Bylo prvního máje a já opět vyrazil za jednou ze svých lásek, a to láskou k rybám. V měsíci květnu se denní doba lovu až do srpna prodloužila na svazových vodách na krásných dvacet hodin denně, a to od čtvrté hodiny ranní až do půlnoci. Takhle parádně se smí lovit až do srpna.
Využil jsem možnosti být u vody až do půlnoci a vyrazil jsem až v odpoledních hodinách. Na celkem vydařené předchozí výpravě na Moravu, kdy se mi podařilo nachytat mnoho pěkných ryb, bohužel žádná z nich neatakovala hranici deseti kilogramů. Nyní jsem se jel podívat na osvědčenou stojatou vodu, kde už se mi podařilo letos ulovit pár pěkných ryb.
Počasí bylo příznivé, proto vyrážím jen tak nalehko, s pruty v jedné ruce, podložkou v druhé a taškou přes rameno. Jdu najisto na konkrétní místo, ale i přesto, že toto vybrané místo se nachází poměrně daleko, tak již bylo obsazené. Chlapík tu seděl už od rána, tak jsem od něj alespoň vyzvěděl pár informaci o aktivitě ryb. Tyto informace jsem hned zúročil a přesunul se na druhou stranu vody. Místo v tomto úseku není moc členité, přesto pár terénních nerovností tu je - přesně v místě, které mi chlapík popsal. Jelikož je to jen kousíček od břehu, musel jsem být nanejvýš opatrný a co nejméně hlučet, abych si to tu moc nepoplašil. Strategii jsem měl jasně danou. Pravý prut Devil squid s popkou a na levém Crazy liver, opět s popkou. Místo jsem si zlehka prokrmil směsí peletek a krájeného bolies, a sice zalité aminoliquidem Devil squid a aminofoodem Játra.
První záběr přišel zhruba po hodince a něco, bohužel to však byl jen malý kapřík, tak okolo třech až čtyřech kilogramů. Záběry se střídaly v poměrně pravidelných intervalech, všechno to byla stejná sorta kapříků, asi jarní násada. Po každém záběru jsem na montáž přihodil lopatku mixu, ať si místo udržím atraktivním. Pomalu se schylovalo k večeru, a jako když utne, už ani píp. Je pár hodin před koncem denní doby lovu, tak tedy naposledy přehazuju a obě montáže zasypu zbytkem mixu. Zhruba hodinku před půlnocí se mi pravý prut dost váhavě rozjel. Než jsem ale stačil k prutům přijít, tak ryba už jela od břehu jako o život. Něco mi říkalo, že tohle bude trošku jiná velikost než dosavadní úlovky. Po zhruba desetiminutovém boji se mi v podběráku koupe krásný dlouhý šupík o váze třináct celých osm kilogramů. Tak to je moc pěkné zakončení celé vycházky.
Jelikož zbývá ještě pár desítek minut, znova a zároveň naposledy nahodím. Další záběr už nepřichází, ani na jeden prut. Po stažení levého prutu zjišťuji, že je nástraha celá ožraná a pravý se mi při náhozu zamotal okolo olova. Nedá se nic dělat, pomalu balím a odjíždím směr domov.
Tak někdy opět příště od vody.
Jan „Milki“ Melkes
