Venku za oknem začíná opravdová zima. Mrazy přesahují hranici -15 stp .a led pokryl rybářské revíry v mém okolí. A na mně doléhá první rybářský absťák v tomto roce. Dostal jsem nabídku jet s kolegou z týmu Honzou do zahraničí, ale bohužel pracovní povinnosti byly proti. Proto mi nezbylo nic jiného než vzpomínky, fotky a videa ze sezóny 2015. Při prohlížení fotek z Polska se mi vybavila celá výprava a připomněl jsem si souboje s místními kapry. Ale na začátku se to nevyvíjelo tak úspěšně, jak to nakonec dopadlo. Nepředbíhejme a dovolte, abych se s vámi o zážitky z výpravy podělil.
Mám před sebou vyblokované čtyři dny dovolené pro mého milovaného koníčka. Na revír v Polsku nevyrážím poprvé, a proto mám v plánu využít všechny předešlé zkušenosti s touto vodou. Plán odjezdu je až ve večerních hodinách a do té doby se chci ještě naplno věnovat dětem a manželce. Přitom si už skládám střípky k hádance, jak být na této výpravě úspěšný. Den utekl jako voda. Je čas nakládat věci do auta. Děti mi přitom asistují, co více si přátJ. Věci naložené a můžu vyrazit vstříc další výzvě. Po cestě dávám echo Mírovi, strejdovi z Polska, že jsem na cestě a zhruba odhaduji čas příjezdu. Vzápětí dostávám SMS, že je už na místě a první info je, že ryby vůbec nespolupracují. Na místo dorážím někdy po 22.00hod., kdy už panuje kolem pěkně černá tma.
Rychlé přivítaní a už vytahuji židli a usedám na chvíli k vodě a snažím se lokalizovat nějaký pohyb na vodě. A taky si trochu odpočnout z cesty. Při sledování se mi rýsuje plán jak tady uspět. Boilie, které budu tady používat je jednoznačně dané a to Crazy Liver a Ananas + N.BA. Toto boilie je zde pro mě volbou číslo jedna. Nebudu tady psát jako v jiných periodikách, jak jsou to zázračné kuličky a že při vhození přilákají kapry ze širokého okolí nebo doslova z druhé strany revírů. Neboť dobře víme, že těch faktorů k přelstění ryby je více. Pro mě je to, boilie kterému 100% důvěřuji a můžu se soustředit na další detaily jak přelstít ryby. Návnada se bude skládat z různých pelet. Dále tygřích ořechu a především Turbo pelet různých velikostí z důvodu různých délky rozpadu. Ještě málo k peletám Rapid Turbo. Při testování fungovaly suprově a proto jsem je velmi často používal a nesměly chybět na žádné mé výpravě. Můžu říct s čistým svědomím a bez nějakých výčitek, že mi pomohly přelstít pěkné ryby, které se doslova cpali v krmném místě. Plán je následující, ráno po rozednění vyrazit na vodu zmapovat dno a najít jedno místo, které budu masivně krmit. Zbylými pruty aktivně vyhledávat ryby. Jak jsem popsal v článku, tato taktika mi dokonale vyšla minulý rok na Katlově. Takže vše jsem si zesumíroval a pustil jsem se jen do postavení základny a přípravy krmení. Hodiny už ukazovaly něco po půlnoci, tak jen nahazuji pruty a jdu se vyspat na nadcházející den.
Ráno se budím do sychravého dne. Snídaně a kafe musí počkat, až vyvezu hůlky na moje vytipovaná místa. Vyrážím ve člunu na vodu zmapovat prostor přede mnou a vyhledat místa, kde by se mohli kapři krmit. Nikam nespěchám a kladu na tuto činnost velký důraz, neboť i malá nepozornost a laxnost můžou rozhodnout, jestli bude výprava úspěšná nebo ne. Jednou si takhle dělal srandu taťka, že než najdu místo, kde to položím, tak bude po výpravě a on už domaJ. Vracím se na břeh, v GPS mám zaznamenána místa pro pokládání 2 prutů pro aktivní lov a jedno místo pro tyčovku. Vyvážím všechny tři pruty a jdu si v klidu vychutnat první kávu na této výpravě a ochutnat, co mi maminka nabalila sebou.
