První letošní jarní výpravu jsem směřoval opět na svazovou vodu Jižní Moravy a to konkrétně na Novomlýnské údolní nádrže, které se v posledních letech stávají mojí srdeční záležitostí. Jsem přesvědčen, že v téměř každé vodě se dá ulovit kapitální kapr, a věřím, že na většině vod stále čekají na své objevení. Novomlýnské nádrže mě lákají svou obrovskou rozlohou, krásou a v neposlední řadě hojnou obsádkou kaprů a zejména těch vyšších váhových kategorií, vzhledem k poloze nádrží a její úživnosti. Způsob lovu jako již několikátý rok po sobě jsem zvolil lov z lodě, zakotvené na ploše jezera. Vzhledem k velkému rybářskému tlaku na tyto vody se mi tato varianta jeví jako nejpřijatelnější, neboť jsem vyznavačem klidu a pohody při lovu a nebaví mne se mačkat na několika metrech čtverečních s karavanem za zády mezi ostatními rybáři, tak jak je tomu bohužel na několika nemalých úsecích kolem těchto překrásných jezer.
Vzhledem k letošní nebývale dlouhé zimě byla otázka, jak a kdy přesně akci naplánovat velice složitá, neboť na začátku měsíce dubna teplota vody pod hrází přehrady v měřícím místě v Nových mlýnech dosahovala 4 °C, což je v tomto období velice nízká hodnota a vyhlídka na brzký rybolov byla v nedohlednu. Ale co čert nechtěl, velice razantní oteplení, místy až na 25 °C zapříčinilo velice rychlý nárůst teploty vody a bylo třeba jednat. Většinou první jarní výpravu při lovu z lodě směřuji na takové podmínky, aby teplota vody dosahovala v rozmezí 15 – 17°C, což jsou podle našich zkušeností optimální podmínky pro ulovení nádherných kaprů chystajících se na jarní rituál tření. Teplota vody se vyšplhala za 15 dní o úctyhodných 14 °C, což bylo překvapující, ale nebyl čas dále otálet a vyrazit.
Po nabalení všeho potřebného vybavení, návnad a nástrah na naši „kocábku“ jsme vyrazili vstříc novomlýnským „monstrům“. Při jízdě po jezeře nás udivil pohled na výpust tzv. „vrata“ mezi revíry Dyje 6 a Dyje 5, která byla kompletně celá uzavřená. Vždy bývá zvykem, že většina těchto propustí bývá po celý rok otevřená, aby mohly ryby migrovat mezi těmito nádržemi a zejména v jarním období se stahovat ke tření do prostřední nádrže – Dyje 6, kde jsou ze všech tří nádrží nejlepší podmínky k rozmnožování. Voda se v tomto jezeře ohřívá vlivem velkých mělčin nejdříve a ryby se tak do této nádrže stahují k milostným hrátkám. Při dalším pozdějším pátrání jsme dostaly od „místních“ informace, že hráz je uzavřena několik dní a to z důvodu migrace ryb do prostřední nádrže, kdy do té doby byly všechny propusti plně otevřeny a po najetí velkého množství ryb všeho druhu pak byly propusti uzavřeny, aby tak ryby nemohly z nádrže opět migrovat zpět. Informace to byly sice nepodložené, ale nikdy před tímto v jiné roky jsme nic podobného nezaregistrovali. Že by nová taktika „vytěžování“ revíru ze strany firmy Rybářství Pohořelice, která již dlouhá léta provádí těžbu ryb na revíru Dyje 6 k nevoli většiny rybářů?
