V sobotu jsme dorazili na místo a při přebírání člunu jsme se dozvěděli, že i další okolní lovící měli záběry spíše náhodné a na různé nástrahy. No co, tak se budeme koupat a užívat si odpočinku, říkal jsem si v duchu. Po přesunutí na místo jsme se zabivakovali a po vybalení všech potřebných věcí si sedám na židličku. Sedím, v hlavě si přehrávám výpravu za výpravou, úspěšné i neúspěšné, které jsme uskutečnili na tomto místě. Snažím se přijít na nejvhodnější strategii lovu. Můj tajný cíl bylo překonat hranici 20 kg, a to ne pouze jednou…
Nakonec zavážíme dva pruty na naše oblíbená a produktivní místa. Bylo krásných 27 °C a úplné bezvětří. Pod háček prvního prutu přišla kombinace těžké 18 mm kuličky s 14 mm reflex popkou. Na druhou udici dávám pouze jednu těžkou 18 mm kuličku vykoupanou v tekuté potravě. Připravujeme večeři, a v tom se rozjede první prut. Vytahuji kapra menší velikosti a jdu se opět vrhnout do přípravy jídla. Po chvíli se ovšem rozjíždí druhý prut, já dodělávám večeři, proto rychle přiskakuje Týna a přizvedává prut. Nakonec vytahuje kapra 10,5 kg. Večeře je již hotová a než se pouštíme do jídla, jedeme znovu zavést.
%fotobox-3-1%
Nestíhám dojíst poslední sousto a v tom jízda. Přisekávám a pouštím se do zdolávání. Cítím stále se zvyšující tlak na udici a předpokládám, že to nebude žádná malá ryba. V průběhu zdolávání se postupně mraky mění v červánky a pomalu se ochlazuje. Týna dojedla, uklidila po večeři a sleduje, jak za námi zapadá slunce. Do toho dělá pár fotek a hlásí, že to bude cca hodina, co rybu zdolávám. Po předchozích neúspěchách, kdy se mi těžší ryba zamotala do tyčovky nebo se vypíchla metr před podběrákem, si dávám opravdu pozor. Nakonec vše dobře dopadlo a v rukách mi pózuje šupinatý krasavec s váhou 21,9 kg a 99 cm. Týna nevěřila svým očím a já byl v úžasu a euforii zároveň. První den, pár hodin na týdenní výpravě a povedl se tento neuvěřitelný kousek, který překonal můj dosavadní osobní rekord. Bohužel již za tmy rybu vážíme, měříme, rychle fotíme a pouštíme ji plni nadšení zpět do jejího království. Nastává krátká oslava, koupání a před tím, než jdeme spát, ještě zavážíme nástrahy opět na stejná místa a přidáváme i třetí prut. Zalezlí ve spacáku si sdělujeme pocity a očekávání. Týna rychle usíná a já v průběhu noci zdolávám pár kaprů okolo 10 kg.
Druhý den se odehrává v duchu doublů a neustálých jízd a zdolávání. Je to doopravdová smršť záběrů. Zavážíme, zdoláváme, když se chceme najíst, musíme počkat, až když jsou oba pruty venku, abychom měli alespoň malou pauzičku. A zase dokola. Třetí prut ani nezavážíme. Teplota atakovala 35 °C a jakýkoliv pohyb na sluníčku byl likvidační. Tropy jak se patří. Na noc zavážíme naposledy za světla, a poté v noci již nezavážíme, abychom se mohli v klidu vyspat a načerpat síly na další tropický den plných kapřích bojovníků.
