V loňském roce jsme se s kolegou Jardou Dufkem vydali na závod LRU položené na řece Labi. Jelikož se jednalo o úsek, který oba dva dobře známe, a ještě se nám podařilo vylosovat poměrně slušné místo, hned od začátku se nám poměrně dařilo a válčily jsme celý závod o příčky nejvyšší. Ve finále nám stačilo naše úsilí, na celkové třetí místo a s tím jsme byly velice spokojení.
Letošní závod už jsem v plánu jet neměl, ale znáte to. Nechal jsem se umluvit a 2. 8. 2018 stojím opět před losovacím osudím. Jestli se podaří obhajoba ,,bedny" z loňska to v tu chvíli samozřejmě netuším, ale jsme tady od toho, abychom pro to udělali maximum.
Po příjezdu v brzkých ranních hodinách, kdy teploměr ukazoval dvaadvacet stupňů a celkově předpověď na následující dny v tomto směru nebyla vůbec veselá, jsem předpokládal, že to bude opravdová šichta vůbec něco chytit. Z lovných míst jsme si přáli vylosovat jedno z míst pod čísly 1,9 nebo 20. Když jsem se dostal k losu už zbývalo z 20ti míčků pouze posledních pět a dvě z míst už byla vytažená. Zbývala devítka. No jak se říká štěstí víc jak rozumu a za pár minut už si to šineme právě na tu zmiňovanou devítku.
Místo pro nás bylo zajímavé tím, že přímo na protější straně mírně proti proudu vytékal kajakářský kanál a do vody se zde dostávalo absolutně nejvíc kyslíku na celém úseku. Druhým takovým zdrojem byl malý potok, který vytékal těsně nad naším místem. Věřili jsme v to, že na takovém místě nemůžeme skončit hůř než na pátém místě, ale ambice jsme zde měli o mnoho větší.
Den 1. Přípravy na závod jsme samozřejmě nepodcenili a ancábl našich návnad neznal mezí. Jelikož bodovaný byl kapr a amur od tří kilogramů v naší výbavě se samozřejmě nacházely návnady nejrůznějších velikostí i příchutí. Pruty jsme rozmístily po celé šířce toku tak, abychom pokryli co nejvíc prostoru, který jsme měli k dispozici. Místa jako protilehlý břeh, koryto, příbřežní partie ve stulíkovém porostu a v proudu, který šel z kanálu na pěti metrech od našeho břehu, byla jasná volba. Přes den jsme se snažili chytat atraktivně za použití menších nástrah jako je B 17 15mm s pop up reflex česnek 10 mm. Samostatné plovoucí boilie jeden cm nade dnem či zig rig. Dva pruty jsme samozřejmě nastražily na větší ryby, kterých je na úseku poměrně dost. Jako nástrahy jsme v tomto případě vsázely na Devil squid ve variantě hard balls. Celý první den se nedělo absolutně nic a čekali jsme na první noc.
Den 2. Páteční budík na čtvrtou hodinu ranní nás nemilosrdně vytáhl na přehození prutů. Po půl hodině má Jirka první záběr, ale rybu po krátké době ztrácí. To nás samozřejmě velice mrzí, ale bojujeme dál. Záběr nás nabudil, a i když je opět neskutečné vedro vymýšlíme jak na ně. Celkově se ryb moc nechytá a je nám jasné, že pokud aktivita vydrží taková jaká je, pořadí se bude ještě několikrát měnit. Po celý den se nic kromě pár nebodovaných ryb neděje. Přípravy na druhou noc finišují a jsme opět v očekávání prvního bodíku.