Den plyne rychle, nikde se nic neděje. Kecáme se strejdou a panuje suprová nálada. Sice nás trochu děsí informace od kolegů z Polska, že se už na břeh nedostala 14 dní žádná ryba. Čekáme, co přinese první noc. Po setmění ožívá všechno kolem vody. Myši a potkani, jen vodní hladina mlčí. Nad ránem mně budí pravý prut přímo v krmném místě. Jedno pípnutí a potom se swinger propadl o pár centimetrů. Oblíkám prsačky a běžím k prutu. Situace se opakuje. Přisekávám prut a cítím jen minimální tah. Je to krásný cejn. Pouštím ho zpět a mám docela dobrý pocit, že se něco jen přece děje pod vodou. Převážím prut a přikrmuji. Do rána žádná akce.
Po snídani převážím oba pruty a pokládám je o kousek dále. Přikrmuji jen boilie a tygří ořechem a jsem rozhodnutý je nechat na místě do záběru. Den je přesně stejný, jako přes kopírák. Prostě nikde nic. Zastavují se u nás další kolegové a po informaci, že jsme vytáhli cejna, nám gratulují. Smějeme se tomu a loučíme se. Po ruce mám dalekohled, tak celé široké okolí skenuji, ale nic. Píšu si s klukama, co jsou na výpravě u nás. A docela se jim daří, sice menší ryby, ale i to se počítá. Před spaním dostávám sms od Dejva. Popisuji mu situaci. Vyměňujeme si pár sms a ta poslední mně pobaví nejvíce: Polské prokletí č. 3. Odepisuji doufám, že ne. Uléhám. Do rána se podívalo na břeh dalších pár cejnů ze stejného místa. Ve stejném duchu se vede i další den i noc.
Začínám být trochu rozpačitý z cejnů. Ráno se budíme do deštivého počasí a nevypadá, že by mělo do večera přestat. Mám před sebou poslední den výpravy a noc a zítra budu muset touto dobou balit. Z doslechu se dovídáme, že se podařilo na protějším břehu zdolat několik kaprů. Mirovi se zatím nevede o nic líp, na kontě taky jen pár cejnů. Abych vytlačil myšlenky na neúspěch a trochu se odreagoval, věnoval jsem se focení okolí. Suprově jsem si odpočinul a znova jsem se s vervou vrhl do posledních 24 hodin. Stáhl jsem pruty. Převázal kombinované návazce za jednoduché, které se skládaly ze šňůrky Stealth Skinline 15 LB, 5cm nad háčkem Classic Boilie, s rovnátkem jsem jen narušil potah a zacvakl broček. Délka návazce 40cm.
Protože byla aktivita bílé ryby vysoká, přestal jsem krmit peletami. Tentokrát krmná dávka se skládala jen z hrstí boilie obou druhů, jak nepůlených, tak celých a hrstí tygřích ořechů zalitými aminoliquidem Crazy Liver, kterým jsem vůbec nešetřil. Levý prut jsem vyvezl jen z čisté zvědavosti nejdál na konec koryta. Kde bylo boilie Crazy Liver s tygřákem. Tohle místo mi vrtalo hlavou, tak kdy jindy to vyzkoušet. Prostřední prut s Ananasem a taky tygřákem jsem položil 50m za koryto k malé překážce na dno. A pravý položil opět k tyčovce do krmného místa. Něco mi říkalo, že to může klapnout a věřil novému plánu. Byl čas obědu a docela mi vyhládlo. Večer mělo hrát Polsko kvalifikaci na Euro 2016, tak se Míra chytil televizky a šel ji naladit. Docela jsem se i těšil, že po několika letech opět uslyším polský dialekt při komentování fotbalového utkání. Neboť jako mladý jsem sledoval ligy mistrů a podobných pořadů přes polské kanály a vždycky to stálo za to.
