Rád vzpomínám na loňskou docela akční „týdenní“ výpravu, kterou jsme absolvovali i s přítelkyní Týnou. Výprava se odehrávala na jezeře nedaleko Ústí nad Labem. Proč uvozovky u slova týdenní? To proto, že jsme se v polovině naplánovaného rybaření zúčastnili i svatby rodinného příslušníka. A aby toho nebylo málo, tak jsme odjeli i o den dříve z důvodu nutné úpravy Týniny bakalářské práce. Ale i tak jsme si těch pět extrémních dní moc užili. Proč extrémních? Tak to se dozvíte v následujících řádcích.
Jako vždy když vyrážíme na delší rybářskou výpravu, tak balíme o den dříve. Již klasicky se věci do auta skládají s milimetrovou přesností, aby se nám tam vešlo vše, co si s sebou chceme vzít. Po úplném dobalení se s Týnou shodujeme na tom, že mít tak ještě psa nebo dítě, tak se do auta ani nenaskládáme. Do budoucna bude potřeba pořídit nejspíš dodávku.
Dopoledne vyrážíme směr sever. Cesta byla bez problémů. Po příjezdu čekáme v autě cca dvě hodiny, než přestane pršet. Předpověď počasí na internetu říká, že bude pár hodin od deště klid. Neváháme a nakládáme věci do člunů a vyrážíme na námi zvolené místo. Jen jsme vyložili všechny věci z lodi, začalo opět pršet a to pořádně. Bivak byl postaven i s přehozem v rekordním čase a všechny věci i s námi v něm. Sice mě to málem stálo vztah, ale nakonec jsme oba byli rádi, že budeme mít většinu věcí suchých. Po dešti následoval silný déšť a po silném dešti ještě kroupy. To nám to pěkně začalo! Po tom, co jsme byli uvězněni dvě hodiny v autě, následovaly další tři hodiny v bivaku, kde si pomalu nebylo ani kam sednout.
Když nám počasí konečně dovolilo vyjít ven, netrvalo dlouho a začalo se stmívat. V rychlosti jsem ještě postavil i brolly, porovnal věci a připravil udice, které jsem se rozhodl ještě ten večer nahodit. K tomu jsem se dostal až kolem půl deváté večer. Nic zázračného jsem nevymýšlel, na každý návazec jsem připevnil malou PVA punčošku a plošně prokrmil kobrou. Pruty jsou ve vodě a v tom okamžiku víc než udělat záběr za každou cenu mě zajímal odpočinek, protože jsme z celého dne byli opravdu vyčerpáni. Zalezli jsme do spacáků, řekli si dobrou a vmžiku spali jako dřeva. V průběhu noci jsem dvakrát vstával k záběrům a zdolal dva kapry okolo šesti kilogramů. Po těch všech anomáliích s počasím jsem za ty dva záběry byl moc rád.
Ráno při snídani Týně říkám o dvou menších nočních kaprech. Dovídám se, že ani jeden záběr Týnu nevzbudil. Po snídani, plni síly a odpočinku, se dáváme do práce. I když lovné místo známe a strávili jsme tu už nějaký ten pátek, tak i přesto jsem jel zmapovat a poklepat dno, abych se utvrdil v naplánované strategii, případně něco pozměnil hned na začátku lovu. Nakonec nebylo co měnit. Zvolil jsem zavážení všech tří udic a tím pádem pokládat montáže s co největší přesností tam, kam si určím. Sto metrů od břehu začíná být dno zajímavé. Ze šesti metrové hloubky vybíhá výběžek do čtyř metrů, kde je zvlněné dno a prohlubně tzv. „vany“. Zajímavý úsek má cca 20 metrů a potom se dno svažuje do dvanácti metrů. Jednoduše, je z čeho vybírat.
