Jsem nakonec rád, že jsem na Radka natrefil, protože je to super člověk a takových už v dnešní době u vody moc nepotkáte.
Zpět, ale k lovu. Konečně jsem vše přestěhoval a mohu vyrazit zmapovat dno. Nevlastním echolot, a tak mi k tomu pomáhá obyčejná olovnička. Při troše cviku se dá rozpoznat spousta věcí a pomocí uzlíků na každém metru změřit i hloubku. Nakonec zjištuji, že do 10m u břehu je dno převážně písčité a dál pokračuje jemný nános bahna. Celá plocha přede mnou je klasická vana s největší hloubkou dva metry a v zátoce, o které jsem se zmiňoval je občas nějaký pařízek. No, nebude tu moc co vymýšlet - jsem zvyklý na takovéto vodě masivně zakrmit a stáhnout co nejvíce ryb do svého loviště. Po rozmluvě s Radkem však zjišťuji, že to tu vůbec nefunguje, ba naopak je lepší jen hrst „na beton" vysušených kuliček k montáži. Zprvu tomu moc nevěřím, ale když vidím, že jeho zásoby krmení čítají jen pár kilo kuliček jedné nejmenované zahraniční firmy, tak na tom asi něco bude. I takovýchto věcí si všímám, abych se pak případně mohl odlišit, což mnohdy na vychytralé kapry pomáhá. Do toho mi ještě Radek ukazuje sešitek s poznámkami úlovků, což dokazuje to, že mluví asi pravdu. Každopádně, mám dost času na to, abych vše překopal v průběhu týdne. Konečně se vrhám na přípravu montáží. Razím heslo, že v jednoduchosti je síla, a podle toho vypadají i mé montáže. S návazci začínám experimentovat až poté, co mi moje klasika, z nějakého pádného důvodu, přestane fungovat, jak bych potřeboval - jako například, když se ryby vypínají, opatrně berou atd. Jinak se držím toho, čemu věřím. Moje montáže se tedy skládají z háčků Mivardi MTC Gripper vel. 6-8 , a to při použití na potápivé boilies nebo samotné pop-up a z háčků Mivardi MTC D-rig vel. 6 při použití na panáčka. Dále používám moji oblíbenou šňůrku od Krystonu Quicksilver 25lb, na který se mohu spolehnout. Převlek proti zamotání a rychlovýměný obratlík je pro mě samozřejmostí, takže dále pokračuji buď olověnou šňůrou, silným monofilem nebo fluocarbonem podle situace. Na to buď in-line olovo nebo olovo do závěsky. Kmenový silon Mivardi Carbon Carp 0,35mm a na náhradních cívkách od svých Maximusů mám připravený tentýž silon, ale v 0,28 mm pro případ, kdybych chytal na odhoz. Teď se můžem vrhnout na krmení. To není radno podceňovat, zvlášt, když jedu na neznámou vodu. Vždy mám v zásobě více druhů. Dále i různé dipy,pop-up boilies, peletky, pasty atd., abych se trefil kaprům do chutě. Na poprvé však sázím na své osvědčené věci. Na jeden prut „našívám" boilies 23mm Vyzutého Tondu na panáčka, což je pecka na velké ryby a šílený smrad :). Na druhý prut nabíjím svojí lásku 18mm cherry, taktéž na panáčka. Je velice atraktivní a vždy s její pomocí rychle zjistím, jaká je aktivita ryb. Vše od firmy MIVARDI. Ještě přidám ke každému druhu do kyblíku hrstku kuliček a mohu zavézt. Prut s Tondou umisťuji do zátoky a cherry pokládám pod druhý břeh, kde si nemůže nikdo sednout a kapři tu mají klid. Kolem každé montáže rozhazuji kuličky boilies do většího prostoru, abych donutil kapry víc hledat. Vždy také zavážím tím stylem, že mám prut v lodi a pokládám jeho pomocí montáž. Mám tak jistotu, že mám montáž 100% srovnanou. Na břehu bych byl totiž jinak nervozní a na pochybách o tom, jestli je pod vodou vše tak, jak má být. Však znáte toho červička pochybnosti, co vás nahlodává, když to delší dobu nebere. Má to i další výhodu v tom, že pak nejste na rybách na nikom závislý. Opravdu doporučuji se tento styl závážení naučit. Uvidíte, že po pár pokusech to jde celkem snadno. Viděl jsem už u vody dost stylů zavážení a některé rybáře jsem vážně kolikrát nechápal. Hlavně v případech, kdy si rybář dojel s montáží v kyblíku nad určené místo a pak ji ledabyle vysypal nebo jen tak hodil do vody. Pro pana kolegu to bylo asi zcela normální, ale věřte mi, že takto je celé vyvážení úplně k ničemu. Protože z 90% bude montáž zamotaná nebo v něčem viset. No každý svého štěstí strůjce.
