Pokračování článku z 8.7.2019 : Ovšem to nejvíce potěšující byla telefonní zpráva, že za mnou přijede na poslední den kamarád, krajan, který se pracovně i rybářsky pohybuje v zemi tulipánů. Několikrát jsem jej také v Holandsku navštívil a lovil tam na jejich překrásných vodách. Nevím proč, ale Lum je moje štístko. Pokaždé, když jsme spolu, ulovím ryby, jež se mi vryjí do paměti a jsou mě rybářsky osudové. Tak se již za pár hodin stane toto pravidlo realitou, ale nebudu předbíhat. Buď a nebo, na poslední den změna strategie. Nájezdy na lavice, střed svahů k nim vedoucí. Kuličky jsem nechal předmočit a sázím je napřesno k náhozu. Ráno je z jara to nejvíc, konečně jsi venku, u vody, se super kámošem a příroda ožívá.
RAPID BOILIES - EASY CATCH - NATURAL CONCEPT
Pomalá jízda, přerušuje ten ranní koncert ptactva. Ovšem je táhlá, pomalá, jiná. Souboj začíná a bude více než hodinový! To ještě nemůžeme s Lumem vědět co nás čeká. Ale je jasné, že tato ryba je z jiné kategorie než sto dvacet šest předchozích kousků nové sezóny! Je to souboj o centimetry, ale zdá se, jako by kapr byl v pohybu něčím omezen. Zdolávání není plynulé. Když je ryba od nás vzdálena tak 30 metrů, ještě na hloubce, tah se stane jiný, klasický, silný, ale volný. Když nadzvedávám prut vidím zbytky starého silonu na svém.
I přes stále silný tah se nám podaří omotaný vlasec zachytit a uvolnit. Výpady ryby ne však, že by slábly, ale jsou spíš silnější. Ryba se zbavila přítěže a dává do souboje maximum. Co ztratila, získala okamžitě zpět. Je stále u dna. V podstatě se nedá jen přibržďovat, v rámci dlouhých výpadů. V jednom takovém výpadu na hlubší místo, opět problém, jako by, jsme opět nabrali nějakou vázku. Několikrát ve mně doslova hrkne, vypadá to, že jsme rybu ztratili. Tah se však po chvilce vždy znovu objeví, to už jsme na šokovém silonu. Dvanáct metrů nás dělí od ryby a teď už jsem přesvědčený, že je to velký kapr.
Zde bych se pozastavil, teď s nadhledem několika dní od úlovku, kdy píšu článek s čistou hlavou. Na této lokalitě jsem ulovil už hodně velkých ryb. Ty úlovky sleduji i u kamarádů, jež tuto vodu navštěvují. Některé už na revíru nejsou, nebo se pravidelně neloví. Jsou ale ryby, jež si vysníš, které rostou, prosperují a občas je zahlédneš a říkáš si, tu bych také rád ulovil. Nemáš ale třeba kliku!
Teď ji ale sakra budeme s Lumem potřebovat, ještě, že jsme na šokovce! Táhneme nejen úlovek, ale i bojku, zanechanou nějakým rybářem svému osudu zřejmě na konci loňské sezóny. To už kamaráde musíme zvládnout! Malinko se osvěžit v revíru není přece vůbec špatné a březnová voda je jako lék, rychle tě osvěží. Lum ořízne šikovně provázek z bojky, jež drží závaží a kapr je už jen s plovákem. Už jen silný tah vždy na pár metrů podél příbřežní hrany a pomalu, ale jistě zvedáme. Když se ryba objeví na hladině poprvé, maličko nám vyschne v krku! Ten kapr je opravdu veliký! Lysec a s mohutnou stavbou těla! Ještě několikrát nám předvede, že nemáme vyhráno, ale i jemu docházejí síly!
Když se překulí přes hranu síťky v podběráku, opravdu je ve mně malá dušička! Kdyby to byl poslední kapr mého rybářského života, beru. Štístko Lum je tu právě včas. Vychutnám si tu atmosféru s nejlepším kamarádem. A už se nám dnes ani nechce lovit. Teď už se zase můžeme věnovat malým vodám, což jsme si slíbili loni. A vezmem si na pomoc mladého ,,diviočáka“ Pájíka.
Přeji Vám všem také hodně štěstí a příště už zase o malých vodách.
Pavel ,,Bobrman“ Vohralík
