Blížil se konec prázdnin a mne napadlo, zda nezačít podzimní sezonu o trochu dřív než obvykle. Většinou vyrážím na první delší výpravu první nebo druhý zářijový týden, ale nemohl jsem se již dočkat, proto jsem se rozhodl, že bych poslední tři dny prázdnin strávil někde u vody, nejlépe tam, kde se mi snad podaří nějaký pěkný úlovek. Lov kaprů o letních prázdninách většinou pro velký tlak koupajících se rekreantů a celkově větší pohyb kolem vody vypouštím a soustředím se na podzim, kdy u mne vypukne to pravé nadšení. Letos jsem však neodolal a společně se synem jsem vyrazil na menší třídenní výpravu.
Nejsem zastáncem soukromých revírů, o nichž mám své mínění, nicméně jsem tentokrát udělal výjimku a zvolil jeden soukromý revír nedaleko mého bydliště. Po příjezdu k rybníku jsem zjistil situaci kolem volných míst, kterých bylo na daném revíru větší množství, což mne překvapilo. Vybral jsem si místo poblíž hráze, které bylo od dalšího místa k lovu vzdálené asi 30 metrů, což mi vyhovovalo, neboť přece jen mám při lovu rád aspoň trochu klidu. Místo samotné se mi jevilo jako velice dobré vzhledem k počasí, které zrovna panovalo. Foukal velmi silný vítr, který směřoval přímo na hráz, kdy tento vítr už foukal předchozí den, proto jsem doufal, že vítr a vlny s sebou přinesou i nějaké krásné kapry, kteří se budou zdržovat poblíž hráze vzhledem k naplavené potravě.
Na nic jsem nečekal, vybalil člun a dal se do mapování dna. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že dno revíru je vlastně taková „vana“ s nánosem bahna na dně. Hloubka se pohybovala standardně kolem 6 metrů v místech, kde jsem chtěl lovit. Na konec léta mi taková hloubka přišla příliš velká, ale i tak jsem se rozhodl v těchto místech lovit. Strategii lovu jsem založil na masívním krmení, chtěl jsem si stáhnout co největší množství ryb k lovnému místu a tam je odchytávat. Jelikož jsem na uvedeném revíru chytal naposledy před dvaceti lety, kde se ještě jednalo o svazový revír, neměl jsem zkušenosti, jak intenzívně krmit a vycházel jsem pouze z rad známých.
Na takto krátkou výpravu jsem se vybavil jako na minimálně týdenní lov, když jedu na loď, možná jsem zvolil ještě více krmení. Místo jsem masívně v pásu dlouhém 8 metrů rozkrmil směsí Turbo pelet v průměrech 16 a 8 mm a Halibut peletami Rapid classic v průměrech 20 mm a 8 mm. Záměrně jsem zvolil různé průměry pelet, abych na místo dopravil krmení s různou dobou rozpadu a kapry tak lákal na své lovné místo postupně a na dně se neustále nějaká potrava nacházela. Turbo pelety používám s úspěchem, když chci tzv. „ rozjet“ krmné místo co nejdříve. Vzhledem ke třídennímu rybolovu jsem potřeboval, aby místo bylo atraktivní pro kapry co nejdříve bez ohledu na jejich velikost. Dále jsem místo prokrmil směsí partiklu a to fermentované kukuřice a řepky a přidal jsem zhruba 1,5 kg boiliesu řady Platinum a to Devil Squid, které jsem si naroloval ve velikostech 18 a 20 mm a dále pak hotové boilie z řady Easy Catch příchutě Ananas+N.B.A, které jsem zvolil v průměrech 18 mm. Na boilí Anas+N.B. A běžně nechytám, proto jsem se rozhodl dát mu „šanci“ vzhledem k jeho rychlému „nástupu a chytlavosti oproti HNV boilí Devil Squid, které je určeno na dlouhodobější lov. Montáže jsem používal tzv. na panáčka, kdy jsem k tomuto účelu používal plovoučky Devil Squid, Vyzutý Tonda a na třetí prut jsem pak umístil v kombinaci s potápivým boilím plovoučku Monster Crab. Do vody jsem na první zákrm dopravil zhruba 30 kg krmení, vyvezl své pruty, kdy každou montáž jsem ještě lehce zasypal směsí pelet a čekal jsem na první kontakt s rybou. První chvíle po vývozu montáží jsem nečekal, že by kapři reagovali ihned na předložené krmení, jelikož jsem jim toho tam „nasypal“ celkem dost, což nemívám ve zvyku, proto jsem šel na „výzvědy“ k vedlejšímu lovícímu, který mi sdělil, že ryby celkem jdou a podařilo se mu zdolat za dva dny pět kaprů od 8kg – 16 kg, což byla velice příjemná zpráva.
