Ahoj všem, poprvé se letos ozývám se zprávou od vody. I když letošní leden i část února byla na počasí vlídná a dalo se celkem dobře lovit jak na řece, tak na stojácích, přeci jen výsledky nebyly vůbec dobré. Proto rozhodnutí posunout se o trochu jižněji padlo na první březnový týden a vyrazil jsem s kamarádem Jožkou pokusit štěstí na týdenní výpravu do Itálie.
Po příjezdu nás přivítalo celkem slušné počasí, kdy teploměr ukazoval pět stupňů a vše vypadalo dobře. Bohužel až na teplotu vody, která neměla víc než čtyři stupně. Samozřejmě jsem si nedělal iluze o nějakém velkém počtu záběrů, ale přeci jen jsem doufal v nějakého toho kapra. Vsadil jsem na krmení ve složení Method mixu Champion společně s novými peletami Sweet corn v různých průměrech a na boilie B17, které jsem částečně nakrájel na menší kousky. Takový mix jsem ještě pro zatraktivnění zalil Aminoliquidem B17.
Po zakrmení jsem sledoval vodu, jestli se kapři někde ukážou. Po pár hodinách jsem vypozoroval pohyb ryb mimo krmné místo a jedním prutem jsem se soustředil právě do této části. Bohužel bezvýsledně. Vlastně celý týden se nesl v duchu toho, že jsem jedním prutem chytal v krmném místě a ostatními dvěma zkoušel různá místa v různých hloubkách. Výsledek byl takový, že za celou dobu jsem neměl jediný záběr. I když se někde kapři ukázali, stejně jsem je nedokázal přimět k záběru.
Poslední odpoledne, dalo by se říct ze zoufalství, jsem stáhl jeden prut s tím, že ho nahodím pouze několik málo metrů od břehu na prudce se svažující hranu. Nastražil jsem jednu 18 mm kuličku boilie B17 a zakrmil cca půl kg stejného krmení. Byl to vlastně jediný prut na takové vzdálenosti.
Vzbudil jsem se někdy po šesté ráno do obvyklé situace této výpravy. Opět po celou noc ani píp a už jsem věděl, že tato výprava bude patřit k těm, na které se nevzpomíná nejlépe. Bylo tedy načase zabalit a vyrazit domů. Trochu znechuceně jsem si začal připravovat věci k balení a přemýšlet nad tím, kde se vlastně stala chyba a jestli se sem ještě někdy vrátit. Jelikož se jednalo o vodu, o které jsem měl velice málo informací a kde jsem chytal poprvé v docela těžkém období, návrat se nabízel.
Z přemýšlení mě vytrhl právě prut u břehu, který hlásil "padák". No na rozloučenou pravděpodobně cejn, byla první myšlenka. Zvedl jsem prut, dotočil propadlý vlasec a cítil, že na konci bude zřejmě menší kapr. Na konec se přeci jen na jednoho "Taliána" možná podívám. Rybu jsem přitáhl na pět metrů od břehu a nic nenasvědčovalo tomu, že se bude jednat o nějak velkého kapra. Po krátkém souboji jsem podebral rybu, která odporu při zdolávání neodpovídala ani zdaleka. Šupináč vážil 18,3 kg a byl jedinou rybou výpravy. Když nad tím tak přemýšlím, pak to naše pomyslné štěstí při našich toulkách za kapry bezpochyby nesmí chybět. Teď už je opět načase začít směřovat kroky k lokalitám u nás.
Hodně štěstí u vody Prchlajs