Ideální místo plné vázek
Na jezeře se v době našeho příjezdu nacházely ještě další 3 lodě s nadšenými lovci, což není v této jarní době nic neobvyklého. Místo rybolovu jsme zvolili přibližně stejně tak jako loňského roku, kdy jsme si vytipovali lokalitu s hloubkou dna kolem 2 metrů, kdy nejmělčí místa byla v hloubce 1,7 metrů. Podle detailního prozkoumání dna jsme zjistili, že se zřejmě jedná o starou cestu využívanou při stavbě jezera. Naše montáže jsme se rozhodli umísťovat právě na lavice v hloubce kolem 1,8 metrů, tedy na místech mírného svažování směrem k naší ukotvené lodi. Dno v těchto místech bylo velice tvrdé, krmení ani montáže nezapadali do bahna, což se nám jevilo velice příhodné. A dále jsme se domnívali, že v případě bezvětří bude nejlepší místo pro lov právě z velice mělké vody vzhledem k nejprohřátější vodě, což se ale později ukázalo jako ne zrovna správná alternativa. Uvedenou lokalitu jsme zvolili z důvodu loňského úspěšného lovu, kdy jsme z uvedených míst zdolali velkou spoustu nádherných ryb.
Často používám boilie doma narolované ze směsi
Vyzutý Tonda je moje No.1
2x 23mm SEA - zbraň pro velké ryby
Na tuto výpravu jsem se vybavil narolovaným boiliem firmy Mivardi ze směsi Rapid champion platinum – SEA a Rapid champion platinum – VYZUTÝ TONDA velikosti jsem zvolil 18 mm a 22 mm, kdy se jedná o velice úspěšné mixy, které již upřednostňuji druhým rokem. Dále jsem zvolil hotové boilie Rapid SEA a VYZTUTÝ TONDA a plovoucí boilie Rapid Pop Up SEA a VYZUTÝ TONDA. Při rolování boilie ze směsi Vyzutý Tonda v domácích podmínkách jsem se málem stal bezdomovcem. Manželka po příchodu z práce v bytě zacítila neomylný „ zápach“ aminokomplexu z „Toníka“ a málem se pozvracela. Nebudu Vám popisovat, co všechno jsem si musel doma vyslechnout z úst mé drahé polovičky, ale každopádně výrobu tohoto oblíbeného boilí jsem musel v bytě nadobro pro příště ukončit a musím najít nové prostory pro jeho výrobu, neboť nechci být ochuzen o tak účinnou zbraň na kapří mohykány.
Oblíbená bižu
Montáž jsem zvolil kominaci háčků MTC Gripper velikost č. 6 opatřeného vlasovým rovnátkem a návazcové šňůrky Chameleon a Fast Sinking Camou 25 lb a jako druhou variantu jsem zvolil háčky MTC Classic boilie opět s vlasovým rovnátkem a návazcovou šňůrkou Abrasion resistant 25 lb, kdy délku návazců jsem volil od 15 – 25 cm, montáž jsem pak zakončil návazcem se šňůrku s olověným jádrem v délce 1 metr a na ní pak napojil monofil 0, 35 mm.
Lovná místa jsem si zvolil dvě a to ve vzdálenosti zhruba 80 metrů od sebe, kdy první lovné místo jsem krmil směsí partiklu (kvašená kukuřice a spařená řepka 1:1) a boiliem zhruba 1 kg na jeden zákrm, druhé místo jsem krmil pouze boiliem a to pouze lehce zhruba 0,5 kg na jeden zákrm, kdy jsem čekal, že by právě z tohoto místa mohly přicházet záběry od těžších ryb.
