Na začátek vám přiblížím něco málo z historie Kamýcké přehrady. Přehrada začala vznikat kolem roku 1957, v tom samém roce vznikala i v současnosti oblíbená, rybáři hojně navštěvovaná vodní nádrž Orlík. Data vzniku ani dokončení obou přehrad ve stejném roce 1962 nejsou pouhá náhoda. S Kamýkem bylo od začátku počítáno jako s vodním dílem na vyrovnávání kolísavého odtoku z přehrady Orlík. Tlumí tedy možné výkyvy ve výšce hladiny vody. I když jde o „menšího sourozence“ ostatních přehrad Vltavské kaskády, jeho proporce nejsou zanedbatelné. Kamýk se rozléhá na 195 hektarech a je dlouhý 10 kilometrů. A to už stojí za povšimnutí, co myslíte?
Po rybářské stránce, zejména k cílenému lovu velkých kaprů, patří z mého pohledu k těm nejsložitějším. Základním a nejdůležitějším faktorem je celoročně studená voda. Ta je způsobena odpouštěním spodní vody z Orlíka, která samozřejmě není tak prohřátá, jako voda na vrchu vodního sloupce. Druhý z důležitých aspektů je vysazování menšího množství ryb. Také je zde zastoupeno i poměrně malé množství běžných rybích druhů jako cejnů, plotic, karasů a třeba línů. Důsledkem toho je, že menší kapři slouží jako potrava dravým rybám, zejména sumcům. Možná zacházím příliš do detailů, ale toto všechno je zapotřebí brát v potaz, abychom si uvědomili charakter vodní nádrže. Dalším záporným faktorem je okysličení vody. Čas od času zde zemře velké množství ryb udušením. Za tento problém si z velké míry ale můžeme sami. Na Orlické přehradě zadržují vodu a okolní přítoky nestíhají důkladně okysličovat celý úsek nádrže Kamýk, a o problém je postaráno. To se samozřejmě nevyhne ani odolné rybě, jako je kapr.
Velice často slýchám od rybářů: „Kamýk to je mrtvá voda, tam bych já rybařit nikdy nešel.“ Šup a už si to štrádovali na Slapy. A abych přehradu stále nehanil, protože si to opravdu nezaslouží, podíváme se i na její silné stránky, v kterých ji naopak vyzvednu. Právě ten malý rybářský tlak je na přehradě v této době celkem unikátní. Je zde minimum tzv. polopřístřešků postavených od rybářů a nejsou zde žádné kempy. Tím pádem není ničen ráz přírody a v okolí vody není žádný „bordel“, ten na rybách bytostně nesnáším. Je zde stále čistě udržovaný 10km úsek panenské přírody. A to má své kouzlo. Která jiná přehrada se tímto může chlubit?
Prodloužený říjnový víkend na přehradě Kamýk byl skvělý. Je pravdou, že v úvahu na podzimní rybářskou výpravu byla dvě místa. Obě jsem řádně studoval v průběhu sezóny. Velkým pomocníkem při studování byl člun a echolot. Dokážu si představit hledání lovného místa i bez těchto pomůcek, ale ne na tak rozsáhlých údolních nádržích. Bylo by to mnohem náročnější a komplikovanější, co se času týče. Pro mě tudíž neakceptovatelné. Těsně za Kamýkem zůstala při výběru Slapská přehrada cca 12 km od tělesa hráze Kamýk. Ta se pro mě stala nesjízdnou z důvodu nízké hladiny vody. Kamýk měl plný stav a teplota vody byla vyšší než obvykle. Volba tedy padla na Kamýk.
Na dobývání Kamýcké přehrady jsme se vydali v tříčlenném týmu – já, Týna a její strejda Luboš. Který za námi dorazí později, až uteče z práce. První den ráno při snášení všeho toho potřebného vybavení jsem opravdu uvítal Týny pomoc, díky které jsme měli už po hodině postaveno, zakrmeno a nahozeno. Vybrali jsme místo na velkém kameni, kde v širokém okolí nikdo nebyl. Ničím a nikým nerušené ticho a o to nám přesně šlo, slyšet z ticha pouze případné „pípání“ příposlechu.
