Seděl jsem v práci, do počítače ťukal důležitá data a za oknem prosluněné jaro. Byl začátek května a já se nemohl zbavit myšlenky využít druhý svátek květnový a vyrazit na prodloužený víkend na ryby. Doma jsem se podíval na výhled počasí, který nevypadal vůbec špatně. Pravidelně již několik let jezdíme s kamarádem v tuto dobu na pískovnu na jižní Moravu. A i tento rok kvitoval kamarád můj nápad s nadšením. Domluva byla opravdu rychlá a začaly přípravy.
Partiklovou směs z kukuřice a tygřího ořechu pro vnadění jsem namočil do vody přibližně pět dnů před odjezdem a druhý den jsem vše uvařil, nasypal cukr a nechal pěkně fermentovat v teplém místě na chodbě. Dva dny před odjezdem jsem k tomu spařil řepku a smíchal s kuku a tygřáky. Toto tamní kapři milují, to už jsme se naučili v minulých letech. K tomu bylo nachystáno pár kilo krmné směsi pelet a boili Rapid Multi Mix. Poslední den před odjezdem proběhla poslední kontrola a chystání všeho vybavení a konečně i důležitých nástrah. Tuhle chvíli mám prostě hrozně rád, v hlavě již proudí představy na chvíle u vody, v podbřišku příjemné šimrání a na tváří neustálý úsměv. Vše připraveno! Nemusím ani říkat, jak člověk těžko usíná, když se blíží první velký výlet a člověk se těší jako dítě na Ježíška. Práce naštěstí uběhla rychle, věci v autě byly poskládány v rekordním čase a už jsem vyrážel pro kamaráda. Trošku mě zaskočila při příjezdu neuvěřitelná hromada vybavení, kterou chtěl nastrkat do auta. Do teď jsem si myslel, že můj kombik je velký auto…ne není, potřebujeme kamion.☺ No nakonec se tam vše vešlo a s písničkou z rádia vyrazili směr jih.
Cestou jsme vzpomínali na minulý ročníky a již plánovali, co uděláme jinak, lépe, abychom nachytali více a větší ryby. Samozřejmě člověk musí stát nohama na zemi, ale krásným myšlenkám se člověk neubrání. Jsme na místě. Vybíráme plac, kde strávíme následující 3 dny. Zatím je vše super, kolem vody žádný rybář, sluníčko svítí a stavění bivaků a chystání prutů jde od ruky. Neuplynula snad ani hodina a už jsme ve člunu na vodě a echolotem hledáme známou hranu. Nalezena. Krásné místo stoupající z 5 metrů na 2. Bohužel nás překvapuje minimum ryb hlášených echolotem. Je krásně slunečno, voda je čirá ale ryby nejdou vidět. Ani u rákosové zátoky, která vždy v tuto dobu vřela, je klid. Něco se tu stalo? Ach ano, za chvíli se to dozvídáme, když nás navštívil náš známý žijící pár kilometrů od pískovny. Po teplé zimě došlo z neznámých důvodů k úhynu mnoha ryb bohužel vesměs těch trofejních, o kterých spousta rybářů sní. Je nám na nic. Nálada je skleslá, navíc tušíme, co se tu stalo. Nedá se popsat nad čím člověk v tu chvíli myslí, ale život jde dál a my máme před sebou 3 dny u krásné vody s neuvěřitelnou okolní přírodou a ještě pořád věříme, že ve vodě ještě pořád žije kapr, pan kapr. Oba toužíme překonat hranici 20kg živé váhy. Rozjeli jsme se znovu k bojkám, které jsme uložili na vytipovaná místa a provedli první zakrmení. Každý z nás měl jiný typ místa. Já jsem si vybral hranu a lavici za ní a pak rohový výběžek na mělčině, kousek od rákosí. Kamarád druhý roh a pak hloubku kolem 5 metrů. Partikl jsem rozházel ve větší ploše. Pelety v menším kruhu a boilí jako vždy, přidávám v hrstičkách až po položení nástrah.
