První delší výpravu jsme měli v plánu v půli března s tím, že dopředu nebyl úplně jasný výběr lokality. Prokázal jsem vlohy průzkumníka a objevil jednu zapomenutou vodu v blízkosti našich bydlišť. Samozřejmě jsem to nevydržel, nenechal si to jen pro sebe a musel se Davidovi pochlubit. Následovala krátká procházka kolem vody, první dojem byl parádní. Kolem vody rákosí, místy spadané větve ve vodě, prostě radost od prvního okamžiku. Tušíme, že by se zde mohl ještě nacházet alespoň jeden domorodec, hned se rozbíhají nekonečné debaty na toto téma. Oba jsme zvědaví, co tahle voda ukrývá a tak hned nedočkavě plánujeme, kdy s pruty zkusíme štěstí. Na nic nečekáme, a protože zanedlouho máme společné volno v práci, je to jasné a my se můžeme těšit na první průzkumnou výpravu.
Tato voda nás velmi lákala, už jen proto, že zde pravděpodobně ryby nikdy nepřišli do styku s boiliesem. Představy, jak budou kapři na neznámé reagovat, byly každým dnem silnější. K vodě jsme si vzali více příchutí, abychom mohli zkoušet, co bude kaprům nejvíce šmakovat. Z nové řady boilies Rapid Easy Catch to byl Ananas N.BA., Anglická jahoda Česnek-chilli spolu se zástupci řady Excellent - Monster Crab, Kapří Guláš a Cherry. Cílem bylo mimo příjemného pobytu u vody ověřit, zda-li vůbec budou kapři na této vodě, kde se zaručeně boiliesem nekrmí a s největší pravděpodobností na něj zde ani nikdo nechytá, boilies přijímat a pokud ano, zda-li budou rozdíly mezi jednotlivými řadami a zda-li budou rozdíly v případě prezentace samotného boilies, ať už na dno či na panáčka a v prezentaci s obalovací pastou, prostě taková menší alchymie. Nechtěli jsme se jen zaměřovat na ulovení jednoho nebo dvou větších jedinců, ale především si užít pár dní u jarní vody a prozkoumat zdejší obsádku.
K vodě jsme se dostali ve čtvrtek během odpoledne. Návazce jsme tentokrát navázali ze šňůrek Hooklink Super soft a ze ztužené šňůrky Stealth Skinline taktéž 15lb, přičemž na cca 5cm od háčku jsme odstraňovali tuhý potah. Do setmění se podařil první zářez v podobě Davidova šupináče lehce nad 50cm. A další záběry následovaly poměrně pravidelně. V pátek jsem přišel na to, že náhozy směrem ke středu lokality nejsou zdaleka tak úspěšné, jako náhozy těsně k břehu po mé levici s porostem rákosí. Nebylo výjimkou, že po hodině mlčení hlásičů se rozezněly v krátké přestávce hned dva po sobě. Důležité pro docílení záběru bylo nahodit montáž úplně těsně pod břeh. Pokud se toto nepovedlo, bylo čekání na záběr delší. Vysvětlení je nasnadě, v těsné blízkosti rákosí se život pod vodou probouzí nejdříve, a tak se zde kapři snažili nalézt přirozenou potravu a narazili na mé nástrahy. Nejvíce prostoru jsem dával boilies Ananas N.BA, které jsem si oblíbil už loni při testování této novinky , spolu s Anglickou jahodou. Předpokládal jsem, že ovocná příchuť by mohla fungovat.
Co se týče prezentace, tak nejprve jsem pod háček našíval pouze jednu kuličku na dno, ale úspěšnější byla montáž na panáčka, kulička s polovinou plovoucího boilies. V pátek jsme během dne žasli nad tím, jak ochotně kapři přijímali boilies, byli při chuti. Nástrahy jsem zkoušel obalovat do pasty a to několika způsoby – obalení celé kuličky, kdy do „placky“ z pasty jsem vložil kuličku boilies, obalil a v ruce a mezi dlaněmi „zašoulal“. Další variantou bylo vmáčknutí pasty mezi oblouček kuličky a rovnou plochu rozpůlené popky a třetím způsobem užití pasty bylo vyřezání drobných zářezů do boilies a pasta byla vmáčknuta do vzniklého prostoru. Zajímavé bylo zjištění, že drtivá většina záběrů přišla až v okamžiku, kdy na nástraze bylo už jen minimální množství pasty, nebo byla bez ní. Mohla ji rozebrat bílá ryba, ale zrovna tak mohla při svém rozpadu zanechat v okolí nástrahy potravní signál a kapr na místě už nasál samotnou nástrahu.
Obalovací pastu lze použít samozřejmě nejen k zatraktivnění nástrahy v jarní či podzimní studené vodě, kde by silnější krmení mohlo být spíše kontraproduktivní a snižovalo by pravděpodobnost, že ryba mezi množstvím volné návnady pozře zrovna tu „naši“ kuličku pod háčkem. Své opodstatnění si najde i například při nastražení pelet, čímž prodloužíme dobu jejich rozpadu. Opět se zde nabízí vícero způsobů její aplikace – můžeme obalit celou peletu nebo jen vyplnit, nebo chce-li ucpat její středový otvor. Fantazii se meze nekladou, ba právě naopak. Můžete vytvořit prezentaci, se kterou se ryba dosud nesetkala a tento faktor může být pomyslným jazýčkem na váze mezi úspěchem a neúspěchem. V loňské sezoně nám dost ryb přineslo nastražení malé feederové peletky s malou, 10mm, reflexní popkou, vše kompletně zabaleno do pasty. Samozřejmě jsme tuto nástrahu i s popsanou prezentací zkoušeli i zde, vlastně David, ale kupodivu to tentokrát nefungovalo. Ale co naděláme, to je právě to, co dělá rybařinu zajímavou, nikdy nic nefunguje na sto procent a je třeba vyzkoušet, co v daném okamžiku na dané vodě přinese kýžené záběry.
Tím jsem malinko odbočil od naší výpravy - největšího kapra výpravy a i na počet úlovků jsem tentokrát vyhrál já, David, byť jednu ze svých montáží posílal taky k blízkosti rákosí po jeho pravé ruce, neměl tolik záběrů, nejspíš tam byla větší hloubka než u mě. Ale tohle není důležité, byl to sice náš malý soukromý závod, spíš soutěž, důležitější je, že jsme otevřeli sezonu a byť se podařil jen jeden větší lysec, tak na začátek sezony, v březnu a na vodě, kde jsme počítali, že se ryba s boiliesem nesetkala, to byla výprava úspěšná. Celkem se na břeh podívalo 39 kaprů. Oba věříme, že tahle voda nám nevydala všechna svá tajemství a do budoucna se budeme snažit přivést do podběráku jednoho z pár místních domorodců, mohykánů, kteří zde, jak doufáme, ještě plavou. A to je to, co nás, všechny rybáře žene zas a znovu k vodě. Ono nepopsatelné rozechvění a očekávání při vybalování na místě lovu a krásné zážitky spojené s pobytem v přírodě jsou ničím nenahraditelné.
Hodně příjemných chvil u vody všem slušným rybářům přeje Pepíno Vokurka
