Je sobota 27. dubna, šestý den naší první letošní týdenní výpravy na Tovačovská jezera. Otevíráme deník kaprařův, i když tato výprava nazvaná kaprařskou zní jinak, než se zatím vyvíjí... Už pěkných pár dní před odjezdem probíráme v základním složení teamu – já a parťák David, volbu místa. Na jezerech jsme už několikero míst osobně vyzkoušeli a tak domluva zněla, že tentokráte vyzkoušíme některé z míst, kde jsme dosud nechytali. Zbývalo jen rozhodnout, zda-li týden strávíme na mělčí či na hlubší části lokality. Toto rozhodnutí se ukázalo nakonec jako klíčové, bohužel pro nás jsme zvolili variantu A), tedy mělčí část lokality. K tomuto rozhodnutí nás vedla úvaha, že po dlouhé zimě se bude v mělčí části voda prohřívat rychleji, než hloubky, nakonec i předpověď počasí, která slibovala celý týden teploty nad 20stupňů Celsia, tuto úvahu teoreticky podporovala.
Krmení bylo připraveno, partikl řádně uvařen, boilies částečně vysušené, první várka chytacích kuliček nedočkavě nasávala liquidy a dipy v označených lahvičkách. Člun dofouknut čekal na transport k vodě u parťákových rodičů. Domácí atmosféra byla taky příznivá, garáž téměř naomítaná a tak nic nestálo v cestě nedělnímu odjezdu. Ten se sice komplikoval množtvím výbavy a kapacitou kufru a zadních sedadel parťákova Focuse a vynuceným návratem pro jeho taštičku s doklady, kterou v roztržitosti nechal u mě na botníku. Cestou jsme duchem nepřítomní, jak je ostatně naším zvykem a celí nedočkaví až budeme u vody. Při příjezdu zjišťujeme, že u vody není až zase tolik rybářů jak jsme očekávali a na místě, na které jsem v koutku duše myslel by bylo od večera volno, zatím zde sedí otec se synem a jeho dětmi s feederovými pruty. Oba vystupujeme z auta a jdeme zjistit, jak to vypadá s rybí aktivitou a do kdy zde budou chytat. Prý to nejde, dostává se nám odpovědi. Opět se potvrzuje, že se slušností dojdeš i v dnešní zvláštní době dosti daleko a tak se nám po pozdravu a dotazu, zda-li by lovícím nevadilo, kdybychom se v povzdálí začali vybalovat dostává odpovědi, na kterou jsme tak nějak čekali.. Odpověď zní „ne, nevadilo“ a tak na nic nečekáme a jdem rychle na to. Oba jsme natěšení, chtiví záběrů od zdejšího kapřího osazenstva a tak ani obvykle nudnou část výpravy – stavbu bivaků, vybalování a přípravu celého zázemí zvládáme v rekordním čase:) Nakonec rybáři volí vyklizení pozic do závětří a místo je zcela volné... A tak konstatujeme, že si zasloužíme panáčka s vodníkem na přivítanou, vždyť jsme se od podzimu neviděli. V tomto směru jsme tak trochu pověrčiví a tento rituálek nehodláme opustit..Při mapování místa na vodě před námi jsme tak trochu zaskočeni velmi málo členitým profilem dna, neboť na volné vodě před sebou nalézáme jen dvě lavice, představující výraznější změny hloubek. Jinak je zde dno téměř jako vana s výkyvy 10-20cm. Vpravo se rozhoduji umístit vidličky s pruty já a parťák se usazuje po mé levici, na volné vodě. Svým pravým prutem chci prochytávat okolí rákosového pole, na které navazuje jako by zátoka se starými, suchými a částečně ztrouchnivělými stromy. Mezi nimi je hloubka od cca 0,5 do cca 1m, kdy v křišťálově čisté vodě je vidět na dno, které zdobí pařezy. Tak tohle je přímo učebnicové místo pro chytání opatrných ryb takto na jaře, říkám si..Asi jen málo rybářů zkouší umístit své nástrahy a montáže právě sem přes dvě pomocné vidličky a suché větve zbytků stromů.. Vrásky na čele mi dělá jen vodní ptactvo, od labutí přes lysky černé až po potápky roháče - nestojím o to zkoušet ostří svých háčků v jejich zobácích...
