Je neděle a my s parťákem Pepou vyrážíme na třetí letošní výpravu, z toho podruhé na oblíbenou lokalitu – pískovnu nedaleko našeho bydliště. Přípravy na výpravu byly tentokrát jednodušší, boilies nám zbylo od poslední akce, příprava krmení spočívala pouze v uvaření kukuřice, tygřího ořechu a spaření řepky. Při práci mě najednou opouští pesimismus z nepříliš vydařeného začátku sezony a nabudí mě i zpráva na facebooku od kamaráda, která doslovně zněla „ bez velké ryby se nevracej!“.
Posledních pár dní před odjezdem se začínám neskutečně těšit a navíc se dostavuje tušení ve smyslu úspěšné výpravy. Přítelkyně se mnou má naštěstí trpělivost a projevuje i dostatek tolerance když sedím u internetu a s dalšími kamarády řeším podrobnosti této výpravy a když zrovna ne, tak aspoň sjíždím rybářská fóra a předpověď počasí. V neděli dopoledne ještě dokoupit potraviny a po kávě s přítelkyní nic nebrání tomu, abych se stavil u parťáka, který ať hrál s věcmi „ tetris“ jak chtěl, stejně vše do auta prostě nenaložil... Sotva přibrzdím u jeho domu, už je venku a je vidět, že se k vodě neskutečně těší. Věci, které nenaložil, končí rychlostí blesku v mém kombíku a hned vyrážíme k rodičům pro přívěsný vozík, člun a připravený partikl.
Po příjezdu k vodě zjišťujeme, že místa, na kterých jsme se předem dohodli jako na těch, která bychom brali v tomto období pro týdenní výpravu, jsou bohužel obsazena a tak nezbývá, než přijmout pozvání kamarádů, kteří chtějí strávit u vody 11dní na protější straně lokality. Zde se potkáváme i s klukama, kteří v dubnu chytali vedle nás a tak je o čem povídat. Obhlížíme fotky v jejich mobilu a říkám „ to je motivace, jdeme makat“.
Vzhledem k předpovědi počasí nezačínáme vyhledáváním lovných míst a osazením tyčových bojek, jak je naším zvykem, ale tentokrát začínáme od bivaků. Lovná místa volíme de facto záměrně každý v jiné hloubce s tím, že uvidíme, v jaké hloubce se ryby budou krmit nejčastěji. Co máme zprávy, tak 10-14dní před naším příjezdem byly z nedalekého místa úspěšné hloubky 2,5 až 3,5m a pak 4,5 až 5,5m. Na poměrně velkém místě s námi budou ještě dva známí – Martin, který s námi byl na několika výpravách loni a Zdenda, jehož znám dosud pouze z rybářského serveru jako dopisovatele a odhozového kapraře. Ale je, jak se říká „ náš“, nechybí mu chuť se učit něco nového, zapálení pro věc a nadšení pro vše, co se týká ryb obecně, ale zejména pak kaprařiny. Oba mají do čtvrtka možnost užívat předstan odstaveného karavanu, což se následně ve větru a dešti ukazuje jako velmi příjemná výhoda. Déšť trávíme většinou zde a čas si krátíme nekonečnými hovory o rybách a docela se i zasmějeme, hlavně když nás na chvíli ještě posiluje Zdendův kamarád Peťa. Zodpovědně můžu prohlásit, že jsem se dlouho tak nezasmál, jako když začal z rukávu sypat zásobu fórků a životních historek.
První úspěch se dostavuje v pondělí ráno, když už od šesté hodiny ranní sedím s hrnkem kávy před bivakem a nasávám vůni vody. Úlovkovou listinu otvírá tedy Pepča a to hned šupíkem nad 70cm na boilies s příchutí brusinky. Tuto používá letos pravidelně od začátku sezony a úspěšně, takže to vypadá, že zaujme čestné místo vedle jeho oblíbeného kapřího guláše... Na brusinku se nechají do večera zlákat ještě další dva šupináči, přičemž největšímu jsme navážili 7,4kg. Parťák je rád, že mu záběry „ chodí“ a že vše funguje tak jak má. Obavy má jen z toho, aby se neopakovala jeho tradice – rychlý nástup ze začátku výpravy a pak 2-3dny bez záběru.. Já si na první záběr výpravy počkám až do pondělního večera, kdy mi menší kapr potvrzuje záběrem správné umístění bójky a přítomnost ryb na krmeném místě.
