Začátek školního roku, letošní 2. Září jsem strávil nejen doprovodem své mladší dcerky do 1. třídy základní školy, ale také malým průzkumem na lokalitě, kam jsme v polovině září naplánovali týdenní výpravu. Oproti letům minulým jsme ale tentokrát posunuli termín z prvního týdne v září na jeho polovinu, což se později v průběhu výpravy ukázalo jako chyba z pohledu našich drahých poloviček, ale k tomu se ještě vrátím. Dlouhodobá předpověď počasí zmiňovala námi vybraný termín jako nejteplejší týden v září, nicméně asi se někde vloudila chybička a ve finále to bylo úplně jinak... Při průzkumu jsem s potěšením zjistil, že břehy nejsou obsazeny tak jako o prázdninách, bylo zde minimum rybářů. Pohledem na vodní hladinu a debatami s několika rybáři jsem si navodil stav velmi příjemného těšení se na výpravu a od vody jsem odjížděl velmi nerad.
Přípravy spočívaly v doplnění zásob boilies a zajištění partiklu. „Kuličky“ jsme částečně rolovali doma, konkrétně Rapid Cherry , má oblíbené Sea a parťákův oblíbený Kapří guláš. V centrále v Mohelnici jsme doplnili pár drobností a obdrželi testovací vzorky boilies připravovaného pro příští sezonu. Už teď můžu prozradit, že je na co se těšit...:) Toto boilies jsme měli k dispozici v několika příchutích a to jak sladké, tak i „ smrady“. Ke každé z příchutí bude k dispozici i boilies plovoucí. Nečekaný problém nastal u partiklu, když v prodejně, kde jej nakupujeme, neměli skladem kukuřici. Naštěstí se ukázalo, že parťák na vesnici sežene skoro všechno, jak už to ve vesnických hospodách bývá. Mimo kukuřice jsme měli s sebou i pšenici. Řepka nemohla chybět, tuto používáme velmi rádi a začátkem podzimu se nám osvědčila snad nejvíce.
Před plánovaným odjezdem nemůžu dospat a večer před ním u kávy říkám své přítelkyni Gabči : „ Mám tušení. Cítím lysce tak 17-18kg“. Nevím proč, ale měl jsem tu rybu takřka před očima a za poslední dvě sezony se mi tato tušení několikrát vyplnila. V neděli po snídani a ranní kávičce s Gabčou vyrážím jako vždy k Pepovi, kde ke svým věcem přibírám do auta to, co parťák do auta nedostal. Tentokrát toho moc není, na začátek výpravy jede sám s tím, že Kristýna se k nám přidá od čtvrtka s příjezdem k vodě ve středu navečer. Čenda, králičí jezevčík, od letoška nový člen teamu se těší, pobíhá kolem nás při balení, jako by věděl, že se jede na ryby. Tak tedy nastává hodina „ H“ a my vyrážíme vstříc týdnu pobytu v přírodě, odpočinku a relaxaci při rybaření, kterému jsme propadli naplno. Jsme fakt blázni v dobrém smyslu slova, nevadí nám ani změna předpovědi, která slibuje poměrně silné ochlazení od poloviny týdne a déšť téměř po celou dobu.
Obavy mám tak trošku z toho, jak to ponesou naše polovičky, které sice s námi sdílí naše nadšení, ale oceňují, když je teplo a svítí sluníčko. Tentokrát máme vozík se člunem předem přistavený u parťáka na dvoře, tak jedeme přímo k vodě. Zprávy o aktivitě ryb na mělčí části jezera nejsou příliš povzbudivé, prý ještě v týdnu to celkem „ kousalo“, ale před víkendem záběry téměř ustaly. To by mi až tak nevadilo, říkám si, ale horší je, že jezero je témě plně obsazeno. Místa, kam jsme měli v plánu se usadit jsou obsazena, a tak se náš carp talk trošku protáhl. Nedočkavě obhlížíme lokalitu a pozorujeme, kde se bude balit. Je neděle, téměř poledne a tak rybáři, co zde končí týdenní či víkendový lov, by měli končit. Při tom s parťákem probíráme kde se usadit. Na hloubky se mi příliš nechce, vzhledem k dosavadnímu počasí jsme přesvědčeni o tom, že ryba bude ještě rozjetá po celé vodě a report z mělčin není příliš povzbudivý. Tak se rozhodujeme pro jakýsi kompromis s tím, že sedneme někam na rozhraní, tak, abychom případně migrující rybu zachytili. Naštěstí se zrovna zde místo uvolňuje, a tak na nic nečekáme a objíždíme jezero a doufáme, že nám to místo někdo neobsadí. Naštěstí se tak nestalo a za krásného slunečního odpoledne vyrážíme na vodu najít lovná místa.
