Pokaždé, když zažívám ten vítězný pocit po úspěšném souboji s velkým kaprem čekajícím v podložce na břehu připraven k fotografování, probleskne mi vždy v tu chvíli hlavou, jak velké úsilí jsem musel vynaložit, abych dosáhl úspěchu. Někdy to bývá cesta dlouhá a trnitá, ale díky úsilí a vytrvalosti nastane den „D“, kdy se cíl v podobě velkého kapra na břehu podaří splnit.
Jsou to někdy i desítky docházek na vyhlédnuté lovné místo, ale i tak není úspěch vždy zaručen. Chce to mnohdy také větší či menší porci štěstí, aby se zadařilo. Ve zkratce řečeno, chytat pravidelně pěkné ryby je hlavně o čase, který u vody strávím. V minulosti, kdy jsem se mohl lovu kaprů každý rok věnovat stovky dní, se samozřejmě kýžený úspěch dostavoval mnohem častěji. Poslední roky, kdy mohu u vody trávit zlomek času než dříve, jsem o to více rád za každý splněný cíl, který si na dané vodě kde právě lovím vytyčím. V průběhu více jak dvaceti let v honbě za kapřími velikány se mi v minulosti několikrát podařilo zažít tento výjimečný lov hned první večer na novém místě bez, nebo maximálně po jednom předkrmení. Když se mi v říjnu roku 2008 podařilo na dvou nových místech ulovit hned první večer kapra přes 15 kg a kamarádovi dokonce kapra přes 19 kg, také na novém místě, vymysleli jsme název pro takto úspěšnou rybačku – „Pravidlo prvního večera“.
Lokalizace, lokalizace a ještě jednou lokalizace
Samozřejmě úspěch se většinou nedostaví sám a stojí za ním pečlivá příprava a plánování. V tomto případě sedí nejlépe pořekadlo - těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Zkrátka to není náhoda, že na takovýchto místech nachytám hned první večer. Správná lokalizace výskytu ryb je jedním z nejdůležitějších kritérií, která se snažím, pokud je to možné, dodržet při výběru "TOP" fleku. Při hledání mi pokaždé pomáhá několik bodů, které se v rámci možností dané lokality snažím splnit. Prvním z nich je vyhledávání nějakého pravděpodobného zdroje přirozené potravy pro kapry v dané oblasti, kde hodlám lovit. Například prázdné schránky od škeblí na břehu, nebo zjištění jejich výskytu při "osahávaní"dna. To je u mě běžná praxe a pokud to teplota vody dovoluje, potápím se na možném lovišti a nohama šlapu po dně a zjišťuji jeho strukturu. Jestli je dno tvrdé nebo měkké, zda jsou pod vodou nějaké překážky či velké kameny. Nebo naopak, jestli je dno bahnité a jak silná vrstva bahna se v daném místě vyskytuje. S výskytem přirozené potravy pro kapry souvisí i další bod, který dodržuji při výběru místa. Snažím se lovit v místech, kde je pro kapry něco zajímavého. Ať už jsou to nějaké podvodní překážky, velké kameny, popadané stromy ve vodě nebo stromy či větve stromů zasahující až do vody, stulíková pole, pilíře mostů nebo kamenné hráze na řece, blízkost jezů atd. To neznamená, že vždy lovím v těchto překážkách, ale v jejich takové možné blízkosti, abych měl po záběru také šanci rybu úspěšně zdolat, a ne o ní zbytečně přicházel v těchto překážkách. Dalším neméně důležitým bodem pro mě je lov a to co nejdále od dalších rybářů (hlavně kaprařů) a ideální, i když někdy těžko splnitelný cíl, je být u vody sám. Co je vám platné sebelepší místo ve vodě, když ve vaší blízkosti zleva i zprava loví několik dalších rybářů kapry a vy jste tak z obou stran zavření nataženými vlasci. Ještě horší je to na řece, kdy lovíte sice na zajímavém místě ve vodě, ale po proudu například 50 - 100 metrů budou chytat další rybáři, kteří jsou tzv. na "forhontu". Podle mých zkušeností, ve většině případů kapři hledající potravu plavou proti proudu a rybáři pod vámi budou první na jejichž nástrahy narazí, hejno se následně po záběru nějakého kapra rozplaší a k vám už nedoplavou. Teprve poslední bod je ten, ve kterém se zaobírám výběrem vhodných nástrah a taktikou a volbou správného krmení.
