Nastal konec měsíce října a s ním se přiblížil odjezd na moji loňskou poslední zahraniční výpravu. Na předchozí výpravě se mi zadařily neskutečné úlovky nádherných trofejních kaprů, proto jsem byl „nažhavený“ na tuto další akci. Tentokrát mi společníka dělal Honza Kopecký, bylo to naše úplně první společně dobrodružství spojené s lovem kaprů.
Den odjezdu se blížil, já měl již téměř vše připravené, neustále jsem kontroloval seznam všech důležitých věcí, jestli mi něco nechybí. Není totiž nic horšího, než když se vydáte takovou dálku a u vody zjistíte, že jste zapomněl v garáži nebo kufru vozidla celou zásobu „metoďáku“, případně zásoby jídla, jako se to stalo parťákovi Honzovi. V den odjezdu bylo nejdůležitější, aby se všechny naše společné věci vešly do mé Octávky, což byl nelehký úkol, ale vše se nakonec podařilo, i když nescházelo mnoho a vlivem přetížení jsme málem šourali zadní částí vozidla po silnici. Vyráželi jsme na noc, abychom dalšího dne mohli být v ranních hodinách u vody a mohli jsme si začít hledat vhodné místo a zakoupit povolenky. Cesta ubíhala pomalu, už jsem se viděl s prutem v ruce u vody. To jsem ještě netušil, jaké nás bude čekat překvapení po příjezdu k jezeru. Kolem sedmé hodiny ranní jsme konečně přijeli k jezeru, přivítala nás hustá mlha a teplota pouhých 3 °C. V hlavě už jsem měl vytipovaná místa, z kterých bych chtěl lovit, ale jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že jezero je totálně plné lovících rybářů. Po objetí celého jezera nebylo volné ani jedno místo k lovu, což bylo hrozné - s takovou situací jsem rozhodně nepočítal, ani na ni nejsem zvyklý z revírů, kde chytám. Ale bohužel praxe na tomto „propáleném“ jezeru je jiná, byl jsem na to již upozorňován, ale stále jsem doufal, že přece nemůže být u vody tolik rybářů, aby nebylo možné najít aspoň nějaké volné místo na tak velké vodní ploše. Co teď? To byla otázka, kterou jsme začali s parťákem řešit, neboť jsem odmítl myšlenku, že bych třeba jeden nebo dva dny čekal, až se u jezera uvolní nějaké místo a já budu moci konečně chytat. Po delší poradě jsme se rozhodli pro další jezero vzdálené zhruba 160 km. Moc nadšený jsem nebyl, ale nic jiného se v tuto dobu nedalo dělat. Proto jsme ihned nasedli a pokračovali na další vytipovanou lokalitu.
Těsně před polednem jsme dorazili plni očekávání k dalšímu jezeru. Ihned po příjezdu mi bylo jasné, že tentokrát to určitě vyjde, neboť jezero bylo téměř prázdné, byly zde pouze čtyři skupinky lovících rybářů, což bylo na toto veliké jezero zanedbatelné množství. Po zakoupení povolenek jsem dal na radu Honzy a obsadili jsme místo v mělčí části jezera. Na nic jsem nečekal a rychle vybaloval svoje věci, po chvíli jsem již markerem propátrával dno, abych zjistil profil dna a mohl si zvolit vzdálenost, v jaké budu chytat. Na tomto jezeru, stejně jako na dalších podobných v okolí, je zakázáno používat k lovu člunu, zavážecích lodiček, není umožněn vstup do vody ani koupání, jsou zde velice přísná pravidla a jejich porušení se velice přísně trestá, a to okamžitým odebráním povolení k lovu. Proto na řadu přišel opět spomb, se kterým jsem za pomoci již odzkoušeného a osvědčeného prutu Mivardi G50 Spod v libráži 8 lb dopravoval ty největší krmné rakety do obrovské dálky. Do tohoto prutu se nemusíte mít strach opřít tzv. „co to dá“, má obrovské silové rezervy a „lítá“ to z něj parádně. S menšími librážemi jsem měl pocit, že jsou pruty přetěžované a nemohu se s nimi za použití velkých krmných raket dostat na vzdálenost, kterou jsem potřeboval.
