Jsou to zhruba dva měsíce, kdy jsem se rozhodl pro koupi novějšího a hlavně většího vozu. Po cestě domů již v nově koupeném voze jsem si užíval jízdu a přemýšlel, kam s ním vyrazím na ryby. Ovšem po chvíli snění jsem se stal poškozeným při dopravní nehodě. Následné předání vozu do rukou odborníků mě připravilo o ryby. Velmi radostná, pro mě byla říjnová sobota, kdy mi bylo oznámeno, že vůz je opraven a že si pro něj mohu přijet. V tu chvíli, snad jediné, co mi probliklo v hlavě bylo, že následující neděli konečně věnuji kaprům.
Vybral jsem si menší cca 4ha pískovnu, kde je hloubka v rozmezí 1,5–2,2 metrů. I když tato pískovna neskrývá žádné obry, v minulosti se mi tu povedlo zdolat na zdejší poměry, pár slušných kaprů. Je zde krásná příroda, klid a spousta druhů ptactva. Počasí bylo slunečné a teplota se šplhala k 22 stupňům, což je na říjen opravdu prima počasí. Co se týče výběru místa, zde je vždy rozhodnuto. Jedná se o větší prostor na začátku pískovny. Po pravé straně rákosí a po levé straně pole a stromy lemující břeh. Naproti tomuto místu, se nachází menší ostrůvek, na kterém mají hnízdo labutě, které hned po odletu, střídají kachny. Navíc na ostrůvku stál kdysi strom, který se před několika lety vyvrátil z důvodů podmáčení a jako ležící na hladině tvoří úkryt mnoha druhů ryb, včetně kaprů.
Dozvěděl jsem se, že kapři na tomto revíru nejsou v poslední době aktivní, což mě neodradilo ba naopak, bral jsem to jako výzvu. Věřil jsem, že za dvou měsíční utrpení, kdy jsem se na ryby nedostal, mě svatý Petr odmění a pokud ne, i tak budu šťastný, že jsem konečně u vody. Ostatně tam je mi nejlíp. Po příjezdu na místo, ze kterého budu následujících pár hodin chytat jsem měl v plánu, projít se s polarizačními brýlemi okolo pískovny. Ovšem to, co mě čekalo při příchodu k vodě, mě moc nepotěšilo. Na hladině byla souvislá asi centimetrová vrstva zelené řasy a i voda pod ní, byla úplně zelená. Naštěstí tato „krusta“ byla asi jen dvacet metrů od břehu, dále už byla voda jen zelená bez řasy na povrchu. U již zmiňovaného ostrůvku byla znát aktivita bílé ryby, občas zalovila štika, což mi zvedlo náladu. Jako první jsem sáhnul po kobře a nakrmil jsem si asi dvaceti kuličkami kapřího guláše 18mm přímo pod spadený strom.
Co se týče udic, tak návazce jsem zvolil oba kombinované a to fluorocarbon 15lb společně s moji nejoblíbenější šňůrkou Hooklinik Fast Sinking 25lb. Dříve jsem používal návazce čistě fluorocarbonové, ovšem přicházel jsem o ryby. Důvod je vcelku jasný, návazec s fluorocarbonu je tuhý a na dně se nechová přirozeně. Proto jsem začal praktikovat návazce kombinované, u kterých jsem si ověřil, že záseky do prázdna jsou takřka nulové. Háčky volím jednoznačně Gripper velikost 8, alespoň pro mě nejpoužívanější typ a velikost háčku. Co se týče nástrah, i tady bylo jasno. Boilie kapří guláš na panáčka obalený v pastě stejné příchutě. Myslím si, že nejen pro mě, je to top nástraha na podzimní lov kaprů. Jak jsem již zmiňoval, pasta je pro mě velmi důležitá, používám ji vesměs pořád. Pastu používám jak na zvětšení nástrahy tak na její atraktivitu. Odpadajícím kousíčkům pasty na dně žádná ryba neodolá. Teď už ale k samotnému lovu. Jelikož se brzy stmívá, na nic jsem nečekal a navázal jsem si pruty. Olova jsem použil lehčí, 60g, jelikož jsem házel nějakých 40 metrů. Potom už jsem rychle montáže poslal na místo určení. Ke každé montáži jsem ještě přidal PVA punčochu naplněnou nakrájeným boiliem stejné příchutě, která již několik dní odpočívala v aminoliquidu. Aminoliquid je výborná věc na PVA, jelikož zvyšuje čas doby rozpadu. Výborná věc při zavážení nástrah a následnému pokládání do větších hloubek.
Po nahození jsem se chopil fotoaparátu a fotil vše, co mi padlo do oka, včetně malé žabičky, která našla zalíbení v zakutálené kuličce kapřího guláše. Během focení v pozdním odpoledni jsem si všimnul, že rybáři balí a odjíždí domů. Já jsem ale pořád věřil, že si kapříka zdolám. Pokračoval jsem ve focení, když v tom mě vyrušil známý zvuk mého hlásiče. Byla to krásná jízda. Přiznám se, že i když jsem věděl, že to není žádný velikán, po těch dvou měsících bez ryb se mi roztřepaly kolena. Ihned jsem sáhnul po prutu, který jsem pouze přizvednul. Cítil jsem tah menší ryby, ovšem pomalu a opatrně jsem rybu zdolával a boj jsem si užíval. Jelikož byla voda úplně zelená, tak dokud nebyla ryba v podběráku, který mimochodem po ponoření nešel vůbec vidět, nevěděl jsem, co neodolalo mé nástraze. Přítelkyně bravurně kapříka podebrala, ostatně jako vždy. Jak jsem si myslel, nebyl to žádný obr, měřil krásných 55cm, ale byl krásně stavěný, vybarvený a hlavně zdravý. Udělal mi velkou radost. Po klasickém rituálu, jako je změření, vyfocení a ošetření, byl políben a šetrně vrácen do vodní říše.
Nedělám rozdíly mezi 15. kilovou a 3. kilovou rybou, s každou zdolanou rybou zacházím s úctou a také ji vždy šetrně vrátím zpět, do jejího světa, protože myslím na budoucnost a i na ostatní rybáře.
S pozdravem,
za Mivardi team Kuba Ullmann
