Ve dnech 16. - 19. 8. 2012 proběhl na soukromém rybníku Asuan závod mezi mladými kapraři Asuan junior cup 2012, kterého se náš tým Mivardi ve složení Petr Hvězda, Tomáš Lejsek a Patrik Vlček také zúčastnil. Jak pro nás závod dopadl, se dozvíte v následujících řádcích...
Jako před každým závodem, tak i před tímto jsem byl už týden dopředu nervózní. Dny v práci vůbec neubíhaly, v duchu jsem pořád přemýšlel, co ještě všechno potřebuji. Každý den probíhalo i několik telefonátů s mými týmovými parťáky, abychom se ujistili, že máme vše potřebné a můžeme vyrazit. Už jsem hořel nedočkavostí, kdy konečně přijde čtvrtek. Konečně mám v práci padla a můžeme vyrazit. Rychle ještě naskládat tu hromadu věcí do auta a už si to šineme - směr Moravské Budějovice, kde se mám sejít se svým parťákem Patrikem. Dorážím na místo setkání. Kolega už je také celý netrpělivý. Po krátkém pozdravení na nic nečekáme a upalujeme na Asuan. Při příjezdu vidíme, že okolní týmy také dorazily. Jdeme se zaregistrovat. Náš třetí člen dorazí až zítra ráno. My se odebíráme do auta a začíná to, co před každým závodem nesnáším. Čekat až do rána na vylosování. Ostatním to možná tak nepřijde, protože se většinou baví až dlouho do noci, ale toto si před žádným závodem nedovolím. Vždy jdu raději brzy spát, abych měl na následující dny dost sil. Takže kolem deváté večer s Patrikem uleháme. Snažím se usnout, ale jako vždy mi to nejde... Hlavou mi běží vzpomínky na nevydařený minulý ročník a přeji si, abych měl ráno šťastnou ruku při losu. Nakonec stejně hluboce usínám.
Budí mě až zvuk budíku. Je 6h ráno a zbývá hodina do losování. Nervozita by se ve vzduchu dala krájet. Konečně doráží i náš poslední člen týmu Tomáš se svým tátou. Ještě společně vypijeme ranní kávu a jdeme losovat. Jako vždy nás pořadatelé přivítali, dodali něco málo k pravidlům a mohla se tahat čísla. Letos je oproti loňskému ročníku jenom 18 týmů, takže se losuje jen z 18-ti čísel. Prvně se losuje pořadí a poté číslo, na kterém budeme lovit. Konečně přišla řada i na náš tým. Přebírám na sebe plnou zodpovědnost a jdu na to. Tahám z pytlíku číslo 18. Zarytě koukám na dvojčíslo a snažím se přesvědčit jedničku nebo osmičku, aby někam zmizely. Pokouší se o mě mdloby společně se vztekem a okamžitě všechny mé naděje spadly na bod mrazu. Nezbývá než čekat, co na nás zbude za číslo. Jsou to hotová muka. Sedmnáctý tým má možnost vytáhnout si buď lovné místo 13, kde jsme byli minulý ročník (věřte mi, ta kdyby na nás zbyla, tak mě asi odvezou), nebo místo č. 1 - „top flek" u hráze. Kapitán z týmu před námi jde losovat. Otvírá krabičku a z jeho svěšení hlavy je nám jasné, že vytáhl 13. Takže: „Juchuu!," jdeme k hrázi. Nemůžeme ani uvěřit tomu, že na nás tohle luxusní místo prostě zbylo. Zároveň jsme ale o to nervóznější, jestli dokážeme tohoto skvělého místa využít. Všichni se přesouváme na svá místa a do 9h máme čas na přípravu. Jako vždy pro nás začíná obvyklá rutina připravit pruty, návazce, rozmíchat krmení atd. Vše máme hotové akorát ve chvíli, kdy přichází výstřel, oznamující start závodu. Nahazujeme pruty a začínáme krmit. Na tento závod jsme si přivezli krmení od firmy Mivardi. Vše jsme chtěli vsadit na osvědčené věci, takže jsme vzali boilies z řady Champion Platinum v příchuti Vyzutý Tonda, dále pak methodmixy, kuličkové pelety, aminoliquidy, pasty atd. Vsadili jsme na toto šíleně smradlavé boilies hlavně proto, že má sice pomalejší rozjezd, ale pak, až ho kapři začnou přijímat, to stojí za to!
