Od doby, kdy jsem naplno propadl krásnému koníčku, kterým kaprařina beze sporu je, jsem sledoval závod s názvem World Carp Classic v rybářských časopisech a později i na internetu. Samozřejmě jsem registroval, že v jednotlivých ročnících byly vždy nějaké excesy, rozdílná měřítka na jednotlivé teamy, co se zavážení týče atd. Když jsem v roce 2013 začal spolupracovat s firmou Mivardi, ani ve snu mě nenapadlo, že jednou budu jako kapitán teamu stát na podiu a užiju si atmosféru, která tenhle podnik provází.
Jak to všechno začalo
Někdy začátkem listopadu loňského roku jsem spolu s parťákem Pepou a Tomášem Kabláskem, stejně jako všichni členové tehdejšího testerského teamu, dostal mail od vedení firmy Mivardi s nabídkou možnosti startu na tomto závodě. Netrvalo to ani půl minuty od přečtení mailu a už jsem žhavil telefon na Tomáše. Zde to bylo taky poměrně rychlé a během chvíle bylo rozhodnuto. Parťák Pepa si vyžádal pár dní na rozmyšlení, protože jsme chtěli jet ve třech. Přesně jak jsem předpokládal, na nabídku kývl a začaly přípravy. Nekonečné debaty o tom, co vše bude potřeba sehnat, zajistit a připravit nás provázely pěkně dlouho. Konečně nastává den „ D“ a my 10.9.2016 s plně naloženou firemní dodávkou ukrajujeme první kilometry z dálnice směr Brno a ATC Merkur v Pasohlávkách.
Bivvi city
Po příjezdu do kempu a bivvi city je všude cítit krásná a nepopsatelná atmosféra, spousty aut, bivaků a nejrůznějších triček všemožných kaprařských značek. Na stánku Mivardi se v kempu setkáváme s mnoha kapraři, s kterými jsme se dosud osobně neznali, ale i se známými tvářemi. V sobotu podvečer procházíme s Karlovou tlumočnickou pomocí zdárně procesem registrace, bohužel jsme limitováni jazykovou bariérou. Z osudí tahám číslo 51, což znamená, že k losu místa půjdeme jako 51. v pořadí. Mám za to, že to není špatné, že dost míst, která bychom do závodu nechtěli, bude třeba již vytaženo. V neděli se ukáže, že jsem se krutě mýlil, ale nepředbíhejme. Po registraci jdeme v kempu na večeři a de facto náhodně zjišťujeme, že zde na pódiu za DJ pultem hraje vítězka WCC Bianca Venema. Pořizuju krátké video na mobil a i pár fotek do online přenosu. Bianca ochotně pózuje s palcem nahoru a úsměvem. Dlouho do noci se v kempu nesou debaty o kaprech a všech věcech okolo u piva či skleničky tvrdého alkoholu, ale to k tomu všemu tak nějak patří.
Zahajovací ceremoniál
Celou neděli až do večera panuje vedro, které znepříjemňuje vlajkový průvod. V jeho čele kráčí mimo organizátorů seskupení bubeníků a bubenic. Zvuky bubnů dodávají atmosféře „ šmrnc“. Na tvářích kaprařů jsou vidět nejen úsměvy, ale i napětí před losem míst. Jako první z teamů Mivardi losuje Karel s Vaškem a Lojzou a z osudí tahají číslo 90, jedno z míst, která jsme nechtěli a výraz Lojzy, sestupujícího z podia, hovoří za vše. Kupodivu se hned zkraje tahá několik dobrých míst. Moje nervozita stoupá a když spolu s Pepou a Tomášem vystupuju na podium a sahám do pytlíku s košíčky od Karpely, v duchu prosím, ať je los dobrý. Pepa mi těsně před vnořením ruky do osudí tuto ještě symbolicky pro štěstí poplive, resp. to naznačí. První dva míčky pouštím, nechci vytáhnout hned první a třetí v pořadí vytahuju z osudí. Ruce se mi třepou, rozbaluji lístek s č. 88 v sektoru Jochym Marine. Ach jo, přesně tohle jsme nechtěli!! Nemrzí mne až tak nevydařený los, jako fakt, že oba teamy Mivardi jsou ob jedno místo a navíc v sektoru, o kterém se od počátku vzhledem k počasí vědělo, že moc produktivní nebude. Ztrácíme tak de facto předem naději na umístění v teamové soutěži. Poslední instrukce od pořadatelů ohledně pondělního odjezdu z kempu a čeká nás posezení u sponzorského daru z Pivovaru Hanušovice J.
