Znáte to, práce a pořád práce - prý nemá nožičky a neuteče, ale skutečnost je úplně jiná. Stav pracovníků výrobny -1! A to v jarní sezóně - no to se už někde musí projevit. Rozhoduji se pro prodloužený víkend, na delší výpravu prostě jet nemůžu.
Je čtvrtek ráno a v práci vydávám poslední příkazy, nakládám vozidlo. Těsně se to vešlo, ale přece jen vešlo. Vyrážím směr nádraží vyzvednout přítelkyni, která bude se mnou absolvovat první kaprovou výpravu, ale jen jako pozorovatel. České dráhy opět nezklamaly, takže čekám skoro půl hodiny, než se “rychlík“ došourá a vyrážíme na můj oblíbený revír. Mám ho rád, protože vyhovuje mému oblíbenému stylu chytání v extrémních dálkách z odhozu. Důvod, proč zde tak chytám, je jasný - ti, co zde loví, převážně hází standardně maximálně 100 m a ryby mají v dálce klidovou zónu, kde jim předložím svoje montáže já. Cesta probíhá v hustém provozu celkem dobře a za necelou hodinku zastavuji u loviště.
Následuje činnost, kterou bytostně nesnáším, všechno natahat k vodě. Vidina nahozených prutů a kávičky v křesílku mě však žene dopředu. Už po chvílí jsem schvácený jak závodní kůň - jo, ta kaprařina, to je dřina!
Bivak konečně stojí. Pořídil jsem verzi New Dynasty XL, a sice kvůli pobytu dvou osob, která je na toto ideální. Spousta místa i při širších postelích, které Air8 skutečně jsou. Krmení mám připravené dopředu, skládá se z Classic halibut a Classic Red halibut pelet všech průměrů, Extreme pelet a rozkrájeného boilie, mého miláčka - B17. Šlechtil jsem ho 3 roky a nedávno získaná suprová surovina ho doladila k úplné dokonalosti. Pořád tomu totiž něco chybělo – ne, že bych ryby nechytal, ale znáte to i z vaření jídla, když to mu něco chybí, není to ono. Z euforie nad otevřeným kyblíkem s návnadou, kterou se chystám plnit raketu, mě vytrhává jekot přítelkyně, která zrovna chtěla instalovat postele v bivaku. Jdu zjišťovat důvod zděšení a přiznám se, že při pohledu na od myšáků prokousaný potah lehátka, včetně vzduchové matrace, mě vytáčí do běla. Do pr**e! Svině jedny, jak se do toho mohly dostat?? Přes zimu se asi nudily a chtěly si také pohovět v pohodlí na Air8, ale dodělaly si pelíšek k obrazu svému. Krásné hnízdečko z molitanové vycpávky, no asi mě trefí šlak.
Zatím co se vaří voda na kávu, vnadím asi 10 raketami ve vzdálenosti 120 -130 m a lovit budu za tímto místem. Tato taktika se mi zde nejvíce osvědčila. Montáže používám chod rig – helikoptéra a zátěž 120 g, která je pro tyto vzdálenosti dle mého názoru nejvhodnější. Na lovišti je pevnější bahno, v kterém olovo dobře drží a napomáhá tak k dobrému samozáseku a perfektního vypnutí silonu, na kterém se dá hrát jako na kytaře. Návazce zhotovuji z háčků velikosti 6 a ztužené svlíkačky, kterou stahuju od háčku asi 3 cm. Jako nástrahu jim chystám ořízlou kuličku B17 18 mm s plovkou na panáčka.
Záběr na sebe nenechává dlouho čekat, ale je to jeden z místních dorostenců. Ten další už je o něco větší, ale do večera podebírám jen samé menší ryby do 5 kilo. Mám návštěvu porybného, který je velmi sdílný a tvrdí, že už týden neviděl chytit kapra a přeje mi hodně štěstí. Ve 23.00 h to balím, chci se vyspat a nahodit brzy ráno. I když dobře vím, že tu někteří chytají přes čáru, já to porušovat nechci.
Ráno ještě za šera posílám za horizont svoje montáže a uléhám zpátky do vyhřátého spacáčku, ale nenechávají mě dlouho pohovět. Další kapr kolem 5 kilo se rozhodl, že mě nenechá dospat. Vzápětí se rozjíždí i druhý prut, tak řeším, co s tím. Sahám po 24 mm kuličkách B17, tentokrát bez vyvážení plovkou a dále od háčku asi 5 cm. Najednou je klid, uléhám a zdá se mi nějaký hezký sen a „píííííí“… To si snad dělají pr**l. Zakleju a zasekávám rybu, která se ovšem dává do pomalého pohybu opačným směrem. Toto je jiný level, hodnotím nahlas. Boj už trvá nějakou tu chvíli a já ještě rybu nepřitáhl ani o kousek. Konečně se mi daří ho otočit a neochotně se vydává směrem ke mně - je to takový ten tah, jako když máte na prutu pytel cementu. Začíná mě bolet ruka. Trvá to už asi 15 minut, ale nechci ho vyřezat, proto ho nechávám párkrát odjet, než se konečně vyvalí jeho mohutné tělo před podběrákem. Naplňuje mě pocit štěstí a adrenalin funguje znamenitě, a když vklouzne na potřetí do podběráku, neodpustím si bojovný pokřik „JOOOO“!