Na místě nechám parťáka si vybrat, jestli bude lovit na jeho levé či pravé straně. Volí levou, má volba je tedy pravá strana. Při projetí vody echolotem zjišťujeme, že vlevo je hloubka menší, pohybuje se zde od 2-3m po necelých 6metrů. To parťáka trošku zklamalo, hlavně bujná podvodní vegetace, ale nakonec nachází čistší místa, kde umísťuje poblíž tyčovky. Já vpravo nacházím zajímavou lavici s vrcholem na cca 5ti metrech, vlevo od ní mám hloubku menší a vpravo dno prudčeji klesá na 8 až 10m a dá se najít i 14m. „ To je ono“, říkám si a značím si tuhle hranu. Pro Gabču volím místo s hloubkou kolem 5ti metrů, na rozhraní travin a čistšího dna. Ačkoliv echolot ukazuje „trávu“, jak říkáme podvodní vegetaci, při podrobnějším průzkumu jsme zjistili, že tato není příliš hustá a při troše pečlivosti se dá montáž položit mezi jednotlivé rostliny až na dno. Dříve jsme vyhledávali pouze čistá místa bez vegetace, dnes už víme, že se vyplatí montáže umisťovat na rozhraní, mezi vegetaci a oka s čistým dnem, kde ryba na krmení vyjede z bezpečí travin a po nasátí nástrahy a odpadnutí odpadávacího kamene lze ve většině případů zdolat bez potíží. Úspěchy nám loni přineslo i cílené pokládání montáží přímo do travin.
Po prvotním zákrmu na vybraných místech směskou z řepky, kukuřice a pšenice zaváží Pepča své udice. Já čekám, až mi přivezou přítelkyni, která měla během odpoledne ještě nějaké povinnosti. Čekání na její příjezd vyplňuju zakrmením u bójek a přípravě jak svých, tak i jejích udic tak, aby bylo vše připraveno. Bohužel při vybalování jejího prutu z obalu mimo něj uchopím nevědomky i sršně na spodní straně pouzdra a ten mě v okamžiku trestá žihadlem. Díky bohu pouze jednou, ale i tak mi to stačilo, aby prst pěkně natekl a získal rudou barvu..“Fajn, začíná to fakt dobře“, vypadlo ze mě mimo pár peprných výrazů. Náladu si spravím u šálku dobré kávy, v křesle za svitu sluníčka... Užívám si pohodu a klid, ale vnitřně bych chtěl mít pruty už ve vodě, v boji. Za necelé dvě hodiny od zavezení přichází Pepčovi na pravý prut krásná jízda. Pár okamžiků nechápeme, koukáme nevěřícně na řvoucí hlásič a šňůru mizící z navijáku, ale po chvilce je Pepa v lodi, nežádá si mou pomoc a vyráží vstříc první rybě výpravy.
Jsem rád, že měl akci a ještě radši, že tak brzo od zavezení, protože od června, kdy nechtěl první záběr, ten nakonec přišel mně v podobě lysce přes 15kg, jsem si z něj utahoval, jak že to bude tentokrát s první rybou. Zrovna v tu dobu přiváží k vodě Gabču její sestra a sebou mají i synovce Gabči, letos čerstvého školáka , říkáme mu „ chytráček“. Aspoň uvidí rybu. A taky že jo a hned pěknou – parťák v podložce přiváží ke břehu amura o váze 11kg při 92cm. Pár rychlých fotek na břehu a následně i ve vodě a amur po chvíli odplouvá sám z parťákových rukou. Dodávám, že úspěšnou nástrahou bylo sladké boilies , ananas & butyric z řady Rapid Easy, novinka pro příští rok, nastražená na panáčka. Tato je po zdolané ry bě jen lehce narušena a tak putuje zpět na dno. Parťákovi se tohle boilies líbí od samého začátku, byla to láska na první pohled:).
