Letošní první výpravu na Tovačovská jezera jsem naplánoval v několika ohledech tak trošku netradičně. První změnou bylo posunutí termínu na přelom dubna a května a druhou změnou byl fakt, že parťák Pepa potřeboval pošetřit dovolenou a tak jsem první část výpravy absolvoval sám a druhý poločas jsme odchytali spolu. V neděli před odjezdem vše klape jak má a díky tomu přijíždíme k vodě těsně po poledni, po ukončení jarních odhozových závodů. Pohled na břehy jezera mne nepotěšil, myslel jsem, že bude po závodech míň lidí a tím i víc volných míst na výběr. Bohužel místa, o kterých jsem předem přemýšlel, že bych zde výpravu rád strávil, byla obsazena a tak došlo na třetí variantu, tedy místo, které jsem si v hlavě držel jako třetí v pořadí. Sice jsem zde ještě dosud nechytal, ale z doslechu jsem věděl, že se zde podle podmínek dají montáže pokládat jak do mělčí, tak do hlubší vody. Vzhledem k nepříliš příznivé dlouhodobé předpovědi počasí jsem chtěl mít možnost jak menší, tak i větší hloubky. Navíc jsem čekal před čtvrtečním volnem další nárůst tlaku na vodu, což se nakonec i potvrdilo. Se stavbou zázemí mi pomáhal parťák, který nejen že nevydržel sedět doma, ale poté se i téměř do večera masochisticky týral na břehu bez prutů. Ale za tu pomoc jsem byl vděčen a musím se přiznat, že bych udělal to samé, kdybych byl na jeho místě. Takže díky, parťáku!
Informace od lovících při našem příjezdu nebyly nijak povzbudivé, i na závodech to bylo někde o pár rybách, někde dokonce úplně bez záběru. Teplota vody na hladině byla 15stupňů a vzhledem k letošnímu nástupu jara jsem měl obavu, že by mohla jít ryba už do tření. První vyvážka byla do necelých 6ti metrů jedním prutem a druhým prutem jsem zkoušel prochytávat ještě větší hloubku a to kolem 7,5m.
Když jsem poté, co mne parťák zanechal osudu, zůstal v křesle před bivakem, v duchu jsem si říkal, že jsem zvědav, kdy přijde první záběr. Vnitřně jsem cítil, že by se mohla podařit nějaká větší ryba, neboť díky menší aktivitě ryb nebude tolik záběrů, nebudu tolik jezdit po vodě a u bójek tedy bude větší klid. Samozřejmě ale hlodal i červíček pochybností, jestli jsem si vybral dobře místo, ale tohle se mi honí hlavou na každém začátku. To jsem ještě netušil, že na první akci si poměrně počkám, přesněji až do pondělního rána, kdy jsem si po zavezení montáží vychutnával klid a pohodu u ranní kávy. Z ranní siesty mne vytrhla jízda bez jakéhokoliv předchozího pípnutí. Tomuto prutu jsem věřil, pod háčkem na svou chvíli čekaly dvě 15mm kuličky hotového boilies z řady Rapid Champion Platinum - Devil Squid, nadlehčené polovinou plovoucího boilies téže příchutě. Úlovkovou listinu jsem tak otevřel menším, ale krásně stavěným kaprem, který při 77cm vážil 9,8kg. Při zvednutí na focení z něj mlíčí doslova teklo. Tímto bych chtěl poděkovat za pořízení fotek kolegovi Peťovi, s kterým jsme se tady potkali loni na podzim a s kterým jsem byl necelé tři dny z této výpravy v kontaktu, lovil kousek od mne, a tak bylo i o čem povídat. V loňské sezoně jsem upřednostňoval větší průměry boilies na delších návazcích a letos mám v plánu používat i menší průměry při zhruba stejně dlouhých návazcích s tím, že jsem zvědav na zhodnocení v dlouhodobém horizontu.