Okolí lovného místa
Pravým prutem proto budu zkoušet prochytávat bližší okolí u rákosového pole, zde totiž dno z úplné mělčiny jak jsem popisoval klesá až na 5m, takže teoreticky by mohly záběry přicházet i z této partie. Levý prut umisťuji do vzdálenosti cca 10m od stromů na volnou vodu. V neděli mezi stromy při průzkumu na člunu v polarizačních brýlích žádné ryby nevidíme, zdejší klid využívá je páreček labutí ke stavbě hnízda, přičemž už zjevně sedí na vejcích. Ostrůvky rákosin obývají lysky černé a potápky roháčové. Během celého týdne při zavážení i zdolávání sledujeme dění v zátoce „ u klacků“ a pozorujeme snahu labutího páru vylepšit své bydlení dalšími a dalšími stébly suchého rákosu , které jeden z páru odtrhává z rákosového pole a v zobáku odváží ke hnízdu. Zde štafetu přebírá druhý ptačí rodič a přinesený materiál s rozmyslem odkládá na již zbudované hnízdo. Domníváme se, že se blížil čas vylíhnutí mladých a tato úprava je konána aby jim usnadnila dohled nad mláďaty v hnízdě, ale kdo ví..
Parťák David výpravu zahajuje jednou bojkou v odhozové vzdálenosti, neboť vítr fouká zleva, tedy směrem do zátoky a částečně na břeh, což podkaluje příbřežní partie. To by měla být další naše výhoda. Navíc už v minulosti se nám osvědčilo lovit v odhozových vzdálenostech, neboť kaprařina není jen o vyvážení až do středu lokality a mnohdy ještě dál a záběry nám chodily takřka pod nohama a nedá se říci, že by s klesající odhozovou vzdáleností klesala délka ulovených kaprů. Domnívám se, že větší ryby zde čistí místa od zbytků šrotu z krmítek a i partikl. Navíc se s parťákem na rybách vždy chováme tiše a tak s chytáním na krátkou vzdálenost nemáme problém.
Pořádná dipovačka
Plovka Oliheň
Metoďák s partiklem
Druhou svou udici parťák vyváží na cca 100m, kde jsme našli menší nerovnost dna a doufáme, že krmení rybu přiláká. Po dvou dnech své snažení u bližší bojky vzdává a přesouvá jí dále na otevřenou vodu, kde jsme našli menší lavici z 6,2m na 5,4m.
Kapří pochoutky
Během celé výpravy často sledujeme pomocí dalekohledu vodu, ale kapři se ukazují velmi zřídka. Pouze u mé bojky před stromy se v úterý večer vyhazovali jako by vypukla kapří olympiáda. Evidentně ale tuto část lokality využívali spíše k pohybu a slunění se v mělké vodě mezi stromy. Na to jsme jim ale během úterý přišli a rozhodli se, že se pokusíme o vytoužené záběry i zde. Při opětovném, průzkumu mělčiny s polarizačními brýlemi pozorujeme perlíny kolem 30cm, kterým ocasní a řitní ploutve svítí jak lampiony v průvodu. Nacházíme zde i spoustu karasů v doprovodu kapříků, ať lysců, tak i šupináčů. Ryby se dávají do pohybu pouze při našem prudším pohybu na člunu. Stačí nehybně stát ve člunu a naše přítomnost jim vůbec nevadí..Vzdálenost cca 120m od vidliček pod pruty k místu položení montáže musíme řešit přes dvě pomocné vidličky. První umisťuji na cca deseti metrech před prutem a další poté usazuji „ na trase“ do vyhnilého pařezu, který sotva vykukuje nad vodní hladinu. Zbývající větve uschlých stromů slouží jako poslední pomocné úchytné body před položením montáže a šokový, 060mm silný, monofil tak jde od kamenné zátěže dle situace buď kolmo nebo šikmo nahoru k větvím. „Předšpičkáče jaké jen tak někdo nemá“, směje se parťák při první vyvážce sem. S ním se o tom bavíme a shodujeme se, že ryba, která zde ve změti ponořených větví, kořenů a rákosu jezdí, je zvyklá na otírání těla o překážky a případný kontakt se šokovým vlascem by pro ni neměl být signálem nebezpečí. Během týdne zde zkoušíme vícero