Jak už to v životě bývá, nic není, jak bychom si přáli. Skoro rok dopředu jsme si naplánovali s kamarádem Pepou, že si vezmeme oba dovolenou a pojedeme na kapry. Pořád jsme termín přesouvali, jednomu nebo druhému do toho vždycky něco přišlo, jednou posunuli termín závodů, podruhé se mu rozbilo auto, potřetí hrozila povodeň, a tak jsme to celý rok oddalovali, až najednou Pepa už žádnou dovolenou neměl a já narychlo nikoho nesehnal. A tak jsem se rozhodl, že si vyzkouším kaprařit sám, i když mi bylo jasné, že to nebude žádná procházka růžovou zahrádkou. Už několik let zpátky mě padla do oka jedna moc krásná a podle mě málo navštěvovaná voda, kde jsem na vlastní oči viděl vyhřívat se pár pěkných kapříků, tak snad je nikdo zatím neobjevil.
V pátek jsem zavřel krám, předal Honzíkovi žezlo a vyrazil domů nakládat věci. Jenže začalo strašně pršet a stavět bivak za tmy, sám a ještě v noci se mi moc nechtělo, tak jsem se rozhodl vyrazit až v sobotu ráno. Dlouhodobá předpověď mě moc nakloněná nebyla, mělo pršet po celý týden mojí dovolené, ale to rybám nijak nevadí, ba naopak, a mě v podstatě taky ne. Alespoň mám šanci vyzkoušet, co vydrží bivak a co já. Ráno jsem naložil všechny věci, bylo zataženo, ale nepršelo. Kolem poledne jsem měl postaveno, přetažený přehoz a všechny věci složené v bivaku a auto zaparkované na parkovišti. Bylo to jen tak tak, stojan, pruty a ostatní věci jsem už dělal za deště. Moje velká výhoda byla, že jsem si s sebou vzal zavážecí člun, ze kterého mám šanci lépe zmapovat dno, krmit i zavážet a tyčovou bojku, kterou jsem umístil zhruba 100 metrů od sebe. Našel jsem si zhruba deset metrů od břehu ve čtyřech metrech hloubky hranu a lavici, podle které jsem předpokládal, že budou kapři jezdit. Na jednu stranu šla stěna hodně strmě nahoru až do nějkých padesáti centimetrů u břehu, na druhou stranu hodně strmě dolů do nějakých osmi až deseti metrů. Přesně sem jsem umístil tyčovku a poslal na uvítanou první várku pelet, koulí a partiklu. Chytal jsem sice kaprovým způsobem s hlásičema, ale se svými feederovými profíky. Ne, že bych kapráky neměl, ale přeci jenom zdolávat kapříka na jemnější cajk mi mnohem víc sedí. První prut jsem vsadil na pelety a navázal jednu halibutí dvacítku černou s boilie kuličkou, příchuť monstr krab, na druhý prut jsem dal dvě kuličky, přičemž jsem jednu nožem trošku seříznul. Pruty jsem nenahazoval, ale raději zavážel, a to abych jednak měl jistotu, že se montáž nezamotá, a jednak že jsem přesně v krmeném místě.
trošku papání pro kapříky
tyčová bojka
pelety, pártikl a koule na základ
Než jsem všechno udělal, setmělo se a padla rosa, takže všechno, co jsem nechal venku, bylo mokré a nepomohl tomu ani deštník. Navíc mi pořád řval příposlech, že jsou vybité baterie, ještě že jsem vzal baterky náhradní. Blíží se desátá hodina, mám nahozeno, zakrmeno a konečně čas si ucmuchtit něco k večeři. Pípák konečně stichnul a tak si dopřávám trošku kafe a sleduji zataženou oblohu. Nikdo nikde, na vodě se taky nic neděje, jen já čumím na rozsvícené pozičky a očima je hypnotizuji, aby přišel záběr. Ale to bych chtěl asi moc. Do půlnoci se nic nedělo a tak stahuji oba pruty, nerad bych přišel o papíry. Nařizuji mobil na čtvrtou ranní a jdu do hajan. Bál jsem se komárů, ale asi i oni jsou v dešti někde zalezlí. Nemůžu usnout, jak déšť bubnuje na střechu přehozu a tak sebou na lehátku melu a přemýšlím, co udělat, aby kapříci začali kousat. Sotva jsem zamouřil oči, už mě budí mobil. Jsou čtyři ráno, všude tma jako v pytli. Beru si na sebe "vlhké" nepromokavé věci, holinky a vyrážím na člun s prvním prutem a další várkou papání pro kapříky. Vsadil jsem opět na monstr kraba s šestnáctkou halibutí peletkou. Zavážím i druhý prut, kde vážu jednu kouli a půl plovky na panáčka. Přestává pršet, mrholí, ale je hrozná a vlezlá mlha, takže si musím lampičkou označit stojan s prutama, protože druhý prut jsem omylem ve tmě a mlze zavezl hodně doprava a musel jsem to dlouho utápět.
