Již spoustu let chytám kapry na revírech Moravského rybářského svazu, nikdy moje kroky při výpravě za kapry nepřekročily hranice Jižní Moravy. Letošního roku jsem se však rozhodl pro změnu a navštívit některý zahraniční revír, na kterém již zkoušelo své štěstí nespočet rybářů. Výpravě samotné předcházel sběr informací o různých revírech, tamním způsobu lovu a vše co souvisí s kaprařinou za našimi hranicemi. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl navštívit zahraniční revír, byla také jiná úprava pravidel při lovu a to lov bez omezení doby, která u nás stále ještě nebyla prosazena, což je velká škoda.
Pročítáním různých diskuzí a shánění informací nakonec padla volba na svazový revír v Chorvatsku a to na štěrkopískové jezero s rozlohou něco přes 40 ha. Na tomto jezeru je jak jsem již uvedl povolen lov nonstop, na tři pruty bez možnosti vstupovat do vody, veškerá manipulace při krmení a lovu musí být prováděna pouze ze břehu bez možnosti navezení krmení, zmapování si lovného místa apod. Rovněž je na tomto jezeru zapotřebí být zručný při delších náhozech, neboť se zde krmí ve větších vzdálenostech a to pouze různými typy krmících raket. S delšími náhozy nemám problém, proto jsem zvolil tuto lokalitu a po detailním naplánování trasy jsem s parťákem Lukášem vyrazil v druhé polovině dubna vstříc novému revíru.
Několika hodinová cesta nám utíkala před očima, neboť jsme byli oba již nedočkaví, až konečně spatříme jezero a vybereme si místo pro náš týdenní lov. Vzhledem k velké obsazenosti námi vytipovaných míst jsme nakonec zvolili místo přibližně uprostřed jezera, kde zrovna končili čeští rybáři, kterým se podařilo ulovit několik krásných kaprů přes dvacet kilogramů, což byla pro nás velice povzbudivá zpráva. Své lovné místo jsem téměř hodinu prohazoval markerem a mapoval dno a hloubku v místech, kde jsem předpokládal, že budu lovit. Byl jsem překvapen ze zjištění, že hloubka se pohybuje kolem 9,5 metrů. Na jarní lov mi tato hloubka připadala dosti velká, nicméně volných míst na revíru již mnoho nebylo, tak jsem nakonec své místo pro lov umístil v hloubce 9,5 metrů.
Krmit jsem se snažil pomocí velké Spomb rakety prutem Mivardi Spod Rod G50 8 lb. Tento prut snese drsné zacházení a plnou velkou Spomb raketu odhazuje za hranice 100 metrů bez sebemenších problémů. Náhozy jsem se pokoušel směřovat, co nejvíce koncentrovaně na jedno místo, kam jsem nahazoval i dva pruty, třetí prut jsem pak umisťoval mimo krmné místo. Ke krmení jsem používal směs pelet a to Halibut pelety Rapid Classic různých průměrů společně s peletami Rapid Turbo, které jsem před tím zalil aminoliquidem buď SEA nebo Crazy liver. Tímto mixem pelet společně s boilím jsem několikrát denně prokrmoval své lovné místo. Vzhledem k různé době rozpadu pelet se na krmném místě neustále nacházela potrava v určitém stupni rozpadu, což stále lákalo ryby k mému krmnému místu. Společně s peletami jsem místo prohazoval i boilím SEA a Crazy liver v průměru 18 mm, každý den zhruba třemi kilogramy.
Prvního dne lovu byly kolem 15.00 hodiny všechny pruty nahozeny a vše potřebné připraveno a já mohl v klidu relaxovat po dlouhých přípravách a cestě. Při večerní kávě mne však náhle „nastartoval“ první záběr na pravý prut, na kterém bylo boilí SEA s plovoučkou stejné příchutě. Už po záseku bylo jasné, že na prutu není „nic malého“. Souvislý tah kapra dával tušit, že půjde o krásnou rybu, kapr si několikráte po záseku bral ihned z cívky, rovněž u břehu předvedl několik rychlých výpadů, než se mi ho podařilo navést do podběráku. Po podebrání kapra jsem nemohl uvěřit, o jaké „monstrum“ jde. Byl to neskutečně stavěný lysec bez jediné šupinky, takové ryby jsem zatím viděl pouze na stránkách časopisů a videích předních kaprařů. Digitální váza se zastavila na čísle 27 kg. „No pecka“ křičel jsem na celé kolo, svůj osobní rekord jsem si vylepšil o dva kilogramy, bylo to neuvěřitelné. Po krátkém focení jsem následně kapra pustil zpět a musel jsem sed chvíli posadit, abych vstřebal tento neuvěřitelný zážitek. První den, první záběr, první ryba a hned takový „mamlas“. Po chvíli jsem prut opět nahodil do lovného místa a přikrmil pár raket mixem pelet a čekal, co se bude dít. V průběhu první noci jsem do ranních hodin zdolal ještě tři další kapry s váhovým průměrem kolem 14 kg, což byla paráda.
