Volné pokračování rozhovoru s Jardou Dufkem na téma oblíbené revíry, jak se změnila kaprařina a vize do budoucna!
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější revíry doma a v zahraničí. A proč? (pokud nechceš, nemusíš samozřejmě jmenovat) Je z tvého pohledu velký rozdíl mezi lovem kaprů doma a v zahraničí?
Mé oblíbené revíry se v průběhu let neustále mění. Roli u mě hraje několik indicií. Rybářský tlak kaprařů na danou lokalitu. Pokud je tlak na mou oblíbenou vodu neúnosný, hledám alespoň na přechodnou dobu své štěstí jinde. Jeden příklad za všechny. Od r. 1998 do r. 2010 jsem aktivně lovil na více jak 15 úsecích řeky Labe, ale nastala pro mě doba, kdy jsem si zde dal na několik let pauzu. U zahraničních revíru to mám nastaveno podobně.
U mě také hraje roli posouvat se stále dál, pokud se mi na jakékoliv zvolené lokalitě podaří splnit si své cíle, hledám další i třeba těžší výzvy. Vždy když jedu lovit kapry do zahraničí, tak proto, že tam hledám, co mi doma chybí. Ať už jsou to příznivější podmínky pro zimní rybolov a tím nemyslím jen klima, ale např. v lednu chytat 24 hodin, což je u nás v tuto chvíli sci-fi. Např. v Chorvatsku, kde jsem byl 3x na 22 hektarové pískovně na konci listopadu nebo v prosinci. Jel jsem na vodu, která byla velice dobře zarybněná, tím se šance na úlovek v tomto období výrazně zvyšuje. Zároveň to byla lokalita, kde dorůstají kapři v současné době i váhy přes 40 kg. Nyní se chystám po šesti letech na návrat do Francie. Země to kaprařům zaslíbená, ale vůbec né jednoduchá, jak si nemálo rybářů, kteří sem míří poprvé myslí. Každopádně hospodaření (kapři se do revíru nasazují málo s ohledem na růstové možnosti lokality), podmínky rybolovu (většinou běžné noční zóny 24h lov po celý rok), lov na 4 pruty. To jsou podstatné rozdíly oproti velice okleštěnému rybářskému řádu u nás, i když… snad začíná svítat na lepší časy…
Přišel jsi kvůli kaprařině o něco (třeba v osobním životě)
Je něco, co by si u našich revírů chtěl změnit?
Odpověď na tuto otázku by zabrala další samostatný článek. Snad jen zmíním, že bych si do budoucna přál, aby se o naše revíry starali lidé, kteří nehledí jen na svůj prospěch, jsou odborníci v dané problematice a slyší na palčivé otázky ohledně neodvratných změn ve fungování rybářského svazu a obhospodařování našich svazových vod.
Máš jakožto úspěšný kaprař nějakou radu pro ty, kteří mají méně zkušeností a stále čekají na první větší úlovek?
Snad jsem dostatečně odpověděl v některém z předchozích dotazů…
Hodně se mluví o tom, že kaprů se do našich vod nasazuje příliš, někdo naopak říká, že těch velkých je stále málo. Co si o tom myslíš?
Nejsem odborník, rybníkář, abych fundovaně bod po bodu rozebíral důvody, jestli se nasazuje příliš nebo málo. Každopádně, opět zmíním, příklad z mé zkušenosti o vody. Svazová pískovna do 100 ha, kde už více jak 10 let platí ochrana kapra tzv. K65. Je zde velice silná obsádka kapra od 10-20 kg a rybáři i porybní se snaží v rámci svých možností vodu chránit před rabováním. Samozřejmě, že každé masivní nasazování kapra K-1 až K3, snižuje potenciál této vody a kapři tak nebudou dosahovat nadstandartních ročních přírůstků. Naopak pokud se bude jednat o vodu, kde není ochrana kapra žádná, a navíc rybářská stráž je tu k vidění minimálně, tak vysazených kaprů nebude nikdy dost. Tato otázka má daleko širší záběr a její lepší zodpovězení by opět vydalo na samostatný článek.
Změnil se hodně lov kaprů za tu dobu, co se mu věnuješ?
Posledních deset let je kaprařský boom stále na vzestupu, a s tím samozřejmě sílí rybářský tlak na svazové revíry. Tam kde jsem byl před 10 a více lety u vody sám, se toto v současné době stává skoro utopií. Ano změnil. Pozitivně i záporně. Na jednu stranu mám na mnoha revírech u nás šanci ulovit váhově daleko větší ryby než v minulých letech, ale zároveň na některých vodách výrazně oslabila síla obsádky kaprů. Tam kde pro mě na řece Labi nebylo před deseti lety problém za pár dní, když se hodně dařilo, ulovit několik desítek kaprů, jsem bohužel nyní někdy rád i za jeden záběr za týden. Co je platné, že na některém úseku řeky Labe platí ochrana kaprů stanovením horní míry odnášených ryb tzv. K-70, když zde za celý rok nepotkáte rybářskou stráž. Party rádoby rybářů-masařů, nebo kaprařů, kteří si z našeho koníčka udělali soukromý business a prodávají trofejní kapry do soukromých revírů, dokáží i během jedné sezóny jakoukoliv svazovou vodu bez dostatečné kontroly rybářské stráže zničit a trvá hodně dlouho dobu, než se takovýto revír opět vzpamatuje.
Jaké máš rybářské plány do budoucna? A máš nějaké rybářské sny?
Pro mě se kaprařina stala nejen největším koníčkem, ale v určitém období mého života i životním stylem. Pokud to zdraví, práce a rodina dovolí, rád bych si ještě splnil pár svých kaprařských snů a cílů. Například lovit na řekách a jezerech pro Českého kapraře neznámých a neprozkoumaných zemích. Někde už jsem byl před pár lety mapovat terén, někde jsem jen jezdil prstem po mapě. U nás mám nevyřízené účty např. na Orlické přehradě, Sázavě nebo Berounce.
I čtenářům bych rád popřál ať se jim podaří splnit nějaký jejich vytyčený cíl nebo sen, na jehož konci budou držet v náručí svou vysněnou rybu.
Děkujeme za rozhovor!