„ Už je na čase“, říkám si, protože po pro mě nepříliš vydařeném začátku sezony, způsobeném letošním rozmarným počasím, mé rybářské sebevědomí začíná dostávat slušné trhliny červíčkem pochybností.. Však to znáte, sedíte na břehu, nástrahy prezentovány s maximální pečlivostí, háčkům a návazcům věříte a tak není důvod nic měnit, pod háčky osvědčené nástrahy a vy ne a ne udělat aspoň záběr.. Osobně tohle ještě přežiju, ale horší je pro mě situace, kdy chytám já a ostatní z teamu ne-to si ani úspěch nedokážu naplno vychutnat..
Úterní ráno se mi honí hlavou spousta věcí, nemůžu spát, převracím se na lehátku, takže to nakonec vzdávám a jdu si dát křeslo před bivak. Telefon ukazuje 04:51hod -“jsem blázen“, říkám si pro sebe. Pokaždé, když doma vstávám v tuhle dobu do práce, tak téměř neslyším budík, nechce se mi z postele za nic na světě, ale tady to jde samo:) Každý rybář tohle ale chápe – miluju ta rána u vody, ačkoliv tentokrát sedíme tak, že nevidím vycházející slunce, tak si to maximálně užívám. Nasávám atmosféru po noci probouzející se přírody, pozoru hladinu a myslím na to, co mi asi dnešní den přinese..
Na levý prut do hloubky kolem 6,2m poblíž paty větší lavice vyvážím montáž s našitou koulí Sea o průměru 24mm. Do okolí ještě rozhazuji asi dvě plné hrsti stejného boilies, ale záměrně o průměru 16mm. Chci si tím zvýšit šanci, že při stejné hmotnosti krmení dostanu do vody a okolí montáže více návnady a ryba tak má větší šanci mou návnadu ochutnat. Navíc tato taktika zde není úplně běžná a není nad to, občas dělat věci jinak než ostatní rybáři kolem. Před návratem z vyvážky zapomínám ještě rozhodit pelety ve formě peletového mixu namacerovaného liquidem Sea a obalené v malém množství boiliesové směsi téže příchutě a tak žádám parťáka, jestli by mi tam se člunem nezajel, zatímco si budu „ šponovat“ vyvezený prut. „ Jo, sjedu tam, jak to chceš rozházet?“ ptá se. Odpověď zní „ Na široko, na větší prostor“. Zavážíme i zbytek prutů a očekáváme děj věcí příštích.. Ve slunečních paprscích usínám unaven v křesle. Krátce po 11hodině mě ze snění vytrhává zvuk hlásiče způsobený pomalým stoupáním swingeru na levém prutu. Procitám hned a kupodivu bez problémů zvládám i rozespalý seběhnout z prudkého pískového svahu k udicím. Zvedám prut z vidliček, vyrážím šňůru z předšpičkového olova. Hned poté odklápím řadič a sleduju, jak se po pár vteřinách začíná docela slušně odvíjet šňůra z cívky navijáku. Ptáte se proč? Proč nedržím rybu hned po záběru na napnuté šňůře a nezačínám zdolávat? Odpověď je prostá – osvědčilo se nám to. Tahle lokalita je v plné sezoně z velké části zarostlá „ trávou“ a je zde i dost jiných překážek. Po záběru vypadne z gumičky kámen a ryba tak odplouvá bez zátěže a tím, že ji hned nezdolávám, ale udělám pravý opak, tedy odklopím řadič, vůbec netuší, že se něco děje. Tím pádem se nesnaží „ vymést“ některý z trsů trav a zbavit se tak montáže. Až v okamžiku, kdy se se člunem dostávám až téměř k rybě, na posledních pár metrů, kde mám na šňůře šokový návazec, začínám zdolávat. Téměř vždy pak začíná rodeo a kapři naplno projevují svou bojovnost. Díky velmi čisté vodě na této lokalitě a polarizačním brýlím jsou poslední fáze zdolávání silným zážitkem pro každého zarytého kapraře.