Tak vše je na svém místě. Konečně !
Vychutnávám si podvečerní kávu a dlouho do noci debatujem s Radkem o čem jiném, než o rybách. Tyto chvíle jsou k nezaplacení. Jste na rybách...pěkně klídeček, kecáte s člověkem, který je naladěný na stejnou notu. Ta rybařina je přece jenom krásná. Zas jsem tam, kde se cítím nejvíc doma, a to u vody. Dnešní uspěchaný svět není nic pro mě. Na rybách se my vždy zastaví čas. Škoda, že člověk má na tento krásný koníček jen tak málo chvil. Zásadně si vždy vypínám mobil a nechci o ničem, co se ve světě děje, ani vědět. Jak se říká: „Čas strávený na rybách se do života nepočítá!", a proto si ho nechci ničím kazit. Toto přísloví jsem slyšel už jako malý kluk. Vždy, když ho slyším nebo si ho v duchu opakuji, na mě dýchne ta zvláštní nostalgie. Myslím i na umění našich dědů, které je už leckdy opomíjené, což je velká škoda. Myslím si, že kdo si neprošel rybářské krůčky pěkně od začátku, přišel o strašně moc. Bohužel v dnešní době už se na tohle nehledí a kdo má peníze, tak už má vše nej atd. No každého věc, ale já na to mám svůj úhel pohledu. Vraťme se však k našemu lovu.
Do rána jsem bez záběru. Zrovna, když si dělám snídani, ozve se nesmělé „píp píp" na cherry. Raději přisekávám a po chvilce pouštím prvního 60cm školáka se vzkazem, ať pošle dědu. No asi poslouchal pozorně, protože kolem oběda přichází razantní jízda na Tondu. Po záseku cítím pěknou rybu. Po chvíli mi však zajíždí do vázky. Na nic nečekám, skáču do člunu a rychle za ním. Po několika metrech zjištuji, že silon je zachycen ještě někde kousek přede mnou. Rychlým škubnutím vlasec uvolňuji. Byl však zamotán v nějaké urvané montáži od krmítkáře. V duchu ho proklínám a jako zběsilý koušu starou montáž pryč z mé šnůry. Rychle domotávám. Rybu stále ještě jemně cítím, bohužel po chvíli je mrtvo. Přijíždím k druhé vázce, vyškubávám montáž a jedu zkroucený na břeh. Sakra! To je škoda, už mohl být lepší. No nic, není čas na nějaké fňukání. Vše mám během chvíle nachystané.Tonda putuje zpět do zátoky. Ještě opět místo trochu přicukruji a uvidíme, co bude dál. Až do dalšího rána se však nic neděje. Je neděle. Odpoledne dojíždí Mates. Pomáhám mu vše připravit, protože v chytání na boilies je začátečník. Na jeden prut nabíjí cherry, na druhý Seu a vyvážím mu je k druhé straně. Celý den je mrtvo. Až tedy na brutální nájezdy místních krmítkářů - jak já říkám „masařek" Je hrozné, jak se Vám někteří lidé snaží znepříjemnit život jen co uvidí postavený bivak. Ustavičně mě přehazují, až to dojde do té fáze, že Matesovi jeden nejmenovaný dědula stáhne montáž a nadrzo mu ji u své židličky rozstříhává. To už je poslední kapka! Mates si jde pro svou montáž a trošku hlučnějším stylem rozhovoru vysvětluje místnímu pánu, že tohle se nedělá. No nic, lepší už to na našich svazových vodách nebude. Přichází však večer a s ním místní masařky chvátají domů na večeři. Konečně je klid! A my se zas můžeme věnovat lovu kaprů. Kolem půl desáté přichází Matesovy jízda na cherry. Po opatrném zdolávání mu podebírám jeho osobák. Krásného šupináče 76cm. Někomu to může přijít jako malý kapr, ale uvědomte si, že on v životě větší rybu nevytáhl, a tak má neskutečnou radost. Pár fotek a kapra pouští. Hodinku na to dostávám záběr i já. Také na cherry. Přisekávám a konstatuji, že je to nějaký prcek, protože jde nějak lehce. O to větší je moje překvapení z toho, jaké mi začíná ryba předvádět divadlo u břehu. Po delším souboji mi končí v podběráku nádherný lysec. Jo! Má krásných 11kg a 81cm. Paráda, další ryba 10+ ze svazové vody. Jsem neskutečně šťastný. Pár fotek, krátké pomazlení a: „Plav, ty můj břicháči!".