Po rozkrmení lovného místa zhruba třiceti raketami jsem dopravil na lovné místo všechny tři pruty, na kterých jsem měl vždy rolované boilie Rapid SEA o průměru 18 mm a 20 mm v kombinaci s různými druhy „plovouček“, vždy v sestavě tzv. „na panáčka“, neboť tato technika mi na těchto jezerech přinesla nejvíce záběrů. Po nahození všech prutů na vytipovaná místa jsem, jak je mým zvykem, ještě lehce přikrmil zhruba dvaceti raketami, aby přece jen něco na lovném místě „leželo“ a ryba mohla zaregistrovat nějakou potravu a začít najíždět k nahozeným montážím. Zastávám názor, že kdo nekrmí, nechytá, proto se každou chvíli snažím na lovní místo „přihodit“ vždy pár raket krmení. Zatím se mi tato strategie na podobných jezerech osvědčila a doufal jsem, že tomu bude i na této překrásné vodě.
Abych mohl svoji strategii krmení provozovat, musel jsem si připravit dostatek krmení, které se skládalo ze směsi pelet, a to Turbo pelet Rapid, Pelet Rapid Classic Red Halibut a Rapic Classic Halibut. Vždy jsem smíchal několik různých průměrů petet, aby po vhození na lovné místo došlo k postupnému rozpadu různých druhů a průměrů a místo bylo stále atraktivní. Tuto směs pelet jsem ještě zatraktivnil zalitím aminoliquidu SEA, abych zvýšil dráždivost vhozené potravy pro kapry. Rovněž jsem přidával rolované půlené boilie SEA.
Již v průběhu zakrmování jsem si všiml, že aktivita kaprů na začátek měsíce listopad je velice vysoká, bylo vidět jak se „ukazují“ nad hladinou, ale vesměs ve vzdálenosti 200 a více metrů, což bylo za hranicí našich možností. I přesto jsem věřil, že záběry budou brzy přicházet. Zhruba po třech hodinách po nahození mi přišel první razantnější záběr a podařilo se mi do podběráku navést kapříka nevelkých rozměrů zhruba 60 cm. Toto se opakovalo do setmění ještě třikrát, vždy se jednalo o kapra přibližně stejných rozměrů. První noc záběr nepřišel a ráno se po zakrmení situace opakovala, opět mi přišly dva záběry od menších ryb. Honzovy pruty zatím „mlčeli“, ale i jejich čas se pomalu blížil. Celé dopoledne jsem sledoval vodní hladinu a všiml jsem si, že větší kusy kaprů se vyhazovali nad větší hloubkou, než jsme chytali, u nás se ukazovali jen menší kusy. Proto jsme se po poradě s Honzou přesunuli o několik míst blíže k větší hloubce, kde jsme čekali záběry od větších ryb, což se potvrdilo. Po přesunu a nahození Honza dostává první záběr od kapra nad 10 kg, po chvíli dalšího většího ztrácí kousek od břehu. To byl velice slibný začátek po změně místa. Já jsem se opět snažil „dostat“ nějaké krmení na lovné místo, za pomoci krmných raket není jednoduché „naspombovat“ třeba 5 kg na jeden zátah. Kdo to nezkusil neví, o čem mluvím. Na novém místě se u mne první den nic nedělo, i tak jsem neustále dokrmoval několikrát denně, aby na místě, kde nahazuji, bylo pořád nějaké krmení a toto mohlo kapra zaujmout. Počasí nám celkem přálo, přes den se teplota pohybovala kolem 15 až 20 °C, což bylo na listopad parádní, v noci se teploty pohybovaly těsně nad bodem mrazu. Od třetího dne lovu mi začaly přicházet záběry, a to nejen od malých ryb. Podařilo se mi zdolat krásného šupináče s váhou 16 kg, což byla parádně stavěná ryba a po menších kusech mne velmi potěšila. Ale co si budeme povídat, stále jsem byl v očekávání nějakého trofejního kapra, což se mi podařilo čtvrtého dne po obědě. Zrovna jsem v té době sledoval vodní hladinu, kde se v obrovských dálkách od břehu vyhazovali krásní kapři.