Ale vraťme se zpět k onomu záběru- v okamžiku jsme oba ve člunu, kde máme připravený podběrák i podložku-bazének a vyrážíme za kaprem. Tentokrát stíháme domotávat volnou šňůru, jen když jedem na plný výkon motoru. Kousek od břehu mi něco našeptávalo, abych se podíval kolik je hodin, tuto informaci jsem později s hrdostí zapsal do úlovkového deníčku. Zhruba na polovině vzdálenosti mezi vidličkami a bójkou mám zprava velkou lavici vystupující až na cca 1metr pod hladinu. To by samo o sobě nebylo tak zlé, ale je na ní několikero kořenů, pařezů a tím pádem i sláviček. Šňůra se mi dvakrát zachytává ve vázce, ale oceňuji její jasně žlutou barvu a bez problémů tak vidím, kde je omotaná a bez větších problémů ji vyprošťuji z vázek. Koncovým očkem mi po pár okamžicích proběhne uzlík spojující kmenový návin šňůry se šokovým vlascem o průměru 0,56mm. Ještě v tomto okamžiku necítím vůbec rybu na konci prutu, ta si přes brzdu „ hrkne“ po pár otočkách kličkou. „Ta nebude velká“, říkám parťákovi, který vypíná motor a usedá k veslům a snaží se manévrovat se člunem tak, abych mohl zdolávat po pravém boku člunu. Po chvíli pumpování se pod hladinou objeví záblesk rybího těla a následují bubliny vystupující k hladině. „ Paráda, tohle dělají velké ryby“, mumlám si polohlasně a snažím se rybu zvednout blíž k hladině. „ Je slušnej, hoodně slušnej“, hlásí parťák. To mi nepřidává na klidu, protože jako naschvál při záběru nevypadl kámen. Až později zjistím, že to nebyl úplně hladký oblázek a gumička se zasekla na jediném výstupku na kameni. Mám obrovský strach, že kývající se kámen díky své větší hmotnosti a nepravidelnému tvaru „ vyrazí“ kaprovi háček ze spodního pysku. Naštěstí stojí Svatý Petr při mě a kapr téměř nebojuje, víceméně se symbolicky snaží dvakrát vrátit zpět do hlubin a pak se odevzdaně nechává vytáhnout až k hladině. Obraz těla ve vodě dost klamal, soupeř se zdál být delší, ale první co registruju, je jeho široká hlava, kterou vidím shora. Můj prvotní odhad je tak 17-18kg, ale parťák při podebírání prohlásí „ ty vole, to je dváca“. Pořád nevěřím, ale po podebrání vidím obrovské tělo z boku, jde o ještě nevytřenou jikernačku na maximální váze. Směju se a z mých úst opakovaně zazní výkřik „ JO!:)“, který se po vodě asi nesl do širokého okolí. Tímto se omlouvám okolním rybářům, protože se za normálních okolností chovám u vody tiše a neobtěžuju ostatní lovící, ale tentokrát jsem plný radosti a emocí a prostě jsem si to nemohl odpustit. Obrovská radost, která se znásobila ještě poté, co jsme kapra zbavili břímě ve formě háčku a chtěli ho v podběráku zvednout do člunu na bazénkovou podložku.. Prostě to nešlo. V tu chvíli jsem si naplno začal připouštět myšlenku, že se to podařilo a že mám „dvacítku“. Bylo jisté, že i kdyby měla míň, pořád je to můj nový osobáček. Vzdáváme to, bazének pokládáme vedle lodi na hladinu a potápíme pod podběrák, abychom rybě neublížili. Poléváme jí hned vodou a ke břehu vezeme krasavici na podložce vedle člunu. Pro někoho možná komické, ale lepší, než aby došlo k poškození ryby...