Pořádně vysušit
Tripod upravený pro lov z lodě
Solidní šupík
Po detailním zmapování dna, zakrmení a rozmístění montáží jsme mohli s parťákem v klidu usednou a kochat se nádherou okolní krajiny a západu slunce. Není krásnější pocit sedět v klidu uprostřed obrovského jezera při západu slunce u šálku dobré kávy a přemýšlet o možném úspěchu této či jiné výpravy. Všem bych přál takovou pohodu a klid, jakou jsem zažíval uprostřed nádherného jezera při lovu z lodi. S parťákem jsme plni dojmů očekávali brzký záběr, což se však do půlnoci nestalo, proto jsme ulehli a očekávali příchod nového dne. Druhý den ráno po opětovném zákrmu a rozmístění montáží „ to začalo“. Kolem 05.00 hodin jsem dostal první záběr z místa krmeného partiklem a boilím, kdy swinger se lehce pohupoval nahoru a dolů a poté šel do „padáku“. Následovalo domotání a razantní zásek a na prutu bylo cítit lehké škubání. Říkal jsem si „co to, cejni jsou ve tření, tudíž v této době téměř neberou“ a neuvědomil jsem si, že v tomto období jsou velice aktivní při shánění potravy jelci jeseni. Po zdolání krásného jelce o délce kolem 55 cm jsem vzápětí dostal stejný záběr na druhý prut a vše se opakovalo, po zdolání krásného jelce jsem byl lehce rozčarován. Pruty jsem ihned nahodil do stejného místa a očekával záběr, tentokrát snad od kapra. Parťák také zdolal jednoho „krásného“ jelce, neuplynula ani půlhodina a já měl opět oba pruty venku po opětovném zdolání jelců. Proto jsem pod háček umístil dvě boilie velikosti 22 mm, abych eliminoval útoky jelců. Jelci brali s důvěrou všechny předkládané druhy boilie a to z obou krmných míst. Takovýto scénář se opakoval až do pozdních nočních hodin, kdy kolem 22.00 hodiny záběry jelců ustaly. Během dne jsem musel několikráte lovná místa dokrmovat, neboť jsem si byl jistý, že po nájezdu jelců jsou obě místa doslova „vyluxovaná“, neboť za první den se mi podařilo zdolat kolem 20 jelců. Do půlnoci se opět nic nedělo, očekávaný záběr od kapra nepřišel. Druhý den se nesl ve stejném duchu pod taktikou jelců a výjimkou několika záběrů od kapřích dorostenců do 55 cm, kterým zachutnalo zejména boilie SEA. Neustále jsem obě místa dokrmoval, neboť jsem doufal, že záběr od kapra v tomhle ročním období musí každým okamžikem přijít. Vše nám ještě ztěžovaly líhnoucí se jepice, kterých byla zejména při stmívání obrovská hejna, která obsypala celou loď a vše, co na ní bylo, včetně nás a našeho oblečení, spacáků apod. Když už jsme s parťákem chtěli pomalu ulehnout a lov ukončit, dostal jsem nádhernou jízdu na prut z místa krmeného partiklem a boilím. Po rychlém záseku si ryba vzala několik metrů, ale po chvilce se mi ji podařilo otočit a pomalu přivést bez většího boje až k lodi. Po jejím nasvícení jsem spatřil krásného šupíka s váhou kolem 10 kg.
Krásný šupináč
Lysec po tření
Po úspěšném zdolání a převážení putoval kapřík zpětdo svého živlu. Nejednalo se sice o žádného „obra“, ale situaci při nájezdech jelců velice potěšil. Třetího dne po ranním rozbřesku jsem spatřil několik pěkných ryb obracet se v okolí našich lovných míst, což byl jasný signál zvyšující se kapří aktivity. Zanedlouho na to na prut nahozený opět v místě krmeném partiklem přišel rychlý záběr, kdy cívka navijáku se rozezvučela a následoval zásek. Po záseku se mi prut ohnul jako luk a nastal okamžitý úprk kapra za hranu, před kterou jsem měl umístěné montáže. Po přidržení brzdy se mi podařilo kapra otočit a velice pomalu se nechal zdolávat. Po několika výpadech již ležel na podložce v lodi, kdy ručička váhy se vyšplhala na pěkných 14,5 kg. Konečně najeli, myslel jsem si a po puštění kapra jsem opět místo dokrmil a očekával další záběr, který na sebe nenechal dlouho čekat. Záběr opět přišel z místa krmeného partiklem a boiliesem. Kapr se po záseku ukázal ihned u hladiny, kde setrval po celou dobu zdolávání. K mému úžasu se jednalo o lysce s nádhernou stavbou těla, byl téměř tak vysoký jako dlouhý. Takový kapr má proporce stát se trofejním kusem s váhou přes dvacet kilogramů, pokud se však nestane úlovkem nějakého “novomlýnského masaře“, neboť jak jsem v minulosti zaslechl od rybářů lovících v karavanových slamech kolem nádrže má většina lysců „ vysoké maso“ a proto je potřeba je brát.