V tom se ozval hlásič pravého prutu a z cívky navijáku se začal velice pomalu odvíjet vlasec. Na nic jsem nečekal a ihned jsem zasekl a ucítil jsem, podle silného tahu, že se nebude jednat o žádného „mrskavce“. Ryba pomalým tempem neustále odjížděla přes pruty mého parťáka a nechtěla se nechat otočit. Po chvíli tah ryby zvolnil a já jsem ji začal přitahovat pomalu ke břehu. Ryba jakoby cítila blízkost břehu a nechtěla se nechat přitáhnout ke břehu, neustále podnikala nové výpady s cílem odjet na jezero. Zhruba po deseti minutách boje se mi podařilo rybu navést do podběráku. Jednalo se o nádherného lysce s váhou 21 kg. Když se váha ustálila na této hodnotě, byl jsem nesmírně šťastný, že se mi podařilo přelstít takovou nádhernou rybu, která byla zcela zdravá a bez známek jakýchkoliv zranění. Po rychlém odfocení úlovku jsem rybu opatrně pustil do svého domova. Byla to paráda si „povodit“ takovou nádhernou trofejní rybu. Po nahození nové montáže jsem opět přikrmil několik raket krmení a čekal na další záběr. V průběhu další noci se mi podařilo zdolat několik dalších kaprů s váhou nad deset kilogramů, přes den se však nic nedělo. Pátý den proběhl v úplném klidu, přes den ani v noci jsem záběr od kapra nedostal, což bylo znepokojující, neboť jsem viděl, jak se kapři ukazují v blízkosti mého krmného místa. Proto jsem zvolil jinou taktiku krmení a na místo jsem začal pomocí krmných raket nahazovat pouze směs pelet a method mixu Rapid Champion. Na montážích jsem místo plovoucího boilie dal po jedné kuličce boilie SEA 18 mm a jednu kuličkovou peletu Rapid s příchutí Kapří guláš. Po této změně opět zhruba po hodině začaly přicházet záběry a podařilo se mi zdolat pár kaprů o hmotnosti kolem 8 kg. Připadalo mi, že kapři jsou čím dál aktivnější, ale bylo divné, že nechtějí přijímat nástrahy na montáži, které by se tzv. uvolňovaly do okolí, jako např. kuličkové pelety. Tyto pelety s sebou vozím pro tento případ, kdy boilie přestává být účinné. Poslední den lovu však přestaly účinkovat i kuličkové pelety, které jsem měl nahozené na všech prutech, už jsem nevěděl, co kaprům nabídnout. Volba nakonec padla na Turbo pelety Rapid v průměru 16 mm, kdy jsem nastražil pod háček dvě za sebou a přelil je aminoliquidem SEA pro jejich větší atraktivitu. Vzhledem k tomu, že teplota vody nebyla již vysoká, tyto pelety vydržely ve vodě několik hodin bez toho, aniž by se úplně rozpadly. Jejich postupné „odlupování“ a vzlínání částeček obsažených v peletách lákají kapry více než cokoli jiného. Proto jsem na zkouška na dva pruty nahodil tyto pelety. Ani ne po hodině se mi rozjel krajní levý prut, po další chvilce i střední prut, tedy dva pruty, na kterých byly nastraženy Turbo pelety Rapid. Tyto pelety zachutnaly sice menším kaprům kolem 7 kg, ale kde jsou menší kapři, budou i větší, uklidňoval jsem se a nahodil tentokrát všechny pruty na Turbo pelety Rapid a čekal na záběr. Zhruba po další hodině se mi rozjel opět pravý prut, kapr se po záseku nijak zvlášť „nepředváděl“ a nechal se přitáhnout téměř ke břehu. Zde udělal pár menších výpadů a nechal se navést lehce do podběráku. Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem na podložce uviděl kratšího, ale neskutečně vysokého a širokého lysce opět ve výborné kondici. Jednalo se o další trofejní rybu s váhou 20,1 kg, což bylo fantastické. Kapr opět neodolal dvěma peletám Rapid turbo přelitých aminoliquidem SEA.
Vzhledem k nepřízni počasí, kdy se mělo v noci výrazně ochladit a začít silně pršet, jsme se rozhodli, že nás odjezd o půl dne zkrátíme a začali jsme pomalu balit věci. Další záběr již nikomu z nás nepřišel, ale i tak zakončení šestidenního lovu bylo fantastické. Jezero i celé jeho okolí bylo nádherné, podařilo se nám nachytat nádherné ryby. Na této výpravě se mi vyplatilo mít celou škálu různých nástrah včetně pelet, neboť kapři v průběhu týdne reagovali na předkládané nástrahy rozdílně. Nejsem zastáncem měnit svoji „zaběhnutou“ taktiku, ale v tomto případě mne situace donutila udělat změnu, neboť bych ani z poloviny nebyl tak úspěšný.
Za Mivardi Team
Radim Hanák