Když se podzim hlásí o slovo, stromy se zbarví do těch nejhezčích barev je na čase sebrat veškerou sílu a všechen volný čas nasměrovat k vodě. Alespoň já to tak mívám. I když už u vody strávím opravdu velice slušnou porci času v průběhu jara i léta a mnohdy už je to o přemlouvání k vodě jít, tento čas mi nalije novou krev do žil a každoročně stojím na prahu podzimu s odhodláním a touhou trefit to, když ryby ve velkém začnou sbírat na zimu. Neznám hezčí pohled než je koukat po ránu na vycházející slunce, kdy vše kolem vás pokrývá jinovatka a skrze mlžný opar vás začnou rozehřívat ještě trochu hřející slunečné paprsky…
Pro první letošní podzimní výpravu, která trvala čtyři dny, jsem si vybral dvaceti hektarovou pískovnu, kde jsem už v průběhu léta uskutečnil několik rychloakcí. Tentokrát jsem nehodlal nic podcenit a vybavil se člunem echolotem a všemi nezbytnostmi tak abych chytal co možná nejpřesněji.
Boilie směs Rapid Champion Platinum Sea
Zcela jsem zavrhl místa, která jsem chytal v průběhu léta a chtěl se pustit do podstatně větší vzdálenosti. Mapování mi zabralo dvě hodiny a vsadil jsem na hlubší partie někde okolo šesti metrů. Vybral jsem si dvě místa tak aby od sebe byla ve větší vzdálenosti a neplašil jsem si je navzájem. Krmení jsem se rozhodl použít tak abych použil v poměru půl na půl boilie rolované v průměru 24mm ze směsi SEA aminoliquidu Monster crab doplněné esencí Asafoetida a hotovým boilie B17 ve stejném průměru. Rolované boilie jsem ještě dopředu předmáčet což může někdy přinášet velice dobrý výsledek. Jelikož mě čekal delší lov, nebál jsem se a ke každé montáži jsem nakrmil trochu víc, než když vyrážím na krátké akce.
Zhruba dvě kg boilie směřovalo na každé místo s tím, že uvidím reakci ryb a podle toho budu v krmení pokračovat. První večer se nic nedělo a vlastně jsem se ani moc nedivil. Rybám nedělal nejspíš úplně dobře pohyb na vodě. I když jsem se snažil na vodě být co nejméně, přeci jen jsem ve člunu strávil víc času než bych si přál. První ráno jsem si přivstal, abych viděl případnou aktivitu ryb. Při rozbřesku hladina ožila a kapři o sobě dávali vědět občasným výskokem. Nebylo jich málo, ale byly v dost velké vzdálenosti od krmných míst. Nic jsem nechtěl uspěchat a říkal si, že jim dám čas, aby krmná místa našly. V průběhu dne se na situaci nic neměnilo a říkal jsem si, jestli výběr hloubek byl správný, a přemýšlel, jestli se zkusím jedním prutem zaměřit někam, kde je hloubka o něco menší. Kolem třetí hodiny jsem dostal první záběr a ryba vypadala dobře.
Po podebrání jsem zjistil, že kapři první místo už navštívili. Z desetikiláče teklo boilie proudem a to bylo jasným znamením, že mám pokračovat, tak jak jsem začal. Netrvalo to ani dvacet minut a rozjel se i druhý prut se stejným výsledkem. Opět ryba lehce nad deset a bylo vidět, že jí také velice chutnalo. Bylo na čase opět trochu dokrmit. Rozhodl jsem se na jeden prut použít oblíbenou strategii, kterou používám vždy, když mám možnost použít člun. Velice rád zasypu montáž větším množstvím krmení a v minulosti mi to přineslo ne jednu pěknou rybu. Tentokrát jsem se rozhodl použít jeden kilogram boilie a to jsem naházel přímo na montáž. Jsem přesvědčený, že právě takto prezentované krmení přináší ty těžší ryby.
Cílem výpravy bylo ulovit alespoň jednu rybu váhově nad patnáct kg s tím, že cokoli bude víc, budu brát jako bonus. Nástrahy jsem používal na oba pruty stejné. Kombinaci dvou kuliček boilie jedno domácí betonově tvrdé a druhé v průměru osmnáct mm běžné produkce. Nebyl to špatný krok a to potvrdily následně další dny. Nedělní ráno bylo zcela ideální. Dva dny před úplňkem, foukal slušný západní vítr směrem ke mně, a dalo by se říct, že bylo jen otázkou času, než to sebere ta správná ryba. Těsně před polednem se rozjel prut, kde jsem měl na montáži nasypáno. Vyjel jsem pro kapra, a když jsem byl nad ním, začalo perfektní zdolávání. Ryba pod sebou cítila slušnou hloubku a nedala mi nic zadarmo. Když jsem kapra několikrát viděl projet pod člunem, věděl jsem, že cílová ryba je na dosah. Pár výpadů a byl v síti podběráku. Váha perfektně nacpaného šupináče překračovala hranici patnácti kg a bylo splněno.
