Když jsem se v květnu letošního roku před World Carp Classic Junior poprvé ocitl na hrázi jezera Katlov, na první pohled se mi moc zalíbilo a v duchu jsem si řekl, že bych si sem chtěl udělat jednu z týdenních výprav, kterých během roku vždy několik podniknu mimo kratších vycházek na svazové vody ve svém okolí. Čas sice běžel, v červnu jsme byli na výpravě na jiné lokalitě, prázdninovou dovolenou jsem velmi rád strávil s dětmi, nicméně chuť to na Katlově zkusit mne neopouštěla. Po letošním velmi teplém létě jsem ani nečekal, že by se hladina vody posunula směrem nahoru, ba právě naopak. Předpokládal jsem ale, že začátkem podzimu by to nemuselo být špatné a ryba by mohla jít. Paradoxně přes léto se nachytalo poměrně dost ryb, týmovému kolegovi, Davidovi Kovalskému, se zde v létě hodně dařilo.
Ještě před odjezdem mne oslovil Buldozer, jestli bychom nechtěli na bookfishing udělat on-line přenos z výpravy. Po krátké poradě s Pepou jsme na to kývli, byť jsem nikdy nic takového nedělal, ale vše je jednou poprvé... Nakonec to vše dopadlo úplně jinak, ale nepředbíhejme. Podle rezervačního systému na stránkách Katlova jsme měli být téměř celý týden u vody sami (paráda!), mimo víkendu, kde bylo rezervováno jedno molo.
Vše se podařilo domluvit, s Pepou jsme naplánovali dovolenou na třetí týden v září a v neděli 13. 9.20 15 ráno jsme společně v narvaném Focusu s vozíkem vyrazili a pomalu odkrajovali ze zhruba 190km, které nás dělily od cíle. Samozřejmě bylo cestou o čem debatovat a tak jsme si cestu trošičku protáhli, ale i tak jsme před obědem přijeli ke hrázi jezera. Přivítali jsme se se správcem a nakonec zvolili molo č. 3 s tím, že když to v okolí trojky nepůjde, zkusíme se natáhnout do větších hloubek a do okolí. Vybalování proběhlo za slunečného odpoledne poměrně rychle a krátce na to jsme echolotem zjistili, že jsme si vybrali místo s hloubkou kolem 0,7 až 1,2m. Větší hloubka, kolem 2m se dala dosáhnout až vytažením tak na polovinu jezera směrem k molu č. 11. První záběr dostal Pepa v noci z neděle na pondělí, přesněji kolem půlnoci na 15mm Crazy Liver s malou popkou. Na tuto nástrahu se nechal zlákat 82cm dlouhý šupináč s váhou těsně pod 10kg.
Já jsem zvolil na jednom z prutů masivnější prvotní zákrm boiliem Crazy Liver v hloubce kolem 1,8m, na druhém jsem nasadil ananasovou popku a třetí prut jsem hodlal umisťovat pokaždé jinam a snažit se tak kapry aktivně vyhledávat. Pepův první záběr nás utvrdil v tom, že ryba snad nebude soustředěná pouze v nejhlubší části u hráze a tak jsme čekali, co se bude dít dál. Několik dalších desítek hodin se přes změny prezentace, zmenšení nástrah a zkoušení všeho možného ukázalo, že se nebude dít vůbec nic… Naneštěstí pro nás se v pondělí na protější straně na všech čtyřech nabízených molech objevili anglicky a německy hovořící kolegové rybáři a tak jsme se museli co do prostoru poměrně omezit a moc možností nám nezbývalo. Já jsem si na svůj první záběr počkal až do středečního rána, kdy jsem na „putovní prut“, tedy ten, co jsem umisťoval pokaždé jinam, z odhozu pár metrů od břehu, mezi lavicí a ostrovem, zdolal šupináče o délce 92cm a 12,2kg. Vzápětí nato se rozezněl hlásič na prostředním prutu, s 15mm Crazy Liver a malou popkou stejné příchutě. Výsledkem byl lín o slušných 42cm. Večer Pepa přidal na kuličku Crazy Liver 18mm lína, kterému jsme naměřili parádních 52cm. Tento byl navíc pěkně vysoký, naměřeno bylo 14cm na výšku. Moooc krásná ryba!
