Je konec května, a jelikož mám trochu víc času než bych chtěl, tak v půlce týdne vyrážím letos poprvé na Labe. Od mého kamaráda Honzy Prchlíka si na vyzkoušení půjčuji jeho nové a ještě neokousané 11 ft pruty Mivardi, prodávané pod názvem Spotter, v libráži 2,75 lb. Honza na tyto pruty odchytal celou „Balatonskou parádu“ a hodně si je vychvaloval. Uvidím, třeba je vyměním za své léty prověřené Vectory.
K vodě dorážím kousek po šesté ráno. Břeh, v místě které jsem si vybral, je už plně obsypán stulíkovými poli. Vše si pomalu chystám a pozoruji ruch na hladině. Během chvilky se v těsné blízkosti stulíků objevuje pěkný kapr tak okolo deseti kilo. Vzápětí na to se hodil další, ale menší kapřík zhruba čtyřicet metrů od břehu. Ryby jsou poměrně dost aktivní. Není se čemu divit, voda je teplá jako kafíčko a kapři se pomalu chystají do tření.
Na každou cívku přimotávám cca 50 metrů Shock SHX 0,45 mm, abych snížil možnost případné ztráty ryby v příbřežních partiích. Rovněž prvně v tomto roce používám na návazcích naše nové háčky M-POINT, a to "CS" velikosti č. 6 a "AS" vel. č. 5. Tak jako i ostatní Mivardi nové háky z programu M-CARP, tato novinka se vyznačuje neuvěřitelnou ostrostí, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní oči, kdy i po několika pěkně píchnutých kaprech háček zůstává pořád perfektně ostrý.
Jeden z prutů házím kousek od stulíků, zhruba v místě, kde se ukázal ten krasavec a druhý vysílám dál od břehu. Co musím vychválit, je perfektní stavba prutu, kdy bez větší námahy dokáže poslat olovo do potřebné vzdálenosti. Na bližším prutu mám doma rolovanou kuličku ze směsi B17 a na vzdálenější posílám naši B17 z řady Platinum. Ke každé z montáží doházím zhruba dvě hrsti kuliček.
První ťuknutí přichází na vzdálenější prut, ale buď je moc dlouhý vlas anebo si s tím pohrál jen proud. Zhruba čtvrt hodinky na to se dost nekompromisně rozjíždí prut od stulíkového pole. Naštěstí mám prut zajištěný gumicukem, jelikož mám víc utaženou brzdu, tak bez této pojistky by asi letěl. Po chvilce přetahování podebírám mezi vegetací krásného břichatého a do tmava zbarveného šupíka. Šup sním do podložky, ošetřit ranku a hurá na váhu. Paráda! Ručička váhy se zastavuje a ukazuje patnáct celý čtyři kilogramu, pro mě osobně zatím jen kus za magickou patnáctikolovou hranicí.
Čas u vody uplynul tak jako řeka a já mířím k domovu a začínám plánovat další návštěvu nějaké pěkné vody.
Tak někdy příště od vody.
Jan „Milki“ Melkes
