Přinášíme loňskou „kaprařskou zpověď“ Jardy Dufka, zaměstnance firmy Mivardi (obchodní zástupce), člena Mivardi Týmu a konzultanta v sekci kapřariny, pro časopis Kapr.
Jaromíre, jak dlouho se věnuješ rybolovu a kaprařině?
Ahoj, k rybolovu mě dostal můj děda a první povolenku jsem po absolvování rybářského kroužku získal ve čtrnácti letech. Do svých jednadvaceti let jsem se věnoval hlavně lehké položené, plavané a postupně pronikal i do tajů vláčení. Od roku 1995 až do dnešních dnů vítězí kaprařina. V nejintenzivnějších letech to u mě znamenalo 250 až 300 docházek k vodě za rok.
Na jaké úlovky kaprů vzpomínáš nejraději?
Největší emoce ve mně vzbudil úlovek prvního kapra přes 20 kg na řece Labi v roce 1998. Byl to první rok, kdy došlo k mému odtržení od party rybářů jezdících pravidelně na společné kaprařské výpravy. Toto společné rybaření bylo sice fajn, ale většinou bez valných nebo dokonce žádných výsledků. Vždy se musel hledat kompromis ve volbě revíru, místa a já si tak nemohl dělat vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Velice silně mi také utkvěl v paměti úlovek 20,5 kg šupináče z Mušovské nádrže. Když jsem na Pálavská jezera začal jezdit, bylo to rybaření s velkým odhodláním, tzn. minimálně 5 let se pokoušet o úlovek velkého kapra, což se mi hned druhou sezónu podařilo. Moje úspěšné rybaření bylo vždy o dlouhodobém plánování a vytýčení si stanovených cílů. Kolikrát se i delší dobu nedařilo, ale já si šel za svým cílem, snažil se poučit z chyb, a hlavně vytrvat ve svém úsilí. To si myslím je jedno z hlavních měřítek odlišujících úspěšné kapraře od méně úspěšných. Velice rád také vzpomínám na svoji několikaletou zahraniční misi na francouzských řekách. Vše začalo plánováním za dlouhých zimních večerů u mapy a získávání informací všemi možnými způsoby. Mé sny a cíle se začaly poté naplňovat při odjezdu po strop zaplněné Škody Forman s mým parťákem vlčákem Lordem. Vyvrcholením mého úsilí byly dva úlovky kaprů-lysců přes 23 kg během 14denní výpravy. Poslední úlovek, který bych rád zmínil, je z letošního podzimu (2017). K úlovku bezmála 20 kilového šupináče, vedla trnitá cesta, která začala před pěti lety. Tak silné emoce jsem naposledy zažíval před dvaceti lety po prvním výjimečném úlovku kapra na řece Labi.
Jaký kapr, který ti utekl, tě mrzí nejvíc?
Jak se říká, kapr, kterého po dlouhém souboji vyříznete, nebo ztratíte ve vázkách, bývá ten NEJ, kterého jste měli do té doby na prutu. Skutečnost je ale mnohdy jiná. Stalo se mi několikrát, že po dlouhém zdolávání, kdy ryba stále nebyla vidět, bych se odvážil tvrdit, že to bude ta životní, a nakonec skončil v podběráku bojovný lysec nebo šupináč do 16 kg. Nicméně si občas na jeden takový půl hodinový souboj, který mě hodně mrzel i po letech, s hořkostí vzpomenu, kdy jsem 10 minut seděl jako opařený po vyříznutí kapra 15 metrů od podběráku. Souboj se odehrál v květnu na velké pískovně, kde v tuto dobu před třením byla největší šance ulovit velké, opatrné jikrnačky. Rok předtím, v přibližně stejné době, se mi podařilo přelstít a úspěšně zdolat parádního šupináče 19,70 kg, ale stále jsem věřil, že zde plavou i kapři přes 20 kg. Do té doby se mi zde nestalo, že bych jakkoliv velkého kapra zdolával déle jak 10 minut. O to víc mě i po letech tato ztráta mrzí.
Jakou taktiku lovu kaprů nejčastěji používáš?
