Po roce se nám opět blíží výprava do Polska. Přes chytré telefony, jak jinak v dnešní době , dolaďujeme poslední detaily se strejdou Mirou z Polska. Trošku nastaly komplikace, protože nám odpadlo hlídání a manželka bude muset zůstat doma. V minulých článcích jsem se zmínil, že časy, kdy jsem jezdil sám nebo s pár kamarády, jsou už dávno pryč. Co manželka tomuto krásnému koníčku propadla jako já, tak se stala právě ona mým partnerem na výpravách. A proč to zmiňuji? Každý, kdo jezdí na ryby s parťákem, mi dá za pravdu, jak najednou dokáže ten druhý chybět. Člověk je už tak sehraný, že na některé okamžiky už nepotřebujete ani slova a ten druhý přesně ví, co má dělat. Hlavně při ošetření, vážení a fotografování ryb a jiných momentek. Tentokrát tedy píši kapitolu ve složení já a Mira. Při rozhodování, co si letos vezmu s sebou za dobroty pro kapry, padá volba na tři druhy a to z řady EASY CATCH. Česnek + Chilli, Chobotnici + ASA a volbou číslo jedna mezi mé boilie pro letošní sezónu patří jednoznačně ANANAS + N.BA. Spousta kolegů se s dotazy pozastavovala nad volbou této řady. Tímto je na dálku zdravím! Odpověď je jednoduchá, protože tomuto boilie věřím! A teď trochu vážněji. Od jara jsem používal hlavně ANANAS + N.BA a Česnek + Chilli. A i když jsou to především rychle působící nástrahy, osobně jsem si vyzkoušel, že dokážou působit dostatečně dlouhou dobu na krmném místě atraktivně, jak chuťově tak i čichově. Což na naši 5 denní výpravě bude stačit.
Večer před odjezdem zabaluji poslední věci do tašky a mezitím mi manželka dopéká karbanátky. Ty se budou perfektně hodit na první den, kdy není moc času na nějaké zdržování s vařením. Důležité je na 100% připravit vše na chytání i na postavení základny. Pečlivě zabaluji čerstvě upečenou buchtu ke kávě do batohu a ještě jednou kontroluji seznam věcí, co musím ráno zabalit do auta. Točím budík na 05:00 a jdu na kutě. Ráno ukládám věci za tmy do auta a přitom cítím příjemnou teplotu. Blýsklo mi hlavou, že na této výpravě by to mohlo přijít. Trvá mi to přibližně hodinku. Ukládám poslední tašku, loučím se s rodinou a vyrážím. Mám před sebou tři hodiny cesty se zastávkou u rodičů v Ostravě, kde naházím zbytek věcí a pokračuj dál. Na dálnici, mezi Prostějovem a Olomoucí, leží mlha. Viditelnost nic moc a někteří šílenci neví, na co je mlhové světlo!!! Za Olomoucí je viditelnost čím dál lepší, až mlha mizí úplně a já si můžu v klidu užívat východ slunce.
Myšlenky, jak bude probíhat letošní výprava, běží v plném proudu. Nejdůležitější bude přesně identifikovat místo, kde se budou vyskytovat nebo proplouvat ryby. V hlavě mám nějakou představu a strategii, ale především bude záležet na situaci až na místě. V duchu si mezitím vzpomenu na minulý rok, na problémy se silným větrem a trable s vařičem a doufám, že jsem si hořký kalich už vypil do dna. Jak se dočtete dále, tak tam ještě nějaká kapička pro mě a Míru zbyla. V Ostravě proběhla zastávka dle plánu. Loučím se s rodiči, na cestu dostávám pizzu a peláším rybářskému dobrodružství vstříc! Cesta utíká v pohodě. 5km před cílem vjíždím opět do husté mlhy. Přijíždím z druhé strany přehrady, kde si chci z dálky v klidu prohlédnout naše vytipovaná místa a prohodit pár slov z kolegy, kteří budou poblíž. Ale nikdo nikde. Procházím se kolem vody a snažím se rekognoskovat náš předpokládaný prostor. Mlha je tak hustá že vidím jen pár metrů. “No nic, z průzkumu nic nebude.“ Vracím se zpět na cestu, která vede pod hrází, abych se dostal na druhou stranu. Překonávám malý můstek a jako mávnutím kouzelného proutku, mlha se pomalu zvedá a já vidím brutálně bahnitou rozjetou polní cestu. Hned vystupuji z auta a jdu si prošlápnout cestu, jak by to šlo asi projet.