Vše bylo ve vodě a nám nezbývalo nic jiného než dokrmovat a čekat, kdy Tonda začne pracovat. Celý den jsme byli bez kontaktu s rybou. Věděli jsme, že to bude chvíli trvat. Okolní týmy už nějaké bodované ryby měly a my stále nic. Všichni kolem už si asi říkali, co u té hráze děláme. Hypnotizovali jsme swingery očima, ať už konečně přijde záběr. Kolem 6h v podvečer to přišlo. První bodovaný kapr, který na asi 2h odstartoval kolotoč, kdy jsme se potkávali jen cestou k prutům. Jak napsal někdo do online přenosu: Tonda se konečně vyzul. Po každém záběru jsme dokrmovali pár kuliček boilies, což skvěle fungovalo. Jak rychle záběry přišly, tak také ustaly. Byli jsme ale už o něco málo klidnější, že máme pár kilo na kontě. Na závodní pole padla tma. Nemyslete si však, že padne tma a při závodech se jde spát, žádné takové. Sice možnost jít spát máte, to záleží čistě na vás, ale jak se říká „ spící závodník - mrtvý závodník". My jsme každopádně spát nešli. Pruty mlčely a tak jsme chystali návazce, PVA punčošky a všechny nezbytnosti, které potřebujeme k lovu dopředu připravené, protože až se to rozjezdí, nemáte na takovéto věci čas. I když jsme zkoušeli vše možné, do rána jsme bez kontaktu, což nám dělá vrásky na čele. Nevíme, kolik kilo nachytali okolní týmy. Při rozednění se však přilepil swinger k prutu a začal opět neskutečný kolotoč, který trval skoro až do oběda. Jenom jsme krmili, zdolávali, podebírali, vážili a nahazovali stále dokola. Byl to neskutečný mazec. Mezi menšími bodovanými rybami se nám podařil i opravdový krasavec - lysec 16kg, který nám zatím držel i nejtěžší rybu závodu. Poté zas nastala odmlka, kdy jsme dělali jen náhodné bodované ryby. Vkládali jsme tedy naděje do podvečera. Ten však byl slabší než ten předešlý a nocí jsme si nebyli vůbec jistí. K tomu všemu bylo vyhlášené embargo na výsledky, takže napětí se stupňovalo. Přes noc to zas nebyla žádná sláva, takže jsme museli všechno vsadit na ráno. Po další probdělé noci u prutů opět začínáme z posledních sil makat naplno.
Víme, že sousedům to v noci šlo velmi dobře, a tak musíme vydřít maximum. Krmíme, co nám síly stačí a naštěstí s námi ryby spolupracují. Opět jsme v tom pravém závodním laufu. Sice už pomalu meleme z posledního, ale nevzdáváme se. V 11 h výstřel oznamuje konec závodu. Doslova si oddychujeme, že už je to za námi. Jsme celí napjatí, jak jsme dopadli. Máme tušení, že by to mohlo vyjít, ale přeci jenom je tu ještě ten hlodavý červíček pochybnosti. Rychle vše pobalíme a upalujeme k hlavní chatě na oběd. Máme čas do 13h, kdy proběhne vyhlášení. Po chutném obědě se přesunujeme k chatě do stínu a čekáme na vyhlášení. Tohle je druhá nejhorší část na všech závodech - čekat na to, jak jste dopadli. Minuty vám připadají jak hodiny a všechno se hrozně vleče. Konečně je to tu. Všichni jsme se slezli před hlavní chatou. Pořadatelé nám poděkovali za skvělou atmosféru závodů. A vrhli se na vyhlašování cen. Jako vždy se začíná od 4 místa dolů a pak od 3 nahoru.
A jak to vše dopadlo?
Na 3.místě skončili naši sousedi Mikbaits Velké Pavlovice, kterým uteklo druhé místo jen o pár deka, ale „Klobouk dolů, kluci, super výkon!" Na 2. místě skončil Nikl tým. A pak se konečně přešlo na vyhlášení prvního místa. Z úst vyhlašovatele se linula ta nejkrásnější věta, kterou jsem slyšel. Na prvním místě skončil tým Mivardi, který nachytal přes 400kg bodovaných ryb. Byli jsme neskutečně šťastní. Konečně nám to jednou vyšlo. Ještě nesmím zapomenout na nejtěžší rybu závodu, kterou nám vyfoukli kluci z týmu Asuan junior kteří chytli kapra p váze 19,02kg, což je super úlovek :)
Chtěl bych poděkovat Českomoravskému kaprařskému spolku, že organizuje tento skvělý závod, všem rozhodčím a lidem, kteří se nějak na tomto závodu podíleli. Kluci díky! Dále bych chtěl také poděkovat firmě Mivardi za poskytnuté krmení a velký dík patří i všem, kteří nám drželi palce a fandili nám :)
Za Mivardi tým Petr Hvězda
Přiložené obrázky