Snažím se řídit pravidlem, že v jednoduchosti je síla. Vystačím si s dvěma tipy návazců celý rok, z fluocarbonu nebo ztužené šňůrky. Snažím se odlišovat. Jestliže mi místní kaprař na vodě, kde se chystám lovit tvrdí, že na nic jiného, než na jahodové boilie zde neudělám záběr, je to ten poslední druh boilie, který bych zde použil. Pokud mi to podmínky na vybrané lokalitě jen trochu dovolí, snažím se lovit na místech nebo v době, kdy je kolem mě co nejméně kaprařské konkurence. Na stojaté vodě, kde se smí nahazovat a lovit pouze ze břehu, lze rybářskou konkurenci eliminovat např. delším náhozem. Na řece bývá situace horší. Sebelepší místo ve vodě se pro mě ve chvíli, kdy na 200 metrech okolo mě je několik bivaků, stává nezajímavé. Raději odjedu na jinou část toku. I když budu lovit v méně zajímavé části řeky, co se týče reliéfu dna, mám zde za daných okolností daleko větší šanci na úlovek, pokud zde budu lovit sám.
Co je podle tebe nejdůležitější pro ulovení velkého kapra?
Vhodný výběr revíru (stáří, rozloha, tlak na lokalitu, ochrana kapra K-70). Vytrvalost, nevzdat se i po opakovaném neúspěchu. Věřit na100% v to, co dělám. Důvěra ve zvolenou nástrahu. Nejčastěji používám dva až tři druhy boilie po celý rok. Nejhorší taktikou je, po pár hodinách bez záběru, neustále dokola měnit druh a příchutě boilie. Období roku, kdy na vybrané lokalitě lovím… Vysvětlím. Na jedné pískovně jsem od začátku června do konce září pravidelně lovil na místě, kde co do počtu záběru panovala z mé strany spokojenost, ale ať jsem dělal cokoliv, ulovení kapři byli do váhy 12 kg. Na tom samém místě od poloviny října byl úlovek kapra pod 10 kg vzácností a většina ulovených kaprů se pohybovala ve váhovém rozmezí od 12 do 18 kg.
V posledních letech spolupracuješ s firmou Mivardi. Co se pro tebe od té doby v rybařině změnilo? Dá se říci, že je kaprařina tvým zaměstnáním?
V první řadě musím zmínit, že je to mé již třetí zaměstnání v rybářském businessu. Pokud bych rád něco vyzdvihl u pracovního spojení s firmou Mivardi, tak ano, poprvé mohu v současné chvíli s uspokojením tvrdit, že se mi splnil životní sen. Koníček se mi skutečně nyní stává prací. Pracuji ve firmě obchodující s rybářskými potřebami a zároveň mám od vedení pracovní podmínky nastavené tak, že mám dostatek volného času jak na svého koníčka, tak na rodinu. Mimo to, že pro firmu Mivardi pracuji jako obchodní zástupce, jsem zároveň i jejím konzultantem v sekci lovu kaprů. Po skoro dvouleté zkušenosti s používáním nástrah této značky bych rád zmínil, co je mi na nich nejvíce sympatické. Ať už jsem si dříve boilie vyráběl sám z vlastních receptů nebo v průběhu dalších let chytal na boilie různých renomovaných výrobců, nikdy má úspěšnost lovu trofejních kaprů v chladném období roku (teplota vody pod 8 stupňů) nebyla tak dobrá jako nyní.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější revíry doma a v zahraničí. A proč? (pokud nechceš, nemusíš samozřejmě jmenovat) Je z tvého pohledu velký rozdíl mezi lovem kaprů doma a v zahraničí?
Mé oblíbené revíry se v průběhu let neustále mění. Roli u mě hraje několik indicií. Rybářský tlak kaprařů na danou lokalitu. Pokud je tlak na mou oblíbenou vodu neúnosný, hledám alespoň na přechodnou dobu své štěstí jinde. Jeden příklad za všechny. Od r. 1998 do r. 2010 jsem aktivně lovil na více jak 15 úsecích řeky Labe, ale nastala pro mě doba, kdy jsem si zde dal na několik let pauzu. U zahraničních revíru to mám nastaveno podobně. U mě také hraje roli posouvat se stále dál, pokud se mi na jakékoliv zvolené lokalitě podaří splnit si své cíle, hledám další i třeba těžší výzvy. Vždy když jedu lovit kapry do zahraničí, tak proto, že tam hledám, co mi doma chybí. Ať už jsou to příznivější podmínky pro zimní rybolov, a tím nemyslím jen klima, ale např. v lednu chytat 24 hodin, což je u nás v tuto chvíli sci-fi. Např. v Chorvatsku, kde jsem byl 3x na 22 hektarové pískovně na konci listopadu nebo v prosinci. Jel jsem na vodu, která byla velice dobře zarybněná, tím se šance na úlovek v tomto období výrazně zvyšuje. Zároveň to byla lokalita, kde dorůstají kapři v současné době i váhy přes 40 kg. Nyní se chystám po šesti letech na návrat do Francie. Země to kaprařům zaslíbená, ale vůbec ne jednoduchá, jak si nemálo rybářů, kteří sem míří poprvé myslí. Každopádně hospodaření (kapři se do revíru nasazují málo s ohledem na růstové možnosti lokality), podmínky rybolovu (většinou běžné noční zóny 24 hodinový lov po celý rok), lov na 4 pruty. To jsou podstatné rozdíly oproti velice okleštěnému rybářskému řádu u nás, i když… Snad konečně začíná svítat na lepší časy.