Po první rybě jsem si myslel, že se to „ rozjezdí“, ale opak byl pravdou a jak by napsal Stewe Brigs, rybaření šlo ztuha. V úterý jsem se rozhodl, že jeden prut položím do místa, kde se dno svažovalo z cca 5,5m až na 11,2m. Pro jistotu jsem pod háček našil boilies z řady Rapid Easy Catch v příchuti ananas, přece jen jsem nechtěl testovat zdolávací 2,5lb proutky na nějakém sumíkovi. Tento tah vyšel a na břehu byla druhá ryba, opět šupináč, tentokrát 75cm a 9,3kg, z kterého šlo mlíčí taktéž. O průběhu a zdolaných rybách informuju parťáka po SMS, to aby se v práci nenudil. :)
Čekal jsem, že se objeví i patřičně vypasená jikernačka, ale ty byly očividně jinde. Ve středu posílám Pepovi SMS, kdy že to přijede, že potřebuju „ soupeřit“ a vyhecovat se k vyšším výkonům. Naštěstí tato má prosba nezůstává nevyslyšena a Pepa vybírá náhradní volno a vyráží k vodě ještě dřív, než bylo původně dohodnuto. Netrvá dlouho a obě své montáže koupe na vybraných místech. Doufá v brzký záběr, a jak prohlásil, „ ukáže mi, jak se to má dělat“. V duchu se směju, to je přesně to, co jsem potřeboval, trošku toho zdravého hecování. Navzdory jeho snaze mám další záběr já a ve čtvrtečním ránu už za svitu sluníčka vyrážíme na vodu pro další mou rybu. Ze zdolávání pořizujeme video a po podebrání menšího lysečka pořizujeme pod vodní hladinou i pár zajímavých a netradičních fotografií. Rybu pouštím u lodi a pro dlouhé zimní večery ještě natáčíme jeho návrat do rodného živlu. Voda je průzračná a tak i zdolávání menší ryby a její pouštění je nádherným zážitkem. Při klidné hladině je vidět relativně dost hluboko a pohled na rybu, která je „ vypumpována“ k hladině a následně se jakoby staví na hlavu, a mizí opět do hloubky bojujíc o svůj život, se mi snad nikdy neomrzí.
Po tomto záběru se opět delší dobu nic neděje a tak Pepa konstatuje „ takhle by to dál nešlo“ a se zarputilým výrazem ve tváři usedl do člunu a vyrazil s tím, že musí něco změnit. Jeho snaha a nápad měly svou logiku a musím uznat, že v následujících hodinách se potvrdilo, že řešení to bylo prosté a jednoduché. Jednoduše se vzhledem k silnému tlaku na vodu, který se s prodlouženým víkendem ještě vystupňoval, rozhodl, že své montáže vyveze co nejdál, tedy aspoň tak, aby je následně položil až za úrovní všech našich sousedů. Do karet mu hrál fakt, že rybáři z protější strany loví blíž u břehu a nebudou mu „konkurovat“. Nástrahy volí ovocných příchutí, konkrétně jeho oblíbený Ananas NBA s Anglickou jahodou. Odměnou za tuto snahu jsou mu dvě zdolané ryby, což patřičně okomentoval slovy: „ Co jsi tady doteď dělal?“. To ještě netuším, že během následujícího dne dostanu pěkně, jak se říká „na frak“. Během dne zjišťujeme, že teplota vody u hladiny se zvedla na 18 stupňů Celsia.
