Takto bych nazvala svoji první rybářskou sezónu. Miluji pohyb, přírodu a osud chtěl, aby mi do cesty přivedl mého přítele Lukyho, se kterým jsem se seznámila na cyklistických závodech. Už při první schůzce mi sdělil, že rád jezdí odpočívat a relaxovat na ryby. Super, řekla jsem si. Mám ráda vodu, pobyt v přírodě, a tak už jsme brzy vyjížděli na naší první výpravu.
Pamatuji si to jako dnes, kufr a zadní sedačky plné rybářského vybavení a krmení. Proboha, tohle všechno je potřeba? Jen se pousmál a řekl ano, je! Otočil klíčky od vozu, auto se dalo do pohybu a zanedlouho už přijíždíme k vodě. Naivně jsem si myslela, jak ze své tašky vytáhnu opalovací krém, hupsnu do plavek, vezmu si knížku a začne ten skvělý relax. Bohužel tomu bylo jinak. Jak již všichni známe, začalo vybalování, tohle patří sem, tohle tam, tohle se dává sem. Kolotoč vybalování nebral konce.
Konečně nahozeno
Pruty již leží ve vodě a já nenápadně beru knížku v domnění, že začne konečně ten odpočinek. Aha dívej, zazní od přítele věta a já přisedám a sleduji, jak z penálu bere spoustu drobných dílů a sestavuje svoji montáž. Udivuji se v tom, že se nástraha dává mimo háček a kolik drobností je potřeba k vytvoření montáže. Hltám do sebe množství informací a najednou uslyším píp píp. Luky vybíhá, bere prut do ruky a přisekává. Začíná krásný souboj. Stojím po kolena ve vodě, v ruce podběrák a po několikátém nevydařeném nahánění kapra podběrákem se mi konečně daří rybu podebrat. Nádherné veliké tělo asi 13kilového šupináče máme v podběráku a já žasnu nad jeho velikostí. Kapří velikost, kterou jsem doposud znala, plavala u nás doma ve vaně těsně před Vánoci a já ani netušila, že kapr dokáže dorůstat do takových rozměrů. Pár fotek a ryba už odplouvá do svého domova.
Jdu do akce
Po proškolení o tom co a jak se používá, jak se utahuje a povoluje brzda a manipuluje s prutem, jsem dostala za úkol vytáhnout si svého prvního kapra. Sedím u prutu a plna očekávání si v hlavě přemítám, co všechno musím udělat, až přijde záběr. Najednou prásk, swinger prudce naráží do prutu a z navijáku se odvíjí první metry vlasce. V tu chvíli jako bych všechno zapomněla. Beru prut do ruky a přisekávám, v tu chvíli zažívám neskutečnou jízdu. Přizvedni prut, povol brzdu, přitáhni ho! Luky mě nepřetržitě zásobuje rozkazy a já vlastně ani nevím, co dělat dřív, ale statečně bojuji. Určitě na mě musel být srandovní pohled, jak zápasím víc se samotným prutem než s rybou, ale povedlo se a za chvíli už necítím ruce. Luky podebírá krásného kapra a po zvážení ukazuje něco málo přes deset kilo. Jsem naprosto hotová, ruce i nohy se mi třesou a unavená jsem snad víc než kapr na podložce! Tak a teď foto! Cože?! To jako já a kapr? Kroutím hlavou a povídám, tak na to zapomeň! Po neúspěšné debatě už klečím u podložky a dle předchozí názorné instrukce se snažím kapra chytit. Po lehkém přemlouvání se mi konečně daří kapra opatrně uchopit a v tu chvíli, kdy slyším cvakání foťáku, zažívám ten krásný a nezapomenutelný pocit. Nádhera. S rozklepanými koleny pouštím kapra zpátky do svého domova a koukám, jak krásně odplouvá. Sedím na břehu a vstřebávám tento krásný zážitek. Večer balíme věci a odjíždíme domů a já jsem z toho všeho naprosto vyřízená. Knížku jsem ani neotevřela a večer padám do postele úplně KO. Ten rok jsme udělali ještě několik výprav a rybařina mě doslova nadchla. Už na podzim jsem si začala vyřizovat rybářský lístek a od začátku loňského roku jsem se stala rybářkou.