Všem kaprům zachutnalo boilie SEA s montáží na panáčka. Druhý den lovu jsem byl celý den bez záběru, i přes masívní krmení se na lovném místě nic neodehrávalo. Při večerním dokrmování kolem 19.00 hodiny se opět rozezvučel můj hlásič opět na pravý prut. Na nic jsem nečekal a lehce přisekl, neboť kapr již velmi intenzívně odmotával vlasec z cívky. Po záseku ryba nekladla příliš velký odpor, ale podle souvislého tahu a pohybů jejích ploutví jsem opět očekával větší exemplář. Jak lehce jsem ho přivedl ke břehu, tak těžce se mi ho dařilo přiblížit k podběráku. Kapr se neustále držel při dně a ne a ne povolit v tahu, nebyl jsem schopen po několik minut ho „odlepit“ ode dna. Po desetiminutové přetahované nakonec kaprovi došly síly a nechal se navést do podběráku. To co jsem viděl v síti podběráku mi hlava nebrala. Jednalo se o šupináče, který snad nikdy nebyl na háčku. Kapr byl snad vyšší jak delší, při délce 80 cm měl rovných 22 kg, jeho obrovské břicho bylo jako by ho někdo nafoukl pumpičkou. Po krátkém nafocení a natočení kapr „pelášil“ do svého domova. Moje radost neznala mezí, takový start jsem si nepředstavoval ani v nejdivočejším snu. Ten den však již záběr nepřišel.
Třetí den byl pro mne smolným dnem, neboť jsem měl na prutech tři kapry, které se mi nepodařilo zdolat, jeden se mi zamotal do markeru souseda, který si ho zapomněl stáhnout ke dnu a další dva se mi v průběhu zdolávání „vyřízli“. Ale i to k rybařině patří. Čtvrtého dne však byl den s velkým „D“. Celý den jako obvykle záběr nepřišel, skoro jsem přemýšlel, zda má smysl během dne dokrmovat. Kolem sedmé hodiny večerní, jak bylo každodenním zvykem opět přišel pomalý rozvážný záběr na pravý prut. Po záseku se ryba chovala nezvykle, neustále jakoby třepala hlavou, zřejmě se smažila zbavit se háčku ve své tlamě. Celkem rychle se mi podařilo kapra přitáhnout kousek od břehu, ryba se neustále ukazovala pod hladinou a svými ploutvemi vířila okolní vodu. Podle těla, které „vykouklo“ kus od břehu jsem věděl, že je to „on“. Po navedení do podběráku se objevil takový kapr, který mne doslova „dostal“. Byl to starý obrovský lysec s enormním břichem a stavbou těla s neuvěřitelně širokým hřbetem. Tento exemplář byl již určitě na háčku mnohokrát, proto se snažil v průběhu zdolávání háček si pohyby hlavy z tlamy „vytřepat“. Pod kapra jsme ihned dali podložku a s touto ho vytáhli z vody, protože jsme nechtěli riskovat protržení síťky a poškození tak nádherné ryby. Po zvážení tohoto monstra bylo jasné, že jsem si opět zvedl svůj „osobák“ a to o rovných 6,5 kg, kapr vážil neuvěřitelných 33,5 kg. Euforie z úlovku byla úžasná, ruce se mi chvěly, prostě nepopsatelný pocit. Tato výprava byla jedna z mých nejvydařenějších, co jsem kdy v životě zažil.
Dál již nebudu rozepisovat následující poslední tři dny lovu, za které se mi podařilo zdolat čtyři kapry z toho dva lysce 21 a 23 kg a dva menší kapry kolem 16 kg, kteří nepohrdli hotovým boilím Crazy Liver Hard Bals průměru 18 mm.
Nejúspěšnější montáží byla kombinace fluorocarbonu 20 lb a šňůrky Super Soft 20 lb doplněné háčkem MTC Gripper velikosti 8.
Velice bych tímto chtěl poděkovat parťákovi Lukášovi za jeho pomoc při manipulaci s úlovky a nádherné zachycení nepopsatelných momentů při lovu. Rovněž tak děkuji firmě Mivardi za podporu, která mi přinesla velké množství úlovků a nezapomenutelných zážitků u vody.
Za Mivardi team
Radim Hanák