Pořádně vyžraný
Třetí den lovu se tedy konečně začíná dařit, záběr od jelců již nepřicházejí, a jestli ano, tak velice sporadicky. Do oběda se mi podařilo zdolat ještě dva krásné kapry s váhou kolem 11 kg a o jednoho jsem přišel ve vázkách. Parťák bohužel zatím nedostal od většího kapra než 55 cm záběr. Odpoledne se hladina jezera začínala vlnit od přibývajícího jihovýchodního větru, kdy kolem osmé večerní již vlny narážely velice intenzívně do přídi naší lodi. Jihovýchodní vítr je při lovu v místech, kde jsme byli zakotveni velice nepříjemný, neboť vlny nabírající na síle přes celé jezero pak bičují naši loď a nepříjemně s ní kymácí. Celou noc a následující den vítr neustával, v nárazech dosahoval i 15 m/s, což už bylo na hranci chytatelnosti z lodi. Nicméně vášeň a odhodlání bylo větší než případné nebezpečí plynoucí z obrovských vln. Krmení i nahazování montáží na krmná místa bylo velice obtížné, nicméně po zakrmení a nahození nástrah na místa záběry nepřicházely a to ani přes den, ani v noci. V noci jsme téměř nespaly, neboť loď se nepříjemně kymácela, vody z rozbíjejících se vln o příď šplíchala až dovnitř, což nezaručovalo klidný spánek. Bylo zde nebezpečí, že naše loď postupně nabere více vody, než je přípustné. Dalšího dne od rána loď neustále bičoval silný vítr, nedalo se již téměř nahodit, natož prokrmit naše lovná místa. Měli jsme však zprávy, že další team z lodi zakotvené zhruba 800 metrů od nás s úspěchem zdolal několik pěkných kaprů, což do nás vlilo novou energii a zhruba kolem deváté hodiny ranní vítr lehce ustal a nám se podařilo nakrmit naše lovná místa a nahodit. Do půlnoci se však nic nedělo, což nás zneklidňovalo, jelikož team z vedlejší lodi opět zdola jednoho krásného kapra a o dva přišel ve všudy přítomných vázkách. Pátého dne lovu vítr již tak zesílil, že nebylo možné dále setrvat na jezeře a byli jsme nuceni předčasně lov ukončit. Totéž učinil i vedlejší team, který rovněž považoval další setrvání na jezeru za hazard.
Vyzutý Tonda z boilie směsi
Při diskusi na břehu jsme zjistili, že vedlejší team prováděl lov z míst, kde hloubka dna byla zhruba 3,5 – 4 metry, kdy jim z těchto míst pravidelně přicházely záběry a to zejména v domě, kdy se na jezeru zvedl silnější vítr. U nás však měl sílící vítr opačný efekt, kdy se zvyšujícím se větrem nám záběry zcela ustaly. Jelikož jsme prováděli lov z hloubek kolem 1,7 metrů je možné, že tah vody a obrovské vlny se negativně projevily na přítomnosti kaprů na našich krmných místech, kteří se zde necítili nejlépe. Jiné vysvětlení jsem nenalezl, jelikož vedlejší team pravidelně ryby z větších hloubek chytal, naopak při slabém větru nebo téměř v bezvětří jsme měli více záběrů já s parťákem. Loňského jara nám však toto místo přineslo spoustu překrásných zážitků v podobě nádherných kaprů.
Většina záběrů od „pěkných“ kaprů přišla na boilie SEA. Kapři byli s výjimkou jednoho nevytření, jejich milostný rituál na ně tedy stále čekal. Loňského roku v tomto období byla většina kaprů již po vytření. Jak je vidět, ne všechny výpravy za kapry končí veleúspěšně. Přesto jsem si z tohoto jarního lovu odnesl důležitý poznatek týkající se síly větru a jeho vlivu na lov v různých hloubkách jezera.
Radim Hanák
Západ nad přehradou