Loni, na akci s názvem Mivardi Days, což je předváděcí a prodejní akce fa. Mivardi, spojená s přednáškami členů Mivardi teamu, jsme se ve volném čase s kolegy bavili, jak jinak, než o rybách. Slovo dalo slovo a přišla řeč s Tomem Lyčkou, kterému nikdo neřekne jinak než „ Lyčud“ na jednu svazovou vodu. Lyčud tam už v minulosti chytal a celkem úspěšně a mně ta voda tak nějak zajímala už v minulosti, nicméně jsem se na ni nedostal. A tehdy jsem si začínal pohrávat s myšlenkou vyrazit společně. Stálý parťák Pepa mi letos oznámil, že očekává další přírůstek do rodiny a tak bylo jasné, že letos na ryby mít moc času nebude…Minimálně dvě výpravičky spolu ale ještě snad stihnem!
Plány a příprava
Během zimy jsme se dohodli na termínu, který vyhovoval Lyčudovi, protože ještě studuje s tím, že já se tak nějak přizpůsobím a do toho termínu si naplánuju dovolenou. Samozřejmě jsme tušili, že u vody sami asi nebudem, už vzhledem k státnímu svátku, který jsme měli v průběhu výpravy, ale k tomu se ještě vrátím. Následovaly debaty přes sociální sítě a SMS a spřádání taktiky a výprava najednou začala nabírat reálných obrysů. Snad se Tom nebude zlobit, když napíšu, že se ještě časem postupně několikrát ujišťoval, jestli naplánovaná společná výprava platí, nicméně bylo rozhodnuto a omlouvala jen smrt nebo vážná nemoc. Během konce zimy a začátkem jara se na mě z internetu valily fotky a zprávy od vody s pěknými kapry a já, ač jsem si celosvazovou povolenku vyzvedl někdy v lednu, jsem byl vzhledem k pracovním povinnostem a částečné rekonstrukci bytu odsouzen do role statického diváka a mým maximem byla návštěva „ na kávu“ u Lyčuda, který už jezdil poctivě od časného jara.
Každý rybář zná to jarní těšení se k vodě a očekávání úlovku prvního kapra, kterým otevře sezonu a tak je asi každému jasné, co jsem prožíval. Strašně jsem potřeboval jet k vodě a aspoň na chvíli vypnout ze zápřahu všedních dní. K rekonstrukci se přidala i nutnost pořídit novější auto, což se podařilo a Pepa jej dokonce zvládl na výpravu vybavit i tažným zařízením a vychytat menší „ mušky“. Nezbývalo tedy nic jiného, než se těšit na první a hned delší výpravu na přelom dubna a května. Pozitivní bylo, že se podařilo v práci zařídit k týdnu dovolené ještě dalších pár dní volno, takže se vyráželo na necelých 11dní. Máme za to, že je lepší přijet v týdnu, než třeba v pátek, kdy k vodě přijíždí víc lidí.
Co s sebou?
Přípravy jako takové jsem nepodcenil, vybavil se několika druhy boilies, o kterých jsem předpokládal, že by mohly být na té vodě dobrou volbou a navíc, jak je mým zvykem, přibral i něco navíc a pro jistotu se vybavil i menším množstvím doma připraveného tygřího ořechu a přibalil jsem asi 30kg pelet, jak halibutek, tak i Rapid Easy Catch v příchuti oliheň - to pro rozjezd krmného místa a snížení výsledné ceny za krmení, které jsem hodlal naházet do vody. V plánu jsem měl vyzkoušet jak lov pouze s atraktivní nástrahou – panáčkem za použití flouro popek přelitých předem esencí, pouze s PVA obsahujícím rozdrcené boilies nasáklé liquidem stejné příchutě, tak i na druhém prutu udělat menší krmnou kampaň a za pomocí rozpadajících se pelet, které jsem několik hodin předem přeléval aminoliquidem a tekutou potravou – liquid food salmon. Pelety měly zajistit přenos potravního signálu z tekutých složek do okolí krmého místa a při tomto zároveň rybu nenasytit. Pelety jsem zvolil jako mix průměrů, aby na dně něco pracovalo co možná nejdelší dobu a ke každému zákrmu přidal i několik kuliček boilies a lopatku tygřího ořechu, aby pokud možno i při aktivitě bílé ryby a menších kapříků i něco pro mou cílovou rybu – kapra sedmdesát plus.