nástrah – od feederových peletek ať s pastou či bez, přes 16mm pelety až po boilies. Několikrát se během dne stalo, že ryby pečlivě vysbíraly všechno krmení kolem montáže a zůstala jen nástraha pod háčkem..Naše přítomnost očividně nevadí ani labutím, ta v hnízdě tráví převážnou většinu dne spánkem s hlavou pod křídly. Z těchto míst jsem zdolal několik trofejních karasů a i pár meších kaprů. Po očku jsem ale neustále pozoroval hnízdící labuť a byl tak s parťákem připraven vyklidit bleskově pozice kdyby se rozhodli bránit své teritorium tak srdnatě jak při příletu dalších jedinců svého druhu, čehož jsme byli opakovaně svědky. Pro jistotu se samcem navazuji přátelské vztahy, uplácím ho kousky pečiva a zachutnaly mu i pelety. Za krmením dokonce vyšel z vody na břeh a po počáteční nedůvěře mi sbírá krmení přímo z natažené dlaně. Pro ty, co by snad o mém vyprávění pochybovali, mám důkazy v podobě dvou videozáznamů a několika fotografií. Několikráte se po večerech v blízkosti břehu prohání i bobr a menší strom „pokácený“ už před naším příjezdem nese postupem času stále více známek po jeho nočním úřadování. Za sebou zanechává odkousané větve a odštěpky.
konečně kapřík
Křovák:)
Jeden lepší
Po slibném začátku v pondělí, kdy zdolávám několik kaprů za větrem zvlněné hladiny, se bohužel hladina jezera uklidňuje a až do pátku nemilosrdně pálí slunce a hladina je jako olej. Náš pobyt na břehu se mění v židličkovou, křesílka během dne několikrát posunujeme do stínu..V pátek sice k naší radosti začíná foukat vítr, ale v opačném směru než bychom potřebovali, takže se prohřátá voda z mělčin dostává do hloubek na druhé straně štěrkovny a naopak, což má za následek další snížení kapří aktivity kaprů na našem lovném místě. Okolní rybáři se na vodě se čluny objevují z valné většiny pouze při převážení svých montáží.. Co máme zprávy, tak sem tam se vytáhne větší ryba na hlubších partiích, kde jsou ale úspěšnými místy lavice s malou hloubkou. Zůstáváme ale v klidu a makáme dál s vírou, že nám větší ryba do konce výpravy najede. Využíváme toho, že chytáme ve dvou a pak i v posíleném složení teamu o mou přítelkyni a bráchu Jeníka a zkoušíme vícero taktik krmení - od masivnějšího zákrmu boiliesy menších průměrů přes krmení partiklem a pomocí koulí šrotu a method mixu až po vysoce aktraktivní osamocené nástrahy.
Holky v akci
V této souvislosti si dovolím uvést postřeh z praxe. Na této výpravě jsme poprvé použili letošní novinku v sortimentu krmení Rapid a to gelový atraktor hned v několika příchutích. Zkoušeli jsme nástrahy před obalením krátce namočit ve vodě z jezera, poté aplikovat atraktor a bez další prodlevy montáž umístit do vody. Záhy jsme však přišli na to, že k dosažení požadovaného efektu – gelové vrstvy na nástraze je daleko lepší použít byť krátkodobé namočení v dipu či liquidu a následné obalení. Tento postup namočení a obalení jsme aplikovali dvakrát, přičemž vrstva gelu na takto „ vytuněné“ nástraze vydrží pěkně dlouhou dobu, tedy pokud nepřijde záběr:)
Potřebné ingredience
Obalíme
Vaříme
Ještě dodám, že jsme na každé z udic střídali dva návazce a tak jsme v případě použití gelového atraktoru vše nachystaly min. hodinu před převezením udic tak, aby aplikovaný materiál na nástraze zaschnul. Po dvojnásobném obalení a převážení po 12ti hodinách na nástrahách ještě slabá vrstva zůstala. Při nastražení i jindy poměrně rychle rozpustných pelet jsme se nebáli je pod háčkem nechat bez převážení i 12hodin, což nám při našem způsobu chytání maximálně vyhovuje.
