Píše se červen roku 1995 a já coby všestranný rybář věnující se 12 let lehké položené, plavané a okrajově přívlači se po shlédnutí fotografií kamaráda Bódi, pro mě v té době gigantických úlovků kaprů od 7 – 11 kg řeky Berounky, jsem zatoužil také po takovýchto parádních úlovcích. Slovo dalo slovo a Bóďa mi slíbil, že mě na Berounku vezme, abych si také ulovil svého prvního kapra na boilie, pro mě do té doby skoro neznámé nástrahy. K vodě mě ale vezme až po té co nastuduji řádně vše, co je k tomuto odvětví rybařiny potřeba. Vypravil jsem se proto do pražské rybářské prodejny JSA koupit svou první knihu o lovení kaprů od německého autora Vincenta Kluwe-Yorcka.
Nové Impulsy
21 let nazpět
Za měsíc konečně stojím na břehu řeky Berounky a se svým chatrným vybavením, ne zcela vhodnému a určenému k tomuto lovu, nahazuji. Do této chvíle jsem stačil ušetřit pouze na jeden signalizátor záběru značky Rollitron. Můj první záběr od kapra na boilie přišel večer při podřimování právě na prut bez hlásiče. Po urputném souboji jsem se mohl těšit z mého prvního opravdu velkého kapra 67 cm, radost byla v tu chvíli nepopsatelná. Ráno cestou autobusem domů jsem igelitku s kaprem z níž z ¼ koukal ven, pyšně postrčil k uličce. Druhý den ráno na rybách se situace opakovala, na břehu koukám do podběráku na svůj úlovek pěkného 65 cm dlouhého lysce. Automaticky sahám do batohu pro vezírek. Zarazil mě nekompromisní komentář Bódi „vždyť už máš jednoho kapra v mrazáku, tohoto by jsi měl pustit“. Nastal pro mě zcela nový, zásadní a přelomový okamžik, když jsem poprvé zažil nepopsatelný pocit – dát velké rybě svobodu ze své vlastní vůle. Od tohoto rána jsem zcela a navždy propadl lovu kaprů. Od této doby putovali veškeré ušetřené finance na vybavení a nástrahy potřebné k lovu kaprů.
Na podzim téhož roku jsem se dočkal svého prvního kapra vážícího přes 10 kg na březích pražské Vltavy. Se svým učitelem a kamarádem Boďou jsme si první roky vyráběli boilie sami ze směsí podle vlastních receptů. Bohužel dostupnost kvalitních surovin byla v té době špatná. Přepálené nekvalitní rybí moučky semleté z celých ryb, smetkový kasein a laktalbumin kupovaný po pytlích z Promilu – Nový Bydžov atd. Štěstí jsme měli alespoň na kvalitní esence od Roda Hutchinsona. Naší oblíbenou příchuť – Maple creme jsme v JSA kupovali po celých 6 ks v platech, kus vyšel tehdy za lidovku 170,-. První dovezené kvalitní háčky od firem Partridge a Ashima se stali naší nedílnou součástí výbavy. Až do jara roku 1998 jsem pravidelně vyrážel na společné výpravy s Bóďou a kamarádem Jirkou. Stále to pro mě v té době nebylo to pravé. Cítil jsem, že skoro po třech letech pro mě úlovek 11,5 kg kapra neodpovídal vynaloženému úsilí. Od května padlo mé definitivní rozhodnutí, jezdit sám na nové vody, kde by mohli plavat větší kapři. V této době, jako pro řadu dalších kluků se pro mě vzorem stal Jarda Vítek. Doslova jsem hltal jeho úlovky kaprů z tehdy ještě panenské řeky Labe. Každý den po práci až 85 km od domova, začali mé cesty směřovat právě sem. Bylo to pro mě opět něco nového. Lovit na tak velké řece nebylo vůbec jednoduché a vypořádat se se všemi úskalími, než se mi podařilo podebrat prvního většího Labáka. Po přečtení článků Poklad na Labi 100 a vícekrát od Jardy Vítka přece vše vypadalo jednoduše, ale v praxi bylo vše jinak. O to víc šťastný a spokojený jsem byl, když v podběráku skončil můj první kapr 15 kg, nádherný lysec. Se slzami v očích pouštím 14 dní po té svého prvního 20-ti kiláče, tak silné emoce mě dostihly. Podařilo se mi díky úsilí a vytrvalosti splnit jeden ze svých rybářských snů.
HISTORIE
Při svých každodenních výpravách na dolní úseky řeky Labe jsem se stále častěji u vody potkával s Jardou Vítkem, který v této době po letech lovu trofejních kaprů pod záštitou firmy Milana Zelenky založil ve spolupráci s Jiřím Kunclem svoji značku Vítek s.r.o. Rozhodl jsem se vyzkoušet částečně jejich produkty i z důvodu toho, abych mohl být ještě více u vody a ne se pravidelně doma ubíjet ruční výrobou boilie na malých rollbalech ze svých směsí. Netušil jsem, že můj nákup boilie se změní v oslovení mé osoby Jardou Vítkem a navázání vzájemné spolupráce. Poprvé jsem si tak vyzkoušel jaké to je provozovat svůj koníček s podporou firmy na výrobu boilie. Pro mě to byla ještě větší motivace při honbě za kapřími velikány. Novinkou pro mě bylo pravidelné psaní článků do rybářských časopisů a stále častěji mé cesty za kapry začaly směřovat do zahraničí – Maďarska, Polska, Slovenska a Bulharska.
