Někdy je potřeba vyhledat odpočinek daleko od každodenních starostí, a nesnažit se zachytat za každou cenu. Člověk se většinou žene za úlovky, bez ohledu na jídlo, sprchu, spánek atd. A pak najednou zjistí, že z těch výprav je unavený víc než z chození do práce, a řekne si a dost, jedem relaxovat. A přesně v tomto duchu se nesla tato výprava. Neznamená to však, že tam v pondělí spustíte montáž, a v neděli to stáhnete s tím, že to nebralo. Takto zase ne! Prostě se snažíte zachytat, ale dopřejete i své lidské schránce to co potřebuje. Na některých zahraničních revírech máte možnost se setkat s kapraři z celé Evropy, a je vždy zajímavé vnímat, jak se k vám tyto cizinci chovají, a s jakou úctou vás i každého jiného člověka zdraví-to je něco co se v Čechách budeme asi ještě dlouho učit. Vždy se na tyto setkání těším, protože člověk se naučí spoustu nových věcí, a hlavně je vidí z jiného úhlu pohledu.
TĚŽKÁ VODA
Hlavním problémem těchto vod je to, že na nich už desítky let trénuje Evropská kaprařská špička, a kapři jsou neskutečně mazaní. Jestli na některých hodně prochytávaných českých vodách někdy marně ladíte montáže, abyste se dostali na kobylku chytrým kaprům, tak vězte že tady je to úplně jiný level. Je to dané tím, že v západní Evropě je tradice v kapraření daleko delší než u nás, a taky tím, že například francouzi nebudou jíst kapra, když mají moře. Proto je tam spousta starých velkých ryb, které se těžko chytají. Dalším problémem je velké množství trav ve vodě, které jsou jiné než u nás, a táhnou se ze dna až na hladinu. No, a když k tomu přidáte rybářský tlak, tak zjistíte, že vám nic jiného než relax nezbývá, pokud si chcete dovolenou aspoň trochu užít.
VE ZNAMENÍ RELAXU
Na výpravu jsme jeli ve třech lidech, což se ukázalo jako výhodné z hlediska logistiky a zabezpečení všech našich a kapřích potřeb. Jeden spombuje, druhý mu nabíjí krmení, a třetí vaří jídlo. Takto je zabezpečený veškerý chod jako v zaběhlé domácnosti.
PRVNÍ KONTAKTY
Po dvou dnech bez záběru přichází první bližší kontakty ze zdejšími kapřími obyvateli, avšak kapry ztrácíme v travách a utržených silonech. Místo jsme pravidelně prokrmovali koulemi z method mixu a minipeletek, aby byl ve vodě pořád nějaký potravní signál, ale aby se opatrní kapři neměli čeho najíst. Vzhledem k tomu, že tady každý většinou chytá na boilie, a záběrů v první polovině týdne moc nebylo tak jsme se snažily odlišit, a chytat na pelety nadlehčené plovoucím boilím. K tomuto účelu jsou přímo stvořené Pelety Rapid Extreme. Používali jsme je jak ve složení Enzymatic Protein, tak Spiced Protein, a to v průměru 20mm. Tyto pelety se ukázali jako dobrá volba, a už další den večer mám pořádnou jízdu. Kapr si i přes celkem dotáhlou brzdu bere vlasec tak rychle, že se bojím vzít prut do ruky. Po chvíli kapra podebíráme, a máme z něho velkou radost. Hlavně já, protože se mě v minulosti v zahraničí moc nedařilo. Další noc se situace opakuje, a děláme další záběr od pěkného kapříka, kterého hned pouštíme. Pak si ryby dali menší pauzu i díky nepříznivému vlivu počasí na jejich aktivitu, a my měli čas věnovat se odpočinku. Předposlední den výpravy zdoláváme po opadnutí ranního oparu dalšího pěkného šupináče, který nás velmi potěšil. Výprava se pomalu chýlí ke konci, zítra nás čeká nenáviděné balení věcí, a tak se snažíme i trochu vyspat a připravit se na dlouhou cestu. Kapři nám to umožnují, i když nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale je to prostě tak.
PĚKNÉ ROZLOUČENÍ
Poslední půlden lovu se věnujeme vyklízení lovného místa, avšak pruty necháváme ve vodě až do poslední chvíle. Nikdy nevíte kdy přijde na návštěvu nějaký kapřík, a už párkrát se mě to vyplatilo. Jinak tomu nebylo ani teď, a z balení věcí nás vyrušila neskutečná jízda, a chvíli mi trvalo než jsem na to dokázal zareagovat. Zprvu se kapr drží v dálce v travách, a jelikož je zde zakázáno použití člunu, tak nezbývá než se s tím poprat ze břehu. Jakmile cítím, že kapr stojí v travách déle, tak mu úplně povoluji vlasec, a čekám, jestli nevyjede. Naštěstí ho to napadlo taky, a spolupracuje dobře. Jelikož už máme sbalené i podběráky, tak kolega na první pokus zkušeně podebírá asi 8kg kapra stylem který těžko pochopí někdo kdo ho nezná. Jeho know-how spočívá v tom, že má strašně velké ruce, a prostě jednou rukou hrábne po kaprovi, druhou ho vyháčkuje a bez nějakých emocí pustí, jako by to byl nějaký standard. Nutno dodat že se celá situace odehrávala asi metr od dna, a já s Lojzou jen nechápavě hledíme. Jakmile se z toho šoku oklepeme, začneme se smát, a nálada je super. Balíme pruty, loučíme se z ostatními rybáři, a pomalu se vydáváme na dlouhou cestu domů. Třeba zas někdy příště.
Za Mivardi team Jan Létal
