Malé retro ohlédnutí za spoluprací s MIVARDI i vývojem vlastního lovu: V článku bych rád stručně popsal, jak jsem v průběhu šesti let slavil pomyslné úspěchy a tzv. mety na jedné soukromé vodě. Tuto lokalitu vybírám především díky její rozloze přesahující 20 ha, dostatku prostoru kolem lovného místa a díky prokazatelným informacím o tom, že se pod její hladinou skrývá pár kaprů přesahující hranici 20 kg, a to již před šesti lety. Ano, je to tak, honil jsem se za rybou přesahující tuto magickou hranici a kde jinde ji chytit, než tam, kde plave. A jak to všechno bylo? Každý rok jsem na této lokalitě trávil minimálně 10 dní, kdy začátky pro mě nebyly jednoduché, a já se den po dni učil, jak se říká, „číst vodu“.
První tři dny očekávání v březnu 2013
S parťákem jsme vyrazili plni očekávání. A výsledkem třídenního rybolovu non-stop bylo sedm úspěšně vylovených kaprů. Já byl úspěšnější v počtu záběrů a podařilo se mi zdolat šest kaprů, ale ta velikost! Největší měl cca 65 cm. Parťák úspěšně proměnil jeden záběr, ale za to od kapra vážícího lehce přes 11 kg. I když teplota vody byla nízká, oba jsme měli větší očekávání, ale taková byla realita. Nicméně mě okolní příroda, velikost revíru a zejména čistota vody natolik očarovala, že jsem věděl, že tu nejsem naposledy.
Nové zkušenosti a nový parťák
Netrvalo dlouho a opět stojím na břehu jezera, tentokrát na týden. S jednou změnou, a to změnou parťáka, kterým se stala přítelkyně Týna. Navazuji na poznatky z předchozí výpravy a podle nich volím i strategii lovu. Po týdnu aktivního rybaření odjíždíme domů spokojeni, i když se velkých kaprů opravdu neulovilo mnoho a největší nepřelezl váhu 14 kg (jestli si to dobře pamatuji :-)). Já byl zejména spokojen s tím, že jsem se musel k těm největším uloveným rybám propracovat a stále se zdokonalovat a vymýšlet. No prostě posouvat se dál. A také jsem si uvědomil to, že když člověk něco chce, tak to nemusí mít hned a je nutné pro to něco udělat, naučit se, získat zkušenosti, nasát atmosféru a něco tomu také obětovat. Jinými slovy, ještě jsem si toho většího kapra z jezera nezasloužil.
Pomyslná meta překonána
Následovala další týdenní výprava, další a další. A mé zkušenosti rostly, rostly a rostly stejně jako ryby v jezeře a váhy ulovených kaprů. A světe, div se, v druhé polovině roku 2015 to přišlo. Povedlo se mi zdolat kapra vážícího přes 21 kg. Byl jsem nejen šťastný a cítil jsem pocit za dostiučinění, ale byl jsem nakonec i rád, že k ulovení mé vysněné ryby vedla celkem trnitá cesta trvající více než 2,5 roku.
Celou tu dobu jsem hledal ten správný postup, tu správnou strategii lovu, učil se číst vodu a moc mě to bavilo i posouvalo. Průběh dalších výprav tomu nasvědčoval a mně se podařilo svůj osobní rekord posunout o stupínek výš, a to čtyřikrát. O tom už ale bylo psáno v minulosti a nerad bych se opakoval, a tak popíši už jen průběh a zajímavosti poslední výpravy.
Poslední výprava z druhé strany jezera
V den, kdy moje přítelkyně Týna zdárně dokončila poslední zkoušku, co jí bránila k dosažení vysokoškolského titulu, ji v šatičkách nabírám a odvážím na naše oblíbené soukromé jezero. Zde už tři dny loví táta Mirek s doprovodem bratrem Ondrou. Díky průběžným informacím se dozvídám, že už mají něco pochytáno. A jsou celkem spokojeni. Hlavně bratr, který měl prut v ruce cca po 15 letech. Nicméně musí do práce, a tak taťkovi budeme dělat společnost my. Po příjezdu na místo se úplně poprvé nemusíme starat o rozdělávání bivaku atd., protože to už je připravené od Ondry. Na nic nečekám, sedám do člunu a jdu detailněji zmapovat pravou stranu lovného místa. Na této straně jezera lovím poprvé, a tak si dávám na čas. Oťukávám si dno za pomoci prutu, šňůry a olova.
Do zajímavých míst spouštím H-bojky. Ve chvíli, kdy jsem spokojen s mapováním a H-áčka jsou ve vodě, jedu se podívat na břeh, kde jsou rozmístěny. Beru pruty a rozvezu je přímo k H-bojkám, došponuji vlasce a udělám si na nich značku lihovým fixem. Značka mi bude sloužit k co možná nejpřesnější požadované délce nahazování. Ještě si nanečisto párkrát ke každé bojce nahodím, abych to dostal do ruky, a potom už jedu zakrmit lovná místa a stáhnout H-bojky. Na této lokalitě mám vypozorováno, že ryby nemají rády časté zavážení člunem, pravděpodobně je to ruší a častý pohyb člunu na lovném místě si spojují s nebezpečím. Takže pokud to jde a ryby jsou aktivní, tak své montáže nahazuji. Pokud aktivita ryb není veliká, nebo se nenacházejí v lovišti, tak své montáže raději zavážím a čekám. Zdejší reliéf dna je velmi členitý s množstvím zajímavých hran a výběžků. Hloubka se zde pohybuje v rozmezí od 1 do 22 metrů. Mně se nejvíce osvědčilo umisťovat montáže na vrcholek hrany, na spádovou plochu a na konec hrany. Vybral jsem si tedy vrcholek hrany v 7 metrové hloubce a druhý prut jsem umisťoval na spádovou plochu do cca 9,5 metru. Pruty jsem nahazoval do klidových zón a dostatečně od sebe, aby si vzájemně nekonkurovaly.