Třetí den odpoledne zdolávám kapra a vidím Týnu, jak přisekává druhý prut. S ničím neotálím a kapra cca 13 kg se snažím dostat co nejrychleji do podběráku, to se také daří. Koukám na Týnu, jak nezdolává, ale spíše zápasí s protivníkem na druhém konci. „Zvládáš to?“, ptám se. A ona, že v pohodě, jen jestli bych jí mohl namazat, jelikož jí začíná sluníčko pálit. Nakonec jsem jí po chvilce přemlouvání podržel na dvacet vteřin prut, aby se mohla v klidu napít a vyklepat ruce. Když mi Týna půjčila prut, zjišťuji, že na druhém konci je opravdu těžký bojovník. Týna se ovšem nevzdává, a nakonec ji podebírám pěkně vypaseného šupináče. Týna si rybu váží a má problém ji vůbec udržet. Váha hlásí nádherných 18,4 kg po odečtení vážícího saku. „Nekecej!“ prohlašuje Týna a skáče metr do vzduchu. „Takže novej osobák holka, to jsem zvědavej, jak ho zvedneš“, říkám jí a utahuju si z ní. Týna se toho nebojí, sedá si do vody a kapra z vypětí sil zvedá, abych jí ho mohl zdokumentovat. Udělal jsem narychlo pár fotek, pak už Týna nemůže a kapra pomalu pokládá zpět do vody a nechává ho v klidu odplout.
%fotobox-3-4%
Tropické teploty pokračovaly, ale záběry neustávaly. Čtvrtý i pátý den bylo záběrů relativně méně, ale váhový průměr i doba zdolávání se zvětšovaly. Není se čemu divit. Taktiku krmení jsme změnili, vynechali partikl a chytáme už výhradně na dvě 24 mm koule pod sebou. Zaměřili jsme se pouze na boilies B17 a jindy absolutně nepřekonatelné Crazy Liver jsme vyměnili za Devil Squid. Díky skvělému nástupu a lepším výsledkům již nebyl důvod do konce výpravy nic měnit. Takže B17 a Devil Squid. Přeci jenom mi to nedá a v krátkosti popíši co vše se ten čtvrtý a pátý den stalo a co následovalo.
Čtvrtý den fotím Týnu s vypaseným šupináčem okolo 16 kg a v tom se rozjíždí druhý prut. Ukázková jízda, která nekončí. Přizvedávám prut a ryba si dál bere metr za metrem z cívky navijáku. Průběh zdolávání je jak na houpačce - chvilku já, chvilku ona. Do poslední chvíle se ryba drží u dna. Voda je čistá a je krásně vidět, ale ani jeden z nás rybu do poslední chvíle nezahlédl. Dávám si maximální pozor a nic nepodceňuji. Rybě pomalu dochází pára, ale mně síly také ubývají. Teď to nevzdám. Po urputném odpoledním boji na rozpáleném slunci Týna podebírá monstrózní tělo tmavého šupináče. A teprve teď cítím úlevu. „Ta podložka začíná být nějaká malá“, říká Týna. Nemůžu tomu ani uvěřit, vidím dobře?! Váha hlásí neuvěřitelná čísla, raději kapra zvedám ještě jednou a koukám na váhu znovu. Váha hlásila od 25 do 24,3 kg, takže po odečtení vážícího saku, který má max. 1,3 kg, je poctivá váha ryby rovných 23,0 kg! Její délka byla 102 cm. Podruhé si zvedám osobák s touto krásnou rybou. Dělá mi problém ji udržet. Slunce opravdu pálí, proto s ničím nečekáme, dokumentujeme a s rybou mířím do vody. Děláme ještě pár snímků a krátké video. Beru si kameru, brýle a mířím s rybou pod vodní hladinu.
Jsme v půlce našeho týdenního dobrodružství, zažíváme doposud jednoznačně nejlepší výpravu a stále to není vše! Ještě tento den navečer okolo 21:30 hodiny Týna zdolala také kapra přes 20 kg! Přesněji 20,2 kg. K této její rybě byla napsaná speciální zpráva od vody s průběhem a pocity, co Týna prožívala. Jeden den a oba dva jsme si vytáhli rybu přes dvacet kilo, a tím si podruhé na této výpravě zvedáme svůj osobní rekord.