Po setmění parťák opět na sladké testovací boilies Rapid Easy ananas & butyric dostává pomalejší záběr s pomalým stoupáním swingeru, které záhy přechází ve slušnou jízdu. Jeho radost je evidentní a během okamžiku si to oba šineme na člunu kaprovi naproti. Po tuhém boji mi navádí k podběráku nádherného vysokého lysce. Pepa září jak lampion v průvodu, bodejť by ne, letos dal rybám opravdu hodně a dosud měl celkem smolnou sezonu, ale tímto krasavcem to prolomil. Věřte nebo ne, ale je to už jeho tradice a každé září, letos už třetí rok po sobě z vody dostane kapry na rovných 17kg. Letos to byl lysec opět na rovných 17kg při 87cm délky. Nádherně stavěná ryba, kterou by nejen on chtěl potkat za dva či tři roky znovu. A já si při jeho pouštění vzpomenu na svou předtuchu, kterou jsem sděloval přítelkyni před odjezdem. Naplnila se, jen jsem čekal, že příjde na testovací „ smrad“ – monster craba , který zaujal zase mě. Ale nejsem profesionální věštec, tak odchylky jsou povoleny .:)
Chvíli po puštění tohoto lysce se obloha zatáhne a prší v podstatě celou noc až do rána. Gabča oceňuje zázemí bivaku, i když zima je jí i tak. Na svůj první záběr si já musím počkat do pondělního odpoledne. Krátce po druhé hodině odpolední se ozývá krásným tónem můj pravý hlásič. Swinger jde pomalu nahoru a začíná cvakat brzda navijáku. Tak jako vždy odklápím řadič a nechávám rybu odjíždět. Než se s parťákem dostaneme do člunu, zmizí pěkných pár otáček šňůry z navijáku. Cestou při smotávání volné šňůry musím několikrát prudkým škubnutím prutem šňůru uvolnit z vegetace sahající téměř až pod hladinu. Protivník ještě zřejmě neví, že sebral nesprávnou kuličku a že bude tuhý souboj netuším ještě ani já. Šokový silný vlasec nepovolil ani při opakovaném projetí kapra trsy trávy, vydržel i návazec a háček Gripper vel.6 držel i bez použití rovnátka naprosto dokonale. Letos už poněkolikáté si vychutnávám akci svých „ žvýkaček“, dvoudílných Vectorů s test. křivkou 2,5lb, který se uctivě sklání pěkně až pod hladinu.
Miluju tyhle souboje, zdolávání ze člunu, nevnímám nic kolem sebe, jen akci prutu, polohu člunu proti šokovému silonu, cvakání brzdy a jsem nevýslovně šťastný. Nejen proto, že vše svědčí pro velkou rybu, ale užívám si takto každý záběr, byť od menší ryby. A tak to má přece být, protože určitě nejen já mám poslední dobou pocit, že se kaprařina dostává tak trochu do slepé uličky. Myslím tím to, že stále víc z nás rybářů se honí za kilogramy a centimetry a tím se vytrácí podstata tohoto koníčka- pobyt v přírodě, radost z každé ulovené ryby, neboť každý záběr je úspěch už tím, že jsme dokázali rybu oklamat a dosáhnout záběru. Vždyť u vody je krásně i tehdy, když to „ nekouše“, jen tak sedět při východu či západu slunce u vody, pozorovat probouzející se nebo naopak usínající přírodu, sledovat kde se ryby ukazují výskoky nad hladinu.