Hotová mňamka
Co se závěrečné statistiky týče, tak můžeme konstatovat, že jsme dosáhli de facto stejného počtu záběrů jako při loňské dubnové výpravě, kterou jsme absolvovali v lesíku, tedy na trošku hlubší vodě než tentokrát, jen nám přes veškerou snahu místní vodníček nedopřál výraznější úspěch v podobě pořádného místního matadora. Navíc letos jsme chytali ve dvou lidech a Kristýnka nás přijela posílit tentokrát jen na 3dny. Brácha Jeník při chytání na jednom prutu vsadil na vyvážku a jako druhý střídá feeder a plavanou s angličákem. Kapra se mu zdolat nepodařilo, nicméně na feeder a plavačku se mu dařilo náramně a bylo vidět, že si přítomnost na zdejších březích očividně uživá..Zdolal poměrně dost perlínů přesahujících 30cm a při lovu na feeder po nakrmení koulemi method mixu a šrotu v lovném místě dokonce k překvapení nás všech přivedl k podběráku i tři štiky. Očividně najely do malých rybek nalákaných na krmení a „netrefily“..:) Sice do 50ti cm, ale byly vítaným zpestřením jarního lovu. Všechny měly drobný háček na okraji svých zubatých čelistí a tak po vytáhnutí háčku všechny šly v pořádku zpět do jezera. Jsem zvědav, kolik štik se mu povede po letošním zahájení dravců...Moc bych mu přál nějakou pěknou zubatici, ale obávám se, že si své štičí štěstí z poměrně velké části tímto vyčerpal..
Od pondělka si své výsledky srovnáváme se sympatickou dvojicí mladých kaprařů lovících na konkurenční výrobky a nezřídka se naše „carp talky“ protáhly při panáčku domácí slivovičky. Po v poslední době běžné mezifiremní rivalitě není ani stopy, jsme na stejné lodi a mezi lidmi stejného ražení je stále o čem povídat.. Nutno podotknout, že nástrahy Rapid přinášely na této výpravě více záběrů, ale kolegům se povedlo několik o chloupek větších ryb.
bašťoun
007 + Robin Red je na jaro tutovka
I labutím chutná
V průběhu celé výpravy jsme používali jak hotové boilies, tak i doma rolované. V parných dnech, kdy jsme s povděkem okupovali stinná místa na břehu si naplno uvědomujeme extrémy letošního jara- před čtrnácti dny nám zamrzly montáže, resp. kmenové vlasce ve vodě a teď se vyhýbáme pálícímu slunci v letních teplotách.. Tentokrát se nedostavila ani tradiční předodjezdová deprese – výpravu jsme si užili, vychutnávali pobyt v přírodě při činnosti, která pro nás znamená opravdu hodně. Ještě jsme ani nezačali balit věci před koncem výpravy a od sobotního večera jsme začínali spřádat plány na další výpravu. Už teď můžu říct, tedy vlastně napsat, že se zdejšími krasavci máme z této výpravy nevyřízené účty:) . Těšíme se i proto, že ve stejném termínu jedou naši kamarádi a tak zase bude s kým srovnávat a zdravě se hecovat..
Závěrem této reportáže od vody bych chtěl poděkovat parťákovi a bráchovi za společnost a dobrou náladu na břehu, bráchovi navíc i za zapůjčení zrcadlovky, která zase po krátkém zaškolení trošičku pozvedla úroveň a kvalitu našich fotek ( aspoň si to myslím), ostatně posuďte sami. No a v neposlední řadě děkuji své partnerce Kristýnce za podporu a toleranci mého, vlastně už našeho časově i finančně náročnějšího koníčka..Děkuji.
Pepa Vokurka