Den3.Od samotného rána, kdy noc opět nepřinesla jediný záběr, se snažíme za každou cenu chytit alespoň jednu bodovanou rybu. I přes naše úsilí se nám to opětovně nedaří. Pohyb na vodě je pouze od dravců a bílé ryby. K večeru se po dlouhotrvajících vedrech přihnala bouřka a to ne úplně slabá. Spíš bych si dovolil tvrdit, že patnáctiminutové peklo, které se rozpoutalo, jsem zažil za dobu, co chytám kapry, možná jednou. Vítr, který přišel, doprovázený průtrží mračen nám dal zabrat celkem slušně. Po pár minutách jsem vzdal pobyt v mém příbytku, který byl pod mohutným stromem a našel chvilkové útočiště u kolegy Štěpána. Ve chvíli by se v nás krve nedořezalo. Ohromný rachot, kdy nevydržela zhruba tunová větev, která při pádu zasáhla bivak kolegy na místě osm nad námi. Okamžitě jsme bouřka nebouřka spěchali kolegovi pomoci. Jeho pohotová reakce na praskot byla tak rychlá, že na poslední chvíli stačil z bivaku utéct. Všem nám spadl ohromný kámen ze srdce, že se nikomu nic nestalo. Zásah dobrovolných hasičů, kdy si s obrovskou větví poradili celkem zdárně, proběhl celkem rychle a šlo se opět závodit. Velká průtrž však zapříčinila to, že vodou šlo neskutečné množství nečistot všeho druhu. K náhozu jsme se dostali až někdy kolem třetí hodiny ráno a i tak to nebylo zcela ideální.
Den4. Celou noc jsme moc nespali a celkem často jsme pruty přehazovali a čistily od různých věcí. Obloha se postupně zatahovala a čerství vzduch věstil opět nějaký ten déšť. Štěpán, který chytal nejvíc po proudu, dostává před půl sedmou konečně razantní záběr a víme, že jsou to první body pro náš tým, pokud uspěje ve zdolávání. Vše sedlo parádně a podebraný šupík nás šoupe tabulkou celkem nahoru. Jeho váha lehce přes 14kg. A jsme ve hře. Do konce zbývá pár hodin a přichází opět déšť. Sedíme v jednom bivaku a pozorujeme hladinu. Je aktivní. Množství kyslíku ryby probralo k potravní aktivitě a jsou vidět na hladině. U protějšího břehu se vyvalil kapr odhadem 12 kg. Říkám si ať je déšť nebo kroupy je povinnost ho chytit a se smíchem odcházím přehodit právě na toho kapra. Jelikož proud byl opravdu silný, bylo třeba nasadit těžký kalibr a to olovo o 227 g. Nástrahu jsem už neřešil na malou rybu, ale na větší, která by nás opět posunula o nějaký ten stupínek výš a tak volba padla na 24mm Devil squid s reflexkou 14 mm stejné příchuti. Po hodině se prut rozjíždí proti proudu a vše nasvědčuje slušným bodům. I když jsem už nachytal velké množství kaprů téhle váhové kategorie, na závodech je to zkrátka jinak. Kolena se mi klepala nervozitou a oddech jsem si, když kapr zaplul do podběráku. Váha jedenáct plus a začíná kolotoč myšlenek jak přemluvit ještě alespoň jednu rybu. Lysák nás šoupl opět nahoru a bedna vysela ve vzduchu. Mám dojem, že jsme se na chvilku ohřáli na třetím fleku. Zamakáme ještě, ono to snad vyjde, jsme si říkali, a snažili se o třeba jen jednoho tříkilnatce. Na poslední dvě hodiny jsme zkoušeli jedním prutem co dvacet minut různá místa s vidinou záběru, který nám bohužel nedorazil.
Vyhlášení. I když od noci rozhodčí žádné informace o váze ulovených ryb nepodávali, tušili jsme, že dvě velice slušné ryby by nám mohly přinést dobré umístění. Nervozitou jsme úplně netrpěli, a přeci jen jsme si na první pětku věřili a i jednička v sektoru se dost možná nabízela. Po vyhlášení bylo jasno. Vítězství sektoru a celkové páté místo nebylo vůbec špatným výsledkem už jen z toho, že se nám to podařilo dotáhnout v posledních hodinách závodu a v uvozovkách jen na dvě ryby. Pro příště pokud se rozhodneme opět na nějaké závody jet je naší povinností se naučit chytat ryby menší váhové kategorie, bez kterých se na závodech zkrátka neobejdete.
Ať se vám u vody daří.
Jan Prchlík
A my za MIVARDI děkujeme za representaci týmu ve složení: Jan Prchlík, Jakub Krejčík a Jiří Špinka.