Jaro už začalo, slunce vyšlo na oblohu rozehnalo mraky. Teploměr ukazuje 20 stupňů nad nulou. To je ten správný čas vyrazit k vodě. S kolegou jsme tedy vyrazili a zvolili jsme vodu, kterou oba známe a několikrát se nám podařilo zde vytáhnout pár pěkných kapříků. Sice ne moc velkých, ale za to zdravých a zdatných. Když jsme dorazili na místo nebylo lehké určit, kde by se ryby mohli nacházet. Voda byla kalná a silný vítr rozvířil hladinu, tak že se nedalo poznat, jestli se ryby ukáží nebo ne. Rozhodli jsme se, že půjdeme na “blind”. Usedli jsme na místo a po pár minutách se ukázalo, že by ryby mohli být aktivní, ale to uhaslo po pár menších kapříků a karásků.
Dlouhé hodiny o sobě ryby nedaly vědět, ale stále jsme doufali. V tom se rozjela cívka a signalizátor začal pípat jako o závod a mě se rozbušilo srdce. Rychle jsem sáhl po prutu a po pár sekundách šňůra povolila. Veškerá radost byla pryč. Znovu jsem prut nastrojil a poslal zpět pod hladinu, ale znovu bez odezvy. Slunce už téměř začalo zapadat a oba jsme ztráceli naději. Hodinky ukazovaly, že už se blíží tma.
Těsně, než slunce zapadlo se ozvalo pípnutí signalizátoru. Pečlivě jsem zbystřil a pozoroval špičku prutu, která se začala ohýbat k vodě a vlasec z navijáku se začal odmotávat. Rozběhl jsem se a lehkým zásekem začal boj, kdo z koho. Ryba měla sílu, nechtěl jsem jí ztratit, ale po deseti minutovým boji skončil.
První jarní kapr už je v podběráku. Byl jsem šťastný. Byl to zdravý šupináč s překvapivě velkých bachorem. Váha ukazovala 8,73 kilogramů. Po pořízení několika fotografií s prvním pašákem na břehu jsem kapra pustil. zabalili rybařinu a spokojeně odjeli domů.