Předávám prut přítelkyni, která, zatím co jsem zdolával, mě sledovala. Beru podběrák oběma rukama a mám co dělat, abych ho přenesl na podložku. Hned mi v hlavě běží, že to bude hodně kilo. V duchu doufám v magickou hranici. Kapr zdatně vyplnil podložku a má ještě ohnutý ocas. To znamená, že má kolem metru, ale ten bohužel přes veškeré vynaložené úsilí nemohu najít. Nevadí, pro mě je důležitá hlavně váha a ta ukazuje 19,97 kg. Taky mohl sníst ještě jednu kuličku, aby to bylo kulaté číslo, přemítám. Radost mám ale obrovskou. Je to krásná ryba. Větší se zde zatím nechytla, jak jsem byl později informován, takže král revíru. Po nezbytném fotografování obra vypouštím do jeho domova. Úspěšná montáž s mírně jetou kuličkou putuje zpět do loviště. Dokrmuji několika raketami a dávám více celých kuliček.
U kouřící kávy a dobré snídaně mám další záběr, pomalinku to přilepí k prutu a s „cvak cvak cvak“ se rozjede cívka navijáku. To jsou oni, bleskne mi hlavou a zasekávám. Scénář se opakuje, ryba stojí na místě, jako bych měl vázku. Až po chvíli se dává do pohybu a jede doprava, což se mi moc nezamlouvá. Vím, že jsou tam velké kameny na staré cestě a mohl bych o něho přijít. Po chvíli mění směr zpátky vlevo a já si oddechl. Váha ukazuje 13,46 kg. Je to krásný lysec a mám z něj velkou radost. Tak to nám ten den moc hezky začíná, dvě krásné ryby hned pro začátek. Ale tato moje radost netrvá dlouho. Následuje série pěti záběrů a všechno padá. Scénář je vždy stejný, krásný záběr do jízdy, zásek, ryba chvíli drží a pak upadne. Zkoumám návazce, nasazuji větší háčky, tvrdý fluorocarbon, ale vše je úplně zbytečné, padá to pořád.
Záběry ustávají kolem poledne. Připravuji masíčko na grilu a po dobrém obědě se má na chvíli odpočinout. Kolem půl druhé mám záběr a nádherný poloviční řádkáč končí na podložce, váha ukazuje 14,6 kg. Ale to, co následuje po tomto kaprovi, nemá obdoby. Nepamatuji se na větší frustraci v mém kaprařském životě. Jezdí mi to jeden záběr za druhým až do večera, ale kromě asi dvou kaprů kolem 6 kilo, vše upadne. Nepomáhá prostě nic – jsem totálně bezradný. Vyzkoušel jsem úplně všechno, dokonce i ty montáže, co jsem nikdy nedělal, jen vím, že mohou být za takové situace dobré a… Výsledek opět žalostný.
Je večer a přemýšlím co dál. Urval jsem i druhou raketu a na spodovém prutu povolilo koncové očko. Jsou to děsný prdy a ten prut si zaslouží občas zastávkovat, vůbec se s ním nemazlím. Vedle mě se během dne nastěhovala parta kaprařů, nebo spíše to vypadá na rodinné setkání - je tu spousta psů, dětí, několik manželek, gril, pivo teče proudem. Tatam je idylka klidného relaxu. Co jsem si všimnul, tak mají nahozeno asi 12 prutů a nebezpečně se s každým novým hodem přibližují k mému lovišti. I když jim na vzdálenosti cosi chybí, tak tohle opravdu nemám rád. Důvod je jasný, kromě jednoho nebo dvou kapříčků kolem 50 cm, nechytili rybu. Začínám vážně uvažovat, že vyklidím pole. Domlouvám se s přítelkyní, že to zítra sbalíme a raději se pojedeme v neděli podívat na houby.
Zrovna to s ní probírám, když přichází brutální záběr. Ryba si i na tu dálku bere rychle vlasec a ukazuje se na klidné večerní hladině. Jede bez zastavení doleva asi 150 m a já i s podběrákem se vydávám za ní - přejela totiž velmi rychle všechny udice mých sousedů a já se chci vyvarovat případnému rozplétání silonů.
Je to velmi silná ryba a ani netuším, jak by mohla být asi velká, když dokáže vyvinout takový nekompromisní tah. Rozplétání jsem se nakonec stejně nevyhnul, ale daří se mi rychle podhodit dvakrát prut pod pruty jednoho z rybářů a už je to silné monstrum kousek od břehu. Najednou je tu spousta diváků a já nevěřím vlastním očím, co to mám na prutu. Ježíš, to je koi kapr! Ale opravdu velký a sílu má za dva. Podebírám ho a chci zvážit, ale bohužel klekla baterka ve váze. Odhaduji ho na asi 10 kilo a 85 cm. Je skutečně nádherně vybarvený, černo-červeno-bílý a pohled na jeho mohutnou ocasní ploutev mi dává odpověď, kde vzal tolik síly.
Asi v deset balím pruty a jdu spát. Ráno je o poznání chladněji a až na pár malých kaprů se už nic zvláštního neděje. Pomalu balím a loučím se s mojí oblíbenou vodou, tak zas někdy příště.
Jen ještě dodám, že i houbařská výprava dopadla velmi dobře a našli jsme asi 50 krásných hřibů.
Za Mivardi Tým Lojza