Vyrážíme
Ve čtvrtek ráno si dávám se ženou poslední společnou kávu, ona odchází do práce a já vyrážím k Pepovi naložit auto, půjčený přívěsný vozík (moc děkuju Toníčku!) a vzhůru pro Lyčuda a na ryby! Neskutečně se k vodě těším, vrásky mi dělá jen rychle mizící prostor jak v mém autě, tak i na vozíku. Přece jen toho k vodě vozím asi čím dál víc… Nakonec se loučím s Pepou a s řádně zatíženým autem se vydávám vyzvednout Lyčuda. Ten už je „ na značkách“ a já se při pohledu na doslova hromadu věcí, které musím ještě někam namačkat, neudržím a směju se na celé kolo. Uvnitř mi ale moc dobře není, mám obavy, abych to vše naložil a abychom v pořádku dojeli. Cesta naštěstí ubíhá celkem v pohodě a tak za nějaký čas sjíždíme k vodě a zjišťujeme, že místo, o kterém jsme se tak nějak předem bavili je obsazeno a druhé je volné, takže plni optimismu naléváme vodníkovi první čtvrtku na přivítanou s prosbou, aby k nám byl milostiv. Vyložení věcí je otázkou několika minut, vybalování jde vždy s elánem rychleji než balení a krátce na to už sedíme u nahozených prutů.
„ Víkendový masakr “
Takto velmi jednoduše by se dalo nazvat to, co následovalo. Jak už jsem napsal, nečekal jsem, že budeme u vody sami, ale to, co jsem zažil v průběhu dalších dní, jsem snad nikdy předtím nezažil. Množství krmítkářů, kteří přijížděli a zase odjížděli v nejrůznější dobu, počet od vody odvážených kapříků (byť v souladu s rybářským řádem, resp. bližšími podmínkami k výkonu rybářského práva) mi na klidu nepřidávalo. Ač jsem se snažil přijít na to, co zde na kapry platí a Tom aplikoval z minula osvědčené věci, já byl do nedělního odpoledne bez záběru, to přiznávám. Tom si připsal dva menší kapříky do 60cm.
Vrcholem všeho bylo, když jsem v neděli ráno zjistil, že se vedle usadil kolega, který mi bez skrupulí nahazoval do míst, kam jsem posílal krmení raketou spomb. To jsem už fakt nechápal a v obličeji mě i Toma se zrcadlilo jediné- znechucení a rozčarování - tohle prostě není ono. Tlak na vodu jak o závodech a i když jsme své montáže nahazovali dál, než většina ostatních, bylo jasné, že na větší rybu můžeme za daných okolností zapomenout. To byl prostě fakt, který by mi možná nedělal vrásky při víkendové výpravě, nikoliv na této, dlouhé. Vlivem okolností krátká porada s jednoznačným závěrem….
Stěhování
Ač se mi k tomu při pohledu na haldu věcí v mém bivaku a celkem hardcore cestu kolem vody k tomu moc nechtělo, zakousl jsem se a začal balit. Naštěstí nám jeden z rybářů pod bivakem opodál nabízí, že pokud to neodvezeme najednou, věci nám pohlídá. Bylo to kamarádské gesto, které jsme neštěstí nevyužili, protože se nám podařilo všechny věci seskládat.