„ Na místa!“
V pondělí ráno jsme sbalili poslední věci a směřujeme s dodávkou k výjezdu z kempu, kde si auta marshallové třídí podle sektorů. Čekání je nekonečné, nicméně organizace odjezdu jako taková má svůj důvod, je potřeba, aby auta najížděla přesně v pořadí dle míst. Cestou k jezerům na dvou místech řídí dopravu policisté, všechno klape. V teamu panuje docela dobrá nálada, jsme zvědaví, jak bude naše místo vypadat a co budeme mít pod vodou. Na místě samém zastavujeme, abychom vyskládali věci z auta a toto poté odstavili na nedalekém místě vyhrazeném k parkování. V rychlosti připravujeme zázemí, pruty atd. Při pohledu na vodu máme ne zcela jasno v umístění hraničních bójek a tak se dotazujeme jednoho z procházejících marshallů. Ten nám potvrzuje naši domněnku a nic nebrání tomu, abychom po startu závodu vyrazili se člunem a echolotem na vodu, zatímco se Tomáš prozatím postará o nahození odhozových prutů a nakrmení místa z odhozu. Nechceme se připravovat o čas. Bohužel, na vodě částečně opadá dobrá nálada. V našem sektoru se mimo jediného trsu trávy téměř v odhozové vzdálenosti a malinkého náznaku lavice s převýšením 0,6 m na levé straně sektoru nic nenachází. Žádné zlomy, žádné překážky a hlavně na echolotu se téměř neukazují echa ryb. Při normálním, mimo závodním, lovu se dle těchto ech neorientuju, ale tady mi to nedalo… Všude vrstva bahna, nepodařilo se nám najít ani tvrdší dno. Na sousedy máme při vší té smůle trošku štěstí a vyhnuli jsme se emocionálním sporům o sektor, poměrně častým, jak jsme zjistili z internetu. Pouze Němci po naší pravici argumentují, že mají malý sektor a mají za to, že jsme v jejich sektoru. Komunikuji se svými chabými znalostmi němčiny, nicméně s členem vedlejšího teamu v pohodě, bez přehnaných emocí a nakonec si na vodě přes čluny podáváme ruce s tím, že rozhodne přivolaný marshall. Dozvídáme se, že v noci před závodem někdo potahal organizátory osazené bojky a věc řešíme za pomoci Karla, který tlumočí, kompromisem. Naštěstí jsme v této části sektoru neměli nakrmeno. Mimo nás má problém další team vpravo od nás, jimž na lov z vyvážky v oblouku zátoky nezbylo místo a tak loví z odhozu a krmí spombem. Problém se sektorem má i team Tomáše Blažka, který dle informací chtěl vrátit startovné a ze závodu odjet. Nakonec ale zůstal.
Mrtvo v sektoru
Až do pátku se v sektoru nic neděje, s čímž organizátoři asi tak trošku počítali, protože až do konce závodu nám nebyla doručena tabulka k focení úlovků. Všechny snahy o ulovení kapra končí padáčkem a úlovkem cejna, když už záběr vůbec je. Takže soutěžíme s naším druhým teamem na čísle 90 o nejvíc ulovených cejnů. Celou dobu se snažíme udržovat si pozitivní myšlení, dobrou náladu a snažíme se do poslední minuty závodu, protože k vítězství v sektoru by teoreticky stačilo ulovit kapra nad 4 kg. Všechny naděje upínám na poslední noc, cítím, že by to mohlo vystřelit. Celou noc nemůžu spát, z lehátka pozoruju nechybné swingery, chvílemi pochoduju po hrázi a prosím všechny svaté, aby to konečně odjelo. Bohužel kolem 02:30 hod vidím naším sektorem procházet rozhodčí a předpokládám, že někdo v sektoru chytil kapra. Bylo i slyšet výkřiky radosti. Do konce závodu, do sobotní 8 hod ranní, se u nás zázrak nekonal a my končíme bez uloveného kapra, stejně jako drtivá většina, resp. všechny teamy v našem sektoru mimo týmu Walesu, bez bodovaného kapra. Nakládáme výbavu do dodávky a odjíždíme zpět do ATC Merkur na vyhlášení. Jako naschvál prší, ale my stíháme věci sbalit a naložit za sucha.
Opět ATC Merkur
V kempu se zdravíme s kolegy, dozvídáme se o problémech se sektory a dalších „ chybičkách či přešlapech“, ale to mi nepřísluší hodnotit, byť jsem si svůj názor udělal. Nic to nemění na faktu, že zvítězil team Karla Nikla staršího, vítězství zůstalo doma jako vůbec historicky první vítězství českého teamu a hned po jejich příjezdu do kempu jim jdu pogratulovat dříve, než bude vyhlášení a skončí v obležení příznivců. Vyhlášení vítězů mělo, stejně jako zahájení závodu, stejně krásnou atmosféru, i když byl jeho začátek oproti původnímu harmonogramu posunut. Podařilo se mi spolu s RH Buldozerem protlačit k legendě, Timovi Paislyemu a ten i přes zjevnou únavu ze závodu, ochotně pózoval a souhlasil s focením.
Závěrem bych chtěl poděkovat kolegům, Pepovi a Tomovi za to, že jsme nechytli „ ponorku“ a nedošlo k žádným roztržkám i přes psychickou náročnost celého závodu a firmě Mivardi za podporu. Našim lepším polovinám jsme děkovali prostřednictvím online přenosu, na kterém se náš team taktéž podílel a tak by to bylo nošení dříví do lesa.
Za Mivardi team 017 David, Tomáš a Pepa