Tak co teď? Svačina či uvázat montáž a pruty zavést? Zavést! Zaznělo jednohlasně. Na hranu dávám samotnou kuličku Vyzutého Tondy s háčkem typu longshank MTC Turn Down. „Tohle pokládám pro Mobydika“: říkám kamarádovi a s úsměvem jedeme ke břehu. Do rohu jsem položil ananasovou plovku a nechal ji plavat cca 5cm nadednem. Jak jsem již psal kolem každé nástrahy dávám hrstičku boili mixu. Montáž z pletenky Stealth skinline a háčkem MTC Gripper pod takto nastraženou pop-upkou mě nikdy nezklamala. Kamarád zase dává do 5 metrů jednu větší kuličku 24mm Devil Squid, že prý mě nenechá samotného na břehu s velkou rybou. Srandista. ☺ Ale alespoň je veselo. Na druhý roh nedává plovku jako já, ale zkouší dvě menší 18mm kuličky Cherry.
Hotovo, pípáky zapnuty a ztišeny, jelikož ani jeden z nás nemá rád ten hlasitý pískot, co vzbudí všechny rybáře v okolí, i když je to chvíle, na kterou čekáme hodiny, dny. ☺ Teď nadešel čas na svačinu. Rohlík se šunkou v jedné ruce a zasloužené pivo ve druhé. Pohodlně zabořeni v sedačkách s nataženýma nohama vychutnáváme tu pohodu. Sluníčko
už bude za chvíli zapadat. Je čas nachystat ohniště na večerní opíkání špekáčků.☺ Jak vstávám z křesla, vidím, jak se moje bójka chvěje. Ve vodě jsou konečně ryby. Nevíme jak velké, ale momentálně to nevadí, jelikož jsme rádi, že tu nějaké jsou a že jsme je dokázali přilákat k nám. Dříví nachystáno a ohniště připraveno k zapálení. Chci škrtnou zápalkou a v tom … píp píp píííí vyskočím a běžím pro můůůj prut. Kamarád kroutí hlavou, že prý blázen jsem. ☺ Zásek a už ve špičce prutu cítím sílu rybky. Ananas zafungoval, teď otázka jak velká rybka se nechala zlákat. Ze začátku jela ke mně, musel jsem velice rychle navíjet vlasec, jelikož nepoužívám protihroty u háčku a nerad bych první rybu ztratil. Kolem 50 metrů od břehu se vše mění, ryba se zastavila a jede, kam se jí chce. Utahuji jemně brzdu a
ukazováčkem jemně přibržďuji cívku, abych rybu zastavil. Konec prvního výpadu. Přemluvil jsem rybu jet za mnou. Dlouho ji to ale nevydrželo, u břehu vyhodí ploutev nad hladinu na pozdrav a zase si bere vlasec. Za chvilku je ale dobojováno a krásný šupináč je v podběráku. První kapřík a hned 10ti kilový krasavec. Vyfotili jsme si spolu „selfíčko“☺ dostala pusu na památku a už šla zpět do vody poslat k nám maminku. Do druhé hodiny ranní byl však klid a byl čas na výborné, již několikrát zmiňované špekáčky. ☺
Ve dvě ráno se ozval prut Ondrovi, několikrát zmiňovanému kamarádovi. Jelikož to byl první večer na rybách, tak se nechtělo nikomu do spacáku, takže velice rychle pookřál, chytl prut a již i on si vychutnával krásný souboj. Tento přišel z hloubky. Jeho kapřík, lysec, byl kratší, ale tlustší než můj šupináč, proto se váha zastavila na 11kg. Jenže to se nemělo stát, začali jsme se hecovat. ☺ Další kapřík se ozval až ráno pro změnu z mojí hrany, opět kolem 10kg, ale opět krásný silný šupináč, každopádně to byla moje druhá ryba. Zavezl jsem prut na stejné místo na hranu, naházel hrstičku boilí a v okolí partikl, tak aby rej menších rybek na partiklu přilákal ty větší matadory na okraj zakrmené oblasti a ty pak ochutnali moji nástrahu. Během krásně prosluněného pátku jsme vytáhli na podložku řadu pěkných kapříků, avšak všechny od 7 do 12kg. Byl čas něco změnit. Bohužel se toho změnilo víc, než jsme si přáli. Na vodu, kde převážně býváme sami, se nahrnulo v odpoledních hodinách více rybářů, než se nám líbí a bylo po klidu. Nejvíce nás pobavil starší flegmatický pán, který výrazným hlubokým hlasem nám oznámil, že odmítá nahazovat před sebe a vozit bude pruty tam, kde se mu líbí, takže i na roh, kde měl prut Ondra. Marně jsme se mu snažili vysvětlit, že tam již přes 30 hodin krmíme a chytáme a že místo vedle je také dobré a navíc k němu blíže. Prostě ne vždy je to u vody jednoduché. Co mohlo následovat, pán zavezl a Ondra při záběru ryby tahal i jeho olovo. Naštěstí se kapříkovi nic nestalo. Chytřejší ustoupí, řekli jsme si, když pán opět zavezl nástrahu na místo Ondrové bójky. Jenže nebylo moc kam ustupovat. Nakonec to tak i dopadlo. Nové místo, nové zakrmení a spousta způsobu lovu, ale prostě se nedařilo.
