Již léta jezdíme pravidelně s kamarády na různé výpravy a kaprové samozřejmě nesmí chybět. Poznáváme krásy přírody, přitom chytáme ryby a snažíme se přelstít ty největší a nejopatrnější kapry. Někdy se docela slušně zadaří, ale každopádně je vždy sranda a každý z nás si vždycky od vody odnese něco nového, pokaždé na něco přijdeme, nebo něco objevíme. Ale nic není zadarmo, čekáním trávíme spoustu času, někdy i několik dní a nocí se nic neděje, aby pak najednou přišlo to kouzelné pípnutí a parádní jízda. Většinou to není ten největší obr, ale to vůbec nevadí, radost nám udělá obrovskou. Když to doma pak vyprávím tátovi a ukazuji mu fotky z výpravy, vždycky říká: hezký fotky, ale že to není nic pro něj. Prý promarněný čas, a jak znám tátu, kdyby neměl pár hodin záběr, vzal by červy, plavačkový prut s anglánem a chytal plotice, nebo by vzal pickra a tahal cejny a kapříky, natož aby neměl záběr několik dní! Říkat mu, že dokud si to sám na sobě nevyzkouší, nepochopí, bylo vždycky marné. Mockrát jsem to zkoušel, ale pro samé závody neměl nikdy čas. A když náhodou nebyly žádné závody, seděl někde u řeky a bavil se třeba s jedním proutkem. Táta vyznává aktivní způsob rybolovu, a je mu jedno, co zrovna tahá, jestli plotice, cejny, karásky nebo kapříky. Hlavně když to bere a pokud ryby přestanou brát, změní splávek za feeder, nebo vezme vláčku a ryby si vždycky najde.
Dlouho jsem přemýšlel, jak na něj, až mi nahrála do karet náhoda. Domluvili jsme si s klukama výpravu na krásnou vodu. Moc jsme se na ni těšili a týden dopředu si jí jezdili zakrmovat, aby si ryby zvykly a bohužel jeden kamarád onemocněl chřipkou. Měl velké horečky, takže vážně nemohl jet. Museli jsme si sehnat čtvrtého a tak jsme šli přemlouvat tátu. Zprvu nechtěl ani slyšet, ne, že by neměl spacák a lehátko, táta je velmi slušně vybavený, ale prý že to není jeho parketa a že by ho dlouhé čekání nebavilo. Tak dlouho jsme do něj všichni tři hučeli, až nám prostě kývl, ale s podmínkou, že pojedeme napřed, a až to půjde, tak zavoláme a táta přijede za námi.
osvětl stoj
náš tábor v noci
Radkův nočňák
Konečně nadešel ten báječný okamžik, kdy jsem měl všechny věci zabalené v autě a pelášil jsem ven z Prahy k vodě. Počasí bylo nádherné, přes den svítilo sluníčko a jaro bylo cítit všude ve vzduchu. Nestačil jsem se ani pořádně pokochat a byl jsem na místě. Kluci přijeli chvilku přede mnou a v našem dočasném táboře nastal velmi čilý ruch. Než jsme nanosili všechny věci z auta, dali je na své místo, postavili přístřešek, stojany, rozložili pruty, připravili si ty správné montáže, uplynulo spoustu času, ale šlo nám to báječně od ruky. Z naše krmeného místa se občas udělaly bubliny, a nám bylo jasné, že kapříci už na nás čekají. Každopádně nás to hodně nabilo a zvedlo nám to ještě více náladu. Domluvili jsme si tři místa, kde bude každý z nás chytat a jen tak - tak jsme stačili za světla nahodit.
první nočňák
peťův nočňák
další nočňák
Chvilku jsme po tmě seděli a vychutnávali si tu báječnou idilku, pozorovali hvězdy, ale ozvaly se kručením naše žaludky. Úplně jsme na ně zapomněli. Museli jsme tedy rozdělat oheň a ukmuchtit si nějaký pokrm. Než jsme se nadáli, byla půlnoc a jako by si to ryby řekly, ozvalo se první píp píp a jízda na Radkovém prutu. První ryba, krásný kapřík. Celou noc jsme oka nezamhouřili, protože přišli ještě další čtyři záběry.
první raňák
Radkův krokouš
kapřík
druhý nočňák
Peťův kapřík
únava
Úplně stejným tempem uběhl i den a druhá noc, dokonce Radek chytil i jesetera. Parádně jsme se bavili a když jsme měli ve foťáku už dvacátou rybu, zvedl jsem telefon a zavolal tátovi. Chvilku nám nevěřil, vyptával se, na co to jde a po dobně, ale nakonec skočil do auta a přijel. Zrovna jsem poušlěl dalšího kapříka, takže ho i viděl, ale to jsme ještě netušili, že to bude na dlouho poslední. Jak přijel táta, záběry ustaly. Musím ovšem na jeho obhajobu říci, že se hodně změnilo počasí, klesla teplota a jaké bylo naše překvapení, když přes noc bylo minus 4°C a ráno všechno bílé!!!
navijáky
detail hlásičů
tátův profík
pípák
vychází slunce
hodně mrzlo
přístřešek
montáž na pořádného kapra
tátův okounek
No, nebudu vás dlouho napínat. Prostě přijel táta, a dva dny a dvě noci se nic nedělo. Ale naprosto nic!!! Tedy kromě toho, že mrzlo, až praštělo.Táta vzorně v noci hlídal a všichni jsme ho pořád utěšovali, že teď to určitě přijde, teď bude ten záběr, ale pořád nic. A i ve dne jsme pořád říkali, teď to přijde, bude záběr, ale nebyl. A to bylo pro nás hodně špatné, táta byl prostě na koni. Druhý den to už táta nevydržel, stáhl jeden prut a rozložil si feedera, svého profíka. Nakrmil, napíchnul červů, co se na háček vešlo a najednou to šlo. Napřed línek, cejnek, okounek, dokonce i kapříci, jen to byl docela mazec udržet kapra na osmnáctce vlasci, aby nám nepřejel naše nastražené udice a neudělal nám záběr. A táta byl zase ve svém živlu, chytal ryby. I já se přidal a se svým feederem jsem pár kapříků taky chytil.
akce
línek
feeder
Přišla naše poslední noc, byl mráz, že se to bez teplého spacáku nedalo vydržet, dokonce zamrznul i tátův oblíbený "Jagoš" a dočkal se i táta. Nebyla to žádná divočina, jen dvakrát lehké připípnutí, a nic. Kapr ležel u nastražené boilisové koule a ochutnával a pak to rozjel. Byl sice hodně hubený, ale bylo to nejdelší ryba výpravy, měl 91 cm! Nemusím asi podotýkat, že držet takovouhle rybu v noci a v minusu, aby dvakrát cvaknul foťák a honem zpátky do vody, není žádná sranda a kdo si to nevyzkoušel, asi tomu neuvěří. Kapříkovi zachutnalo nastražených několik půlených boilisů s příchutí chery.
v noci mrzlo
noční hlídka
druhý ranák
Byla to jedna z těch na ryby slušnějších výprav, i když jsme si hlavně v noci dost užili a teď už s námi jezdí i táta. Sice si s sebou bere navíc i pouzdo s feederama a plavačkou, ale to nám naprosto nevadí. Hlavně že se všichni bavíme.
JOml.
Přiložené obrázky
