Valnou většinu měsíce, mimo jednoho týdne, jsem strávil na nejkratších možných vycházkách. Tak nějak bez lovu nedokážu vydržet, byť by to mělo být jen na pár hodin, na malý kousek dne, nebo noci. Měl jsem za sebou tři neúspěšné vycházky a lámal si hlavu, kde je chyba. V létě moc PVA materiál nepoužívám, ale vždy, když je nejhůř se k němu vracím. Hlavně na menších vodách to při malé aktivitě ryb vždy přinese nějaký úspěch.
Nejraději mám klasickou PVA punčochu, plněnou peletkami. Někdy používám i mix tří až pěti druhů, s různou vůní, průměrem i dobou rozpadu. Favoritní barvou, ale tím už jsem asi postižený, je žlutá a bílá. Jako u popek, když lovím na chod-rig, nebo zig-rig, neřeším příchuť, ale barvu. Kdysi jsem viděl jeden zajímavý přírodopisný dokument na National Geographic, zde padlo i téma vidění ryb a už se toho nezbaví, dle mě na tyto barvy prostě nejlépe reagují.
U MIVARDI je tedy poměrně jasno. Nemohlo to dopadnout jinak, než Pelety EASY CATCH s příchutí ananasu a velikosti 4 a 8 mm. Vůbec celá ta řada mi sedí. Dále pak v kombinaci s Rapid SWEET CORN. Místo u nástrahy je opravdu viditelné a atraktivní, ananas je u mě po banánu druhou nejoblíbenější příchutí nástrah a návnad. Pokud pak lopatkou, házečkou, nebo vrhací tyčí zakrmíte plošně ještě 16mm a za mě by mohli být pro delší hod ještě vyšších průměrů, nebojím se, že by jste odešli s prázdnou.
Pod háček napůl krájené boilies typu, na něž zrovna lovím. Jelikož rád lovím při břehu, nebo u vázek a travin, je přesnost nakrmení přímo u nástrahy velmi důležitá. Do PVA punčochy se háček krásně schová. Je to v těžkých místech alespoň nějaká jistota a pak samozřejmě, když už lovím ze břehu, na krátko, tedy kontaktní rybařinu faktor LENOST.
Myslím to tak, že sleduji, jak rybáři nahodí a nechají nástrahu bez hnutí ležet celý den, přitom přehození je záležitostí minuty. Nedávno jsem o tom mluvil v celkem zajímavém rozhovoru s Lojzou Fialou, když jsme se měli možnost po dlouhé době potkat. AKTIVITA, to je ten malinký rozdíl a hrana úspěchu, či neúspěchu.
Může být háček zamotaný, otočení proti směru, vzpomeňte, kolikrát se to stalo, nebo montáž omotaná o závěsku olova, můžeme hodit při příbřežním lovu na padlé seschlé větvičky spadané do vody, nebo přímo do trsu travin ve vodním sloupci. Kapitolou samou pro sebe je řeka. Kameny na dně a za účelem udržení koryta v příbřežním svahu, kde se může montáž zaklínit, zapadnout nástraha do mezer a skulin.
Vedl jsem s některými kamarády diskusi, jak často vlastně přehazují. Zajímavé bylo, kolik z nich nechává montáž dlouhé hodiny bez povšimnutí a na plnou důvěru. Pak zase se našla část, která má svůj systém, třeba na stoják tři hodinky, na řeku dvě a přehození. Někdo i řekne, časté přehazování vadí, plaší ryby. Taktéž časté zdolávačky menších kaprů, když čekáš na toho pravého. Ono se to lehko někdy povídá, rybář někdy dorazí z práce, utahaný, už bez energie, třeba mu jen kolikrát stačí sedět a kochat životem u vody! Ale tři vycházky bez záběru byli moc…
V kombinaci pelet hozených na plochu, s PVA materiálem a stanovením doby přehazování na řece v intervalu hodinu, na stojáku dvě. On to tedy není med, když si i nařizuješ budík a pak ti už padá hlava, ale zajímavé je, že to je cesta k záběrům. Většinou tedy přesvědčíš ty menší, od čtyř do osmi kil, ale nějaká ta desítka, nebo větší překvapení se tam najde.
A přípravou materiálu, zejména PVA ,,kuliček velikosti pingpongového míčku a ,,štrůdlíků“ z půlek boilies zabiješ spoustu času a vše docela rychle utíká, i když to zrovna nebere. Taktéž návazců máš připravenou kupičku a vše již dopředu navléklé, abys mohl včas reagovat.
S přáním úspěšného kontaktního lovu.
Všem rybářům.
Pavel Bobrman Vohralík