Moje další výprava se nesla v duchu velmi špatného počasí, soustavné přeháňky a trvalé deště sužovaly téměř celou naši republiku, teplota vzduchu ani zdánlivě nepřipomínala letní měsíce. I přes všechny tyto nepříjemnosti jsem vyrazil s parťákem, jak jinak než pod Pálavské vrchy na Novomlýnské nádrže. První jarní výprava zrovna nedopadla podle mých představ, i když se mi podařilo zdolat pěkné kapry, ale rychlé zhoršení počasí nám znemožnilo pokračovat v rybolovu, který jsme prováděli ze zakotvené lodi ze středu jezera, neboť hrozilo, že silný vítr nám nedovolí z jezera odplout a obrovské vlny, které bičovaly naši loď ji neustále plnily vodou z roztříštěných vln o její příď. Při takovémto zážitku, kdy nejbližší břeh je vzdálen 500 metrů Vám není do zpěvu a říkáte si, zda to není Vaše poslední výprava a jestli nebylo lepší sedět v klidu na břehu jezera a vlnobití sledovat ze závětří bivaku. Tato myšlenka mne také přiznám se napadla, ale to již k lovu z lodi patří, přece jen je nutné počítat z "nevšedními" zážitky, které Vás při lovu ze břehu nikdy nepotkají.
Po příjezdu k jezerům jsem zjistil, že voda v jezeru je již částečně přikalena přitékající dešťovou vodou z řeky Svratky, Jihlavy a Dyje, které jsou hlavními přítoky Novomlýnských nádrží. Vzhledem k velice masívnímu odpouštění jezer se však výše hladiny téměř nezvýšila. Velké množství přitékající ochlazené vody z dešťů signalizovalo menší aktivitu kaprů vzhledem k ohlazení vody téměř o 4 °C za dva dny, což nás však neodradilo. Vzhledem k neustále špatnému počasí, větru a hlavně vytrvalému dešti jsme se tentokrát rozhodli, že lov budeme provádět ze břehu, neboť vydržet na "palubě" naší lodi velikosti 5x2 metry 4 dny při neustálém dešti není nic příjemného a pohodlného. Místo lovu jsme se snažili zvolit tak, aby jsme jej prováděli mimo hlavní " proud" přitékající kalné ochlazené vody, která s sebou přinášela různé naplaveniny, kmeny a další nečistoty spláchlé z břehů řek a jezera, které by nám znesnadňovali lov.
S parťákem jsme nejprve objeli téměř celé jezero, abychom zjistili, jakým způsobem se počasí a zvýšený průtok vody "podepsali" na aktivitě kaprů. Vzhledem k dlouhotrvajícím dešťům jsme však mnoho rybářů u vody nepotkali, a proto jsme nezískali ani žádné upotřebitelné informace. Nakonec jsme místa lovu zvolili na betonových schodech v blízkosti Strachotínské strany, kde jsem v minulosti dosáhl pěkných úlovků. Po nanošení všech potřebných věci pro lov jsme nejprve postavili bivaky a do nich uložili všechny věci, které měly zůstat suché, neboť srážky neustávaly a spát v promočeném spacáku se nikomu z nás nechtělo. Poté následovala lokalizace místa lovu, které jsem věnoval zvlášť velký důraz. Člunem se sonarem jsem mapoval velký vodní prostor, v kterém jsem chtěl provádět lov, místa jsem chtěl zvolit tak, abych nemusel vzhledem ke špatnému počasí pro ryby jezdit člunem, ale dařilo se mi je zdolat ze břehu. Nalézt takovéto vhodné místo nebylo jednoduché, na vodě jsem strávil přes 3 hodiny a detailně jsem zkoumal strukturu dna. V okolí našich bivaků se nenacházel, co oko dohlédlo, žádný rybář, proto jsem nabyl dojmu, že nebude potřeba lovná místa umisťovat do velkých vzdáleností vzhledem ke klidu, který na břehu v této době panoval.