Při návratu k autu si klekám ke kolům a kontroluji vzorek. Celé území Polska jsem dodržoval silniční předpisy, jako nějaký začátečník. Neboť jsem měl obavy, že když mně zastaví místní policie (DROGÓWKA) a podívá se na mé vzorky kol, tak se bude má peněženka divit. Sedám do auta a říkám si: “když to mohl přede mnou někdo projet a taky, když to zvládl před třemi roky strejda se svým nízkým autem, tak to přece dám taky.“ Asi to všichni znáte a kdo bude zrovna teď tvrdit, že ne tak pěkně lže!! Tohle je přesně lidská vlastnostJ Vyrážím jako zkušený řidič offroudu se svojí fabii. Cestou se prodírám, až na jedno uvíznutí, dobře. Čeká poslední překážka. A jak správně tuším, největší problém. Kopec napůl šotolina a na půl mokrá tráva od ranní rosy. Jednička, dvojka, plný, hrabu na špici kopce, gumy se pálí. Spouštím se dolů pod kopec a jdu na to ještě jednou, ale to dopadá ještě hůře. Snažím se volant otočit doprava, ať chytnou gumy tvrdý povrch, ale to je konečná, stojím. Zaklíňuji kola kamením, vyhazuji z kufru věci, abych se dostal k lanu a přednímu šroubu na tažení. Opět dopíjím hořký kalich. Uklidňuji se a volám Mirovi. Ten hlásí, že je deset min. od místa. Jdu se podívat na hráz a uklidnit se. Volám manželce a všechno ji popisuji. V telefonu je ticho a najednou výbuch smíchu…. Po chvíli říká, ať to všechno zdokumentuji. Tak na to jsem opravdu nemněl náladu. Jdu zpět a slyším řev motoru v dáli a to je znamení, že Mira vyrazil taky na první etapu rallye. Jdu mu naproti a vidím, jak Mira s ještě nižším autem sedí a pomalu se zahrabává. Vypíná motor. Zdravíme se a slyším jeho stejné slova: „když jsi to projel ty, tak já taky“. On to ale nedal. Jdeme do vesnice pro pomoc. Nakonec nás správce vytahuje jedno po druhém. Konečně na místě. Poslední úsek i s pomocí nám trval dvě hodiny. Zdravíme se s kolegy. Ti nám říkají, že na jaře to odnesla prasklá vana jednoho rybáře. Stojíme s Mirou a rozdělujeme si místa, které leží blízko hráze přehrady. Jsme domluveni a jdeme vybalovat.
Máme příjemné počasí, pofukuje nám mírný vítr, který sem tam zesílí. Nikam nespěchám. Vytahuji pizzu od mamky, pomalu ukusuji a přitom stavím bivvy, foukám člun, zapichuji vidle s prutama atd. Vždyť to všichni znáte. Jediná změna je, že chci mít do večera všechen tento komfort postavený, abych se mohl v klidu věnovat jen rybám. Kdybych jel na kratší výpravu, tak to dělám přesně naopak. Všechno je připravené a teď už jen rozložit pruty. Pozoruji místo před sebou a dávám si všechny věci do kupy jako skládanku, abych si ujasnil, jakou taktiku na místě použiji. Po zkušenostech s touto vodou mi je jasné, že se na Hot Spot, který se nachází přímo u hráze v jeho pravé části, nedostanu. Už tam chytají kolegové. Proto využiji chytání na tři pruty, což je zde povolené a ke každému prutu použiji něco jiného a jinou strategii.
Sedám do člunu a jedu zmapovat dno. Výběr místa, kde budu pokládat nástrahy, věnuji 100% pozornost. Na této přehradě budou rozhodovat i ty nejmenší detaily. Protože v našem sektoru není zrovna moc horkých míst a dno je pokryté bahýnkem, uvidím, co z toho vykouzlím. Rozhoduji se a první místo označuji tyčovou bójkou zhruba na 90m v hloubce 5,6m naproti výpusti. Dno je trochu tvrdší než v okolí a taky se zde nachází malá nerovnost (jamka), možná staré koryto. Už se mi několikrát povedlo na takovém místě nachytat ryby. Nějak mi říkal šestý smysl, že by tady mohly mít ryby trošku klidu a tím pádem přijímat potravu. Tady budu pokládat levý prut. Pro prostřední prut si dávám do GPS místo na 50m kde padá hrana ze 2m – 4,3m. Poslední prut, pravý, vezu úplně na okraj tak, abych nevadil klukům u hráze. V hloubce 5,4m mi echo ukazuje nějaký větší kámen a taky větší shluk ryb. V plánu bylo pokusit je přesvědčit sjet dolů a něco si zobnout. Tady jsem sázel na zvědavost. Místo jsem si označil tyčovkou. Vracím se na břeh a začínám chystat krmení a nástrahy. Do kyblíku pro místo s tyčovkou jsem použil pelety Rapid Multi Mix (používám pravidelně) a v ruce rozdrcené boilie. Pro levou Ananas a pravou Chobotnici. Oba kyblíky proliju mnou upraveným aminoliquidem - smíchaný Vyzutý Tonda s Kapřím gulášem a dipem Česnek +Chlli. K levé tyčovce přidávám do kyblíku ještě 3 lopatky partiklu (kukuřice, pšenice, řepka). Prostřední místo rozdrcuji v ruce tři hrstky boilie Česnek + CHilli. A stejný poměr pelet se stejnou úpravou. Větší pelety v kleštích rozlomím, pro rychlejší rozpad a uvolňování aroma. Tím pádem rychlejší dráždění a zaliju už jen zmíněným aminoliquidem.