Rozvozil jsem montáže tak, abych vypozoroval, z jakých hloubek budou přicházet záběry nejčastěji a podle toho se následně s jednou z montáží budu přibližovat k produktivnějšímu místu. Zakrmoval jsem bodově k montáži po třech lopatkách partiklu (kukuřice, hrášek), dvou lopatkách mixu pelet (halibut, red halibut, turbo) různých průměrů a hrsti boiliesu, na který jsem chytal. Z místa nejblíže břehu přišel záběr okamžitě. Při zdolávání se rozjel i prut z pět a půl metrové hloubky. Ten si vzala na starosti Týna. Po chvilce zdolávání podebírám kapra okolo 7 kg. Týně se ryba vypíná u břehu. Na nic nečekáme a zavážíme oba pruty najednou. Překvapeni z nástupu záběrů jsme v očekávání. Ne na dlouho. Další jízda, Týně se podařilo zdolat kapra obdobné velikosti. Při pouštění se ozval třetí zavezený prut, na který ještě záběr nebyl. Vypadalo to na větší rybu, ale po chvilce zdolávání jsem o ni přišel. Ze smutného okamžiku mě dostává jízda na poslední zavezenou udici, kdy se mi podařilo zdolat dalšího kapra, tentokrát kolem váhy 10 kg. Při pohledu na vytažené udice nás nečekalo nic jiného než rychlé zavezení. Situace se nemnění a stále nám chodí záběry.
Po pozdním obědu si s Týnou rychle rekapitulujeme to, co se zatím odehrálo. Přijeli jsme sem do deště, krup a bouřek, druhý den nás však už přivítalo tropické počasí. Na množství záběrů nám dost ryb spadlo, proto jsme se rozhodli změnit návazce. Změna byla hlavně ve velikosti háčku, kdy jsme z háčku č. 8 přešli na háčky č. 6 a č. 4. I nástrahy a vzdálenost vlasového přívěsu jsme zvětšovali. Doposud používané montáže na panáčka ze 14 mm popek a 18 mm boilies obalených v pastě byly nahrazeny za dvě vysušené 18 mm boilie na dno. Doufali jsme, že nám tyto změny pomůžou snížit ztrátovost ryb a také počet záběrů, ale hlavně zvýšit váhový průměr.
Po těchto změnách se nám povedl krásný double od kaprů 16 kg a 12 kg. Parádní odměna za vynaložené úsilí a 100 % důvěra v boilies Crazy Liver a testovanou novinku boilies B17, která místním kaprům abnormálně chutná. Třetí den ráno nás opět uvítaly vysoké teploty. Na nic nečekáme a dáváme se do převážení udic. Při pokládání třetí udice se na člunu ozvala rána a všude okolo byl dým. Rychle skáču po baterce a odpojuji vše, co je na ni připevněno. Na první pohled je zřejmé, že došlo ke zkratu od nabíječky mobilního telefonu. Po příjezdu koukám na vzniklé škody. Mobil byl kupodivu funkční, až na opálené kabely i nový echolot fungoval, ale v člunu se za tu chvilku propálila malá dírka. Zákon schválnosti, lepení je ve skříni na chatě, tak nezbývalo nic jiného než průběžně dofukovat.
Rybám ale tato nepříjemnost vůbec nevadila a stále byly velmi aktivní. Váhový průměr ulovených kaprů se zvýšil na cca 12 kilo. Tato informace byla pro mě velmi důležitá - utvrdila mě totiž ve správnosti předchozího rozhodnutí o změně návazce, zvětšení nástrahy, ale i její prezentace. Třetí den se blížil ke konci a já se dívám do bločku, který nám vede Týna, která poctivě vše zaznamenává. Váhový průměr se stále zvedá. Největší rybou dne byl lysec s váhou 17 kg, který přišel na jednu 24 mm kuličku. Rozhodl jsem se na noc nezavážet, pouze jet zakrmit a nechat lovná místa v klidu a ráno zavést pouze dvě udice s těmito průměry boilies. Ráno dokrmuji a zavážím montáže. Jednu se dvěma 24 mm kuličkami B17 a druhou s jednou kuličkou stejné příchutě, navázanou 3 centimetry od háčku. Doufal jsem, že si na záběr chvilku počkám a bude stát za to. Místo pozdějšího záběru od velkého kapra jsem se dočkal okamžitého záběru od cca 7 kilogramového divocha.