Vše připraveno k mé spokojenosti a teď už jen čekat
Čekání bylo celkem dost a za 24 hodin lovu jsem udělal pouze jeden záběr, a to od malého kapra, na zdejší poměry. Druhý den se nesl v podobném duchu a připisuji si druhého malého kapra. Za to Týna s tátou mají nejednoho slušného kapra na břehu. V pozdním odpoledni dostávám další záběr. Odpor ryby byl natolik silný, že neváhám a jedu jí naproti s člunem. Následovalo nekonečné zdolávání. Ryba se držela u dna a dlouho trvalo, než jsem ji dostal pod člun. Doufám v kapra, bohužel se tak nestalo a za urputným bojem byl jiný rybí druh. Noc a druhý den ráno mé pruty mlčely. To se nedalo říci o tátových, ten dostával záběry celkem pravidelně. Musím říci, že snad poprvé od táty dostávám vyloženě školu a ten si to náležitě užívá.
Táta měl rozmístěny všechny montáže v jedné lajně na jedné hraně dost blízko u sebe. To mi přišlo jako ne úplně vhodně zvolená strategie, ale kapři byli opačného názoru. Dění u vody řešíme a dostávám nabídku přilepit se k němu jednou udicí zleva. Okamžitě reaguji slovy „děkuji, nepotřebuji“, taťka se pousmál. No jo, naše klasické kočkování. Odpoledne jel táta zakrmit a nabídl se, že mi odveze moji montáž při jedné cestě a i přes můj nesouhlas ji umístil do stejné lajny ke svým montážím. Se slovy „nech to tam a uvidíme, co se bude dít“. Bylo to pro mě nepochopitelné, ale do hodiny se fotím s kaprem 18+. Nevím, co na té hraně je tak zajímavého, ale i za použití menšího množství krmení je velmi, velmi produktivní. V průběhu krátkého časového horizontu mi to samé místo dalo ještě dva slušné kapry. Nezbývalo mi nic jiného, než taťkovi poděkovat. Nálada na břehu byla výborná. Všichni tři jsme byli spokojeni s průběhem výpravy. Já jsem se na poslední den a půl rozhodl pozměnit montáže za selektivnější. Všechny pruty jsem umístil do větších hloubek pod krmná místa.
Čekání se vyplatilo
Při přípravě oběda slyším zvuk příposlechu, jdu k prutu, zvedám ho z rod podu a snažím se rybu přibrzdit, to se mi vůbec nedaří. Tlak na prut i brzdu navijáku je stále stejný. Až mi přijde, jako kdyby ryba na protější straně ani nevěděla, že je na háčku. Nemíním nic riskovat a vyrážím za rybou na člunu. Spíše se nechám táhnout. Potom, co mě ryba vláčela dobrých 200 metrů, se konečně dostávám pod ní. Daří se mi ji postupně zvedat ode dna. Jeden výpad, druhý a asi pět metrů od člunu se na hladině objevilo obrovské tělo šupináče. V první fázi zažívám šok, hned potom následuje obava a po zdárném podebrání úleva a obrovská euforie. Cestou ke břehu se pouze usmívám a v hlavě si promítám všechny ty krásné úlovky, co mi jezero za ty roky dalo. Podobný šok a radost zažívá i Týna s tátou ve chvíli, kdy kapra vidí v síti podběráku. Následovala rychlá dokumentace, aby se tento místní klenot vrátil co nejrychleji zpět do své domoviny. A tak se i stalo. Z náručí mi odplouvá krásný zdravý kapr o váze 28,2 kg. I když to nebyl poslední kapr výpravy, z hlavy se mi nedostal a na cestu k jeho ulovení už nikdy nezapomenu.
Pár slov závěrem pro odpůrce soukromých vod
Navštěvuji revíry jak soukromé, tak svazové. Nějaké pomyslné mety jsem si splnil na obou lokalitách. Nebudu zastírat, že ulovení vysněné ryby na svazové vodě je složitější. A taky si menších kaprů ze svazových vod vážím stejně a možná i víc než „dvacek ze soukromáku“. Za ty roky jsem si to taky porovnal v hlavě a neženu se už jen za váhou a velikostí. Hledám příběh, výzvu, klid u vody, panenskou přírodu, zdravé a neporušené ryby. Nerad se na rybách nervuji nebo stresuji. Dost často také jezdím se svojí přítelkyní, ze které se stává opravdu dobrá rybářka, a musíme si také vyjít vstříc. Proto nezatracuji ani jeden z revírů.
Tomáš Kos