Radost z nového
Každý rybář ví, jakou radost mu udělá nové rybářské vybavení. Já na tom nebyla jinak. Místo kabelky a parfému jsem pod stromečkem našla nové pruty, navijáky a spoustu drobného rybářského vybavení. Hltala jsem svět kaprařiny plnými doušky. Po večerech jsem se učila vázat návazce a zamilovala si kombinované montáže s fluorocarbonem a vázala je pořád dokola. Ještě dnes si pamatuji, jak jsme v půlce ledna šli na skoro zamrzlý rybník, a já se učila jen s olovem nahazovat. Bohužel po pádu na kole jsem si zlomila kůstky v zápěstí a ručička nevydrží tolik, co by měla a občas stále bolí, tak jsem k tomu musela přizpůsobit i svoje vybavení. Kratší proutky a skvělé navijáčky Panther LX jsou pro moje ruce skvěle vyváženou sestavou. Sice nedosahuji takových dalekých hodů jako můj přítel, ale i z krátkých vzdáleností se dají ulovit krásné ryby. Byla jsem připravena! S příchodem jara jsme už plánovali první výpravu a já se už nemohla dočkat, až konečně vyrazíme.
Konečně na místě
Již v polovině dubna jsme si plánovali rybářskou výpravu, pamatuji si to jako by to bylo včera. Seděli jsme u počítače, objednávali krmení a vybavení na naše společné výpravy. Háčky, vlasce a další potřebné věci. Luky mě tlačil, ať si vyberu i své krmení. V tom jsem měla jasno, moje volba padla na Rapid Kapří Guláš, který jsem si zamilovala už v loňském roce, kdy jsme na něj nachytali krásné ryby. Krásně voní a chytala jsem na něj i celý loňský rok. Taktéž už mám oblíbenou i novinku pro sezonu 2017 a to B17, která mě skutečně dostala. Při možnosti testování tohoto boilie jsem spotřebovala testovací balíčky do poslední kuličky. B17 krásně voní, a hlavně jsem s ní Lukáše párkrát na rybách potrápila, jak počtem záběrů, tak i velikostí ryb. Už se těším, až letos budu mít v zásobě větší množství těchto úžasných kuliček. V loňském roce mám již nachytáno pár krásných kaprů a mezi ně patří můj největší úlovek krásný 14 kilový lysec, z kterého jsem měla obrovskou radost. Radost byla o to větší, protože ryby nechtěly vůbec spolupracovat a záběr přišel až po dlouhých třiceti hodinách. Po takové dlouhé době čekání už každý přemýšlí, co je špatně nebo co špatné dělá. Nevěřila bych, jak vám po takové době čekání dokáže udělat radost 18 mm kulička Kapřího Guláše. Byla to nádhera a byl to můj největší samostatně ulovený kapr. Můj vlastnoručně udělaný návazec držel v kapří tlamce dokonale a já měla obrovskou radost, když jsem zahlédla v podběráku nádherně stavěného kapra, kterého jsem i sama zdolala. Nicméně, nejsem ta, co se honí za kapřími velikány. Za nejkrásnější kapry považuji velikost kolem 8 kilo, ty mi udělají vždy velikou radost. Pro mě ryba nemusí mít dvacet kilo, abych si ji pamatovala a měla z ní radost a přiznám se, že bych ji ani neunesla. Prostě se ze mě stala rybářka se vším všudy. Stále se učím, a protože mám nejlepšího parťáka a skvělého přítele, se kterým můžu toto prožívat, je to prostě nádhera.
Rybařinu jsem si naprosto zamilovala a prožívám u vody krásné chvíle a nezapomenutelné zážitky, které přeji i vám.
Míša
