Je březen 2012, venku ještě vládne zima a něco mi říká, podívej se na net a hledej revíry v Maďarsku . Spousta kaprařů tam jezdí, ale moc se toho člověk nedozví. Touha zajet do Maďar je veliká a jde mi i o splnění osobáku, ulovit kapra nad 20 kg. Hledám a hledám a objevuji vodu poblíž Budapešti a co ještě lepší , majitelé - Slováci. Hurá, domluvíme se i bez překladu. Oslovuji kolegy – domluveno, objednáno a v květnu odjíždíme. Prožitých 5 dnů na tomto jezeře je něco nádherného a z lovného místa č.13 se nám domů vůbec nechtělo odjíždět. Kdo má rád kaprařinu a pěknou přírodu, tak to zajisté pochopí. Doma si klademe otázku, kdy tam zase pojedeme? Uběhne 8 měsíců a otvírám email. Pozvánka na Mezinárodní rybářské závody od 8.4 do 13.4. 2013 na toto 40ha jezero. Jsme tři kolegové, ale týmy pouze dvoučlenné . Tak co, chlapi, hodíme si korunou, kdo pojede? Nejmladší říká: Chlapi, šetřím na auto. A tím se rozhodlo.
Domluveno, přihláška díky internetu je za pár minut na místě. Odjezd se blíží, přípravy vrcholí a s kolegou Oldou si připadáme jako staré mázy na vojně, kteří stříhají metr. “ Oldo, jaké kapří dobroty klukům šupinatým nabídneme ?“ Rozhodnutí padlo na Vyzutého Tondu, Kapří guláš a cherry včetně peletek, dipů, liquidů a past. Konečně neděle 7.dubna, přistavuji auto a začínáme balit. Ještě že jedeme jen dva. Auto narvané k prasknutí, třetí jedině na střechu nebo poštou. Cesta ubíhá velice rychle. Za 6 hod. a 30 min. jsme na místě. Hladina jezera zvednutá o jeden metr a některá lovná místa zatopená. To nebude boj jenom o umístění, ale i s přírodou.
Seznamujeme se s konkurencí a už víme, že to nebude lehké. Samé ostřílené týmy zvučných jmen. Olda říká: No a, šanci mají všichni, tak se na to vrhneme. Losování...
Máme sektor č.2, jeden z nejmenších, ale na molu v suchu a před námi je ostrov. Bude to dobré, vidíme žhavé místa okolo rákosů a potopených stromů. Tam ti hoši šupinatí musí být. Zahájení závodů, ještě nemáme pořádně vybaleno a já už jsem s člunem a sonarem na vodě a hledám nějaké hrany a roviny okolo ostrova. Vracím se na břeh a Oldovi říkám: "To není dno,to jsou Tatry," ale něco jsem našel a bójky jsou položeny. To nejhorší zjištění jsem kolegovi řekl až při první vyvážce. Voda na dně tři a půl stupně, na hladině šest a v celém sektoru není ryba, ani ta plevelná. Doufáme, že najedou.
Ve 20.00 hod hlášení ze sektoru č.13 - kapr 11.85 kg. V noci to přijde, moc tomu věříme. Uleháme do vyhřátého bivaku a čekáme na ten lahodný zvuk pípáku z příposlechu. Až do rána marně. První noc je za námi a z 15 týmů jen 1 kapr. Tak to teda začíná pěkně. Z minulé výpravy na tomto jezeře víme, že většina záběrů byla v noci na malé kuličky v kombinaci smrad a sladké na panáčka tak 5 cm nade dnem. Koule ořezáváme na průměr 12-14 mm a obalujeme velice tence pastou a šup do dipu a nechat mírně oschnout. Do PV punčošky nemacerované pelety 4mm a na olovo kouli Method mixu a ke každé montáži do prostoru asi 5m2 10 rozkrojených koulí boilísu. Vsazujeme na tuto taktiku, když jsme viděli, jak někteří nesmyslně hážou do ledové vody kilogramy krmení.
Nesmíme to ze začátku přepálit, jinak se dostaneme do kaprařské pasti. Uběhly další dvě noci a stále vytoužený zvuk záběrů nikde. Neděláme něco špatně? Každou vyvážku jezdím s echolotem, abych montáže položil naprosto přesně. Ale tato dokonalá mašinka stále ukazuje, že v našem sektoru ryba není. Pořadatelé začínají mít starosti, jak udělovat pořadí týmů. Jejich rozhodnutí padlo, že nás budou monitorovat a sčítat i počet záběrů, pokud nějaký bude.
S Oldou věříme, že se něco stane a kapři připlavou i k nám na č. 2. Poslední noc a už si říkám, že je vše ztraceno. Jdu celkem brzy spát. Zítra odjíždíme a nechci cestou za volantem usnout. V jednu v noci se ozve hlásič a adrenalin vystoupal jak měsíc při úplňku. Běžíme k prutu bez bot a baterek, jak se říká všechno jedno, ale hlavně ať je tam velký kapr. Zasekáváme a zklamání je na světě. Neproměnili jsme poslední šanci. To ale k rybařině patří.
Ráno ani udice nepřevážíme, necháváme je z nočního závozu na místech a začínáme balit. Je konec závodu a jsme z toho smutní, že už to skončilo. Vyhodnocení nás překvapilo. Carp Team M.A. Šupináč osmé místo. Koukáme s Oldou na sebe a nevěříme vlastním uším. Toto místo máme za ten jediný záběr? Jak to všechno dopadlo? Z 15 týmů bylo uloveno 9 ks kapra o průměrné váze 11.72 kg z toho 9 týmů bez ryby. Nelitujeme a těšíme se na další ročník, který pořadatelé raději posouvají o jeden měsíc. Na všem se podepsalo špatné počasí, ale těší nás, že na Dešné to chytalo a celkem slušně. Vše jsme z Maďarska díky moderním vymoženostem sledovali. Už aby byl další ročník na tomto krásném jezeře. Jurassic carp je těžká voda a je třeba ji přijít na patu.
Mirek Papaj