Když byly pruty ve vodě, začal jsem se stavbou bivaku a přípravou dalších pomůcek a věcí, které jsem potřeboval k lovu. Netrvalo ani tři hodinky a uslyšel jsem zvuk signalizátoru pravého prutu. Nevěřil jsem, že by po tak krátké době mohlo dojít k záběru, ale swinger byl neomylně „přilepen“ k prutu a z cívky se začal pomalu odvíjet vlasec. No znáte to, málem jsem dostal zástavu srdce z toho rozrušení a už jsem držel prut v ruce a následoval lehčí zásek, neboť ryba byla v jízdě a vzdálenost ke krmnému místa byla cca. 40 metrů. Po záseku se prut krásně ohnul do paraboly a z cívky si bral kapr pár metrů vlasce, než se mi ho podařilo otočit. Najednou jsem zjistil, že nemám rozložený podběrák, ale to už můj syn velice obratně složil tuto pomůcku k podebírání „mamlasů“ a síťku ponořil do vody, aby se nasákla a neplavala a nebránila tak podebrání. Po kratším souboji se mi podařilo kapra přivést ke břehu, kdy však ve vzdálenosti 10 metrů nešel „odlepit“ ode dna a neustále se snažil držet se v hloubce. Asi po pěti minutách konečně kapr začal ztrácet sílu a mně se ho podařilo dostat k hladině. S úžasem jsem hleděl na obrovské tělo šupináče, kterého mi syn podebral. Dle prvotního odhadu se jednalo o kapra přes dvacet kilogramů, což se nakonec po zvážení a přeměření potvrdilo. Kapr měl krásných 22 kg, radost z úlovků byla neuvěřitelná a to i přes to, že se jednalo o soukromý revír. Po rychlém zvážení a vyfocení byl kapr opět puštěn zpět a následovalo další vyvezení montáže, kterou jsem opět lehce zasypal směsí asi 1 kg pelet a čekal, co se bude dít. Asi po hodině se mi rozjel prostřední prut, tentokrát kapr při záběru na nic nečekal a rozjel se neuvěřitelnou rychlostí na střed rybníka. Asi po deseti metrech se mi ho podařilo otočit a nastalo pomalé zdolávání, neboť se mu očividně nechtělo do podběráku. U břehu pak udělal ještě posledních pár výpadů a asi po pěti minutách se mi ho podařilo navést po podběráku. Co vám mám povídat, radost obrovská, opět krásný šupináč s váhou 18 kg mi udělal radost jak malému klukovi. Moje radost z úlovku neunikla vedle sedícímu rybáři, který tentokrát přišel ke mně získat pár informací, neboť se mu moje úlovky na tak krátkou dobu zdály neuvěřitelné. A to teprve ten hlavní „hřeb“ odpoledne měl přijít. Do sedmi hodin večerní se mi podařilo zdolat ještě jednoho šupináče s váhou 12 kg, ryby mi braly střídavě na oba dva druhy boilí.