Hlavou se mi toho po předchozích dnech honí opravdu moc, od soboty jsem to jen těžce dával a o to víc se těšil na to, co nás čeká. Upřímně, šlo mi hlavně o klid a takovou tu těžko popsatelnou pohodu, kterou vždycky zažívám při příjezdu k vodě, ale která se od pátku jaksi vytratila. Nové místo mne doslova nadchlo! V blízkém okolí téměř nikdo a tak s Lyčudem chytáme druhý dech a ten pronáší to, co cítíme stejně oba dva – „ ty předchozí dny nebyly, začínáme znova!!“. Navíc se shodneme i v tom, že v neděli už lovit nebudeme, pouze se pokusíme zmapovat reliéf dna, jestli najdeme nějaké nerovnosti, na základě toho si vybereme místa lovu a tato před večerem pouze zakrmíme. Dno zde bylo celkem členité, já jsem měl před sebou mimo jiné i pěknou hranu z 5,8m na 8,1 a na 6,75m. Vzhledem ke klidu, který zde panuje, chci zkusit právě zde větší zákrm ze směsi pelet a prut zkoušet nahazovat jak na, tak i před a za lavici. Věřil jsem tomu, že dřív nebo později se něco podaří, navíc bylo před úplňkem, kterému já osobně na základě dobrých předchozích zkušeností docela věřím.
V pozdním odpoledni usedáme do křesílek před bivaky a pozorujeme vodu, jestli a kde případně se nám kapři budou ukazovat. Než za tmy ulehneme do spacáků, podaří se mi pár větších kusů vidět přímo u výskoku, nebo jen alespoň zaslechnout charakteristický zvuk. Je to dobrý, máme je tady!
Nahazujeme
V pondělí je ještě před čtvrtou hodinou ranní Lyčud už na značkách a švihnutí obou jeho prutů posílá montáže do slušné vzdálenosti. Je prostě znát, že většinou loví z odhozu, zatím co já, pokud mám možnost, raději vyvážím. Už jen pro možnost dle mého názoru přesnějšího zákrmu a položení montáží do vzdáleností, do kterých prostě člověk nenahodí…..
Hned ráno, těsně po východu slunce mě z křesla doslova katapultuje zvuk, který jsem tak dlouho neslyšel, zvuk mého hlásiče. Krásný šupináč, který sice není z největších, ale podstatné je, že sezonu jsem zahájil a navíc z místa, kterému jsem celkem dost věřil…Takže paráda!! Do večera se mi podaří na panáčka 18mm B17 s ananasovou fluoro popkou v esenci ananas překonat váhu 10kg. Druhý prut s 24mm kuličkou mnou oblíbených Crazy Liver se 14mm bílou popkou Crazy Liver přelitou esencí asafoetida, bez krmení, pouze s PVA mi do večera taky odjel a překonávám tak další hranici, tentokrát délkovou, šupináč měří rovných 83cm.
Pěkně se to rozjíždí…
Bylo by zbytečné popisovat jednotlivé záběry a zdolané ryby, takže tady pouze ve zkratce. Tomáš dosahuje většího počtu záběrů, chytá i dost menších ryb. Já sice tolik záběrů nedostávám, ale když už si na něj počkám, tak jen v několika případech klesám pod mnou nastavenou hranici 70cm. Krmení na krmné místo hážu jak spombem , tak i carbonovou kobrou, kterou jsem dostal loni pod stromeček od nevlastního syna. Na to, že nerybaří a veškeré informace si vyhledal pravděpodobně sám a je to jeho výrobek, nikoliv komerční produkt, klobouk dolů, je prostě super! Hlavně tady, při delší výpravě, je váha kobry faktorem, který mé předloktí ocenilo… Bohužel počasí je spíše na opalování a tak jsme po několika dnech nuceni vyhledávat stín, barvu máme už jak rekreanti u mořeJ.