Čtyři trefy do černého
Při své pracovní a rodinné vytíženosti posledních let, kdy každý celý den lovu je pro mě velkým svátkem, tak ve většině případech mohu být u vody jednou nebo dvakrát večer a ráno za týden, a to ještě jen v ideálním případě. Nemohu tak většinou navazovat na dobře připravené a rozjeté místo, naopak vždy následuje delší pauza. Proto jsem byl velice rád, že loňskou sezónu jsem měl obzvláště vydařenou na takovéto první úspěšné večery. Samozřejmě velká část úspěchu byla podmíněna správnou lokalizací, jak už jsem zmínil výše. Uvedu loňské čtyři příklady, dva ze stojaté vody a dva z řeky.
Rybník
Letos na jaře jsem si na rybníce vybral místo v blízkosti hráze, kde každý den projde několik desítek lidí, i díky tomu je toto místo většinou rybáři neobsazované. Rozhodl se lovit kousek od břehu za kamenným záhozem, kde bylo tvrdé dno a všude okolo silná vrstva bahna. Místo jsem měl vyhlédnuté už od podzimu, kdy jsem na tomto místě vláčel a snažil se tak zhodnotit zjištěné informace zajímavého reliéfu dna 5 metrů od břehu. Bez předkrmení poprvé nahazuji v pondělí večer své montáže na novém fleku. Krmím jen 15 ks boilie B-17 do většího prostoru, návazec volím z fluocarbonu 15 lb a háček o velikosti č. 8. Na oba pruty volím jako nástrahu jednu kuličku boilie B-17 a ještě přidávám PVA punčochu s šesti kuličkami boilie stejného druhu. Před 22. hodinou mám na pravý prut prudký záběr a po desetiminutovém divokém souboji podebírám nádherného řádkáče 12,5 kg. Paráda, tak tomu říkám být ve správný čas na správném místě.
Druhé úspěšné místo se nacházelo v horní části rybníka, měl jsem ho vyhlédnuté delší dobu, ale až v červnu po tření kaprů jsem dostal příležitost poprvé místo vyzkoušet a opět bez předkrmení. Nahazoval jsem 30 metrů podél břehu vpravo ke stromu zasahujícího větvemi od kraje nádrže až deset metrů na vodu. Montáž jsem umisťoval 2 metry od břehu do metrové hloubky. Dno bylo zabahněné, ale vrstva bahna byla do deseti centimetrů. Strategii krmení jsem zde praktikoval do puntíku stejnou jako na předešlém místě. Totéž u nástrah, úspěšná kombinace byly dvě kuličky B-17 o průměru 18 mm na fluocarbonovém návazci o délce 20 cm, a opět 6 kuliček v PVA punčoše. Za 4 hodiny lovu večer a dvě hodiny ráno se na břeh podívali 3 kapři. Metrový vytřený šupináč 13,40 kg večer a šupináči 8,5 kg a 9,5 kg ráno.