Největší pozornost jsem kladl na přípravu olověnky. Použil jsem přibližně 1m kvalitní 45 lb olověné šňůry v barvě Camo, které jsem vytunil černým fixem abych docílil pro mě optimálního zbarvení. A ještě jednu změnu. A to, že nepoužívám závěsný kolíček. Sázel jsem na co nejpřirozenější vypadající návazec. Pro tento účel mi vyhovuje šňůrka Stealth Skinline 15 lb. Camo, u konce stažený asi 8 cm s fixačním bročkem pro lepší práci hačku při zasekávání a taky, aby návazec co nejvíce kopíroval zemi a působil přirozeně. Háček Yamatsu Carp 6 zakončený smrštovačkou. Pokud si dělám návazce do zásoby v klidu doma, tak dávám přednost smršťovačce, ale samozřejmě by se dalo použít i rovnátko. Jednoduchý návazec, ale velice úspěšný. Prostřední prut jsem měl osazen montáží Helicopter Rig Systém v návazec s fluorokarbonem a zakončený popkou.
Sedám do člunu, sebou kyblík krmení a levý prut, na kterém je nastražený ananas s plovkou Kapří Guláš a celé zabalené v pastě ananas. Malý korálek s PVA páskou a boiliem stejné příchutě. Krmení rozhazují kolem tyčovky kruhovým systémem, tak aby bylo krmení nejvíce koncentrované doprostřed. Prut pokládám dál od místa krmení, směrem k hrázi, kde očekávám první ryby. Přihazuji kolem prutu jen hrst boilie. A vracím se ke břehu za důkladného šponování vlasce. Vyvážím pravý, na kterém je chobotnice s popkou SEA a taky korálek Pva. Metoda krmení je stejná, jen návazec pokládám přímo doprostřed kousek od tyčovky. Třetí prut schválně vyvážím jako poslední, protože teď se můžu krásně orientovat podle silonů a nemám obavy, že je položím přes sebe. Na něm je nastražené Chilli+Česnek. Na všechny tři pruty připínám back leads a zavěšuji talismany (růžové prasátka od mé dcery).
Hodiny nám ukazuji přijatelných 17 hod. a všechno je připravené. Sedáme k večerní kávě a debatujeme nejen o rybách, ale i tak, o životě. Už máme brzo tmu a k tomu na mně začíná lézt nějaký bacil. Kolem 22 hod. se loučíme se slovy, že se v noci uvidíme. Kontroluji, jestli je všechno na svém místě a přitom si na případnou noční akci chystám i oblečení. Není nad tepelný komfort při zdolávání, abych se mohl soustředit na boj s rybou a ne se zimou!! Nemůžu pořádně usnout přes kašel a bolest v krku. Tak si čtu časopis, abych se unavil a aspoň na chvíli usnul. U hráze mají kluci záběr. Poslouchám jejich komunikaci a usínám. Ze spaní mě budí příposlech s červenou diodou. Swinger přilepený pod prutem a pomalinké protáčení cívky. Zvedám prut, skáču do člunu a vyrážím vstříc první rybě. Souboj trvá deset minut a první kapr se třepe v podběráku. Pokládám ho na připravenou podložku ve člunu. Jedná se o krásného lysouna od kterého se odrážejí noční paprsky měsíce.
Připlouvám ke břehu, kde probíhá vážení. Váha ukazuje na krásných 14,95kg. Super pocit první ryby na rozjezd. Od Miry z bivaku slyším hluboké přemýšlení J a tak vytahuji stativ a dělám si samospouští pár fotek na památku. Jsou 4 hod. ráno a já znovu vyvážím prut a jen přihazuji hrst boili. Jdu na kutě. Vstávám už v 7:00 hod. a posílám sms domů. Informuji o noci a připomínám, že je třeba vstávat do školy. Potom ještě dospávám noc. Bolest v krku, teplota a kašel mně přinutila využít zásoby léků z domova. Kolem oběda chystám stejnou dávku krmení jako předešlý den. Odpoledne převážíme pruty a zakrmujeme. Na večer jdeme pokecat ke klukům k hrázi a zeptat se, jak jim to jde. Hot Spot ukazuje svojí sílu. Mají nachytané větší množství kaprů, ale váhová kategorie nepřesahuje 13 kg. Vracíme se a rozpalujeme gril na večeři. Mira přivezl vynikající polské klobásky. Vychutnávám si první várku, jsou fakt dobré, a v tom mně upozorňuje signalizátor jedním pípnutím a mírným přizvednutí swingru. Pokládám jídlo a jdu k prutu. Znova se ozve signalizátor a swinger se minimálně propadne.