Během chvil, kdy nikdo z nás nezdolává, probíráme kde co, samozřejmě povětšinou se to točí kolem ryb obecně. Tomáš mi mimo jiné řekl, že lysců je zde celkem málo. O mě je celkem známo, že lysce a řádkáče upřednostňuju, takže si dávám nový cíl, ulovit zde lysce. I toto se mi daří! Paráda, prostě spokojenost. Zdolané ryby si nejen na památku fotíme, pořizujeme i krátká videa, ať je na co vzpomínat…
Výzva či prosba
Během výpravy dodržuji nejen denní dobu lovu a po dokrmení po skončení lovu nechávám ryby v klidu „ sbírat“, ale na našem místě ani po 7dnech nezanecháváme žádné stopy po našem pobytu. Nepochopím třeba, proč je rybář- kuřák schopen nedopalky cvrnkat do vody nebo házet někam vedle sebe, proč si na ryby rovnou neveze popelník nebo nevyužije skleničku či plechovku od nějakého pokrmu. Stejné je to i s odpadky – k vodě si toho vozíme či nosíme celkem dost, tak co je za problém odpadky ukládat do igelitového pytle či nějaké nádoby a před odjezdem od vody to nevyhodit někde v příkopu nebo nechat na místě minulého lovu, ale vzít s sebou nebo aspoň k nejbližší nádobě na komunální odpad a tam to vyhodit?? Pak se divíme, že musíme před započetím lovu místa uklízet…. Kdyby se shora uvedeného, naprosto jednoduchého postupu drželi všichni, nebylo by to nutné, nebylo by totiž odpadků u vody! A jsme přece jen v ČR, takže tento stav je asi z říše fantazie. Ano, jsou rybáři, kteří u vody po sobě nezanechávají nepořádek a odpad, ale stále je ještě dost těch, kterým „ upadne“ do křoví PET lahev od pití či ještě hůř, nejrůznější sklenice. Souhlasím i s tím, že ne všechen odpad u vody pochází od rybářů, ale některé věci cyklisti či koupáči prostě nevozí, jednoduše proto, že je nepotřebují a je nad slunce jasnější, že tohle je od rybářů.
Samozřejmě pokud jsme na výpravě ne na pár hodin, ale třeba na víkend či týden, je logické, že nás přepadne nutkavá tělesná potřeba. Asi je jasné, na co narážím – jako děti jsme těmto „dárečkům v lese při houbaření říkali „ podpapíráky“J.
Když už nás náš koníček stojí mnohdy nemalé peníze, lehký výdaj za polní skládací lopatku či alespoň malý rýč nás už nezabije! V rámci ranní rozcvičky stačí vykopat v zemi díru a tělesnou potřebu vykopat zde a pak zahrnout. Nikdo z nás přece nechce trávit čas a lovit na místě znečištěném nejen lidskými, ale i psími výkaly. Je to na každém z nás, jak to u vody bude vypadat a zda-li za nějaký čas bude nemožné u vody vůbec pod bivakem přebývat. Stačí už to, že přibývá soukromých pozemků kolem vod, závor, zákazů bivakování atd. Ale to by bylo na další článek, takže třeba snad někdy příště.
Trocha statistiky závěrem
Všechny úlovky kapra, včetně kapitálního cejna a i ryby vypnuté, nebo chcete- li ztracené, jsem si značil do zápisníku spolu s nástrahami a okolnostmi lovu. Závěrečný součet prozradil, že pro mě nejúspěšnější nástrahou byla 18mm B17 s popkou ananas, následována 24mm Sea s bílou popkou v esenci asafoetida. Body připsala i kuličkovka Devil Squid a boilie Crazy Liver. Co se týče velikosti ryb, největší mé ryby jsem zdolal v průběhu pondělí, což si vysvětluji tím, že na místech nebyl ještě takový ruch. Na počet záběrů bylo nejúspěšnější úterý, kdy jsem proměnil 5 záběrů. Co mne udivilo, bylo to, že ani neděle nebyla špatná na počet záběrů, ač jsme ji jako poslední, odjezdový den chytali jen necelé dopoledne…..
Všem slušným rybářům krásné chvíle u vody, v čistém prostředí, za Mivardi team přeje
David „ DejvL „Lužný