Od pátečního brzkého rána, kdy vyrazil v mírných vlnách po záběru na vodu sám (zatímco mně se z vyhřátého spacáku nechtělo a jeho hlásič jsem neslyšel) a vracel se s výrazem dítěte, kterému spadla právě zakoupená zmrzlina na chodník, když těsně před podebráním ztratil, jak sám pronesl „baculína odhadem kolem 80cm a přes deset kilo“, se dopoledne plně odehrávalo v režii jeho a řady Rapid Easy Catch. Následoval menší šupináč na dvě torza po malých kuličkovkách kapří guláš s popkou. Tohoto jsme pouštěli po podebrání hned od lodi. Necelé dvě hodiny poté se rozbíhal k pěknému záběru znovu. Kapr si z odklopené cívky navijáku pěkně bral, pletenka mizela pod hladinou slušnou rychlostí. Z tohoto záběru byla nakonec nechtěná slušná vyhlídková plavba, když jsme pro kapra odjeli až za polovinu jezera a o dost vpravo, na břehu tak odhadem o cca 100-120m. Kaprovi se podařilo podjet i pod šňůrou mého pravého prutu, který jsem ráno vyvážel a na který jsem díky „ naléhavosti“ způsobené mizící šňůrou z Pepčova navijáku ani nestačil pověsit backlead. Spokojil jsem se s tím, že jsem stihl seřídit brzdu a pověsil swinger. Takže nás cestou ve vlnách čekalo nutné nalezení místa křížení šňůr a několikerým přeložením celého prutu přes mou šňůru se rébus podařilo vyřešit. Ale stálo to za to, krásný tmavý šupináč, kterému Pepíno naměřil 83cm.
Takže znovu do člunu a úspěšnou Cherry s kuličkovkou a plovkou téže příchutě znovu odvézt do boje. Během dalších dvou hodin jsme se vyhřívali ve slunečních paprscích, které už nepálily tak jako předchozí den a nasávali atmosféru. Pak se jak jinak, než Pepovi, rozjel pravý prut a to zrovna ve chvíli, kdy se zvedl z křesla a šel se podívat k prutům. Škoda, že jsem neměl v ruce foťák, tohle vážně stálo za zachycení na video. Opět na člun a valíme za kaprem, který si taky slušně bral. Tentokrát se šňůry nepodařilo zamotat a kapra bez problémů dojíždíme. V okamžiku, kdy se na cívce navijáku objevilo pár otoček silného monofilu jako poslední části sestavy před gumičkou s kamenem, špička prutu se uctivě sklání k hladině a začíná tuhý boj. Na ohnuté špičce prutu vidím několikeré škubnutí, které ale vypadá zcela jinak, než když se menší kapři škubáním hlavou snaží zbavit montáže. Po chvíli to parťák potvrzuje hláškou „ ten je slušnej“, když v polarizačkách ze stoje ve člunu zahlédne šupíka ve větší hloubce u lodi. Tohle jsou ty chvíle, proč nás to tolik baví, absolutně nesdělitelné pocity štěstí, adrenalinu... Vrátím se ale ke zdolávání – to se v závěrečné části poměrně zkomplikovalo, neboť Pepa naštvaně hlásí „ ten je natvrdo“. Hrozí, že dnes už druhou slušnou rybu ztratí a to mu na klidu rozhodně nepřidá. Snažím se zachovat klidnou hlavu a objíždím v kruhu místo vázky. Toto se nám v minulosti již několikráte osvědčilo, tentokrát to však nepomáhá, a tak ke slovu přichází Pepova svépomocí vyrobená kotvička. S její pomocí se na několikátý pokus daří rybu z vázky vyprostit a zdolávání může pokračovat do zdárného konce. Kapra nakonec podebíráme ve vlnách sfouknutí blízko protějšího břehu, protože kotvičkovat se zapnutým motorem prostě nešlo a stejně tak se mi nedařilo ani veslovat s jeho prutem v ruce. Parťákova radost je očividná, 84cm a 11,7kg si tak připisuje na svou úlovkovou listinu. Nádherně tmavý šupík si „zobl“ v našem slangu „ Pepínova sněhuláka“. Vysvětlím hned – jedná se o kuličku Anglické jahody seřízlou ze dvou stran a dvě kuličky ananasu NBA, seřízlého z jedné strany. Jahoda je tedy vložena mezi dva ananasy a celé to vzdáleně připomíná hamburger, jen v poněkud bizarním, leč účinném provedení. Celé se to dá ještě vylepšit nanesením slabé vrstvy obalovací pasty Rapid Ananas NBA či Anglická jahoda nebo jich kombinací. Ta mezi styčnými plochami seřízlého boilies vydrží dost dlouho a zesiluje signál už tak atraktivního boilies. Pepa rozhodně doporučuje vyzkoušet.