V odpoledních hodinách se nás Luboš snažil překvapit příjezdem po vodě. Ale to mu nevyšlo. Jeho plně naložený člun byl vidět široko daleko. Jak už bývá zvykem tak s Lubošem přijela i dobrá nálada. Pomáhám mu vyložit věci z člunu. A hned jak se naskytla příležitost a člun byl volný, přidělávám na člun echolot, beru krmení a jedu označit lovné místo. Vím zde o hraně jak malované. Ta se svažuje od 5,5 do 10 metrů až ke korytu. A to v příjemné odhozové vzdálenosti. První bójka označila začátek krmného místa a druhá skončila cca 30 metrů dál po proudu. Na zakrmení pásu mezi bojkami jsme použili partikl složený z vařené kukuřice, fermentované pšenice a pražené řepky. Do tohoto zakrmeného pásu umístíme všechny čtyři montáže – jasná strategie. První do středu a druhý dál na kraj hrany ke korytu. Záměrně jsem se rozhodl lovit v hlubších partiích. Důvodem byla stále se kolísající hladina vody. Pokud zde ryby budou alespoň trošku žrát, budou najíždět z hloubky. Předpokládal jsem.
Luboš zvolil stejnou taktiku. Před setměním se dočkal prvního záběru. Na smočenou podložku pokládá lysého kapřího juniora okolo 35 cm. Při pouštění kapříka zpět se na sebe s Lubošem smějeme jako dva blázni. Máme velkou radost z první zdolané ryby. Pravdou je že zarudlé tváře, naběhlou žílu na čele a tzv. rybářský třes zažíváme ze zdolávání kaprů větších váhových kategorií, ale i takto malí kapříci ke kaprařině patří. Týna má obzvlášť radost z těchto malých kousků. A je to dobře. Rybu vracíme do vody s úctou stejně opatrně jako velkou. Na mě se usmálo štěstí, až za tmy kdy se mi podařilo zdolat dva krásné tmavé lysce okolo 60 cm. Oba záběry přišly hned po sobě. Super! Kapři se zastavili na našem rozkrmeném místě! Doufám, že zde vydrží až do rána.
Druhý den ráno než se nasnídám, vyrážím dokrmit naše lovná místa. Do partiklu přidávám větší množství pelet i boiliesu. S přibývající aktivitou kaprů měním i průměry svých nástrah na montážích. Velikost ryb se výrazně zlepšila. V průběhu dne se na podložku dostalo i pár kaprů nad 65 cm. Paráda! Byl jsem nadmíru spokojen. I když na této lokalitě jsou i větší kusy, budou určite jezdit daleko od sebe. Je to už pár let, co jsem zde na jednoho takového domorodce narazil.
Poslední den zakrmujeme pouze peletami a boiliesem. Pomalu balíme a připravujeme se na odjezd domů. Rekapitulujeme si uplynulou výpravu. Mezi nejúspěšnější nástrahy patřilo boilies RAPID Cherry nadlehčenou o půl POP UP Cherry. To nám opravdu jezdilo. Hned v závěsu byly feederové pelety RAPID obalované v pastě a dvě plovoucí zrnka kukuřice. Za tři dny lovu jsme dostaly na podložku kolem třiceti kaprů, což bereme za úspěšné. Na úlovky větších kaprů bychom zde asi museli strávit více času.
Máme celkem zabaleno a většinu věcí již odnošených v autě. Pruty byly do poslední chvíle nahozeny, jak to mívá asi každý, tak ještě vytahuji malého kapříka a prut rovnou balím. Luboš už také stahuje udice. Do toho se pomalu a plynule rozjíždí poslední prut. Týna je nejblíže a úspěšně zasekává. Po chvilce slyším stížnosti, že je ryba těžká. Nějak na to nereaguji, protože zdejší kapři jsou dost bojovní. Hřebínek mi spadl hned, co se kapr ukázal v průzračné vodě kousek od břehu. „Ten vůbec není malej!“ zvolal Luboš. Přiskakuji s podběrákem a podebírám nádherného kapra. Byl jsem překvapen, jak Týna zvládla průběh zdolávání. „To není možné, ty máš o centimetr většího kapra chyceného na Kamýku než já?!. Měřil 79 cm a vážil 7 kg. Stavbou těla byl hodně podobný i mému domorodci z minulých let. Pěkně stavěný, sice nízký, ale dlouhý šupináč. Vítěz výpravy se opět stala Týna s posledním kaprem na podložce.
O Kamýku mohu dodat jen jedno, mrtvá voda to opravdu není a budu se sem za kapry rád vracet.
Hodně úspěchů přeje
Tomáš Kos