Řeka
První úspěšné místo na řece bylo na první pohled nelákavé a nezajímavé a byl zde velký ruch na vodě i na břehu. Rybářskou výbavu jsem nosil 865 kroků od auta v plné polní. Místo jsem zvolil po delším mapování (výlety se synem). Po rozhodnutí, že zde začnu lovit, jsem dva dny před lovem jednou předkrmil boilie 18 mm v cca kilovém množství do velkého prostoru a pouze na dohoz rukou ve složení krmné dávky o dvou druzích, a sice Rapid Devil Squid a Sea. V den lovu se má krmná dávka skládala z 1 kg Turbo pelet, které byly 3 hodiny před lovem zalité Aminoliquidem Sea a 10 kuliček boilie okolo montáže. I přes jisté riziko návazce volím z fluocarbonu 25 lb a na oba pruty nastražuji kombinaci boilie Devil Squid a Sea 18 mm, vždy oba druhy současně na jednu montáž a nahazuji 15 a 30 metrů od břehu. Nic se neděje, před 23. hodinou přehazuji jeden prut 5 metrů od břehu... Těsně před půlnocí to přichází, pomalý záběr právě na tento prut. Souboj není vůbec krátký! Sakra, co je? Vždyť už si kapr bere minimálně po páté 15 metrů vlasce z cívky navijáku, souboj trvá jistě už minimálně 15 minut a já s kaprem zápolím 10-20 metrů od břehu. Modlím se, ať se něco nepo..re, ať vydrží fluocarbon a háček sedí pevně v tlamce kapra až do konce souboje. Uff, je tam - po 20 minutách se mi úspěšně daří unaveného velkého a tlustého šupináče podebrat. Tak to jsem nečekal ani ve snu - první záběr, první úspěšně zdolaná ryba a hned se povedl skoro „sedmnácterák“. Po několika vycházkách jsem zhodnotil, že toto místo bude zajímavé nejvíce na jaře, tak už se těším, až si letos potvrdím tuto moji teorii.
Druhé úspěšné místo na řece bylo v úseku, kde jsem byl na jaře neúspěšný. Před samotným lovem jsem s pomocí kamaráda prozkoumal část úseku řeky echolotem a rozhodl se lovit na místě, které se ve vodě jevilo široko daleko jako nejzajímavější. Byla zde největší hloubka v okolí, třicet metrů od břehu až 4,5 metrů a 40 metrů od břehu se nacházeli pod vodou zbytky rozbořené podvodní hráze. Zdálo se mi divné, proč je místo na břehu skoro nevyšlapané, když ostatní místa v úseku dvou kilometrů s pravidelnými rozestupy 100 - 200 metrů byla všechna hojně navštěvována, soudě podle vyšlapaného břehu. Důvod jsem zjistil, když jsem si jel jedno sobotní ráno vyhlédnutý flek předkrmit. U břehu za pásem stulíků byly na dně popadané a zaklíněné desítky větví z okolních stromů. Po hodině náročné práce, kdy jsem se za pásem stulíků potápěl až do dvou metrů a postupně se snažil všechny větve dotáhnout na břeh, jsem to vzdal. Několik větví zůstalo zaklíněno v naplaveném sedimentu a já s nimi nedokázal hnout. V neděli jsem se proto na místo vrátil vybaven malou ruční pilou a dílo dokonal a zároveň si konečně předkrmil 20 - 50 metrů od břehu. Rozházel jsem 30 kg řepky a 3 kg boilie plošně až 40 metrů po proudu v hloubkách od 2,5 do 4,5 metrů. V pondělí v 19. hodin zde poprvé nahazuji a po 23. hodině mám první záběr, opět na vražednou kombinace boilie Devil Squid + Sea o průměru 18 mm. Za pět minut podebírám krásného krátkého lysce14,80 kg. Ráno v pět hodin jsem měl další záběr na dvě kuličky boilie Rapid Crazy Liver o průměru 24 mm, ale zamotal jsem se do spacáku a zasekával více jak po minutě od záběru. Kapr nekompromisním tahem po proudu stačil doplavat do blízkosti potopené hráze, kde se zaklínil za olovo. Rychle se svlékám a plavu ve tmě po vlasci vyprostit alespoň montáž, což se mi na druhý pokus daří. Jaké je moje překvapení, když se mi zařezává šokový vlasec 0,45 mm bolestivě do ruky, kapr je stále na konci montáže! S vypětím posledních sil se snažím jednou rukou proti proudu doplavat i s kaprem ke břehu. Ten se nakonec 15 metrů před cílem vyřezává, škoda.
Sezona 2017 právě začíná, tak věřím, že letos zažiju nějaký parádní lov a totéž přeji i vám.
Jarda Dufek