Pár fotek se šupinatým krasavcem na břehu a poté i ve vodě a s poděkováním kapra vracíme vodě. V tu dobu jsme ještě netušili, že naše šťastná hodinka teprve přijde. Posílám v žertu Pepu, ať se mi podívá k prutům, kde je problém s tím, že doufám, že se jeden z nich rozjede. Ale zatím zbytečně, dnes má svůj den Pepa a mé pruty asi smrdí. Rozjíždí se opět jeho sněhulák. Ještě než ukončíme tento souboj podebráním kapra, slyším, že mi hlásič pípe a poskakující swinger ve slunci háže prasátka. Tipuju to v duchu na levý prut, kde jsem od rána na zhruba 1,5m dlouhém fluorocarbonu do sloupce poslal plovoucí Anglickou jahodu, kterou jsem ještě pár desítek minut předipoval. Přijíždíme ke břehu a jdu k levému prutu, pod kterým poskakuje swinger. Zvedám jej, vyrážím šňůru z backleadu a odklápím řadič navijáku. Po pár vteřinách se ale rozjíždí i můj pravý prut a tak stojím a nevěřícně se dívám na hlásič. Tak dlouho nic a teď najednou oba pruty? Musím se rychle rozhodnout. Netuším, jestli se mi pouze po záběru překřížily šňůry a jde tak o planý poplach nebo o double, tedy dvojitý záběr. Nakonec zvedám druhou rukou i pravý prut a z odklopené cívky šňůra kvapem ubývá. Nezbývá tedy nic jiného, než vyrazit s oběma pruty a zjistit, kde je pravda. Cestou je třeba rozmotat překřížení šňůr, ale ještě před přechodem na koncový monofil míří šňůry každá jiným směrem. Paráda, double, ale zároveň tak trochu i úsměvná situace, když najednou z jednoho člunu zdoláváme na dvou prutech dvě ryby. Naštěstí to dopadlo dobře, podařilo se zdolat obě ryby a náhodného okolo jedoucího cyklistu žádáme, zda-li by nás nemohl vyfotit. V rychlosti mu vysvětluji ovládání mé zrcadlovky a několikrát opakuju, aby nás nefotil z dálky, aby byly pokud možno obě ryby přes celý hledáček fotoaparátu. Jak jsem posléze zjistil, marně. Takže obě ryby v bazénkové podložce opětovně poléváme a bleskově dokumentujeme každou zvlášť. Před puštěním zpět ještě podvodním fotoaparátem zkouším udělat pár fotek a musím se pochlubit, dopadly suprově!!:) Teplota vody na hladině ze včerejších 18stupňů slabě klesla na 17,5stupňů.