Ve čtvrtek se nedělo nic, tedy alespoň u našich montáží, mimo večerního silného větru a deště, což logicky přineslo ochlazení. Pozitivní byla informace od správce Tondy, mimochodem pohodového týpka, který má rybařinu očividně dost pod kůží, že na protější straně bude od pátečního zhruba poledne volno. Nebylo se vcelku o čem radit a padlo jednohlasné rozhodnutí o stěhování na molo č. 10. Ráno si ještě Pepa připsal na konto dalšího lína, tentokrát menšího, 40cm. Ačkoliv stěhování v průběhu výpravy, kdy má člověk rozkramováno spousta věcí, je docela opruz, sbalení proběhlo v rekordním čase a během chvilky byly věci na vozíku za čtyřkolkou a my se s pruty a podložkami na pramicích přesouvali na desítku. Stěhování nám vlilo energii do žil a tak jsme vyrazili hned na vodu omrknout, jak to vypadá s hloubkou tady. Následně jsme se dohodli, že naše pruty umístíme na střídačku tak, aby každý měl vyrovnanou šanci. Na novém místě jsme měli všechny pruty v akci asi od 16:30hod. První záběr přišel ještě v pátek, těsně před půlnocí, na můj levý prut, který jsem položil na lavici porostlou travinami až k hladině. Riskl jsem to a montáž umístil do oka mezi travinami asi 3m od kraje porostu. Tomuto místu bych věřil spíše ve dne, když rostliny produkují kyslík, než v noci, kdy jej naopak spotřebovávají. Krásná ukázka toho, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Ať už se tam kapři zdržovali, nebo si tam jen přijížděli „ zobnout“ nakrájených kuliček boilies Crazy Liver, jeden z nich nasál kombinaci dvou kuliček 15mm s malou popkou téže příchutě. V tu dobu již byla pasta z nástrahy pryč. Následoval krátký, leč intenzivní souboj v travinách a v podběráku se ocitl pěkný šupináč s parametry 90cm a 13kg.
V sobotu odpoledne se mi rozjel i prut, kterému jsem dost věřil a to doma rolovaná sea o průměru cca 30mm, položená pár metrů od hráze, pod větvemi stromu nad vodou. Tuto montáž jsem lehce prokrmil směsí tvarů a průměrů boilies sea a nechal ji v klidu čekat na svou šanci od pátečního večera. Je to mé oblíbené boilie , v které jsem měl absolutní důvěru. První a zároveň náš poslední záběr za denního světla znamenal šupináče 12,8kg při 91cm.
Společnost nám během dne dělal ledňáček, který s námi hrál hru „ že mě nevyfotíš!“. Sice se nám to povedlo, ale to seděl na skluzavce, což se asi nepočítá, protože my ho chtěli vyfotit sedícího na prutu. Před večerem jsem Pepovi oznámil, že cítím, že udělá záběr a bude hodně spokojen. Svědkem je Vašek, jeden z lidí pohybujících se kolem jezera. Ač Pepa v průběhu roku na seu moc nechytá, podařilo se mi ho přimět, aby toto boilies nastražil. Přidal zrnko umělé kukuřice a montáž položil do 3m hloubky u stavidla. V neděli v 6hod ráno, těsně před svítáním, se tento prut ozval asi třemi pípnutími. Jelikož bylo možné, že kapr objede betonovou kostku a montáž odřeže, rychle jsme vyjeli na vodu a kapr docela dlouho nevěděl, která bije, na prutu prý nebyl vůbec cítit. Až jsme přijeli téměř nad něj, začal poměrně tuhý boj, dlouho se nedařilo zvednout ho ode dna, projel několika trsy trav, aby se poté unaven nechal podebrat. Přesně jak jsem předpokládal, Pepa záběr udělal a spokojený byl nad míru. Aby taky ne, šupináči jsme navážili 16,7kg při 95cm délky. Pár rychlých fotek při svítání a montáž odvezl zpět. Během dopoledne se nám pak už žádný záběr nepodařilo udělat.
Bohužel se nám ani z mola č. 3 a ani poté z mola č. 10 nepodařilo připojit k internetu, takže z plánovaného online nuceně sešlo.
Co dodat závěrem? Určitě to, že se na celkovém průběhu výpravy podepsala naše původně špatná volba místa. Jezero jako takové je krásné, nabízí klid a pohodu v příjemném prostředí. Správci tak, jak jsme je stihli poznat, jsou fajn chlapi. Škoda jen, že díky letošním klimatickým podmínkám se nepodařilo zvednout hladinu vody, takže některá místa jsou za současného stavu nechytatelná. Až bude hladina na plném stavu, bude jezero ještě hezčí, ale taky ještě těžší na chytání než je v současnosti. Ač se velké ryby hlavně z počátku týdne hojně ukazovaly výskoky nad hladinu, jejich aktivita nebyla až taková. Určitě je mylná představa, že k vodě přijede kdokoliv a nachytá zde za pár hodin velké ryby, nejlépe kolem 20kg. Pokud někdo s takovou představou k jezeru přijede, bude s největší pravděpodobností od vody odjíždět zklamán. Ne, že by tu takovéto ryby nebyly, to určitě jsou, ale chce to jezero trošku poznat a hlavně odhadnout, kde se ryby v dané době zdržují. Naopak prostředí, krásné východy a západy slunce, ledňáčci, labutě, lysky a výskoky kaprů na hladinu doprovázené mocnými šplouchanci určitě potěší každého, kdo má pobyt v přírodě obecně a rybařinu rád..
Spoustu pěkných úlovků za Mivardi team přeje David DejvL Lužný a Pepa Vokurka