Kamarádi na břehu už stojí s připravenými foťáky, ale znovu politý úlovek necháváme v bazénku u lodi do doby, než je připravena a polita podložka na břehu a připravený vážící sak, aby kapr nebyl zbytečně dlouho mimo svůj rodný živel. Focení si maximálně užívám, a několikrát s hlavou zvrácenou dozadu a pohledem k nebesům děkuju šeptem Svatému Petrovi za přízeň, kterou mne dnes zahrnul. Při vážení nemám nervy dívat se na výsledek, vnímám jen to, že se mi třepou zdvižené ruce a kluci hlásí přeskakující výsledky na digitální váze. Musíme si pořídit trojnožku na vážení. Pro jistotu ještě vážíme znovu na klasické váze s ručičkou a slyším neskutečných 20,20kg při „pouhých“ 88cm!!
Osobák je na světě a hned se podařilo se dostat přes magických dvacet, neskutečné.
Až teď skutečně chápu, jak někteří rybáři psali a píšou, co je to za pocit – slzy štěstí se člověku derou do očí, v hlavě se mi přehrála snad celá kaprařská éra – začátky chytání na boilies, těžké a krušné začátky na této vodě, kdy jsem po týdnu odjížděl s jediným úlovkem kapra na paměťové kartě fotoaparátu…Vybavuje se mi, co všechno mi dosud kaprařina dala i vzala..
Dávám přednost fotkám z vody a tak využívám toho, že jsou k dispozici dvě zrcadlovky a před pouštěním nádherné kapří maminy pořizujeme ještě několik fotek ve vodě. Je mi úplně jedno, že voda má kolem 18stupňů u hladiny, chlad nevnímám, jsem plný adrenalinu, který koluje v mých žilách.. Vrácení jikernačky vodě si doslova vychutnávám a s polarizačními brýlemi i kšiltovkou se nořím pod hladinu a několika tempy ji doprovázím.. Je asi pár lidí, kteří tohle nepochopí, ale pro nás je to droga, vášeň, nebo chcete-li nemoc, z které se léčit nehodlám!! Ještě v mokrém tričku volám nejbližším, kamarádům a známým a dělím se o své pocity. Neodpustíme si ani vítězný doutníček a přípitek. Vzápětí už ale vezu prut s montáží k bójce, jsem přece na rybách..
Od středy se začalo ochlazovat a to mělo bohužel pro nás za následek úbytek záběrů na našem místě, ale i tak se mi podařilo „ dostat“ ještě jednoho krasavce přes 10kg a na poslední noc jsem do boje nasadil zpět úspěšný návazec i s úspěšným boilie Sea, ačkoliv jsem si návazec chtěl schovat do návazcové brašny na památku. Poslední ráno mi v 8hodin přichází na tento prut pěkný pomalý záběr, který přichází v brutální jízdu. Bohužel o rybu, kterou jsem ani neviděl, přicházím ještě před zdoláváním – výprava pro mě končí uřezaným návazcem...
Parťák Pepa za výpravu zdolal i přes delší pauzu v půlce výpravy 5 kaprů přes 70cm a o pár ryb přišel. Po změně háčku a celého návazce se mu opět začalo dařit a ryby mu nepadaly.
V závěru bych chtěl poděkovat firmě Mivardi za podporu, Pepovi a Zdendovi za krásné fotky i za společnost, stejně jako Kristýně, která náš team posílila na tři dny a v neposlední řadě bych chtěl veřejně poděkovat své přítelkyni Gabči za podporu a toleranci mé rybářské vášně v podobě častých rybářských výprav-DĚKUJU!! Věřím, že další výpravu, kterou už pojede s náma, si taky užije..
S přáním mnoha krásných úlovků všem slušným rybářům se s vámi loučí
David „DejvL“ Lužný