Přisekávám, držím prut v plné akceleraci. Poté pootočím kličkou navijáku kousek k sobě. Tah je obrovský, ale hrozí, že ryba je už pryč a táhnu jen těžký kámen. Proto v téhle situaci kontroluji, kde mi vede vlasec, a na protější straně si udělám orientační bod. Opět nechávám prut v plném tahu a dívám se, jestli se vlasec pohybuje podle orientačního bodu. A opravdu jde vidět, jak vlasec pomalu jede doprava. Nechtěl jsem ponechat náhodě, že bude při tak jemném braní málo zaseknutá. Vyrážím pro rybu. Dostávám se nad rybu. Ta se drží stále u dna. Po pár minutách se mi ji podaří odlepit ode dna a vidím krásné tělo, jak se otočí před člunem na hladině. Má to, ale jeden háček a to, že kamen ještě visí kousek na gumičce. Příčin mohlo být hodně. Díky tomu jak jsem měl připravenou závěsku bez kolíčku. Tak se stala průběžná a kapr měl aspoň min.1,3m na manévrování. Jinak by se kapr mohl docela úspěšně zbavit montáže. Přetahujeme se s kaprem o každý metr vlasce. Nakonec kapra úspěšně navádím už bez kamene do podběráku. Při zvedání kapra v podběráku to vypadá na slušnější rybu. Při příjezdu ke břehu se jdou podívat i sousedé. Vážíme a váha se zastavuje na krásných 18,10kg. Tak jak jsem se večer radoval, tak ta radost byla dvojnásobná. Ošetřujeme kapří tlamku po v pichu. Má předchozí starost o zaseknutí, byla zbytečná, neboť háček seděl předpisově. Dokumentujeme krasavce a při pouštění mu ještě jednou děkuji za krásný souboj. Vyvážím prut a zase přihazuji jen hrst boilie.
Prostě ANANAS + N.BA. opět nezklamal. Dojídám večeří. A volám domů. Nemoc u mě propukla v plném proudu a tak se pro dnešek loučím s Mirou a s kamarádem Paralenem usínám. V noci mně budí opět levý prut ANANAS + N.BA. a výsledkem je lysec 13,10kg. Vyvážím a unaven usínám. Ráno se budím a přemýšlím nad strategií u prostředního prutu. Počasí se nám změnilo a začalo pršet. Dospěl jsem k závěru, že prostřední prut převážu jak ostatní s olověnkou a stejným návazcem. Jen nástraha na háčku zůstala stejná. Místo jsem trochu posunul k hrázi. Do krmení jsem přidal kromě boilie a pelet i řepku a smíchal s V1 – Fish Mixu. Přes den se už nic nestalo, jen přestalo pršet a začalo foukat. Tak jak jsem večer usnul, tak se ráno probouzím. Je mi docela lépe. Asi mi to kapři přáli. Snídáme a pijeme tentokrát mátový čajL. Pozorujeme, jak se začínají sjíždět ostatní rybáři, a začíná velký pohyb na vodě. Což nevěstí nic moc dobrého. Ozve se signalizátor a pravý prut jde do klasického padáku. Jedu jako střela k pravé tyčovce, kde mi vede silon a zdolávám na Chobotnici odhadem krásného 6kg lysce. Pouštím ho přímo z lodě. Mám u sebe všechno potřebné, tak hned pokládám prut zpět. Aniž bych to tušil, byla to poslední ryba výpravy. Přes den se nic neděje, jen se udělalo azuro jak u moře a teplota rapidně vzrostla.
Sázím ještě na poslední noc. Ta kromě pár pípanců nic nepřinesla. Ráno začínáme pomalu balit. Počasí je zase jak na začátku srpna, tak se slovy: „je právě čas jet domů“ loučíme s borcema u hráze a vyrážíme směr domov. Výprava do Polska nás opět nezklamala. Jak s neočekávanými okolnostmi, tak i s úlovky. Už teď se těším na příští rok, přelstít nějaké místní domorodce.
S pozdravem za Mivardi team David Kovalský