Rychle umisťuji cherry na své místo a opět klukům cukruji vodu kuličkami, ať mají co sbírat. Asi za dvě hodinky přichází jízda Matesovi opět na cherry. Ta místním kaprům vyloženě chutná. Mlsouni jedni :).....Po chvíli mu podebírám také lysce a vím, že si Mates znovu zvedne svůj osobák. Vynáším kapra na podložku a Mates je na zbláznění. Kapr má krásných 84cm a 12kg. Pouštíme ho. Jsem štastný, že se kamarádovi zadařilo a gratuluji mu k jeho novému osobáku. Zároveň mu povídám, že má obrovské štestí, protože takovéhle ryby se na našich svazovkách nechytají každý den. Opět pokládám jeho prut na své místo. Do rána se však nic neděje, ale to ani nevadí - už teď jsme oba spokojení. Další den probíhá zdoláváním několika 70-tek. Nejvíc jim chutná vážně cherry, ale pořád v koutku duše věřím, že až to přijde na Tondu, bude to stát za to. Přichází další noc a s ní nové očekávání. Před půlnocí se rozjíždí konečně prut s Tondou. To je dost, říkám si . Už od začátku cítím že je to slušná ryba. Zanedlouho mám v sítí šupináče s krásnými 11kg. Paráda! Děkuji sv. Petrovi, děkuji vodě, že vydala zatím tak krásné ryby. Dávám kapříkovi pusu a pomalu ho pouštím. Na rozlučku mě osprchuje ocasem a mizí ve tmě :) Jsem posedlý tou pravou kaprařskou horečkou. Zavážím rychlostí blesku a očekávám další záběr. Ten však nepřichází. Nadchází den odjezdu Radka. Loučíme se s ním a děkujeme mu za jeho pomoc. Začíná se však nějak zatahovat a v dálce burácí. Vypadá to na pěkný sešup. Super, to by mohlo s rybami ještě víc pohnout. Bohužel, na to, jak se bouřka jevila, nakonec spadlo pár kapek, což nijak nepomůže. Zdoláváme pár menších kapříků a to je až do dalšího rána vše. U snídaně debatujem, co s tím uděláme. V tom zpozoruji že se uvolnilo místo na druhé straně na špici, odkud se dostanu jak do zátoky tak i do jiných částí přehrady. Na nic nečekám, V mžiku jsme sbalení a stěhujem se na špici. Parádní flek! Zašijem si bivak tak, že o nás nikdo nebude vědět a pruty ukryjeme do trávy. Tak to mám rád, aspoň už nebudou masařky otravovat. Jediná nevýhoda tohoto místa byla možnost zavážení až po setmění, aby o nás nebylo opravdu vědět. Přes den tedy pruty nahazujeme a čekáme na večer. Škoda, že v tomhle ročním období se stmívá až chvíli po 21h.