Mé štěstí se mění v euforii, když se snažíme šupináče ve sklopeném podběráku přemístit do podložky - bazénku. To už je mi jasné, že se mi letos podařila druhá „ dvacítka“. Mám chuť si zakřičet vítězné „ jooo!“, ale spokojím se s vítězným gestem a kapra bezpečně umístěného v podložce vezeme vedle člunu ke břehu. Za přítomnosti své drahé polovičky a parťáka zvedám váhu se zavěšeným vážícím sakem a pozoruji její výraz i výraz parťáka. „ Kolik?“ ptám se a podle úsměvů soudím, že to podruhé vyšlo. Třes v mých pažích by tomu odpovída. Kruci, kolikrát jsme si slibovali vyrobit trojnožku na vážení?? Nakonec po odečtení váhy saku a zprůměrování údajů, které se objevovaly na displeji váhy se shodujeme, že měl slabě přes dvacet. Možná víc, ale nechci klamat sebe ani nikoho dalšího. Nakonec je vcelku jedno, jestli měl 20,0 nebo 20,6kg… Byla to nádherná, trofejní ryba s délkou 99cm a já jsem nevýslovně šťastný. Přišla v době, kdy to moc nebralo a o aktivitě ryb výmluvně hovoří fakt, že to byl můj první ze 3! Záběrů za týden. Po pár fotkách na břehu i ve vodě si vzpomínám, že na jaře jsem se nenechal vyfotit společně s parťákem, což mne mrzelo a tak prosím Gabču, aby nám pořídila společnou fotku. Díky, Pepčo, jsi pro mě skvělým parťákem na ryby, srdcařem a stejným bláznem jako já! Z pouštění zkoušíme novým Olympusem pořídit i podvodní video a musím uznat, že se parťákovi moc povedlo. Úspěšnou nástrahou byla pro někoho možná nezvyklá kombinace 24mm boilies Oliheň s 15mm popkou a zrnkem gumové kukuřice. Záběr přišel z hloubky 8mi metrů, z blízkosti travin.
Od úterý se ochladilo, k tričkům, v kterých jsme chodili v neděli, jsme přidali i mikiny a Gabča s Kikou i teplou bundu, s většími či menšími přestávkami pršelo a foukal poměrně silný vítr. Prostě pravý opak toho, co čekaly holky. Počasí se podepsalo už na tak nízké aktivitě ryb a záběrů nepřibývalo, ba právě naopak. Vyzkoušeli jsme několik způsobů prezentace nástrah, různé taktiky krmení, Pepča jeden z prutů přemístil na menší hloubky, 2-3metry, kde chytala i Kristýna. Na kuličkovou peletu vyzutého Tondy s boilies téže příchutě se mi povedl šupík 85cm při 11kg. Gabča svého prvního kapra ztratila těsně před podebráním a na další záběr si pak počkala delší dobu. Po rozkrmení poměrně velkého prostoru partiklem na odhozové vzdálenosti se jí rozjel pravý prut. I přes povolenou brzdu navijáku se prut pěkně sklonil k hladině a zvítězila ryba, když montáž uřízla na slávičkách. Přes veškerou snahu se jí prostě tentokrát nedařilo. Získala si ale spolu s Kikinou mé uznání, protože výpravu absolvovala do konce ačkoliv v závěru díky počasí zvažovala, že hodí ručník do ringu. Škoda, tahle výprava byla letos její poslední. Kristýna na ananas zdolala sedmdesátku šupíka a tím si svůj příděl záběrů vyčerpala. Bohužel, tato výprava ač úspěšná byla pro naše polovičky poměrně náročná a to nízkou aktivitou ryb a počasím. Ale vzaly to obě sportovně a věřím, že s námi zase pojedou.
V sobotu se počasí trošku umoudřilo, a tak jsme sobotní odpoledne strávili s mými dvěma dcerami a v neděli ráno jsme se po nočním dešti probudili do mlhavého rána, které se změnilo ve slunné dopoledne, takže věci jsme mohli sbalit za sucha a pouze v tričkách. Už při odjezdu jsme se s parťákem těšili na výpravu, která nás čeká v druhé polovině října, kdy bychom měli zase zkoušet novinky pro příští rok.Určitě se i z této ještě ozveme.
S přáním krásných podzimních dní u vody se loučí za Mivardi David DejvL Lužný