Detailním prozkoumáním dna se mi podařily nalézt dvě vhodná místa, kdy se vždy jednalo o částečně rovné dno v hloubce zhruba 2,5 – 3 metry, které se poté zvedalo a to i velice strmě do hloubky 2,2 metrů a druhé dokonce až na 1,5 metru. Při lovu na jezeře mám rád takové nerovnosti dna, neboť vrcholky těchto vyvýšenin tvoří většinou staré cesty, které sloužily pro provoz nákladních vozidel při stavbě jezera a dno v těchto místech je velice tvrdé s minimem bahna. Obě místa byla od sebe vzdálena cca 40 metrů, ale vzhledem k tomu, že jsme měli s parťákem celý břeh pro sebe, nebyl problém mít takto daleko rozmístěna lovná místa. Jelikož mi výběr vhodného místa zabral několik hodin a tma se již blížila, rozhodl jsem se, že již tento den nebudu provádět lov, pouze místa "připravím" pro lov následujícího dne. Každé místo jsem plošně rozkrmil zhruba 2 kg boilie a 2 kg pelet, kdy ke každému místu jsem použil rozdílné boilie.
Na čtyřdenní lov jsem si naroloval 8 kg boilie z mixu Rapid Platinium SEA a 10 kg bolie z mixu Rapid Platinium vyzutý Tonda. Boilie jsem si připravil velikostí 20 a 24 mm. Pro plošné rozkrmení lovného místa jsem použil pelety Rapid – Maxi Halibut velikosti 32 mm. Tyto pelety jsem zvolil záměrně, neboť doba rozpadu těchto pelet je několik hodin, neustále uvolňují pachovou stopu a částečně eliminují nájezdy bílé ryby, která dokáže jiné druhy pelet menšího průměru a složení lehce z lovného místa "vyluxovat".
Následujícího dne jsme vstali časně ráno před čtvrtou hodinou ranní, neboť jsem chtěl mít montáže ve vodě co nejdříve. Počasí bylo neustále " pod psa", stále pršelo, jen vítr lehce ustal, proto jsem ihned vyrazil na vodu obě místa opět dokrmit. Levé místo s hloubkou 2 metry jsem se rozhodl nadále přikrmovat boilím a peletami v dávce asi 3 kg na jeden zákrm, pro toto místo jsem volil příchuť Vyzutý Tonda a druhé místo vpravo s hloubkou kolem 1,5 metru jsem dokrmoval pouze menším množstvím boilí, zhruba 50 kuliček. U tohoto místa jsem chtěl eliminovat množství menších kaprů a bílé ryby a předpokládal jsem, že by z tohoto místa mohl " přijít" ten správný kapr, zatímco levé místo mělo být více atraktivní a přinést více záběrů, což jak se ukázalo, pravda nebyla.
Montáže jsem umísťoval na vyvýšeniny do hloubky 2,2 metry a druhou pak do hloubky zhruba 1,8 metry vždy do svahu kousek před vrcholek vyvýšeniny.
Vše bylo na svých místech a nezbývalo než čekat na první záběr, který se však až do půlnoci nedostavil. Následujícího dne jsem opět místa přikrmil, umístil montáže a čekal, že to konečně musí přijít. Aktivita ryb na hladině byla téměř nulová, nic nesignalizovalo, že by mělo dojít ke zlepšení a kapři by měli začít intenzívně přijímat potravu. Počasí se nelepšilo, neustále s menšími přestávkami pršelo, což nám na náladě nepřidalo. Po poledni, když déšť na chvíli ustal, jsme mohli opustit naše bivaky a trochu se protáhnout a přemýšlet o další taktice lovu. Při procházení po břehu v blízkosti prutů se najednou rozezvučel hlásič na mém levém prutu a brzda navijáku se začala odvíjet. Na takový nádherný uchu lahodící zvuk jsem čekal celou dobu. Uchopil jsem prut a razantním zásekem jsem ukončil odvíjení vlasce z cívky. Na jeho druhém konci jsem zřetelně cítil velký odpor ryby, která si to mířila přímo za vyvýšeninu, což jsem jí nemohl dovolit, neboť by zákonitě došlo o přeříznutí buď návazcové šňůrky nebo kmenového vlasce, neboť na hranách vyvýšenin bylo velké množství malých mušliček, kterým se na tvrdém podkladu velice dařilo. Po chvilce se mi podařilo kapra otočit a pomalu přitahovat ke břehu. Po chvíli byl kapr po několika výpadech v podběráku, až se mi zdálo, že svůj boj vzdal příliš brzy. Jednalo se o krásného šupináče spíše říčního typu, kteří se v jezeru vyskytují ve velké míře. Po nezbytném přeměření a zvážení kapr putoval co nejdříve do svého živlu. Váha ukázala krásných 15,5 kg při délce 95 cm. Toto byl signál, že moje snažení k něčemu bylo a opět jsem umístil montáž na místo a přikrmil peletami i boilím a nažhavený čekal, zda se nejednalo o ojedinělý záběr. Do večera se však již nic nedělo, pouze začalo opět pršet. Těšně před půlnocí se podařil parťákovi zdolat krásně stavěný šupináč v délce 80 cm, což nebylo vůbec špatné znamení.