%fotobox-3-7%
Pátý den této pohádkové výpravy vstáváme o něco později. Děláme si k snídani hostinu v podobě míchaných vajíček s cibulkou a se slaninou. I tento den patří větším rybám a záběry se stále dostavují. Již to není tak hektické jako na začátku. Odpoledne Týna relaxuje na sluníčku a já zdolávám. Už ani nevím, jak moc mě bolí ruce, ale ten tlak na udici je zase větší než obvykle. Výpadky ryby jsou klidné a dlouhé. Ryba celkem spolupracuje, ale zase jako kdyby jí někdo přilepil ke dnu. Nakonec rybu zvedám k vodní hladině, a Týně se v podběráku opět objevilo statné tělo šupináče. To snad není ani možný. Běžím pro váhu a těším se, kolik mu navážím. Týna kouká na váhu a nechává mě napnutého, když vidím, jak se směje, je mi jasné, že je to další dvacka. Po odečtení saku je váha ryby 20,6 kg. Nastává kolečko dokumentování a poté pouštění a samozřejmě oslava, i když už nám na zapití nic moc nezbývá, našla se lahvinka vína.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že můj do této doby bláznivý sen, a sice tři ryby přes dvacet kilo chycených při jedné výpravě, půjde splnit. A povedlo se! Toto byla v pořadí čtvrtá ryba přes 20 kilogramů a moje třetí dvacka.
Poté následuje kontrola ukotvení bivaku a brolly, uklízení, jelikož Týna jako rosnička hlásí vítr a celou noc bouřky a krupobití. Už okolo 18 hodiny jsme schovaní v bivaku před slabým deštěm a doufejme, že jsme připraveni i na bouřku co přijde. Vítr se pomalu zvedá, již v tuto chvíli bylo venku 7,4 m/s a čekalo nás až 18 m/s. Do toho začalo po 20 hodině silně pršet. V noci mezi druhou a třetí nás vzbudila neskutečná rána od hromu a přišla smršť. Vítr, kroupy, blesky a hromy nabraly na intenzitě. Zalezlí ve spacáku jsme jen čekali, zda to bivak s brolly vydrží. Takhle silnou bouřku jsme na rybách nezažili. A že jich bylo. Po půlhodině, kdy se nad námi všechno třáslo a okolo nás všechno létalo, se konečně počasí uklidňuje. Vítr i déšť se umoudřuje a my opět usínáme.
%fotobox-3-10%
Ráno vstáváme do chladnějšího dne a moc se nám nechce ze spacáků, slunce ale nakonec vylezlo a my s ním. Pohled na druhou stranu jezera nasvědčoval tomu, že vichr si vybral svou daň v podobě poničených bivaků. Dokonce pár rybářů to sfouklo úplně. Nám pomohl přírodní val, pod kterým jsme byli zabivakováni a to, že na bivak pokaždé používám přehoz, který ještě více bivak přikotví a eliminuje poryvy větru pod kšiltem. Kontroluji případné škody na vybavení a s potěšením zjišťuji, že vše vydrželo. A nám nebránilo nic k vybrání vody z člunu, převezení montáží a věnování se rybaření. Zbývá nám ještě celý den lovu, ale nakonec se domlouváme, že pomalu začneme balit a pojedeme domů už v noci. Přes noc stejně nechytáme a druhý den by byl hektický od rána vstávat, rychle balit a jet domů kolem poledne v těch nejhorších tropech, které mají dle předpovědi po bouřce přijít, proto pojedeme v klidu na noc.
V průběhu odpoledne zdoláváme ještě pár kapříků. K večeru máme skoro vše sbalené a pruty stále zavezené, i když už jsou položeny pouze na rybářské tašce. Dobalujeme a najednou Týna stojí u prutu a nevěřícně kouká na odvíjející se cívku navijáku a chvilku jí trvá, než si uvědomí, že je to záběr. Po chvilce zdolává malého kapříka, kterého zbavuje háčku ve vodě a definitivně tím ukončuje naší pohádkovou výpravu, která se nám vryje hluboko do paměti.
Za Mivardi tým Tom + Týna
%fotobox-1-13%