Pro letošní rok jsem si dal cíl, že se budu více věnovat lovu kaprů na řece, než na stojatých vodách či slepých ramenech. Konkrétně na řece Moravě, kde jsem v minulosti zdolal pár menších kapříků, kteří byli nádherně vybarvení, stavění a celkově ve výborné kondici. Mým cílem tedy je, dostat se na této řece k větším kaprům, kteří tu určitě jsou. Povolenku jsem si letos vyřídil o dost později, než tomu bylo v předešlých letech a ještě tentýž den jsem si jel nedočkavě vytipovat místo, kam bych následující víkend jel zkusit štěstí.
Když už jsem byl u řeky a místo jsem měl najité, posbíral jsem po břehu odpadky, kterých tam nebylo málo. Vše se ovšem zkomplikovalo v polovině týdne, kdy mi počasí dvakrát do karet nehrálo a díky němuž se hladina Moravy zvedla natolik, že se vylila mimo své koryto a nebylo možné na ni kapry vyhledávat a chytat. Zklamaně jsem se jezdil na řeku dívat, zda-li se situace nelepší, ale ba naopak. Bylo to jen horší. Ostrůvek, na kterém byly vysázené malé stromky o délce do dvou metrů, byl celý, včetně stromků pod vodou. Plán „B“ na další víkend tedy byl, stojatá voda. Měl jsem nové navijáky a těšil jsem se na to, až je nasadím na nové pruty a popřípadě zdolám první rybu.
Kamarád mě přemluvil chytat na vodu, na které jsem nikdy před tím nechytal a se kterou jsem měl minimální zkušenosti. Ten den bylo opravdu mrazivo, necelé tři stupně a střídající se dešťové a sněhové přeháňky. Jako nástrahu jsem zvolil předem nadipovanou, ořezanou kuličku ananasu s malinkatou popkou stejné příchutě. Na druhý prut jsem vsázel na plovoucí kukuřici, která se celou zimu koupala v dipu jahodové příchutě. Přes veškeré snažení jsem byl neúspěšný. Podobná situace se opakovala následující víkend, kdy jsem za lepšího počasí, než tomu bylo na minulé vycházce, navštívil slepé rameno řeky. I zde jsem použil stejné nástrahy a krmil jsem jen PVA. Bohužel i tady jsem záběr neudělal. Ale není to jen o rybách. Jsem rád, že mohu opustit všední starosti a jít si sednout k vodě do přírody a rybu? Tu beru jako bonus, za který jsem vždy moc vděčný a se vší úctou ji vrátím zpět. Věděl jsem, že počasí se má měnit k lepšímu a proto jsem nezoufal a naplánoval si další, teď už dvoudenní výpravu. Bohužel během týdne došlo k vysazování a tím i hájení na dobu čtrnácti dní. Všechny plány šly proto stranou a já se věnoval práci na chalupě a své přítelkyni.
Dva týdny utekly jako voda a Pepa mi volal, že následující víkend, včetně pátku kdy má volno i David, se můžeme společně domluvit a vypravit už v pátek na ryby s tím, že bychom tam popřípadě mohli přespat. Nebyl jsem vůbec proti ba naopak. Ovšem čtvrtkem skončilo hájení a jediné, z čeho jsem měl „blbý“ pocit, byl tlak ze strany rybářů a s tím spojený nedostatek lovných míst. Den před odjezdem jsem si sbalené věci nanosil do auta, abych mohl po práci ihned vyrazit, skrz najití nějakého slušného místa na menší, čtyř hektarové pískovně. Pepa volal, že jsou s Davidem již na místě a že hned jak dorazím, dáme se do hledání místa tak, abychom se tam se šesti pruty vlezli.
Po příjezdu k vodě, jsem nevěřil svým očím. Naplnilo se to, co se dalo po čtrnáctidenním hájení očekávat. Lehce dostupná místa byla plná, v lesíku lemujícím pravou stranu pískovny, bylo také narváno. Ovšem přesto všechno se nám povedlo objevit krásné velké místo na samotě mezi stromy, které bylo hůře dostupné a kde byl relativně klid. Na nic jsme nečekali a začali ihned vybalovat, navazovat a servírovat rybám „jarní bonbónky“. Jako návazec jsem volil fluorocarbon 15lb, osazený malým háčkem MTC Gripper velikosti 6. Nástrahou byly feederové peletky na panáčka s malinkatou dipovanou popkou ananasové příchutě a obalené v ananasové pastě, která na této vodě v jarním období velmi dobře funguje. Na druhý prut jsem na výrobu návazce použil tužší šňůrku Silky core skinline 15lb, osazenou opět Gripperem velikosti 6. Zde nástrahu tvořily opět feederové peletky na panáčka s plovoucí kukuřicí dipované v jahodě a obalené v jahodové pastě. Jelikož je na této vodě téměř rovné dno s hloubkou od metru a půl do dvou metrů, bylo vcelku jedno, kam jim bonbónky naservíruju.
První záběry na sebe nenechaly dlouho čekat. Kluci měli v režii odpoledne já až nadcházející večer. Kapří záběry byly opravdu velmi opatrné. Swinger většinou jen poskočil a pomalu padal dolů. Jelikož měl David nějaké plány, musel nás opustit. Pár minut po dvacáté hodině, jsem se i já dočkal své první letošní ryby. Byl to kapr šupináč 43cm, který neodolal peletkám v ananasové pastě. Necelou hodinu po ošetření a puštění šupíka mě pár okamžiků před stažením prutů opravdovou jízdou z křesla probudil lyseček 44 cm, kterému zachutnaly cherry peletky v jahodové pastě. Jelikož jsem se těšil na první přenocování u vody, ihned po úklidu věcí do auta jsem se přesunul do bivaku, kde jsem v teple spacáku přemýšlel nad tím, jak přelstít i větší kapry, kteří tu určitě budou. Následující den mě probudily paprsky vycházejícího slunce a rozruch u vody způsobený příjezdy rybářů. Na nic jsem nečekal. Lovné místo jsem si prokrmil pár hrstmi turbo pelet společně s koulemi feederového krmení. Nástrahy jsem i pro tento den volil stejné, jako ten předchozí. Hodinu po nahození mi z rozkrmeného místa přišel opět menší 42cm lyseček. Až na poškozenou zadní ploutev, kterou jsem kapkami ošetřil, byl zcela zdráv a jako jediný z předchozích ulovených ryb, byl velmi vysoký. Ačkoliv jsem byl u vody do pozdního odpoledne, ranní lysec byl tečkou za touto výpravou.
I když jsem nezahájil sezónu zrovna velkými rybami i tak mi udělali kapři velkou radost. Byli zdraví, bojovní a ve výborné kondici. Moc bych si přál, aby tyto ryby přežily tlak na tuto vodu a nejen já si je mohl zdolat jako velké mohykány.
Za MIVARDI team Kuba Ullmann