Třetího dne lovu k žádné změně počasí nedošlo, s přestávkami pršelo a pršelo, což bylo dosti ubíjející, ale na druhou stranu vlivem špatného počasí jsme měli celý úsek břehu v délce zhruba 600 metrů pro sebe, což se na této lokalitě jen tak nestává. Kapři však jakoby ignorovali nabízené nástrahy a předposlední den jsme se záběru nedočkali. Bylo vidět, že klesající teplota vody a velký přítok dešťové vody do jezera se projevili na aktivitě kaprů. Poslední den lovu jsem opět obě místa přikrmil a čekal, zda nepřijde další záběr. Vítr i déšť konečně ustal, což bylo velice příjemné vzhledem k tomu, že nám svitla naděje, že snad do odpoledne všechny promočené věci uschnou, jelikož každý kdo bydlí v "paneláku" ví, jak obtížné je rybářskou výbavu v bytě vůbec uložit, natož ji sušit. Kolem deváté hodiny ranní, když jsem zrovna urovnával věci do tašek a připravoval věci k balení, se přímo " rozeřval" signalizátor opět na levém prutu, kdy rychlost odvíjeného vlasce z cívky byla neuvěřitelná. Ihned jsem uchopil prut do ruky, dotáhl jsem brzdu navijáku a než jsem stačil lehce přiseknout, tak jsem měl svůj 3 lb prut ohlý až k rukojeti, až v něm zapraskalo. Ihned jsem musel brzdu opět povolit, neboť tah ryby byl neskutečný až brutální. Kapr začal odvíjet metr za metrem vlasce a namířil si to přímo ke středu jezera. Po chvíli jsem odhadoval, že si kapr „vzal" minimálně 50 metrů vlasce a tah neustával. Parťák začal chystat člun, z kterého by jsme se pokusili kapra zdolat, neboť hrozilo nebezpečí, že kapr o hranu vyvýšeniny přepiluje kmenový vlasec. Než jsem však stačil nastoupit do připraveného člunu, kapr si rozmyslel svůj úprk a ve vzdálenosti zhruba 70 metrů za krmným místem se ukázal u hladiny, kdy provedl obrat, a voda v okolí se rozstříkla. V tu chvíli se mi ruce lehce roztřásly, neboť jsem očekával, že se bude jednat o většího jedince podle tahu i podle způsobu, jak se mi předvedl u hladiny. Po jeho obratu u hladiny pak kapr v tahu ustal a nechal se celkem lehce přitahovat ke břehu, kdy se mi neustále ukazoval u hladiny, kde se různě převaloval. Chvílemi jsem pochyboval, zda jsem se unáhlil s odhadem jeho velikosti, ale při jeho posledním obratu u břehu jsem spatřil obrovské tělo šupináče. Těsně u břehu následovaly ještě dva menší výpady kapra a poté se mi ho podařilo úspěšně navést na podběrák a podebrat ho. Když parťák spatřil kapra v podběráku, neodpustil si poznámku, že se jedná o hrozné " prase". Váha ukázala nádherných 20,5 kg při jeho délce 95 cm. Jednalo se o vysokého statného šupináče.
Rázem se mi zvedla dobrá nálada na maximum, euforie z první letošní "dvacky" byla nádherná. Výprava, která se zprvu zdála jako propadák byla rázem jedna z nejlepších letošního roku. Byl jsem rád, že mě potkalo takové štěstí a mohl jsem z vod Pálavských jezer zdolat takového nádherného a zdravého kapra. Když vidím, jaké krásné a zdravé ryby ještě stále v těchto vodách plavou, jsem velice šťasten, i když jejich ulovení je rok od roku těžší a těžší. Po rychlém převážení a vyfotografování putoval šupík opět do vod jezera. Doufám, že se ještě někdy v budoucnosti společně potkáme a změříme síly.
Kapr opět zabral na boilí ze směsi Vyzutý Tonda a to z místa, které bylo více prokrmované a to peletami a boilím.
Všem rybářům přeji, aby se jim u vody dařilo a prožily tolik krásných okamžiků jako já při svém nejoblíbenějším koníčku. Tímto musím velice poděkovat svojí manželce, která mne podporuje v mé zálibě a umožnuje mi trávit nádherrné chvíle u vody.
Radim Hanák