Recept na úspěch - vytrvalost
Po více jak 20-ti leté honbě za velkými kapry, kdy jsem z drtivé většiny lovil na svazových a státních vodách v Čechách a v zahraničí se mi podařilo přelstít několik desítek kaprů přes 20 kg, kterým vévodí lysec s váhou 31,1 kg. A jaký je můj recept na úspěch v několika stručných bodech? Na prvním místě to byla u mě vždy vytrvalost, nevzdávat se po prvních neúspěších a věřit všemu co dělám. Ať už je to místo na kterém jsem lovil nebo nástrahu pod háčkem. Vždy jsem vyhledával taková místa, kde budu mít na lov co nejvíce klidu, co nejdále od ostatních rybářů, často i několik stovek metrů od auta, s minimem komfortu, bez bivaku, deštníku nebo naopak jsem spal jen v autě a v některých situacích jen na rybářské podložce. Co mi bylo platné sebelepší místo na řece, když všude okolo mě lovili rybáři. Lepší je si najít méně zajímavé místo ve vodě, ale být sám na břehu. Úspěch byl mnohdy vykoupen poučením se z mnoha zklamání, chyb, slepých výprav. Poslední roky zúročuji své zkušenosti z 20 let mapování svazovek. Pravidelně jsem pochytával více jak 15 úseků řeky Labe. Většinu kaprů přes 20 kg, které jsem ulovil na českých svazovkách zabrala od nedělního večera do půlky týdne, vždy v době kdy byl u vody největší klid. Velice úspěšnou strategii lovu v nejintenzivnějších letech, kdy jsem za rok u vody strávil i 300 nocí byla tzv. strategie lovu šokem. Pravidelně jsem si na řece krmil 3 místa v různých úsecích. Úspěšnost spočívala ve 2-3 předkrmeních a následné 2-3 dny lovení na jednotlivých místech, poté následoval 10 denní odpočinek proloveného místa a přesun na další rozkrmené místo. Zároveň, i když jsem na dalších místech nelovil, stále jsem pravidelně udržoval krmení. Největší, opatrné kapry se mi vždy podařilo ulovit na čerstvém nebo odpočinutém místě. Čím déle jsem jednotlivá místa pochytával, tím se velikost lovených kaprů zmenšovala. Na českých svazových vodách byl a je pro mě každý ulovený kapr přes 10 kg velice ceněný úlovek.
MINULOST
A jak už to tak v kaprařině bývá, po tom, co jsem ukončil spolupráci s J.Vítkem mě po nějaké době oslovila jedna z našich předních značek na výrobu boilies a sice firma JET-FISH. Dohodl jsem se tehdy s majitelem J. Těšínským a začala naše dlouhodobá spolupráce. První roky, kdy za mnou stála firma se skvělými produkty se mi dařilo lovit mnoho krásných ryb, ať u nás nebo francouzských řekách a jezerech. Po pěti letech jsem dostal od Jardy nabídku práce formou obchodního zástupce a já tuto nabídku bez váhání přijal. Bohužel několik okolností, jako byla časová náročnost této práce, a také to, že jsem čekal rodinu, zapříčinilo odsunutí chytání kaprů, které bylo do té doby pro mě životní náplní na druhou kolej.
Současnost
V průběhu let jsem se u vody setkal se spoustou skvělých lidí, mezi kterými byl i Honza Prchlík. Jeho tehdejší výsledky nebyly z nejhorších, a tak nějak jsem podvědomě tušil, že pokud by dostal příležitost jako tehdy já, mohl by své snažení u vody ještě více zúročit. Vlastně mi tak nějak připomínal mě samotného v jeho odhodlání a vytrvalosti, kterou byl schopný kvůli kaprům vyvinout. Dohodnul jsem mu tedy po společné konzultaci spolupráci u stejné firmy, pod jejichž barvami jsem chytal i já. To, že Honza bude po několika letech strůjce mého návratu ke kaprařině, jsem ani v nejmenším netušil, ale osud tomu tak zřejmě chtěl. Když mě letos na jaře oslovila firma Mivardi s nabídkou spolupráce, přiznám se, chvíli jsem váhal.
Do letošního roku jsem totiž žil v milné představě MIVARDI = PLAVANÁ. Mé rozhodnutí správným směrem hodně podpořil svými výsledky a maximální spokojeností s produkty Mivardi právě „Prchlajs“. Po pár měsících používání jejich produktů jak na poli nástrah nebo vybavení na kapry jsem neustále příjemně překvapován. Nebojím se to pojmenovat s čistým svědomím mnohdy i v mírném šoku. Nenapadlo by mě po tak dlouhé době, co se kaprařině věnuji, že mě ještě u nás může něco takovým způsobem překvapit - v kladném slova smyslu. Udivuje mě, že česká firma dokáže nabízet tak špičkové a kvalitní produkty, co se týká vybavení na lov kaprů a mnohdy strčí kvalitou do kapsy i daleko zvučnější jména i zahraničních firem na poli kaprařiny. To samé u nástrah, opět šok. Jeden příklad za všechny. Na jedné svazové vodě, kde jsem se 6 let nedostal s úlovkem kapra přes 10,5 kg, jsem si v průběhu měsíce zvednul osobák hned 8x . Ale to již předcházím svůj příští příspěvek ze svých krátkodobých výprav v barvách MIVARDI.
Tak za měsíc ahoj
Jarda Dufek