Po sedmé hodině jsem měl opět všechny pruty vyvezené a v klidu seděl v křesle a kochal se klidným večerem, vítr téměř ustal a bylo nádherně, ryby braly, počasí se umoudřilo, co víc bych si mohl přát. Zhruba půl hodiny po vyvezení jsem dostal záběr na levý prut, kde jsem měl boilie Devil Squid, který do té doby mlčel. Po lehkém padáku se swinger přilepil k prutu a to jsem již na nic nečekal a po lehčím záseku následoval „tanec“. Kapr si to rozjel přímo k mému sousedovi doprava a nemínil zpomalit. Ihned jsem poslal syna k sousedovi, aby tento v zápalu boje nezasekl a rybu mi „neurazil“ a snažil jsem se kapra otočit. Ten po chvíli změnil směr a tah směřoval na střed rybníka. Ryba neuvěřitelně „táhla“, tušil jsem, že se bude jednat opět o krásného kapra. Po chvíli tah ryby ustal a kapr se nechal přitáhnout zhruba 10 metrů od břehu, kde se neustále držel u dna, jeho přítomnost prozrazovaly obrovské víry ve vodě od jeho ploutví, kterými se snažil uniknout na jezero. Po pěti minutách se kapří monstrum konečně objevilo u hladiny, jednalo se opět o neuvěřitelně velkého šupináče, odhadoval jsem ho přes metr délky. Tentokrát už při podebírání asistoval můj soused, který nevěřícně hleděl na obrovského kapra. Po jeho pečlivém převážení se váha zastavila na 24,5 kg s délkou 107 cm. Jakou radost jsem prožíval si ani neumíte představit, i když někteří určitě něco podobného zažili a ví, o čem hovořím. Po chvilce byl kapr opět ve svém živlu a já vstřebával zážitky s jeho zdolávání.
Bylo to k neuvěření, za šest hodin lovu se mi podařilo přelstít dva kapry na dvacet kilogramů, to byl start jako hrom. Do rána se mi podařilo zdolat ještě jednoho jesetera kolem 150 cm, jinak byl na lovném místě klid. Ráno jsem opět převezl všechny pruty a montáže opět zasypal směsí pelet. V průběhu druhého dne jsem zdolal tři kapry kolem 14 kg, což bylo taky velice příjemné, přes noc se na mne pak přišel podívat jeseter stejných rozměrů jako z předchozího dne, jinak byl v noci opět naprostý klid. To mne udivovalo, ale bylo velice příjemné v noci se v klidu vyspat a přes den chytat ryby. Většinou to bývá právě naopak. Třetího závěrečného dne se dost oteplilo, vítr úplně ustal a s tím i záběry. Kolem poledne jsem chtěl ukončit rybolov, s výsledkem jsem byl naprosto spokojený. V jedenáct hodin dopoledne se na prostřední prut „dostavil“ toho dne ojedinělý záběr, kdy kapr se nechal velice lehce přitáhnout kousek ke břehu, kde se však „zasekl“ a blíž se mu už nechtělo. Do té doby jsem se domníval, že nepůjde o žádného obra, ale po pěti minutách, kdy se kapr nemínil vzdát a neustále se držel u dna, jsem změnil svůj úsudek. Zkoušel jsem se více opřít do prutu, který byl ohlý do plné paraboly až k rukojeti, ale kapr ne a ne se vzdát. Po další pár minutách mu však došly síly a kapr vystavil svoje tělo u hladiny. „Supééér“ zakřičel jsem si, zase dvacka. To už u mne stál vedlejší kolega a kapra mi podebral a neustále kroutil hlavou. Od té doby co jsem přijel mu záběry téměř ustaly a podařilo se mu zdolat jen dvě ryby kolem deseti kilogramů. Po zvážení opět krásně stavěného šupináče váha ukázala 20,5 kg, což byla pecka. Za tři dny lovu s mi podařili zdolat celkem tři kapři přes dvacet kilogramů, což jsem ještě nikdy v životě nezažil.
Od vody jsem odjížděl naprosto unešený z úlovků, byl jsem rád, že jsem se rozhodl na konec prázdnin vyrazit k vodě. Taktika masívního krmení směsí partiklu, pelet a boilí byla zvolena v uvedenou dobu na uvedeném místě správně, což potvrdilo i množství a váha mých úlovků.
Nezapomenutelné zážitky při lovu přeje za Mivardi team Radim Hanák