Začalo se stmívat, sedím v bivaku. Déšť bubnuje na bivak zvenčí. Najednou ale přehlušuje zvuk deště jízda na levý prut. Rychle skáču do člunu a vyrážím za rybou. Ryba si bere krásně a já si užívám souboj ve svitu čelovky. Po takové době vidím pod člunem krásného lysce. Po chvíli bez problémů podebírám do podběráku kapra, má odhadem přes 10 kg. Dorážím ke břehu a rychle fotím a vážím. Nakonec má lehce přes 11kg, ale o tom to zrovna nebylo. Byl jsem nadšený, že to vyšlo. Pouštím kapra a vyvážím na stejné místo. Jdu za Mírou a ukazuji mu fotku. Gratulace a sledujeme fotbal. V poločase se loučíme a já volám domů jako každý večer. Máme před sebou poslední noc a ráno. Usínám s dobrým pocitem. Ukázalo se, že na rybách se nikdy nepřestanu učit a jak je důležité přizpůsobit se daným podmínkám. Z tvrdého spánku mě budí příposlech. Jedná se o pravý prut. Rychle se hrabu ze spacáku a vplouvám do připravených prsaček. Mezitím signalizátor ječí a signalizuje ukázkovou jízdu. Skáču do člunu a ve vydatném dešti mizím vstříc vyzyvateli. Už při prvotním souboji, jde cítit, že se jedná o pěknou rybu. Vůbec nemám zdání o čase, jak kapra dlouho zdolávám. Vydatný déšť mi do pohody moc nepřidá. Najednou cítím, jak kapr využívá dokonale své teritorium. Nepanikařím a zkouším ho vykotvičkovat. Škubnutí a souboj pokračuje. Po chvíli si navádím krásného šupináče do podběráku. Přijíždím ke břehu, kde mne už čeká Míra. Rychle na podložku. Ošetřit ranku. Váha ukazuje těsně pod 19 kg. Radost mám obrovskou. Nejen, že je to pro mě nový osobák na této vodě, ale šupináčů je tady poskromnu. Kapr zabral na boilies Crazy Liver s Tygřím ořechem a z místa, kde jsem masivně krmil. Pár fotek na památku. A kapr v pořádku odplouvá. Zavážím prut zpět a jdu si lehnout. Nemůžu usnout, tak si čtu knížku. Unaven zavírám oči. Ani pořádně nevytuhnu a záběr přichází na prostřední prut. Jedná se o krásného lysce kolem 10kg.
Do rána už se nic neděje. Ráno se budím do krásného slunečného dne a všechno mi to připadá jako v pohádce. Kolem oběda musíme odjet, tak už nechávám všechny pruty na svých místech. Při balení rekapitulujeme celou výpravu. Plánujeme další akce. Je pravda, že jsme měli v plánu změnit lokalitu, ale ještě nás tady něco vedlo a nakonec tahle předchozí noc byla nejspíš ona. Ještě před odjezdem zdolávám u břehu ve vodě posledního kapra, protože člun už je naložený v autě. Na rozloučenou přišel ještě lysec odhadem kolem 6 kg, toho pouštíme hned ve vodě. Dobaleno, loučím se s Mírou. A těším se domů za rodinou. Jedno poučení si z této výpravy odvážím a to zkoušet, věřit ale hlavně zůstat v pohodě a zbytečně se nestresovat. A co jsem nenapsal: „Při vaření posledního oběda mi zůstal sáček brambor v prášku. Napadlo mě to použít do krmení. Potom se rozjezdili i Kapři. Ale jestli tohle bylo příčinou, ví jen oni.
S pozdravem za Mivardi team
David Kovalský