můj bivak prakticky za šest dní neměl šanci uschnout
tři nezbytní pomocníci
konečně přijeli kapříci
Pomalu se rozednívá a přestává pršet. Jak jsem se moc nevyspal a je všude mokro, docela se do mě dává zima. Oblékám si na sebe ještě jednu vrstvu a najednou první jízda...Pípák řve jako blázen, ryba pádí na vodu a já jen zvedám prut a zdolávám prvního kapříka, krásného šupináče. Byl dobře píchnutej a moc se mu ke mě nechtělo, ale nakonec se dal ukecat a nechal se i vklidu vyfotit. Přišel na halibutí peletu s monstr krabem. Do svého "kaprového" deníčku zapisuji první rybu a sice neděle, kapr šupináč , čas 6,05 a nástraha. Rychle znovu "nabíjím" to samé, do kýble hážu opět trošku peletek a kuliček a zavážím prut k bojce. Když k ní přijíždím, registruji, jak se naklání ze strany na stranu, aniž by foukal vítr. To jsou u ní asi kapříci a tak raději nejedu moc blízko, abych je zbytečně neplašil. Sotva jsem dopnul vlasec, swingr vyjížďí pořád nahoru a já povoluji a on zase vyjíží a já zase povoluji a ještě chvilku mi trvá, než mi došlo, že mám další záběr. Tentokrát raději zasekávám a opravdu cítím na prutě rybu. Opatrně ji zdolávám, ale u břehu se mi vypíná, aniž bych jí spatřil. Škoda. Znovu zavážím a dopínám vlasec. Přestalo pršet a začalo trošku foukat proti vodě. Do svého deníčku zapisuji druhou rybu, čas 6,12, nástraha stejná, ryba spadla.
pořád prší
monstr krab chytal
bez podložky by to nešlo
Další záběr už nepřišel a tak si beru vařič a dělám si snídani. Mezitím začalo opět mrholit a mrholení se střídá s deštěm a ten zase ze slejvákem a tak pořád dokola. Do oběda se nic neděje a tak opět sedám do člunu a jedu přikrmit kapříky. Posílám jim zhruba půl kyblíku kolem bójky a když už tam sem, tak znovu přehazuji a dávám čerstvou kuličku. Ale ani do večera se nic nezměnilo a tak se rozhoduji změnit montáž. Navazuji na jeden prut olověnku s fluokarbonem a panáčka na konci, na druhém zkouším jen jednu kuličku monstr kraba. Už jsem si tak zvyknoul na mokro a déšť, že mi ani nevadí sedět "zadkem" v mokrém člunu. Zavezl jsem a sotva se setmělo, jízda na panáčka. Tentokrát je to lysec a za ním druhý, třetí, čtrvtý. Sice žádní obři, ale moc mě potěšili. Tak tudy vede cestička...Zavážím a zdolávám kapry a zase zavážím a zdolávám a jen tak tak jsem si všimnul, že je půlnoc a musím končit. Škoda, zrovna mě to začalo bavit. Stahuji oba pruty a abych kapry udržel na krmeném místě do rána, přisypávám další várku pelet a kuliček. Aby to chvilku vydrželo, krmím dvacítkama a sedmadvacítkama peletama a míchám halibutky černé s červenými red halibutkami. Usínám dosti unavený, ale už těším se na ráno.
čistá voda
malej, ale hezkej
naprosto zdravý lyseček
Jsou čtyři ráno, prší a mě se moc ven nechce, ale nedá se nic dělat, musím. Tady už po třetí lituji, že jsem sám, ve dvou bychom se střídali. Poprvé jsem pomoc druhého potřeboval při stavbě bivaku, ne, že by to nešlo, poradil jsem si, ale přeci jenom ve dvou to jde rychleji. Podruhé jsem litoval, že jsem sám, když jsem se musel ve slejváku fotit a než se mi podařilo dostat sebe a rybu do samospouště, byl foťák mokrý. Ale co, dal jsem se na vojnu, musím bojovat. Zavezl jsem oba pruty a opět zakrmil. Je šest ráno, přestává pršet, jen lehce mrholí a nic se neděje. Jsem tu už třetí den, tak jsem předpokládal, že to bude mazec, ale zatím mám na svém kontě osm záběrů, šest kaprů jsem zdolal, jeden mi cestou spadl a jeden záběr jsem sekal do prázdna. Nevím, jestli to je hodně nebo málo, ale co kolikrát slyším od kaprařů, tak někdy čekají na jeden záběr čtrnáct dní a taky se ho nemusejí dočkat. Rozhodl jsem se tedy, že budu experimentovat a zkoušet různé montáže a nástrahy. Mám sebou pelety halibut i red halibut od velikosti čtyři až do sedmadvaceti, boilie různých příchutí až do velikosti 23, popky, dumblesky, ale i třeby rousnice. Všiml jsem si, že zatím všechny záběry přišly na levý prut, pravý ani nepípnul, a to leží vedle sebe na dva metry.
red halibutka s kuličkou
lysec
pokračování za týden....
JO