No nevadí, pruty jsou na svých místech a my čekáme, co se bude dít. Celou noc je klid. Přes den přijde na každý prut jedna 70tka a to je vše. Přichází další noc. V klidu zavážím. Připadám si jak duch plující nad hladinou na mém nafukovacím člunu. Snažím se vždy o co nejtišší zavážku i kuličky kolem montáže pomalu pouštím pod hladinu. Musím se až v duchu smát, ale zároveň mě to docela baví. Zas je to něco jiného:) Vracím se na břeh. Ztlumuji všechny pípaky. Diody přelepuji páskou a na příposlechu chytáme jen na rozsvícení světýlka. Je to opravdový adrenalin. Celou dobu koukáte do tmy... Pak vás osvítí modrá dioda a vy mažete jak zběsilí tmou ke svému prutu. Diodka se rozsvěcí na mém prutu až před čtvrtou ranní, kdy už mám oči jako tenisáky. Po tvrdém boji podebírám nízkého, ale za to dlouhého šupináče 81cm, kterého jsem ani nevážil, ale měl odhadem tak 8-9kg. Zachutnal mu panáček z boilies Sea. Pouštím ho a konečně je světlo. Můžem si zesílit příposlech a jít dospat probdělou noc. Kapři jsou však jiného názoru. Za půl hodinky mě vytahují z vyhřátého spacáku. A já zdolávám dalšího hezkého šupináče něco málo přes 70cm, kterému zachutnal Vyzutý Tonda. Nahazuji prut a totálně unavený se poroučím do svého spacáčku. Kapříci jsou už na nás hodní a nechávají nás oba vyspat. Probouzíme se až po obědě. No je ten pravý čas začít něco zkoušet. Tak tento den věnujeme zkoušení různých věcí. Bavíme se malými kapříky až do večera. V noci opět převážím. Do rána jsme však bez jediného pípnutí. Ráno nad nás najíždějí další kapraři. Po rozhovoru s několika z nich mi celkem padl úsměv ze rtů. Zajímalo mě hlavně, kolik se tu vytáhne ročně ryb kolem 15kg a více. Odpověď zněla jasně - tak 4 když je dobrý rok. Prý je tu velký úspěch dostat se nad 10kg. Neřekl jsem vůbec nic o našich úlovcích a vrátil jsem se na svůj flek. V duchu jsem byl vážně velice spokojený, ale přece jen nechyběla troška mrzutosti, protože jsem pořád doufal ještě ve větší rybu. Jenže ta šance byla mizivá. Nakonec se rozhodujem že to zbalíme a na noc vyrazíme na naší oblíbenou přehradu. Loučíme se s krásnou vodou, které děkujeme za to, co nám vydala.
Po chvíli cesty stojíme na břehu naší milované vody. Všechno je tu tak jako vždy. Už nasávám ty typické pachy bahna a vody. Všude kolem známé zvuky. Moje dušička je opět v sedmém nebi. Bereme jen to nejnutnější a přesunujeme se na druhou stranu. Vybírám flek tak akorát na dvě lehátka a pruty budeme muset mít ve vodě. Je tu brutální komářiště a plno rozrytého bahna od divočáků, kteří sem chodí asi pít. Říkám si, že to bude hukot, až večer dojdou :) Ke všemu jsou tu tisíce dotěrných komárů, ale to k této vodě patří. Nevadí mi nepohodlí, přijel jsem na ryby a ne na dovolenou! Prosím sv. Petra, ať přijde přes noc aspoň jedna ryba. Vodě se trochu ospravedlňuju, že jsem přijel jen na noc a prosím ji také o pěkný úlovek. Vzal jsem si s sebou jen 2kg cherry, což je nejlepší volba na takto krátký lov. Rozhazuji 1kg před nás do velkého prostoru. Nahazujem pruty a uvidíme. Přichází podvečer. Volavka hnízdící nad námi jako vždy svým výkřikem uzavírá den. Na údolí se snesla tma a my mlčky nasloucháme zvukům noci. Hypnotizujeme naše swingery, jenže zbytečně. Do rána nemáme žádný kontakt. Ale to nevadí, byl jsem tu i tak rád. Balíme a jedeme domů. Jako vždy ještě při převozu věcí na druhý břeh pohladím lehce hladinu. A v duchu s ní rozmlouvám.
Tím bych ukončil naši výpravu. Oba jsme spokojení a plní nových zážitků. Tak snad někdy příště. Doufám, že se zas co nejdřív dostanu k vodě a budu vstříc novým dobrodružstvím.
Za MIVARDI team Petr Hvězda ml.