Naštěstí dno bylo pevné bez větší vrstvy bahna, ale od té doby už jsme se nehecovali. Bylo mi Ondry líto, že já chytám a on ne. Prostě se nám nepodařilo nalákat ryby na jiné místo od zmiňovaného pátečního večera do sobotního odpoledne. Ale počasí bylo stále perfektní, pánové v okolí se již také zklidnili a nás opět rybařina bavila. Nechtělo se nám jít spát, jelikož sobota za chvíli končila a v neděli byl odjezd domů. Mě se dařilo na oba pruty. Vyzkoušel jsem jiné příchutě boilí Monster crab, Česnek+Chili a všechny fungovali perfektně prostě Rapid je Rapid. A navíc byly ryby stále při chuti. Vyhlídky na neděli, na závěrečný den, byly výborný. Ulehl jsem do spacáku a usínal. V tom signál od prutu z hrany Tondu za háčkem vzal kapřík a já né a né ho zastavit. Jel pomalu, rozvážně, žádný spěch a já cítil, že toto je moje ryba. Pomaličku jsem jej začal přitahovat. To už byl i Ondra venku z bivaku. Přinesl mi světlo a radil a radil s nervozitou jako by rybu tahal on. Ryba již byla kousek od břehu, ale vždy když si usmyslela jet jinam, tak jela. Byl to krásný souboj a já se již nemohl dočkat, až ji uvidím. Taky proto, že už mě začali pomalu bolet ruce. Mobydik je v podběráku, neuvěřitelný. Nemá tedy 20kg, jak jsme si přáli, ale je krásný, trošku odřený od tření, ale krásný… 16kg 90cm. Můj osobák. Fotíme a fotíme, a pak jen pomalu vkládám kapříka do vody a on pomalu odjíždí, jako by nic. Nádhera. Kdo toto nezažil, asi neporozumí. Ještě chvíli stojím a koukám do vody a pak jdu zase ulehnout.
Poslední ráno u vody začalo divoce. Ještě jsem ani pořádně neprocitl, oči jsem měl slepený a jen slyším Ondrův hlas, jak mě volá a drží v ruce prut a ten prut ukazuje nádhernou parabolickou akci. Ondrovi došel z hloubky další obr, tedy obřice. ☺ I jeho souboj byl pro oko pozorovatele super. Do podběráku se ji sice nechtělo, ale v rukách při focení byla již v klidu. „Je to remíza“ : prohlásil Ondra při pohledu na váhu. Opravdu, 16kg ukazovala váha. Ani mi nevadilo, že mě předběhl o 2 cm délky.
Měli jsme před sebou posledních pár hodin, na kontě nakonec slušný počet ryb a k tomu 2x 16ky. Ano nepodařilo se přes dvacet, ale o to víc se nám sem bude chtít příště, jestli tedy bude kam se vracet. Snad ano. Věci sbaleny, bójky vytaženy a bylo na čase vytáhnout i pruty. Nechtělo se domů, krásný výlet u vody to byl. Proto i vzpomínek a fotek je
požehnaně. Na závěr se přišel podívat nebo se spíše rozloučit ještě jeden kapřík, takový synek, jako kdyby říkal, příště už budu větší. ☺ Cesta domů utíkala a nám se stýskalo, ale věděli jsme, že brzy pojedeme zase, jinam,
ale určitě to bude stejně perfektní.
Jiří Šnek Schön