Po zavezení jsem si sedl a byl jsem velice spokojený s perfektně rozjeté výpravy. Ryby reagovaly na krmení skvěle a do večera jsem měl ještě několik moc krásných kaprů. Jednalo se většinou o ryby ve váhovém rozmezí deset až dvanáct kilogramů. Zkrátka skvěle rozjetá akce. Říkal jsem si, že jsem měl štěstí na všechny důležité aspekty, které jsou důležité pro dobrý lov. Ať už fáze měsíce směr větru nebo tlak vzduchu. Vše si sedlo tak jak to má být a užíval jsem si vždy v průběhu dne několik krásných zdolávaček. Co se týče úspěchu při zdolávání, byl jsem na sto procentech, což bylo při počtu záběrů velice solidní. Pondělní den byl poněkud chladnější než ty předešlé a pomýšlel jsem si na ještě jednu pěknou rybu. Dopolední aktivita ryb byla o něco slabší, ale zato velikost byla o poznání větší. Dvě ryby v průběhu několika hodin o váze třináct a čtrnáct a půl kilo.
Skvělý výsledek a čekal jsem, co dalšího se ozve z nějakého prutu. K odpoledni se prodralo slunce a teplo mě vytáhlo ze stínu bivaku. Razantní záběr přichází opět na zasypanou montáž. Vyrážím a souboj kopíruje ten předešlý, kdy mi dal tlustý šupináč poměrně zabrat. Opět jsem na prutu cítil rozvážný tah, kdy si je ryba vědoma své pěkné váhy a žádné zbrklosti se opět neděly. Tentokrát se jednalo o slušně vykrmeného lysce. Při vážení opět pokořena hranice patnácti kg a spokojený jsem byl v tuhle chvíli víc než dost. Už je to vše, nebo mě čeká ještě nějaké překvapení, jsem si v ten okamžik říkal. To měly ukázat následující chvíle. Do večera jsem zdolal ještě další krásnou rybu přes čtrnáct kg, kterou jsem zde chytil už v průběhu léta. Zarazilo mě, o kolik kg byla váhově nahoře. Bylo až zarážející, že u takové ryby byl váhový příbytek více než dvou kg. Vlastně na všech rybách bylo znát, že se na letošní zimu hodně krmí. Seděl jsem do večera a pozoroval kapry, kteří měli zase svojí hodinu a jejich výskoky braly až dech. Zvláštní bylo, že po celou dobu výpravy se mi podařilo udělat jen jedu slušnou rybu po setmění. Všechny větší ryby zabraly za světla a to mi nevadilo ani v nejmenším. Měl jsem před sebou poslední den lovu. Montáže byly na produktivních místech s tím rozdílem, že jsem místa už od předešlého večera nekrmil.
Ani PVA a ani jediná volně hozená kulička boilie. Říkal jsem si, že by to mohlo přemluvit ještě jednoho lepšího kapra, ale byla to i sázka do loterie, že ryby odjedou a nebudu mít už žádný záběr. První ryba přišla z místa, kde jsem krmil na větší plochu a byl to lysec odhadem přes dvanáct kg. Pustil jsem ho u člunu a montáž položil zpět na své místo, když jsem přijížděl ke břehu, rozjel se druhý prut. Už podle razance výpadu po zvednutí jsem tušil těžkého soupeře. Ryba si brala z navijáku šňůry víc než bych chtěl a už jsem byl nedočkavý, až mi klepne o špičkové očko uzel od šokového návazce. To se ještě dlouho nedělo. Po cestě k ní jsem šňůru vyprošťoval ze dvou vázek, kdy při té druhé jsem se pomalu s úspěšným koncem loučil.
Kapr mi zajel za lavici, kde byly zřejmě nějaké kořeny a šňůra byla natvrdo. Několikrát jsem objížděl celé místo a snažil se o vyproštění. Po jednom prudkém škubu, šňůra vystřelila, a opět jsem mohl pronásledovat rybu, která na háčku ještě byla. Když jsem jí dojel, začalo tvrdé zdolávání, kdy ani jeden z nás to nechtěl vzdát. Jednalo se o souboj, který si ještě dlouho lovec pamatuje.
Ryba stále u dna a zvednout jí k hladině se nedalo tak snadno. Po každém tlaku na kapra se do toho opřel, a vytočil víc metrů vlasce, než jsem před tím získal. Po nějaké chvíli jsem začal udávat tempo já a do pár minut jsem rybu podebral. Byl to luxusně vybarvený šupináč přes metr délky a ani nebylo divu, že mi dal tak zabrat. Vážení bylo už jen tak orientační, jestli je to tam potřetí přes patnáct.
A bylo. Šupináč vážil 16,4kg a byl největší rybou výpravy. Už byl čas pouze zabalit a vyrazit směr nové zážitky. Když jsem odjížděl tak se mi honila v hlavě pouze jedna věc. Není zkrátka nad to,, když to trefíš". Hodně štěstí u vody.
Jan Prchlík