Následujícího dne se více dařilo mně, kapři jako by změnili chutě a místo sladkého u Pepy braly na smrady na mých montážích, ačkoliv se parťák celý den snažil a vymýšlel, jak to zvrátit. Ráno mi bohužel jedna ryby spadla, což byl impuls k okamžité výměně komplet celého návazce. Svatý Petr mne za mou snahu odměnil, když mi k montážím s vysušenou Devil Squid a polovinou popky stejné příchutě v průběhu dne poslal šupináče 82,78,72cm. Od rána foukal poměrně silný severák, který snižoval pocitovou teplotu a hlavně nás pěkně potrápil při jízdě na člunu. Chvílemi to bylo až o strach. Odpoledne za námi na kus řeči přijel kamarád Kuba, a tak se celé odpoledne neslo v duchu debat na různá témata, jak jinak, než o rybách a hlavně kaprech. Po setmění mám na levém prutu pomalý záběr, který přešel do plynulé pomalé jízdy. Tento záběr byl úplně odlišný než všechny ostatní a probudil ve mně naděje na „big mammu“, kterou jsem dosud marně vyhlížel. V průběhu zdolávání ale zjišťuji, že se mi do kmenové šňůry zamotal krásný šupináč o délce 82cm těsně pod hranicí 10kg, který měl v tlamce utrženou montáž a díky neohleduplnému rybáři, který nerespektoval jasně danou podmínku, že zátěž musí být na vlasci umístěna tak, aby při utržení či uříznutí nezůstala součástí udice, se kterou ryba unikla. Nehledě na skutečnost, že v koutku měl místo háčku, jak já říkám „ kotvu“J. Bohužel je toto český národní sport, nerespektovat pravidla a jen hledat cestičky, jak z toho vykličkovat v případě problému. Potkat autora této montáže, tak by si něco vyslechnul!! Už jen proto, že kapr měl očividně dost a štěstí, že se mi zamotal do šňůry. Jak dlouho se vláčel se 120g in-line olovem na pořádném kusu vlasce se nedozvím, ale podle toho, jak se mu nedařilo pěkně dlouho se vzpamatovat a odplul až po nějaké době, přišla jeho záchrana těsně před hodinou dvanáctou, jak se říká.
Nedá mi to a chci tím znovu apelovat na všechny rybáře, aby respektovali daná pravidla, protože nejsou v žádném případě samoúčelná. Je to pro ochranu ryb, které bychom mi rybáři měli mít rádi a chovat se k nim ohleduplně. Nejsem osobně zastáncem hromadění odpadávacích olov ve vodě, ale když už je někomu líto pár korun za zakoupenou či doma odlitou olověnou zátěž, tak se nabízí používání montáží s odpadávacím kamenem uchyceným přes gumičku. Ve vodě tak zůstává pouze přírodní materiál, a pokud si jej nasbíráme někde na poli či v potoce, nestojí nás to nic… Stejně tak není zbytečná od letoška povinná uzavíratelná podložka do člunu a zpět na břeh vozit rybu v této podložce, pokud nedojde k jejímu puštění hned od lodi. Další novinkou je v případě zavážky povinnost zdolávat po záběru rybu z lodi a ne ze břehu! I toto opatření má za cíl maximálně eliminovat trhání vlasců a montáží a chránit tak ryby, zejména v plné sezoně, kdy je podvodní vegetace v hloubkách od cca 6metrů téměř po celé ploše jezera. Važme si podmínek, které na jezeře panují a rybí obsádky. Pokud se po přečtení těchto řádků alespoň pár kolegů zastydí či alespoň zamyslí a vezme si z toho ponaučení, budu spokojen. Čas od času se prostě i při maximální opatrnosti a snaze stane, že se ryba vyřeže nebo o slávičky odřeže část návazce nebo kmenového silonu, ale je na každém z nás, jestli dokážeme přemýšlet nad dalším osudem ryby.
V závěrečném hodnocení jsme byli s výpravou celkově spokojeni, přes vlažný začátek se podařilo nachytat pár pěkných ryb a hlavně, užili jsme si to plnými doušky, v přírodě a při našem koníčku. Co víc si přát? Ještě musím objektivně podotknout, že se během našeho týdne na jezeře chytlo i několik větších ryb než se podařily nám, ale také bylo dost rybářů, kteří byli i 4 a více dnů bez jakéhokoliv kontaktu s rybou. Jak se říká, tentokrát to bylo více než kdy jindy o místě.
Všem slušným rybářům přeji úspěšnou sezonu a plno krásných zážitků od vody.
S pozdravem za Mivardi team David DejvL Lužný