Je něco, co by si u našich revírů chtěl změnit?
Odpověď na tuto otázku by zabrala další samostatný článek. Snad jen zmíním, že bych si do budoucna přál, aby se o naše revíry starali lidé, kteří nehledí jen na svůj prospěch, jsou odborníci v dané problematice a slyší na palčivé otázky ohledně neodvratných změn ve fungování rybářského svazu a obhospodařování našich svazových vod.
Máš jakožto úspěšný kaprař nějakou radu pro ty, kteří mají méně zkušeností a stále čekají na první větší úlovek?
Snad jsem dostatečně odpověděl v některém z předchozích dotazů…
Hodně se mluví o tom, že kaprů se do našich vod nasazuje příliš, někdo naopak říká, že těch velkých je stále málo. Co si o tom myslíš?
Nejsem odborník/rybníkář, abych fundovaně bod po bodu rozebíral důvody, jestli se nasazuje příliš nebo málo. Každopádně opět zmíním příklad z mé zkušenosti od vody. Svazová pískovna do 100 ha, kde už více jak 10 let platí ochrana kapra tzv. K65. Je zde velice silná obsádka kapra od 10-20 kg a rybáři i porybní se snaží v rámci svých možností vodu chránit před rabováním. Samozřejmě, že každé masivní nasazování kapra K-1 až K3 snižuje potenciál této vody a kapři tak nebudou dosahovat nadstandartních ročních přírůstků. Naopak pokud se bude jednat o vodu, kde není ochrana kapra žádná, a navíc rybářská stráž je tu k vidění minimálně, tak vysazených kaprů nebude nikdy dost. Tato otázka má daleko širší záběr a její lepší zodpovězení by opět vydalo na samostatný článek.
Změnil se hodně lov kaprů za tu dobu, co se mu věnuješ?
Posledních deset let je kaprařský boom stále na vzestupu, a s tím samozřejmě sílí rybářský tlak na svazové revíry. Tam kde jsem byl před 10 a více lety u vody sám, se toto v současné době stává skoro utopií. Ano změnil. Pozitivně i záporně. Na jednu stranu mám na mnoha revírech u nás šanci ulovit váhově daleko větší ryby než v minulých letech, ale zároveň na některých vodách výrazně oslabila síla obsádky kaprů. Tam kde pro mě na řece Labi nebylo před deseti lety problém za pár dní, když se hodně dařilo, ulovit několik desítek kaprů, jsem bohužel nyní někdy rád i za jeden záběr za týden. Co je platné, že na některém úseku řeky Labe platí ochrana kaprů stanovením horní míry odnášených ryb tzv. K-70, když zde za celý rok nepotkáte rybářskou stráž. Party rádoby rybářů-masařů, nebo kaprařů, kteří si z našeho koníčka udělali soukromý business a prodávají trofejní kapry do soukromých revírů, dokáží i během jedné sezóny jakoukoliv svazovou vodu bez dostatečné kontroly rybářské stráže zničit a trvá hodně dlouho dobu, než se takovýto revír opět vzpamatuje.
Jaké máš rybářské plány do budoucna? A máš nějaké rybářské sny?
Pro mě se kaprařina stala nejen největším koníčkem, ale v určitém období mého života i životním stylem. Pokud to zdraví, práce a rodina dovolí, rád bych si ještě splnil pár svých kaprařských snů a cílů. Například lovit na řekách a jezerech pro českého kapraře neznámých a neprozkoumaných zemích. Někde už jsem byl před pár lety mapovat terén, někde jsem jen jezdil prstem po mapě. U nás mám nevyřízené účty např. na Orlické přehradě, Sázavě nebo Berounce.
I čtenářům bych rád popřál ať se jim podaří splnit nějaký jejich vytyčený cíl nebo sen, na jehož konci budou držet v náručí svou vysněnou rybu.
Děkuji za rozhovor.