Žravost kaprů byla opravdu neuvěřitelná. Po pár ulovených rybách, které zdaleka nesnižovaly váhový průměr, jsem dostal pomalou jízdu. Přizvedl jsem prut a cívka se stále pomalu odvíjela. Po dvacetiminutovém zdolávání jsem byl přesvědčen, že se jedná o opravdu těžkou rybu. Ne a ne jí odlepit ode dna. Po ještě pár minutách snažení se ve vodním sloupci mihne obrovské tělo lysce a poté se pár pohyby ploutví zase dostává ke dnu. Zvedl se mi adrenalin v těle. Ač spálený od slunce, jsem věděl, že je to ryba, pro kterou jsem přijel a nechtěl jsem o ni přijít. Koncentrován na zdolávání jsem se s kaprem přetahoval ještě dobrých 10 minut. Když už jsem začínal cítit, že mám na vrch, metr před sítí podběráku kapr jemně klepl hlavou a vyrazil si háček z tlamky a byl pryč! Okamžitě do mě vlétl smutek a únava z urputného a dlouhého zdolávání. Většinou se z takových scénářů velmi rychle oklepu a jedu dál. Ale teď to nějak nešlo. Dobrou hodinu mi trvalo, než jsem si uvědomil, že zažívám jednu z nejlepších výprav a zklamání z neúspěchu a vytažené pruty mi nic zázračného nepřinesou. Do konce tohoto dne jsme ještě „zamakali“ a radost nám udělal cca 7 kg řádkáč ulovený Týnou, stejně jako double 12,5kg a 16,4kg ve formě TWO-TONE. Dále také krásně vypasený lysec s 17,2 kg a samozřejmě nesmím zapomenout na 100 cm kapra s 15,4 kg. Tak tohle byl opravdu den, na který se jen tak nezapomíná. Na noc pruty pouze nahazuji a jdeme spát.
Do rána se záběru nedočkáme. Po snídani se pouštíme do stejné strategie lovu jako předchozí den. Ryby jsou stále aktivní, už jsme se ale nedostali váhově nad hranici 15 kg, i když dvou rybám k tomu zbývalo jen pár deka.
Pátý den se ráno vydáváme na dalekou cestu autem, abychom se zúčastnili svatebního obřadu, na který jsme byli pozváni. Obřad se odehrával v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech a za zvuku varhanů jsme si užili i chládek a stín, kterého jsme za poslední dny moc neměli. Teď už nás čekala hostina, které jsme se zúčastnili jen okrajově, abychom se mohli co nejrychleji vrátit do našeho horkem vyhřátého bivaku. Předpokládaný příjezd jsme měli na šestou večer. Reálně jsme přijeli po deváté. Cestou zpět jsme měli jediný úkol, a sice nakoupit pečivo, krém na opalování a vodu. Ovšem v tuto hodinu večer nám zbývala jen benzinová pumpa, kde jsme si nakoupili bagety a vodu. V noci ještě zavážíme dvě udice a třetí nahazuji. Přichází jeden záběr, kdy se po chvilce ryba vypne a do rána je už klid.
Šestý den ráno řešíme možnost odjezdu o den dřív. Důvodem byla nutná úprava Týny bakalářské práce, co musí mít na pondělí odevzdanou. Po chvilce přemýšlení a uvažování jsme se rozhodli, že pojedeme domů dnes večer. A co přinesl poslední den lovu? Krmil jsem již jen peletami a boiliesem a chytal na dvě vysušené 24 mm kuličky B17ky. Kapři stále na předložené boilies dobře reagovali. Daří se mi zdolávat celkem pěkného lysce, při jeho silnějším výpadku se mi poprvé ukázal z boku, a já spatřil souvislou řadu šupin vedenou středem těla. Prosím Týnu o podebrání mi kapra a té se to daří napoprvé. Byl jsem moc šťastný, můj první řádkáč v životě o váze 13,2 kg a ještě tak krásně zbarvený. Týna na to: „Aspoň už mi nemusíš závidět“. Opět zavážíme a jdeme pomalu balit. V průběhu balení přijdu k prutu, který již byl zavezen dost dlouho a začnu si s ním povídat. Něco jako, že za pár hodin už jedu domů a chci záběr, do toho ještě ten prut hladím. Týna na mě kouká, směje se a říká, že už jsem se z toho sluníčka zbláznil. V té chvíli doopravdy na ten prut záběr přišel. Já se smál a Týna zůstala jako opařená stát. To snad není možný… Po chvilce zdolávání podebíráme šupináče s abnormálně velkým břichem. Týna mu dala jméno Bowlingová koule, což kapra úplně vystihlo. Jeho břicho opravdu bowlingovou kouli připomínalo. Kapr vážil 17,8 kg. Jen co jsme kapra pustili, dostáváme záběr na druhý prut a po další půl hodině zdolávání se povedl ještě šupík 100 cm s 16,9 kg. Ten se také stal poslední rybou výpravy.
Za MIVARDI Tým
Tomáš Kos
